Report:
DownMall Liberec 2009

Freeride.cz » Bike » Články » DownMall Liberec 2009

Hodinky s vodotryskem, mluvícího psa nebo bezchybně fungující přehazovačku v našich končinách najdete asi jen těžko. Obchodní dům, ve kterém se jel sjezdový závod ale už jeden existuje. Jak proběhl a kdo si odnesl nejtučnější šek? Čtěte...

Při příchodu k obchodnímu domu Delta v sobotu, hodinu po poledni, asi málokoho napadlo, že se tu děje něco neobvyklého. Lidi chodili dovnitř bez nákupu a ven obyčejně taky bez něj, jen s trošku s protáhlejšími obličeji. Sanitka u vchodu ale přeci jen nenechávala kolemjdoucí chladnými. „Prý tam někdo spadl přes zábradlí“, informovala jedna paní své už hodně dlouholeté kamarádky na zastávce tramvaje. Nebyla daleko od pravdy. Padalo jich tam ale něco kolem čtyřiceti, všichni dobrovolně a s vidinou, že peníze něpřijdou z pojišťovny, ale od pořadatelů prvního indoor sjezdu v ČR.

Po Elteq Downtowu, který se jel v Jablonci nad Nisou v loňském roce, přišel Vojta Pluhař s nápadem, který očividně zaskočil nejen mě jako rodilého liberečáka, ale i sponzory – uspořádat sjezd v obchodním centru v otevírací době a to téměř za plného provozu. Této neotřelé myšlenky se chytil mimo jiné Red Bull, pod jehož křídly se Downmall Liberec 17.1.2009 jel. Exkluzivní partneři se štědrou peněženkou se postarali o to, že za tučnými Prize Money dorazilo všech čtyřicet pozvaných riderů. Objevila se mezi nimi hodně zvučná jména v čele s Majklem Prokopem, Tomem „Backflipem“ Slavíkem, Lukášem Měchurou nebo Kamilem Tatarkovičem. Zo Slovenska pricestovala skupinka jazdcov čítajícich okrem iných aj Filipa Polca alebo Jána Javorníka.

O co méně byla trať technicky náročná, o to více byla šlapavější a bohatší na defekty. První tréninkové pokusy rozhodly o tom, že jet eskalátory za provozu nebude nejštastnější nápad. Ale i vypnuté působily díky mohutným vibracím při jízdě celkem efektně. Celá trať začínala startovací rampou u výtahu v nejvyšším patře, který se co chvíli otevřel, do prostoru startu nakoukli překvapení návštěvníci a pak se za nimi zase zavřel. Hned za ním následoval sjezd schodišťovým tubusem, návštěva zavřeného obchodu a šlapavá pasáž končící prudkou pravou k eskalátorům. Tady přišlo první techničtější místo, kde bylo vidět mnoho stylů průjezdu včetně lehce trialových vložek. Sjezd eskalátorů by mohl někdo na první pohled přirovnat ke sjezdu obyčejného schodiště. Na ten druhý se tu ale ukázaly dva důležité rozdíly. U schodiště si nemusíte obyčejně dělat starost, jestli se vám nezadrhnou řidítka o gumové boční zábradlí a nepošlou vás bleskurychle o několik pater níž. Pak taky neřešíte problém s velkým množstvím něpekných ocelových zubů na hraně každého schodu. Ty se staly osudnými nejednomu rajdrovy. Pod druhým eskalátorem následovala opět prudká o 180 a nájezd na drop do posledního patra. Ten byl celkem příjemný a navzdory očekávání nedělal příliš problémů.

Start závodu vyšel s párminutovým zpožděním na druhou hodinu a začal kvalifikací všech 40 jezdců. Každý úsek trati měl svoje, takže se nedalo říct, že jasně povedou spíš specialisti na 4X nebo sjezdaři. Především Rosťa Štencel, ale třeba i Schwara a nadějný průkopník v oblasti přestaveb dodávek Mr. Čárys dokazovali, že se dá i se zdvihem nad 200 mm konkurovat hardtailům o dost vhodnějším na šlapavé úseky. I když zrovna Čárys to dokazoval pro nic netušícího fotografa dost nevybíravým způsobem, když dropoval eskalátory. Prostor mezi jednotlivými koly vyplňovala exhibice trialistů, přeskakování kolemjdoucích na délku, šířku i tloušťku a na prvních místech se pravidelně objevovala dvě jména Michal Prokop a Filip Polc. Před finálovou jízdou naštěstí nikdo nezkazil chuť přihlížejícím nějakým krvavým pádem či otevřenou zlomeninou a tak atmosféra houstla s padající tmou. Pauzu před finálem se už pořadatelé nesnažili příliš protahovat a tak se rozjelo poslední kolo. Ochozy ve všech patrech byly zaplněny a Navy začal dopočítávat vteřiny do startu prvních z deseti finálových závodníků. Tady už se rozdělovaly ceny a to už v podstatě jen mezi „fór-krosaře“, kteří kromě Rosti „Čerta“ Štencela vyšachovali všechny vyznavače vyšších zdvihů. Rosťovi se nakonec podařilo vyjet si v nejnabitější konkurenci třetí místo, druhý skončil Filip Polc a pro 15.000,- Korun si dojel Mr. Holeshot.

Návštěvníci opustili obchodní centrum a závodníkům nezbylo nic jiného, než se sbalit a přesunout se na vyhlášení vítězů na koleje Technické univerzity do klubu Vlak. Jelikož jen pár vyvolených znalo výsledky, tak se vagón slušně naplnil všemi, co chtěli vědět, kdo vlastně vyhrál. Zábavu příjemně rozproudila popová skupina Hazydecay s hity, které nestárnou, včetně oblíbené Lady Karneval. Pak proběhlo vyhlášení výsledků, předání cen, photo shooting a následná systematická likvidace mozkových buněk. Další děj bych nerad popisoval, už jen proto, že ne vše si objektivně pamatuju. Jen prozdradím, že o kulturní vložku se postaral backflip z pódia v podání jednoho nejmenovaného rajdra týmu R.S.P., který skončil utíráním spousty krve, návštěvou v liberecké nemocnici bez poplatků a třemi svorkami na hlavě. Fotogalerii jak ze závodu, tak i z následné party můžete čekat v nejbližších hodinách...