Ještědské enduro ovládl Tejchman

Vše začalo sobotním tréninkem, kdy se jezdci seznamovali s tratí závodu, která měla cca 30km/​cca 1300 metrů převýšení a celkem 6RZ rozházených po ještědském vrcholku. Počasí opravdu přálo, rtuť teploměru ukazovala 30´C a modrá obloha doprovázela všechny natěšené ridery. Byla to jednoduše řečeno paráda. 

Předpověď na nedělní závod byla docela příznivá, počasí se mělo pokazit až v odpoledních hodinách, ovšem nějak to nevyšlo. Liberecká krajina byla zahalena mlhou a teploměr tentokrát ukazoval 12´C. Každý se s teplotou nějak smířil, ale všichni se v duchu modlili, aby nezapršelo na třetí erzetu, která obsahovala kamenitý úsek, který by za mokra byl opravdu pekelný. 

Závod byl odstartován v 9hodin, kdy byla vypuštěna první várka závoďáků, další následovala asi za 30minut. Ovšem nevím, zda to byl dobrý tah. Všichni jsme se tak jako tak setkali na startu první erzety, kde někteří čekali i hodinu a to na větru a ne zrovna v teple. První erzeta patřila k těm nejdelším v závodě, byla hodně rychlá plná kořenů a zavřených zatáček, ale zábavná. Při transferu na druhou erzetu se startovní pole roztrhalo a jelo se po malých skupinkách, takže na startu druhý erzety se téměř nečekalo. Druhá erzeta vyhovovala nejvíce jezdcům, kteří jezdí stylem kamikaze, jelikož byla krátká, téměř bez zatáček a dalo se to tak v kamenech a kořenech pořádně pálit. 

Následoval transfer po silnici na třetí erzetu a já za zvuku hřmění jsem jen doufal, ať to ještě chvilku vydrží a neprší. Bohužel, na start jsem dorazil v největší průtrži mračen a tak jsem byl zvědav, jak tu kamenitou pasáž projedu. No neprojel, hned na začátku jsem udělal chybu a tak bylo jednodušší to seběhnout. Dost jsem si v cíli RZ nadával a v dešti pokračoval dál zpět na Ještěd. 

Čtyřka se mi oproti tréninku líbila, byla plynulá a zábavná. Na pátou erzetu jsem se musel s klukama vyškrábat v sedle. Kraťasy durch, dres totál mokrý a v botech jsem už začínal mít rybníček a ještě šlapat poměrně dlouho do kopce. Chvílema mě to dost štvalo, ale časem jsem to už nevnímal. Docela mě překvapilo, kolik lidí to zabalilo kvůli tomu, že jsou durch. Na startu už jen vyčistit brýle a jdem na to. Začátek pětky byl plný mokrých kamenů a kořenů, na které asi doplatil i Jirka Fikejz, který závod po téhle erzetě nedokončil. S prvním úsekem jsem měl trochu problém, ale další části jsem si už jen užíval, pěkně to valilo. Cílový kopeček byl taky zajímavý, rozmočená tráva pěkně klouzala a tak nebyla nouze i o pády 2metry od checkpointu. 

Tak pětku jsem měl hotovou a byl jsem spokojenej, ještě mi zbývala závěrečná rychlostí zkouška, která byla plná lávek, ze kterých jsem měl respekt, když bylo tak po dešti a lávky byly bez pletiva. Naštěstí se organizátoři na doporučení TOP jezdců rozhodli lávky uzavřít. Na start už jsem jel lanovkou a těšil jsem se na RZ, i když jsem z lana pod sebe díky mlze skoro nic neviděl. Trať byla oproti sobotnímu tréninku mnohem lepší, prašné klopénky se pěkně zpevnily a bike na nich výborně držel. Závěrečná etapa byla taky dlouhá a na promrzlé prsty už začínaly vypovídat službu a tak jsem doufal, že to ještě chvilku vydrží. 

V cíli jsem si hodně oddychl, že jsem dojel bez kolize a bez defektu. Protože o defekty a zranění nebyla opravdu nouze. Takže všem přeju brzké uzdravení. A jak to všechno vůbec dopadlo? Přemek Tejchman se konečně dočkal vítězství a porazil druhého Michala Prokopa. Třetí dojel Milan Myšík.
Ženy ovládla Lucie Kubínová, druhá dojela Jana Horáková a třetí Andrea Drengubáková. Vítězka závodu v Koutech, Elen Římanová se do cíle nedostala, když ve třetí RZ urvala přehazovačku. V kategorii Masters dominoval Tomáš Vopálenský před Milanem Smetaníkem a Janem Truhlářem. 

Závod na Ještědu byl opravdu povedený a jsem rád, že jsem ho jel a přežil. Honza Tandler vybral skvělé tratě. Celý závod byl skvělý až na pár organizačních problémů ovšem určitě to bude závod od závodu lepší. No teď se můžeme už těšit na další závod, který se pojede poslední červnový víkend na Zadově.