Rozhovor:
Katka Lančová

Freeride.cz » Girls » Články » Katka Lančová

Drak. Slovo při kterým nám naskočí i opice za krkem a v hlavě zavane průvan po včerejším mejdanu. Jediný co si vybavíte je rytmus posledního songu, co vypustil DJ ze svýho gramce. My máme ale na mysli jinýho draka. Draka, díky kterému vám narostou křídla. Vítr neproletí hlavou, ale pročechrá vlasy. A jediný co uslyšíte jsou beaty vašeho adrenalinem napumpovanýho srdce. Této symfonii propadla i kiteboardistka Katka Lančová. Dračice, co to s drakem fakt umí.

Katka Lančová - grafička a kiterka.

Čauvec Kač, tak jak si se vůbec dostala ke kiteboardingu?
Ahojky, zdravím všechny v novém a snad lepším roce. Jak jsem se dostala k tokovému sportu, je docela jednoduché. Miluji prašan a snowboarding byl pro mě atraktivním sportem. Jenže dva roky zpátky jsem zjistila, že mi to nestačí, a že chci vyzkoušet kiteboarding. Ta představa, že se dá řádit celý rok byla úžasná. Další plus jsem viděla ve financích. Myslela jsem, že si pořídím draka a odpadnou náklady za cesty, ubytování i vleky. U nás bylo na loukách sněhu vždycky dost. Nebyl problém jezdit hned za městem. Bohužel nebyl nikdo, kdo by mi říkal co a jak. No a tak byly začátky drsnější a učila jsem se z vlastních chyb. Všechno to bylo buď a nebo. Trvalo mi to určitě déle, než s instruktorem. Hlavně teď, když se na to koukám zpětně, tak můžu být ráda, že se mně a křídlu nic nestalo. Ale bylo to parádní! Když jsem jezdila na posledních zbytcích sněhu, už jsem si byla drakem docela jistá i v jednoduchých skocích. Brala jsem to i jako přípravu na vodu.

Kiting má hodně možností v povrchu, na kterým kituješ. Co vím, tak tobě stačí dobrej vítr a lítaš všude a na všem. Který druh kitingu je tvůj nejoblíbenější?
Na tuhle otázku nemám jednoznačnou odpověď. Mě se líbí všechny odvětví kitingu. Nejoblíbenější mám určitě tu, ve které se cítím nejjistěji a to je sníh. Je to asi tím, že na sněhu toho mám naježděno nejvíc. Nicméně miluji i vodu, protože se v ní cítím jak v prašanu a člověk nemusí být tak navlečený.
Co se týče landkitingu má něco do sebe i on a nenechá mě to klidnou ani na loukách a letištích. Na to kolik se normálně holek v republice pohybuje v tomto sportu, tak tady jich je úplné minimum. Potom to dopadá tak, že na landkitingových závodech musím jezdit s chlapama.

Jaký byl tvůj nejšílenější závod?
Hned první zimu jsem byla na závodech v Adolfově, kde to byl úlet a to doslova! Nejdřív byla strašná mlha a nešel vidět ani ten okruh, co se má jezdit. Když mlha opadla, tak byl menší prostor si ten okruh vyzkoušet. Nikdy před tím jsem nezkoušela, tak extrémně stoupat proti větru, a pak i jet s větrem. Koukala jsem se na ostatní. Všechno bylo v pohodě. Problém nastal, až když se mělo startovat. Moc jsem to chtěla tenkrát jet, ale nedalo se to. Začalo silně foukat a já byla rada, když jsem se udržela na tom stejným místě. Hlavně nebyl ani nikdo poblíž, kdo by mi pomohl dát draka na zem. Zapírala jsem se tak dlouho, dokud to šlo. Od startovního místa byla jen cesta a na druhé straně spoustu lidí. Nedalo se nic dělat. Tu cestu jsem přeletěla i přes zaparkovaný auta. Závod jsem tehdá sice neodjela, ale měla jsem dobrej pocit z toho, že jsem to přeletěla. Hehehe.

