Andorra Trip 2014/15 - díl druhý

Po prvním díle povídání, o zážitcích nejen z freeridu z Francie a pidisátečku Andorry, tu máme volné pokračování příběhu.

První díl si můžete přečíst zde a tady je již slíbené pokračovéní. 30.12. vyrážíme do vzdálenější části střediska Grandvalira - Grau Roig. Tahle část mi přijde o něco hezčí a lyžařsky zajímavější než El Tarter. Lidí je nepatrně méně, sníh podobné kvality, většinou ufoukaný a najít rozumný prašan je docela práce. Naštěstí je počasí trochu příjemnější než včera, je tepleji a hlavně méně fouká. Stejně jako včera mají i tady kopce charakter blízký spíš zaobleným Nízkým Tatrám než Alpám. 

Odpoledne jsme našli pěkný terén v řídkém lesíku mezi lanovkami Coma BlancaMont Malus a podařilo se i něco nafotit a nafilmovat. Sjezdovky zde byly, stejně jako včera, velmi dobře upraveny, v provozu byl i snowpark, obsluhovaný lanovkou Xavi. Cestou zpět nás čeká na silnici skutečné peklo, Španělé zřejmě odjíždějí na Silvestra domů a do toho se místní vrací z práce. Výsledek je fronta dlouhá 25km, od východní hranice země k západní. Popojíždíme přes tři hodiny, na každé křižovatce nebo kruhovém objezdu stojí policajt, který divokou gestikulací a pískáním na píšťalku „urychluje“ provoz. Na přechodu pro chodce se nás dokonce dvakrát snažili přinutit vjet do davu lidí, inu jiný kraj, jiný mrav. Naštěstí při téhle rychlosti stihl Ondra v každé vesnici vystoupit a zaběhnout do obchodu pro láhev sangrie a tím zachránil duševní zdraví posádky (kromě řidiče).

Na Silvestra vyrážíme do druhého andorského střediska – Vallnord. To má dvě části, které nejsou na rozdíl od Grandvaliry navzájem propojeny lanovkami. Vallnord se nachází v bočním, podstatně klidnějším údolí severně od hlavního města. Oblast Pal-​Arinsal jsme měli sice blíž, ale díky trochu nižší nadmořské výšce byla v provozu asi jen polovina lanovek. Proto jsme jeli až do vzdálenější části Arcalis, která nabízela ježdění ve výškách 1940 – 2625m. Půlhodina jízdy po klikaté horské silničce se určitě vyplatila, středisko se mnohem víc podobalo tomu, na co jsme zvyklí z Alp, fungující informační systém, mnohem méně lidí, fronty minimální a skipas o 10E levnější, příjemná změna po „bláznivém Disneylandu na sněhu“ jménem Grandvalira.

I charakter okolních kopců byl mnohem víc „alpský“, ostřejší, skalnatější, prostě víc sportovní a drsnější. Středisko nás mile překvapilo pěknými sjezdovkami, od širokých kárvovacích modrých až po několik pěkných červených se slušným sklonem a převýšením 600m. Ještě zajímavější byly 2 lanovky s označením „Freeride only“, od kterých nevedla žádná upravená trať, jen volný terén. Škoda, že jsme zde byli až 3 dny po sněžení a většina prašanu je ufoukaná větrem, na jižních svazích přeměněná sluníčkem v krustu a hlavně už rozježděná od bratrů frírajďáku, kteří byli rychlejší než my. Ale i nám se podařilo najít nějaké ty čisté stopy a neprojeté kuloáry, jen to vyžadovalo trochu šlapání po hřebínku na hranicích Andorry a Francie. Cesta zpět na barák proběhla tentokrát téměř bez dopravních problémů. O půlnoci jsme decentně oslavili příchod roku 2015 malým prasečím ohňostrojem. Překvapilo mě, že domorodci nijak moc neslavili, byli všichni zalezlí doma a jen někde v dálce za horským hřebenem někdo taky odpálil pár rachejtlí. Trochu nuda.

Na Nový Rok vyrážíme opět do Arcalisu, lidí je zhruba stejně jako včera, počasí o něco teplejší, takže kvalita sněhu mimo sjezdovky šla zase trošku dolů. Někteří už jezdíme jen na úzkých lyžích po pěkně upravených sjezdovkách a docela si to užíváme. Odpoledne si dáváme v hospůdce místní pyrenejskou specialitu - svařák okořeněný chilli, opravdu zahřeje. Mimochodem ceny v hospodách na kopci jsou tu nižší než ve Francii, pití je dokonce ještě levnější než v Rakousku (velký kafe 1,8E, svařák 2,2E).

V pátek 2.1. ráno balíme a opouštíme naše ubytování. Původní plán byl přejet na nějakou lyžovačku ve Francii, Švýcarsku nebo Německu, ale předpověď počasí je nepříznivá, do skoro celých Alp přicházejí tři hlavní nepřátelé prašanu - oteplení, vítr a déšť. Nakonec vyrážíme na krátký pěší výlet na místní kopce s výhledy na hlavní město, pak rychlý nákup potravin na cestu a hlavně dárků a suvenýrů, naposledy natankovat naftu za 0,93E a odpoledne už jedeme směr domů. Tentokrát jsme zvolili cestu přímo na západ do Francie (placeným) tunelem Envalira. Jedeme hlavním údolím podél horských středisek Grandvaliry a posmíváme se Španělům, kteří stojí mnoha kilometrovou frontu v protisměru. To ještě netušíme, že po průjezdu tunelem nás čeká stejná zácpa, jen s dvěma rozdíly - jsou v ní hlavně Francouzi vracející se z lyží a jedou (nebo spíš popojíždějí) všichni naším směrem. Takže opět tři hodiny rychlostí 10km/​h :-( Pak už jen nekonečné noční dálnice ve Francii a Švýcarsku, v sobotu dopoledne zastávka v technickém muzeu v německém Sinsheimu a kolem šesté večer jsme všichni živí a skoro i zdraví doma v Praze.

Co říct na závěr? Má smysl se jet do Andorry podívat? Čistě jenom na lyže asi ne. V třetinové vzdálenosti od domova máme spoustu stejných nebo lepších terénů. Ale pokud jste cestovatelé a dobrodruzi, které baví poznávat nové zajímavé země a nedělá vám problém sedět víc než 20h v autě, klidně vyražte. A když budete mít štěstí na sněhovou situaci a navíc nebudou ve Španělsku zrovna žádné prázdniny nebo svátky, tak si pravděpodobně i pěkně zalyžujete. 

Děkujeme středisku Vallnord : http://www.vallnord.com/en
A také středisku Grandvalira: http://www.grandvalira.com/

Za Snowpigs sesmolil : Mýval a Ivoš
Foto : ivos@snowpigs.cz

Další zajímavé články

Rychlovka "Homeruns" s Markusem Ederem

Markus Eder se nám připomíná backcountry jednohubkou "Homeruns"...

Max Hitzig a Hedvig Wessel si podmanili Freeride World Tour 2024

Další velká soutěž pro rok 2024 je za námi! Známe krále a královnu Freeride World Tour....

MSJ 2024: Péťa Müller bere ve slopestylu krásný 7. místo

Na Mistrovství světa juniorů 2024 se rozdávaly první medaile! Český zástupce Petr Müller pak pronikl mezi světovou elitu...