Eva "ForEva" Samková

Čtvrteční odpoledne v centru Prahy. Zdánlivě stejná jako všechny ostatní odpoledne - plná turistů, cvakajících foťáků a klapajících podpatků. Avšak čtvrtek 27. února 2014 byl přeci jen pro nás v redakci Freeride.cz/Girls kapku pestřejší. V klubu Hangar se konala tisková konference Evy Samkové a my jsme u toho samozřejmě nemohly chybět!

Klub byl narvaný fotografy a kameramany tak, že mě to stálo pár pošlapaných bot, tři údery ostrými lokty a jeden nehezký pohled od pána v kravatě. Po pár minutách jsem se konečně i já prodrala dopředu a stála jsem naproti Evě. Ta seděla mezi svými trenéry a s úsměvem odpovídala na otázky, na mnohé už odpověděla nesčetněkrát a na mnohé bude odpovídat ještě nějaký ten pátek. To jsou ale věci, které novopečenou olympijskou vítězku nerozhodily... 

Ze začátku mám na tebe otázku, na kterou odpovídáš asi často, ale pořád jsou lidi, kteří ten příběh neznají. Takže, proč zrovna knírek?
V roce 2011si jeden náš polský kamarád Mateusz Ligocki nechal na Mistrovství světa narůst knírek jako Adam Malysz (polský skokan na lyžích - pozn. red. ), a tak jsem se jen tak hecla a rozhodla se, že si taky namaluju knírek. Ten závod docela vyšel, tak si ho od té doby maluju. Jinak moc extra nevěřím na talismany pro štěstí, maluju to spíš jen tak ze srandy.

A jakému druhu kníru dáváš přednost? Francouzský, na císaře nebo…?
Haha, pokaždé je ten knír jiný. Vymyslí to Flaška (Jakub Flejšar, jeden z trenérů Evy - rozhovor s ním najdete ZDE - pozn. red.) a namaluje mi ho.

Okolo nás je v tuhle chvíli hromada novinářů, televizí, jeden foťák vedle druhého. Jak zvládáš mediální pres, přišlo to hrozně rychle, ne?
Jde to. Už před Olympiádou to bylo trochu vyhrocený, ptali se mě pořád na něco, protože mě považovali za olympijskou naději. Ale... Já to nepotřebuju, ani nevyžaduju, ani nijak nechci. Každopádně to není tak hrozný, jak jsem si myslela, že to bude vypadat.

Co tvůj nový koník, kterého si dostala od města? Kde ho budeš mít ustájeného? A budeš na něm jezdit?
Jezdit na něm budu! Bydlí v té stejné stáji, kde byl předtím, pro něj se nic nemění, jen jméno majitele. Jmenuje se Pepin a je mu pět let.

Proč jsi dostala zrovna koně?
Město Vrchlabí volalo mamce co by mi mohli dát za dárek a mamka jim řekla, že jediné co jí napadá a po čem toužím, je kůň. A tak se město Vrchlabí a sportovní klub Spartak Vrchlabí rozhodlo, že ho od majitelky koupí. Vybrali mi ho se ségrou. 

Ty na koni jezdit umíš?
Jezdím už od páté třídy, nejsem žádnej super jezdec, ale udržím se. Pepina jsem předtím znala, viděla jsem ho několikrát, ale nejezdila jsem na něm. Když mi ho předávali, měl na sobě šerpu a hned jsme si padli do oka! :)

Nezešedivěly trenérům vlasy, když zjistili, že jsi dostala koně?
Ne, oni byli taky dojatý. Věděli, že jsem si ho vždycky hrozně přála. Byla jsem před několika dny poprvé jezdit na Pepinovi právě s Flaškou a ve stájích mi říkali, ať se radši jen držím, protože Pepin dlouho nejezdil. Ale Flaška on je takovej vyzevlenej, takže to nějak nehrotil. Měla jsem akorát za úkol nespadnout, abych si nic neudělala.

Vyjádřil se nějak i prezident Zeman k tvému úspěchu?
Volali nám z Hradu na jakou adresu mají poslat poděkování, tak jsme jim nadiktovali adresu na domov důchodců ve Vrchlabí, hehe. 

V tuhle chvíli ses stala velkou inspirací pro děti, začínající snowboardisty. Od her v Soči k nám do snowboardové školy chodí děti a jejich rodiče a říkají, že tě viděli v televizi a chtěli by si "to prkno" taky vyzkoušet. Chtěla bys toho vlivu nějak využít?
Chtěla bych toho využít pro ten sport, protože si myslím, že je pro děti zajímavý. Ale hlavně je fajn, že sportují, ať už dělají cokoliv. Když dostanou nějaké základy pohybu, tak i snowboardcross jim půjde později líp. Jsem hrozně ráda, že to ty děti takhle vzaly a jsou z toho nadšený.

V kolika letech je ideální věk na to začít se snowboardcrossem?
Já jsem začala v patnácti, ale už předtím jsem od páté třídy jezdila na prkně a skákala. Je těžký říct kdy přesně, ale ty děti by měly mít nějaké základy na skocích a v jízdě po hraně. Měly by za sebou mít takovou tu základní snowboardovou průpravu. A pak v patnácti se do toho můžou opřít. Samozřejmě, že můžou i dřív, ale FIS závody se můžou jezdit až od patnácti. Chtělo by to vytvořit nějakou sérii závodů tady, aby do patnácti mohly jezdit v Čechách a pak, když se jim to bude líbit, můžou vyrazit třeba na Evropský pohár.

A ty sama by ses pustila do organizace nějaké takové akce?
Organizace asi přímo ne, nemám čas a nevím, jestli to umím. Spíš bych to chtěla podpořit a časem udělat třeba camp pro děti, aby s námi mohly trénovat a jednou třeba, až nebudu jezdit, tak je trénovat přímo.

Na jakým prkně a v čem jezdíš závody?
Desku mám Oxess, boty a vázko Burton. Jinak v Soči bylo dost vedro, tak se člověk ani nijak nemusel nabalovat. Jela jsem v termo prádle a větrovce. 

Máš při ježdění zapnutou hudbu do sluchátek?
Na Olympiádě jsem si hudbu nepouštěla. Když jezdím sama, tak to mám ráda, ale na závodech by se to podle mě nemělo, člověk musí poslouchat zvuky okolo, vnímat jezdce.

Máš tu s sebou i helmu, se kterou jsi jela. Co znamenají ti vlci?
Je to helma Vagus od Ondry Banka, je fakt super, sedí mi. Helmu mi malovala kamarádka Verča, která vlastní firmu na handmade výrobky. A vlci? Ty jsou to proto, že je mám moc ráda. Vznikly i trička ve stejném designu, holčičí právě s vlky a klučičí s mými iniciály.

V minulosti sis přetrhla vaz v koleni. Jak probíhal tvůj návrat po operaci? Jezdila jsi s ortézou?
Ne, vůbec. Ta ortéza je tam stejně spíš pro psychiku, člověk musí cvičit, cvičit, cvičit... Jinak by se to nespravilo nikdy a už vůbec ne ortézou. 

Zranění bylo na Olympiádě víc než dost a některé s doživotními následky, například zlomený obratel ruské reprezentantky ve skikrosu Marie Komisarovové. Jak bojuješ se strachem?
Nemám strach, trenéři mi řeknou co mám udělat a já vím, že když to udělám, nic se nemůže stát. Je důležité jet s jistotou a nic člověka nerozhází. Důležité je nepřemýšlet o tom, co se může pokazit. Čím větší je skok, tím více se soustředím na to, jak to udělat správně. 

Díky za rozhovor!

Další zajímavé články