Marosana: End of season 2012

Důvodů bylo hned několik. Asi nemusim říkat, že marosana býva proslulá svojí party a ucho od džbánu bylo holt loni už dost natrhlý, takže bylo bezpečnější dojít pro tu vodu jinam. Změna prostředí holt občas prospívá. Nevím jestli byl dřív nápad budovat bike park, nebo změnit marosaňácký disciplíny, nicméně na novém místě, tedy nově vybudovanému bikeparku Halda, jednoduše na starý dobrý 4down nejsou podmínky. Nový koncept, nové místo, nové disciplíny. 

Takže ve skratce: 14. Marosana, Bikepark Halda ve starém hlubinném dolu u městečka Žacléř, Dual, enduro mtb a pumptrack závod, country party s předpokladem menšího bordelu!
Tohle jsou stavební pilíře, na kterých akce stála. A jak obstála? Vezmu to čistě ze svého pohledu od začátku do konce.

Podle programu se mělo v pátek v jednu začít tréninkem všech disciplín a registrací, takže jsme s Mílou Myšíkem vyrazili z Děčína tak, abychom tam na 12 byli a v klidu se mohli porozhlídnout, než se začne jezdit. To se nám podařilo, nicméně hned po našem příjezdu začínalo nebe pomalu rozhodovat trochu jinym směrem. Takže se částečně vyschlá trať pumptracku, po čtvrtečním orkánku, začla zas pěkně rozpatlávat. Rozměklý to bylo dost, takže tam kluci běhali s tou silničářskou temovačkou a dělali co mohli, aby byla trať alespoň na večerní závod ready. 

To se nakonec v mezích podařilo. Ale ne dostatečně, protože už během tréninku jsem si začal všímat, že si hodně lidí musí přišlapávat, aby byli schopný celou trať projet. Skončilo to tak, že v samotnym závodě pumpošlapali uplně všichni. Nakonec se do závodu přihlásilo asi 20 lidí, který začli s nějakym hojnějším tréninkem tak kolem 4 hodiny. Celej časovej harmonogram byl situovanej tak, aby se finálový duely jely za tmy, což se nakonec taky povedlo a celá trať byla nakonec osvěcovaná jenom 4 obroskejma světelnejma koulema. V pozadí obrovská továrna, komín, rozbitý okna, ta atmosféra se fakt povedla. Škoda toho deště. S přicházející tmou přicházela i dost slušná zima, takže kdo měl, naladil i zimní bundu, kulichy. Závod se jel klasicky, jedno kvalifikační kolečko, podle časů seřadit do pavouka a pak se jezdily duely proti sobě, každej z jedný strany tratě. Nakonec to nejlíp šlapalo Tomáši Slavíkovi, kterej si to ve finále rozdal s Kubou Říhou a třetí flek bral jedinej zástupce slovenské republiky Mára Peško. Bramboru vyfasoval Míla Myšík, kterej se bohužel v semi rozbil.

Hned jak se dojela poslední jízda, nikdo na nic nečekal, lokálního občerstvení nikdo nevyužil a všichni, zmrzlý na kost, se rozjeli po hotelech a hospodách, aby na devátou mohli bejt v místním kulturáku, kde za prvý probíhalo vyhlášení pumpu a za druhý takovej malej kulturní večer s promítáním. Na programu byla soutěž o top video s bikovou tématikou, který se probojovaly do finále, bylo jich pět, přísná porota byla z řad FullFace production a nejlepší video si vysloužilo fungl novou kameru GoPro HD2. Pak se všichni mohli pokochat Gaspiho „cestou jednoho freeridera,“ aneb zápisky z cesty po Mongolsku a nakonec parádním videem z produkce Red Bull – Where the trails ends. A pak už hurá do vedlejšího sálu na party s Dj Aquamenem. Nikdo nevěděl, jestli pravdilo „klobouk a košile“ platilo už v pátek, ale nikdo neriskoval, takže valná většina lidí dorazila pěkně v country stylu a na konci noci byli country už uplně všichni a pospávali po schodech a trávnících.

Druhej den byl v plánu zmiňovanej enduro závod a jako vyvrcholení nakonec závod v dualu. Na start endura, se postavilo, dle mýho střízlivýho odhadu, cca 40 lidí, mezi nimiž jsme mohli poznat i čistě a jednostranně zaměřený xcčkaře. Tím se dostáváme k prnímu pro mě spornýho bodu. Na jednu stranu je určitě dobře, že se akce ubírá směrem spojování sportovců z různých disciplín, ale marosana byla vždycky o takovym tom pure dh. Takže super, že se z akce stane třeba větší, s větší návštěvností a účastí, ale už to není to „ono.“ Každá disciplína si najde svoje závodníky a i tady byla spousta lidí z řad sjezdařů a 4x. Co si pamatuju, Krab, Shaman, malej Myšák, klucí Halamovi, MT, Tomáš Šorejs atd. Pro všechny to byla výzva, protože podle slov většiny zůčastněných, to bylo opravdu MOC! A to jakože doslova. Písečný kopce, co se nedaly vyjet, takže se musely vynášet, průjezd skrz budovy továrny, přes koleje atd. Trať určitě atraktivní. Sám jsem jí nejel a viděl jsem jen úseky, takže její zhodnocení nechám na někom, kdo s ní má hezkou osobní zkušenost:

