Mistrovství Evropy v Enduru: Bahno a sníh

 S partou kamarádů jsem se rozhodl, že se vydáme vyzkoušet tratě na Mistrovství Evropy v enduru, stačilo nám jen zaplatit startovné 50euro a ukázat rudou licenci. Vše pro nás začalo ovšem už v pátek ráno, kdy jsme se vydali na cestu dlouhou přibližně 500km do rakouského městečka Kirchberg. Když jsme konečně dorazili po několika hodinách na místo, začalo pršet. Samozřejmě jsme si mysleli, že je to jen přeháňka, ale to byl omyl. Velký omyl. 

Sobotní ráno nám začal povinný trénink, kde bylo nutné projet všechny erzety s čipem, jinak bychom byli diskvalifikováni. Pro šampionát pořadatelé vymysleli celkem 4erzety plus prolog, na který jsme se docela těšili. Ale první hurá prozkoumat tratě. Trénink začínáme nástupem na lanovku, která vede na start 4.RZ, naivně si myslíme, že začínáme tou lehkou variantou. Jak tak stoupám v kabince vzhůru, vidím, jak tratě vypadají, plno kořenů a bahna. Lanovka se brodí mlhou a déšť se pomalu mění ve sněhové vločky. Dost mě to překvapilo a znervóznilo. Po výstupu z lanovky v 1800m.n.m. dostávám infarkt. Venku leží 15cm sněhu. “Paráda, lyže jsem si zapomněl doma“, říkal jsem si. No co, pouštíme se do toho, ruce mi tuhnou zimou a čiré sklo brýlí pod vrstvou bahna. Nic nevidím. …. 

Asi nebudu popisovat celou sobotu, ale ještě bych zmínil, že kvůli dešti byl zrušen prolog a tak jsme mohli jít v klidu sušit na apartmán. A že toho bylo. Boty totál mokrý a veškerý oblečení taky. Holky šly vařit večeři a já s Jardou jsem šel ladit kola na nedělní závod, který bude určitě pekelný, protože nepřestává pršet a líp být opravdu nemá být. Když kontroluju brzdy, koukám, že mé organické destičky jsou na pokraji smrti a tak jsem se rozhodl je vyměnit, ovšem výměna skončila rychleji, než začala. Hlava šroubu, který drží destičky ve třmenu se utrhla a měl jsem vymalováno. No holt to bude muset vydržet.

Ráno jsme se probudili a počasí se kupodivu umoudřilo a neprší. Jedem na start. Na evropském mistráku se startuje v obráceném pořadí, tedy nejdřív holky a masters a pak až muži elite. Na start se tak dostávám ve čtvrt na jedenáct ve čtyřčlenné skupince. Jedeme na start první erzety, který se nachází asi 10minut jízdy do kopce. Docela pohodička. První erzetá je poměrně krátká, začátek vede mezi stromy po štěrkovém trailu, tak na rozkoukání. Následuje technická pasáž plná kluzkého bahna a hromady kořenů. No, nevyhnulo se mi uklouznutí po kořenu a odporoučel jsem se k zemi. Rychle jsem naskočil a pádil do cíle. 

Následuje transfer na druhou erzetu, která mě v tréninku hodně bavila. Chytám se skupinky angličanů, kteří jedou jak o život. Transfer je dlouhý (1:10h limit) a pořád do kopce, bylo to výživný, ale stačil jsem dorazit na start 4minuty před limitem. Včerejší déšť udělal své a jílovitý povrch tratě je totálně rozmáčený. Jedu, jedu a docela mi to jede, jsem spokojenej se svou jízdou, žádná chybička. Fakt mě to bavilo až do úseku 300metrů před cílem, kde se mi přestávají točit kola, kvůli nánosu bahna, které zázračnou rychlostí usychalo. Netočící se kola, kvůli nánosu mě posílají k zemi. Snažil jsem se rychle zvednout, ale nejde to, bahno opravdu klouže. Když se mi to konečně podařilo, kolo nejede, zvedám ho a běžím na asfaltovou cestu, kde jsem kolo rozpohyboval a nějak jsem se doplácal do cíle jako několik dalších. Hodně oceňuju připravenost pořadatelů, kteří pro ridery připravili u stanice lanovky vapku, kde jsme si mohli umýt kola před další erzetou. Hodně lidí ocenilo i papírové utěrky a teplou mýdlovou vodu pro umytí brýlí. Bylo to fakt super. Třetí erzeta začínala na stejném kopci jako dvojka a tak jsme využili první vývoz lanovkou. Tahle erzeta nebyla až tak dlouhá, plná zábavných klopenek, ale i příkrých sjezdů, které byly plné kořenů. 

