Arlberg freeride objektivem Jakuba Šedivého

Do Arlbergu mě pozval kamarád Steve z Británie koncem února. Prý jestli nejsem někde v okolí a že by pro mě meli na pár dní pokoj. No zrovna v okolí jsem moc nebyl, ale po zadání St. Anton am Arlberg do navigace se ukazuje, že to tam mám stejně daleko jako domů. Chvíli se rozhoduji, ale po pár telefonních hovorech a zastávce na internet pomalu valím směr Arlberg.

Kompletní galerka od Jakuba Šedivého zde

Arlberg je samo o sobě slavné středisko a se svými 97 vleky a více než 350km sjezdovek se řadí mezi největší v rakouských alpách. Druhým lákadlem jsou relativně dobré sněhové podmínky. Arlberg většinou mívá sněhu dost, horší to bude s lavinovou situací, která je letos v Alpách hodně napjatá. Naštěstí Steve je místní a má dobrý přehled o tom co a jak napadlo a také o tom kam nejezdit a kam se naopak vydat. Počasí nám moc nepřeje, ale vypadá to, že ve středu to klapne.

Mezitím jedu za Ondrou Pekárkem do Montafonu. Ve středu se budíme do průzračného dne a jedeme za Stevem do Arlbergu. Potkáváme se s ním a s jeho kámoškou Claudií u lanovky Rendl v 8.30 ráno a já si připadám tak trochu jak na armádním výcviku. Tak nějak stihnu pobrat svoje věci od Ondry popadám permici a už se cpu do gondoly ze které na mě Steve gestikuluje ať si pospíším. Z rendlu přejíždíme na další dvě lanovky v takovém tempu, že jsem si ani nestihl utáhnout boty a Ondra prohlásil něco ve smyslu, že asi dost pospícháme. Nahoře se nám otevírá nadherné panorama a my se pouštíme do neporušeného prašanu. Dneska to máme na 3 kratší výstupy a pak skoro kilák do údolí do Pettneu.

Je první pěkný den po nekolika dnech sněžení a tak se nahoru vydává docel dost freeriderů. Proto takový spěch. Po prvním sjezdu nandaváme pásy a šlapeme do sedla. Jsme první a tak Steve trochu zvolňuje a my máme konečně trošku času se pořádně rozhlédnout. Arlbergu je opravdu freeridový ráj, všude dokola super terény. Už jdeme na pohodu a cestu nám dokonce kříží kamzík. Prostě paráda, celkem dáváme 3 kratší sjezdy a dva kratší a jeden asi čéti minutový výšlap do sedla s pěkným krátkým žlabem. Sníh je pěkný a docela stabilní a lajna je docela jasná. Do toho všeho svítí slunce a nás čeká přes 1000 výškových metrů do údolí pekným sněhem bez jediné stopy. Střídáme se po cestě dolů, fotíme a smějeme se od ucha k uchu. Nádhera! Končíme přímo v Pettneu a jdeme na kafe.

Bohužel na druhý den se zatahuje a počasí se kazí. Bohužel dost markantně a tak nám nezbývá než čekat. Nahoru znovy vyrážíme až po několika dnech a podmínky jsou o dost horší. Svítí slunícko a je hezky, ale pod 10ti centimetry čerstvého prašanu leží přemrzlá krusta z předešlých dní. Nejenže to při výstupu klouže, ale také hrozí, že se to někde utrhne. Nakonec se Stevem volíme lajnu, kterou oba považujeme za nejbezpečnější. Žádný strmý svah. Odbočujeme doleva od lajny, kterou jsme jeli před pár dny a stoupáme do sedla naproti. Oproti minule to jde daleko hůře a lyže na ledu dost kloužou. V sedle na začátku dost fouká, nasazujeme lyže a opatrně s velkými rozestupy jedeme dolů. Naštěstí svah opravdu není moc prudký, sníh drží a nás čeká perfektní sjezd nedotčenou plání. Máme mezi 15 centimetry čerstvého prachu a za chvili vyjíždíme ze stínu do sluníčka a mezi stromky. Odtud je to ještě kus po pláních a pak až dolů k silnici odkud vás vezme ski bus zpátky do St. Antona.

Kompletní galerka od Jakuba Šedivého zde

St. Anton je svými freeridovými terénu proslulý, nejde o nevyšší hory (nejvyšší Valluga má něco přes 2800 metrů), nicméně tato oblast většinou mívá dostatek dobrého sněhu a výborných terénů. Nejde jen o St. Anton, ale také Zurs, Lech a Stuben. Tato kombinace zaručuje, že ježdění se určitě najde. Na druhou stranu je potřeba dost opatrnosti a znalosti oblasti. Svahy jsou dost stmé a tak je důležité nepodcenit riziko lavin a častých útesů, zvláště pokud se vydáte mimo hranice resortů. Více informací o Arlbergu včetně cen permanentek je zde http://www.stantonamarlberg.com/en.

Jakub Šedivý