Čarodky na Kaunertalu s freerideguides.cz

Termín prodlouženého víkendu o čarodějnicích byl z pohledu počasí ideální - do pátku husté sněžení a zima. Pak dva dny okno a v pondělí opět příchod sněžení. Předpověď se vyplnila na 100% a v sobotu ráno na nás čekalo na Kaunertalu 40cm prachu, modré nebe a bohužel stovky dalších freeriderů, kteří si přijeli ještě do nedávna neznámého areálu užít jeden z posledních prašanových pojezdů letošní sezony. 

,,No potěš koště, to bude boj´´ řekli jsme si a šli si urvat trochu toho powderu. Během dvou jízd vše v areálu komplet na hadry. Naštěstí středisko zrušilo úplně levou kotvičku, která dřív vedla do sedla, ze kterého se dá sjíždět takzvanou Mnichovskou cestou po gigantické pláni z 3 200m n.m. do 1 900m n.m. k silnici. A tak sem už nechodí hordy freeriderů. Naštěstí nemají všichni šlapací vázka a pásy. Jsou líní si pro line vyšlápnout, ikdyž tohle se také pomalu mění. Bude to čím dál těžší si kreslit po panenské plání vlastní čárky. Naštěstí tak daleko ještě nejsme. A tak ze sedla dolů k silnici jsme si užili parádní první line. Teda až na to, že v letošní sezóně tu nasněžilo opravdu málo sněhu a poslední kilometr jsme se brodili potoky a lezli přes kameny asi hodinu a půl, než jsme se dostali k silnici. 

--------Fotogalerie od Ondry Pekárka--------

Druhý den jsem měl v plánu vylézt na Weissseespitze, hora přímo nad střediskem 3 500m n.m., a sjet opět k silnici. Na tento vrchol se jde opět ze sedla k Mnichovské cestě, jen se dál pokračuje traverzem na úpatí ledovce. Je to tak 400m dlouhý traverz, když je prošláplá stopa, tak šlapání na 15 minut. Nebo to můžete vzít přímo po hřebeni, který byl k mému údivu velmi často využívaný. To vám zabere tak dvě hodiny horolezení po skále. Ve chvíli, kdy se dostanete na ledovec, můžete pokračovat dál k vrcholu. Lehkou chůzí tak na hoďku výlet.

Je lepší dva falešné vrcholy obejít zleva. Nebo rovnou jet po hraně ledovce dál od střediska. V zimách, kdy zde běžně nasněží 3-​4 krát více sněhu, to můžete posílat kudykoliv vlevo po extrémně prudkých pláních, žlebech a skalkách nebo dojet až k obrovské pláni s názvem Mamut. Tuto pláň uvidíte už od přehrady při příjezdu do střediska. Je to splaz ledovce. Sranda je, jak každý rok ubývá jeho prostřední pasáž, je každým rokem prudší a prudší. Během jízdy nevidíte za horizont a ten mizí a mizí. My jsme si vyšlápli takřka až na vrchol a sjeli si Mamuta. V údolí jsme trefili poslední zbytečky sněhu, takže jsme si tentokrát odpustili šlapání po balvanech - 1 600m převýšením v.s. 400m šlapání to je gute price.

--------Fotogalerie od Ondry Pekárka--------

Třetí den, již značně unavení a spálení od jarního sluníčka, jsme vyrazili z prvního parkovišťátka nad nástupem na čtyřsedačku po turistické cestě na krátký skialp výlet, který jsme po 2 hodinách ukončili pohodovým sjezdem zpět k autům. V tu chvíli začalo opět sněžit. Do druhého dne mělo opět napadnout půl metříku sněhu a zas okno. Kaunertal začíná být hodně profláklým místem , ale když člověk dobře hledá, vždy zde najde neprojeté liny. Více o středisku na kaunertaler-gletscher.at nebo na facebooku

Za freerideguides.cz
Ondřej Pekárek