Po trojce jsem si jel pohodový transfer, který mě dovedl do prostoru Startu a cíle celého závodu, kde jsme měli pokračovat na start čtvrté erzety. Ovšem tak lehko to nešlo. Aby se zabránilo, že se budou na 8km dlouhé erzetě s převýšením 1000m motat různé výkonosti jezdců, měla se sestavit nová startovka podle pořadí po prvních třech erzetách. Bohužel pro většinu riderů to znamenalo cca hodinku si počkat v zimě a dešti na výsledky. 

Konečně jsme se dočkali výsledků a startuje se od nejpomalejšího po Jeroma Clementze. Start se nacházel v 1800m.n.m. v zimě a mlze. Na startu jsem regulérně drkotal zubama, jaká mi byla zima. Po chvilce se vydávám na trať, docela si to užívám, mokré kořeny, kterých je po trati opravdu dost, jsou mokré, ale drží. Kupodivu. Bláta taky není málo, ale jde to. Trať se klikatí po krátkých lávkách, kamenech a občas i přes nějaký ten brod. Po krátkém sprintíku do kopce odhazuju druhou strhávačku a vrhám se do druhé poloviny trati, která je taková jílovitější. 

Bláto stříká opravdu všude, skoro nic nevidím, ale ještě to jde. Přede mnou se objevila prudká a dlouhá klopenka, plná vyjetých kolejí hlubokých tak 30cm. Jako při motokrose. Minul jsem ležící brýle 100% a v duchu jsem si říkal, jak tady někdo mohl ztratit brýle. No a než jsem se vzpamatoval, ležím v blátě. Připadal jsem si jak někde na Spartan race než na bike závodech. Jezdec co startoval po mě, ke mně přijel a taky si ustlal. 

Zbytek tratě už byly jen kořeny a štěrkový trail, který se napojoval na erzetu číslo jedna. Po 22minutách jsem dojel do cíle čtvrté erzety, konečně. Byl jsem rád, že jsem to dojel. Bylo to opravdu náročný, ale i zábavný. Můžu i říci, že jsem si přivezl polovinu traťi s sebou na bundě asi jako každý. Nejrychleji zajel celý závod Jerome Clementz. Nejlepší český rider dojel na 9.místě a tím byl Michal Prokop, 14.dojel Matěj Vitko, který v první erzetě dokonce porazil Jeroma asi o 2s. Dalé dojel na 36.místě Milan Myšík a 44.Přemek Tejchman, který v poslední erzetě přetrhl řetěz. Ženy ovládla Holanďanka Aneeke Beereten. Andrea Drengubáková dojela na 10.místě a 12. Elen Římanová. Co se týče masterů. Na 7.místě dojel Milan Čižinský. 

Závěrem musím, říci, že závod byl skvělý, náročný a perfektně zorganizovaný. Profíci na tom blátě opravdu letěli neskutečně a docela by mě zajímalo, jaký by to bylo, kdyby bylo sucho. Traily mě bavily a zase jsem si posunul techniku trošku dál. Tyhle zahraniční závody jsou skvělou školou a hlavně si člověk užije úplně jinou atmosféru než na domácích závodech. Doporučuju vyzkoušet. 

Výsledky naleznete zde http://europeanenduroseries.com/wp-content/uploads/2015/02/EEC_Results_Cat_21062015.pdf