Marosana 2013 – End of the Seasson vol.15

Report z legendární patnácté Marosany od Kataríny Tóthové.

Plán byl stihnout troje závody za tři dny. Když jsem se probudila v pátek ráno a uvědomila si, že potáhnu dvě kola po eskalátoru, abych se metrem dostala na Čerňák, přišlo mi to tak nemožný, že jsem to vzdala. A hnedle jsem měla o půlku starostí a značnou část výbavy míň. Ještě ke všemu všichni víme, jak to na Marosana párty vypadá a brzký ranní přesun ze Žacléře do Mostu by asi neprošel.

Patnáctý ročník Marosany se jel jako loni v Žacléři. Rok 2013 minus 15 let znamená, že se Marosana poprvý pořádala v roce 1998.A to je už pořádnej kus historie. Mám ten pocit, že v tý době se tak nějak začlo jezdit víc na horský kolech. Márošák musí bejt neuvěřitelně prozíravej. 

V pátečním pumptracku jsem byla jediná holka, a tak bylo jasný, že proti klukům nemám šanci. Jenomže Márošák, že se mám přihlásit, že jim určitě všem natrhnu prdel. No tak jo, když to říká. Mimochodem, vypadla jsem v první jízdě. Dráha byla těžší, než ta kterou jsem jela před týdnem u Kraba ve Štěchovicích. Tam jsem nemohla po 50m. Tady, kdyby nebyl start z kopce, tak se ani nerozjedu. Nebyla jsem schopná skočit skok s dírou a to mě zpomalovalo ještě víc. Hroznej problém, přitom to mělo metr. Joo, kde jsou ty časy, kdy jsem lítala skoky s prstem v nose.
Dráha byla postavená zrcadlově tak, že jeden rider startoval na panelech z jedný strany a druhej z druhý strany, ten kdo byl rychlejší postoupil. To byla mnohem lepší podívaná, než kdyby se jelo jenom na čas. Vypadla jsem hned v prním kole a mezi klukama to vyhrál Kuba Vencl, což vůbec nechápu. Vždyť ten kluk jezdí dirty, skáče na kole a dává triky. Ale kde vzal tu rychlost? To jsou věci. Samozřejmě velkej respekt, ukázat záda Márošákovi, Frkymu (Michal Prokop) , Datlovi (Tomáš Slavík) a ostatním riderům. 

Na sobotní dual se mi nechtělo vůbec, ale vůbec vstávat. Navíc jsem na svým pevným kole nejela z kopce nějaký tři roky, protože nemám zrovna dobrý brzdy a ještě to mám na singlespeedu. Jenomže jely další holky. To by bylo, abych se tam taky neukázala. Kvaldu jsem vyhrála a závod taky. I když s trochu divnýma rozjížďkama. Na konci mě s Alčou zastavila TV a ptali se na nějaký otázky. V zápalu rozhazování rukou jsem si nevšimla, že mám vyhrnutej rukáv a jde mi vidět moje nová kérka. Tak to bude asi poprvý, co mámě neřeknu, že budu v TV. Mohla bych zapírat, že už to mám dlouho, čímž by se to dostalo na takovou tu úroveň, že už stejně nemá cenu se nad tím rozčilovat. Jenomže ona by to stejně poznala podle fotek za poslední měsíc, který jsem všechny pracně retušovala. 

Dual vyhrál Márošák. Konečně! Poprvý za celou historii. Bylo na čase, zasloužil si to.

Sobotní párty byla ve stylu 30. let, jak se avizovalo dopředu a jak to okomentovala Hedvika: „Nikdy jsem si nemyslela, že bych šla na Marosanu v šatech.“ A mě došlo, že bikeři jsou ty, co si myslí, že šaty nenosím a v lodičkách neumím. Ale až příliš pozdě. 
Párty jsem si bohužel moc neužila, protože jsem umřela už před půlnocí. Ještě že ta sezona končí, to byl jeden bikovej víkend za druhým, kdy jsem se nedostala do postele dřív než ve tři ráno. A za dva měsíce budu brečet, že je zima, že sedím doma na prdeli a že se nic neděje.

Marosana opět jako jeden z nejpovedenějších závodů sezóny. Podle toho, co si ptáčkové cvrlikali, se máme v příštím roce na co těšit.

Další zajímavé články