Enduro v Mostě vyhrál Prokop

V neděli ráno jsem dorazil do Mostu ke koupališti Ressl, kde se nacházel start i cíl závodu. Všichni se poctivě připravovali k závodu, poslední ladění kola, ale i měnění plášťů. Já jsem se snažil zjistit od kamarádů, co mě vůbec čeká, jelikož jet závod na oči se moc v rychlosti nedá. Popravdě jsem se právě moc netěšil. Pořadatelé na nás připravili 26km dlouhý okruh, kde se nacházelo 8 měřených úseků. Šest erzet se nacházelo na kopci Ressl a dvě na Širokém Vrchu, kde se nacházela i občerstvovací stanice. 

Jako první se po desáté hodině vrhnul do závodu z mosteckého plavečáku lídr celého seriálu Přemek Tejchman, každou půlminutu po něm odstartovala celkem cca šedesátka závodníků. Škoda toho půlhodinového čekání na startu 1.erzety, na který jsme přijeli zahřátí. První erzeta patřila k těm těžším, po startu byla rychlá rovinka plná hlubokého prachu, kde to dost klouzalo. Následovala prudká skalka, která hodně jezdců prověřila a i následné zatáčky. Se skalkou jsem neměl problém, ale s následným průjezdem koryta už jo, nevěděl jsem kudy se může jet. Následoval transfer na dvojku, opět na vrchol. Tato erzeta byla dobrá, traverz lesem, kde se to dalo držet a cíl byl na hranici uhelného lomu. Bavila mě. 

Trojka byla taky poměrně dobrá, motanice mezi stromy a párkrát se přejížděl potek přes lávku. Pětka mě moc nebavila, bylo to opravdu takové xcčko a navíc mě zmátl jeden z pořadatelů k terý ke mně přistoupil a tak jsem zastavil, že už snad je cíl. Omyl. Cíl byl asi ještě 200metrů dál, takže jsem ztratil cenné vteřiny a nebyl jsem sám. Teď už jsem měl před sebou nejdelší transfer v celém závodě na Široký vrch, kde se nacházela i občerstvovačka. Transfer vedl okolo autodromu, takže bylo se i na co koukat, jen to neskutečné vedro mě ubíjelo. Lákalo mě dokonce skočit do vodní nádrže Matylda a schladit se. 

Šestá erzeta byla poměrně dlouhá a zábavná, úplně něco jiného než ty na Resslu. Plynulá a plná zatáček v pořádným svahu. O hluboký záludný prach nebylo nouze, vím o čem mluvím. Poroučel jsem se k zemi, když jsem najel do toho hlubokého prachu a tam byla hrana pevného podkladu. Smůla. Po cílovém sprintíku do kopce už byl jen transfer na sedmičku, která začínala jako 6. Nebudu lhát, měl jsem toho v tom vedru dost a tak jsem 90% transferu šel pěšky. O sedmičce jsem neměl žádný info jak vypadá, ale u cíle šestky jsem si všiml dropíku, takže jsem věděl, že se bude trošku víc skákat. A bylo to tak. Po startu se vysprintoval malý kopeček a pak už jen super trail plný dropíků a klopenek. Hodně mě to bavilo a nebyl jsem jediný. Pecka. Teď už jen projet částí Mostu ke koupáku a dostat se na start osmičky. Vedro mě ubíjelo a i to, že jsem viděl hodně závodníků v cíli a jak se čvachtaj ve vodě. 

Osmička byla taky poměrně dlouhá, plná kamenů, klopenek a menších skočků. Škoda, že jsem dvakrát zabloudil, že jsem neviděl značení a když už jsem zahlídnul bílo-​červené “mlíko“ na stromě, tak to bylo z jiného závodu. Takže jsem v cíli byl fakt naštvaný. 

No nic, byl jsem rád, že jsem dorazil do cíle a že mám své utrpení konečně za sebou. Už nikdy neudělám stejnou blbost, jako vyrazit na závod bez tréninku a jet ho na oči. Jedinou kompenzací mi bylo, že jsem se viděl zase s kamarády a mohl skočit do bazénu, který byl hned vedle cílové brány. Co se týče celého závodu, tak jsem z tratí kromě 6 a 7 nebyl úplně odvařenej, ale co se týče organizace a občerstvovačky, tak to bylo parádní.

A jak to vůbec všechno dopadlo?
Kategorii žen ovládla Andrea Drengubáková před Elen Římanovou a Lucií Kubínovou. Kategorii zkušených mužů neboli Masterů vyhrál Tomáš Vopálenský Janem Truhlářem a Lukášem Kuběnou. Elitní kategorii ovládl Michal Prokop, který dorazil jen o 20s dřív než druhý Přemek Tejchman. Třetí Milan Myšík dorazil 36s po vítězi. 

Již následující víkend další závod přivítá šumavský Špičák, kde se rozhodne kdo vyhraje letošní ročník. Michal Prokop nebo Přemek Tejchman. Koho tipujete?

foto: Miloš Lubas a Ondra Kinkor