Billabong Air & Style

FOTOGALERII OD YANA RENELTA NALEZNETE ZDE

Známý Bergisel Olympic Stadion v rakouském Innsbrucku je místo, kde už se událo mnohé. Kromě světových pohárů ve skocích na lyžích a olympiády to je také domovinou jedné z nejznámějších akcí ve světě snowboardingu, která se letos konala už po 16té. Atraktivní disciplína Big Air byla letos velkým lákadlem, protože se jednalo v podstatě o návrat ke kořenům. Ostatně i známý Arctic Challenge letos opustil od Quarter Pipe a přešel na kreativnější slopestyle. “Příšera”, protože jinak snad ani nejde skok, který zde stál pojmenovat, měla na celou délku zhruba 150 metrů, kde hned po odrazu následovala 9,5 metrů dlouhá rokle, za níchž už čekal prudký a dlouhý dopad. Na stavbu bylo využito zhruba 220 tun lešení, jež muselo dávat dohromady více než 160 lidí. Celkem zde pracovalo přes 600 osob (z velké části bezpečnostní složky) a ozvučení dosahovalo 75000 Wattů.

Tolik k detailnějším informacím. Na náš výlet jsme vyrazily s dvojčaty Ondrou a Danem Porkertovými. Vtipné bylo, že kluci i když dnes v juniorských kategoriích patří k tomu nejlepšímu u nás v době, kdy akce začínala ještě ani nebyli na světě. Vše začalo v pět hodin odpoledne, kdy už se pomalu celý amfiteátr zaplňoval snowboardingu chtivými fanoušky. Rakouská davová soudržnost se tady projevovala od začátku a tak o aplaus, s kterým přivítali tzv. Rookie Chalenge nebyla nouze. Taky bylo proč. Kolotoč, který svými třemi jízdami rozjela skupina 12ti mladíků uchvacoval snad každého. I když neměli tak velkou jistotu na dopadu “Příšery”, padali u nich opravdu neskutečné kousky. Na dopadu mírně dotočená FS 1440 (tedy opravdu 4 rotace!) od Niki Korpely a bezchybná BS 1260 od Belgické pralinky Seppeho Smitse byli už jako z jiného světa. Velikost skoku a hlavně výška, jakou dovoloval vyskočit umožnovala takto neskutečné kousky. Prvním mužem po tomto krátkém jamu zůstal pan Smits, za ním Tom Klocker a třetí Niki Korpela.

Solidní začátek byl pouze předurčením toho co se bude dít později. Letošní ročník se jel jako pavouk, tedy lepší ze dvou postupuje dále. Na to, kdo jim bude měl každý jezdec proti svému soupeří tři jízdy. Bitvy už od prvotních losů byli jasné. Stefan Gimpl s Eliasem Elhardtem, Marc Swoboda (jež nahradil zraněného Pat Moora) s Iouri Podlatchikovem, Chas Guldemond s Wernerem Stockem z Německa, Antti Autti s Marko Grilcem (také nasazeným na poslední chvíli za zraněného Sebastiana Toutanta), loňský vítěz TTR Peetu Piiroinen s prašanovým Gigi Rüfem, Finské duo Risto Matilla a Eero Ettala, těžká partie Andreas Wiig s Travisem Ricem a nakonec stylové duo Tim Humphreys a Torstein Horgmo. Bitva mohla začít.

Rozprouděný dav odměnoval každý trik aplausem a každý věděl, že snowboarding, který se dnes představí bude ůtěk do jiné galaxie tohoto sportu. Vše krásně uvedl představovací jízdou Travis Rice, když roztočil extra rychle backflip a hned za ním poslal druhý protáhle až do dopadu. Tim Humphreys bohužel nestačil na Torsteina, který ho zajel SS BS 900 a tak šel dále Nor. Složitá bitva byla mezi Travisem a Andreasem, kde si nikdo nedokázal tipnout postupujícího. Zejména, když hned po prvním skoku Travis zadal laťku ve stylu Double FS Frontroll z přední hrany (taky jsme dlouho koumali jak to pojmenovat), který sice odjel z přetočením a hrábnutím, ovšem viděli už jste někdy něco takového? Bohužel mu to ani jeden ze tří pokusů nevyšlo a tak po Double Corku od Andrease byl postupující jasný. Obdobně to bylo u klasika Eera Ettaly, který Ristovi nedal moc šancí. Eero jediný prolétaval skok stylově ve 180, čímž dodával akci šťávu. To, že Gigi si moc s takovým skokem nerozumí, narozdíl od závodníka Pettua bylo jasné od prvního pohledu, ovšem nikdo moc nevěděl, jak si poradí s akcí matador Antti Autti (hojně aplaudovaný davem) proti Slovinské střele Markovi Grilcovi. Marko šel dál mimojiné s easy Double Backflipem jakoby nic. Zaujal i Werner Stock, který po “litru” z přední hrany poslal Guldemonda zpátky za moře. Rusko-​Švýcarská střela pak po Double BS Rodeu zamávala Marcovi a osmička byla jasná.

Z 16ti jezdců bylo 8 a v podobně našláplém duchu pokračovalo semifinále, které vykouzlilo čtyři postupující v boj o Prsten Slávy spolu s tučnými body TTR a neméně tučnými 75000€. Byli to Peetu Piiroinen, Andreas Wiig, Iouri Podlatchikov a překvapivě Marco Grilc. Každý z pánů měl 3 jízdy a sázelo se jak po másle. Trochu nezajímavé mi připadly jízdy Peetu Piiroinena, který sice BS 1080 Double Cork jistě ovládá, ovšem dával ho v každé jízdě. Finále se trochu nepovedlo Iourimu Podlatchikovi, který BS Double Rodeo 1080 ne a ne odjet. Andreas Wiig ošklivě spadl, ale čistě zavdal FS 1080 Double Cork (který je ve své druhé části už docela těžko pochopitelný, co se týče kontroly). Na závěr jsem si nechal a teď už to můžu říci otevřeně hrdinu dne. Nebyl jim nikdo jiný než na poslední chvíli nasazený Marco Grilc. V davu snad nebyl nikdo, kdo by mu prvenství nepřál a po čistém finále BS Double Cork 1080, Double Backflip a SS BS 1080 (wtf? pozn. red.) nebylo pochyb. Myslím, že jsme byli přímými svědky posunu evropského jezdce do světového snowboardingu. To ale nebylo vše. Nejen že tedy Marco vyhrál, obdržel zmiňovaný prsten a prize money. Za body, které obdržel při temto závodu se totiž vůbec poprvé vynesl až na první místo žebříčku TTR. Nemůžu za redakci říci nic jiného než velká gratulace do Slovinska!

Akci zakončil parádní koncert The Hives a mohli jsme zamířit zpět domů. Oproti minulému roku se akce vyšvihla ze všech pohledů o stupeň výš. Jediné co ale poslední dobou vidím v takových akcích jako negativum je čím dál větší tendence jezdců dělat stejné triky. Samozřejmě, že se jedná o těžké kousky, ovšem v jistých momentech si díky tomu člověk připadá jako u krasobruslení. Každý ať si na to udělá názor sám.