Ondra „cartman“ Halama o ní říká: Enduro XC trať svojí náročností už v pátek mnohé nabudila, ale i odradila od sobotního závodu. Déla 5km jednoho kola se zdála být pohodovou projížďkou, ale už po projetí prvních pár set metrů ukázala, co nás opravdu čeká za zlo. Industriální prostředí střídá tvrdý výjezd, nebo spíš výšlap na šotolinový kopec, pro někoho už ne tak zábavný sjezd na zamáčknutých brzdách a bahnem k dalšímu výšlapu na kopec. Zde na kopci už asi pro všechny začíná ta zábavnější část trati, kde byly sjezdy a výjezdy okolo kopce, na němž bylo hlavní dění letošní Marosany. Hodně zavřené vracečky střídaly technické úseky i namáhavé výjezdy, bahno i silný vítr. Průjezd prvního kola je za námi a další dvě náročná kola pro chlapy, jen jedno pro ženský, je ještě před bikery, kteří se rozhodli změřit síly s ostatními.

Pruměrnej čas trati, tedy třech kol po pěti kilometrech byl cca 1 hodina a nejrychlejš se s ní poprali
1. Tomáš Kalojíros
2. Petr Beneš
3. Pavel Crha
Všichni zástupci čistě xc sekce cyklistky. Nejrychlejší ze sjezdařů a se strátou pouze 3 minuty! na třetího, se vyšvihnul Martin Tesař a bral 4. flek. Registruju, že se mu občas povede na DH závodech, ale na takovej výkon bych ho fakt netipnul. Máš můj obdiv. 

Trať na XC byla pro sjezdaře a fourcrossaře fakt smrtící. Trať vedla v okolí dolu a bylo to fakt zajímávý, trať i přes tu velkou náročnost měla svoje kouzlo a byla fakt zajímavá. Vše to okořenili 4 dlouhé výběhy, kde vetšina riderů měla plíce venku. Prostě XC na MRSNě hooodně hustý. To jsou slova Milana Myšíka.

Vyvrcholením celýho „festivalu“ měl bejt závod v dualu. Asi 200m dlouhá trať z vrcholku jedný z vytěžených hald a podle toho i název bikeparku. Profil? Dost prudkej kopeček, nahoře 4 rychlý zatáčky mezi kolíkama, klopka, klopka, skůček, klopka, klopka, klopka, cílovej skok. Zhruba tak nějak. Trať postavená suprově, precizně a prostě moc pěkně. Věřim tomu, že takhle krátká i právě proto, aby se pořád něco dělo, aby to odsejpalo, aby to bylo akční a pořád byl někdo na trati, která je vidět celá z každýho místa na kopci. Ale proběhlo další „bohužel.“ I když byl zařízenej vývoz nahoru na haldu pomocí auta s vozejkem, celý se to fakt hrozně vleklo. To je bohužel názor většiny lidí, s kterejma jsem se na kopci bavil. Návštěvníci, závodníci. Všichni toho ke konci začínali mít plný zuby. Tim jak lidi vypadávali rychle, se ty zbylý museli rychle dostávat nahoru, do toho pořád někam lítala cílová Red Bull brána…kdo se s tim popral nejlíp? První dva fleky stejný jako v Pumptracku, první Datel, druhej Kuba Říha, třetí místo nakonec urval mladší z dvojice Měchura bros – Michael. V kategorii Open si pro zlato dojel rider Dominik Dostál následovaný Luďkem Šubrtem a třetím Filipem Horákem z Freeride.cz Racing Teamu. V sobotu útěk proběnul ještě 2x rychlejš než v pátek. Takže všichni na hotely, do hospod, aby se nakonec mohli zas přesunout do kulturáku, kde proběhlo vyhlášení dualu a následoval koncert nefalšovanejch country kapel. Oba večery se všichni mohli pobavit u stánku piva Samson, kde probíhaly zápasy v beer pongu, aneb nejlacinější možnosti, jak se na party dostat k pivu (zadara) a v sobotu to zpestřily ještě holky z Jagera. Teď mi došlo, že tam oba dny ještě pobíhaly holky z maxima a rozdávaly časáky a hezky se smály. Já už v tu sobotu byl tak rozlámanej, že jsem na party focení neměl ani pomyšlení a na nějaký pití už vůbec.

A shrnutí? Víkend jsem si dokázal suprově užít i když jsem sebou neměl kolo a celý dva dny jsem jenom fotil, koukal a kecal. Prostředí dolu je fakt nádherný a myslim, že to tam má budoucnost. Koncept letošní marosany nebyl dobrej, ani špatnej, byl prostě jinej. Lidi se ale změn trochu bojí, takže účast nebyla taková, na kterou jsme zvyklí. Akce byla suprově naplánovaná, ale jako „první“ ročník nemůže bejt všechno pintlich. Klobouky a košile na party? Nikdo neprotestoval, všichni se snažili něco sehnat, takže to ve výsledku vypadalo fakt dobře. Bordel byl, ale nic se nerozflákalo, nikdo se nezlámal. Když už ležim doma v posteli a koukám na to s odstupem, tak to hodnotim fakt kladně. Když příští rok vyjde počasí a třeba se malinko poupraví disciplíny, můžem se těšit.

Fotogalerie: Kubajsz Fišer