...a co nejtěžší závod?
Joooo, tak ten mě asi teprve čeká. Zatím to bylo jen takové oťukávání.

Co tvé oblíbené spoty?
To se u mě pořád mění. Mě se líbí, když tam fouká a to mi stačí. Hlavně ráda jezdím na místa, kde jsem ještě nebyla. Takže i proto je mým NEJ to místo, kde jsem byla naposledy. Spoty, kam se vracím a jezdím častěji, jsou většinou blízko bydliště.

Kitovat se dá na vodě, na zemi, na sěhnu, - ve tmě - i za světla.

Říká se: „Kdo nepadá nejezdí“ a ty jezdíš dost. Takže otázka je jasná. Co tvý největší zranění z kiteboardu?
Tímto bych nechtěla odradit nikoho od kiteboardingu, ale patří to ke sportu. Když člověk překonává nějakou svou laťku a pokouší hranice, kam až může jít, tak je to jiné, než když neriskuje. Jenže jak u každého sportu zranění byly, jsou a doufám, že už moc nebudou… Povedlo se mi roztříštit pravou ruku. Bylo zapotřebí šroubů a želez, aby ji dáli zpátky dohromady a za to doktorům velkej dík a obdiv. Pro mě to byl strašnej trest. Nic nesmět dělat! Dost mě to potrestalo, ale mohlo to dopadnout hůř, takže jsem šťastná. Momentálně budu zimu jezdit ještě s železem a s dost slabou rukou. Po uvolnění kloubu bude líp…

Katka na zemi,

i v olbakách.

Co tvoje motivace a ambice do budoucna? Kde se vidíš za rok?
To je jasný, chci být nejlepší… Jenže kdo by nechtěl, že? Hehe. Motivace mi teď určitě nechybí a zatím cítím, že je pořád, co se učit. To co zvládám, je pořád pro mě hrozně na začátku. Budu trénovat a velkým prvním cílem je vyhrávat na sněhu, co se dá doma i ve světě. Když to půjde, tak chci bojovat i na vodě.
Kde budu za rok, nedokážu odhadnout, jelikož já bych chtěla, ale ta ruka zatím protestuje.

Jak hodnotíš český holčičí kiteboarding?
Tuto otázku bych hlavně dala jako výzvu pro ostatní holčiny. Je nás pořád málo, i když popularita kiteboardingu u holek roste. Jo, je jasný, že už je nás víc, ale spíš se potkáváme s pánským osazenstvem. Nic proti nim, aspoň se máme od koho učit. Borce, kteří si to dávají, nám závidí i ve světě. Jenže to se u českého holčičího kiteboardingu zatím moc říct nedá. Tak pojďme do toho holky!!!

Vím, že máš vystudovaný grafický design. Živíš se grafikou nebo se dá uživit i kiteboardingem?
Není to sport jako je fotbal nebo hokejj. Dá se určitě v tomto sportu podnikat tak, aby to člověka uživilo. Třeba jako instruktor. Jenže potom se stává, že víc učíte než jezdíte. Pro mě je asi nejlepší dělat grafiku a od sponzorů mít aspoň částečnou podporu, ale to asi platí u jakéhokoliv sportu. Moje dík patří hlavně webovýmu portálu Kiteboarding.cz, Harakiri kite-kurzy.cz a Meatfly.

Co pro tebe znamená kiteboarding?
Kiteboarding je pro mě styl života. Dostalo mě to vším, co je s tím spojené. Adrenalin, poznávání nových míst, nových lidí. Dokonce i to, že všechno se řídí podle větru, včetně mojí nálady. Haha. Nedokážu si představit, že bych se toho musela kvůli něčemu vzdát. Jak řekli doma „I kdyby mi to mělo ruce urvat, tak na tom budu jezdit.“ Hahaa.