Davos - Powpow kick-off trip 2017

Ačkoli je to jedno z nejbližších švýcarských středisek i tak je to pořádně daleko. Cesta z Prahy je dlouhá 680km a přes to, že vede skoro stále po dálnicích, zabere v reálném provozu kolem 7h jízdy. Naštěstí jsme vyrazili v pátek brzy, takže už v 22h jsme se ubytovali v hostelu Jugendherberge - Youthpalace (pokojíčky malé ale útulné a ráno vynikající samoobslužná snídaně v ceně). Během sobotní snídaně jsme si z okna jídelny prohlédli polovinu lázeňského města, kde se střídají účelně hranaté stavby s plochými střechami s avantgardní architekturou kongresového centra, sportovního stadionu a některých luxusních hotelů. Nás ale víc lákal pohled na protější zasněžený kopec, kde se na nás bíle usmíval náš dnešní cíl - středisko Jakobshorn.

Lyžařskou oblast Davos-​Klosters tvoří několik středisek, které bohužel nejsou propojeny lanovkami, ale pouze skibusy nebo úzkorozchodnou železnicí (obojí v ceně skipasu). Kromě nejrozsáhlejšího Parsennu je to ještě Jakobshorn, Rinerhorn, Madrisa a čistě freeride středisko s lákavým názvem Pischa (kde není jediná upravovaná sjezdovka). Na začátek sezóny byly v provozu pouze lanovky na Jakobshornu a Parsennu a navíc ne všechny. Ale mělo to i tu výhodu, že většina z nich se rozjela poprvé buď v pátek nebo dokonce až v sobotu. To nám dávalo slušnou šanci svézt se v prašanu i 4 dny po posledním sněžení. Navíc nám hrálo do ruky i počasí - mrazivých -10 až -16 stupňů, skoro jasno a bezvětří (až v neděli odpoledne se trošku rozfoukalo). 

Nástup na Jakobshorn je přímo z centra města od vlakového nádraží Davos Platz. Za nádražím je velké parkoviště, za 5CHF na den (což je na zdejší poměry ještě celkem levné). Před devátou už jedeme moderní velikou gondolou do mezistanice Ischalp a pak o něco starší gondolou až na vrcholek 2590m.n.m. Lanovky v Davosu jsou neuvěřitelně rozmanité co se týče stáří i typu, je tu vše od pozemní dráhy z roku 1931, přes veliké kabiny staré i moderní, kotvy, dvojsedačky až po rychlé 4-​6ti sedačky s bublinou. Jakobshorn je poměrně přehledné kompaktní středisko, svahy jsou orientovné na západ až sever, pod vrcholovým hřebenem je krátký prudký svah a pak následují mírnější louky až zhruba na úroveň mezistanice gondoly, kde začíná zalesněný sešup dolů do města. Velmi lákavě vypadají freeride skirouty do sousedních bočních údolí (návrat autobusem), ale bojíme se nedostatku sněhu v dolních partiích, takže zůstáváme v okolí lanovek. 

Na rozcvičení si dáváme loučky kolem lanovky Jatz Quattro a poobědě se pak přesouváme pod velkou kabinu, kde jsou lajny o něco méně rozježděné a končí krátkým žertovným lesíkem. Zalidněnost střediska je velice nízká, fronty prakticky nulové a kvalita sněhu v terénu i na sjezdovkách je díky nízké teplotě celý den perfektní. Nazávěr si dvakrát vyšlápneme zhruba 100 výškových metrů k horní stanici vypnuté lanovky Brama Jet. Následující sjezdy po čistých liduprázdných prašanových pláních s převýšením skoro 600m do mezistanice rozhodně stály za těch pár minut šlapání. Hned nám přestalo být líto, že Brama Jet nejezdí, protože to by pak byly tyhle krásné louky rozryté během 1-​2h. Večer ještě zvládneme návštěvu místního aquaparku a po mrazivé procházce městem i krátký decentní večírek na pokoji. 

V neděli ráno vyrážíme na Parsenn, pozemní lanovkou, která má nástupní stanici rovněž přímo ve městě, kousek od nádraží Davos Dorf. S jedním přestupem se dostáváme až na 2660m.n.m vysoký Weissfluhjoch a odtud rychlý průzkum bojem směr Parsennhutte. Svahy snadno dostupné z lanovek jsou celkem dost rozježděné, včerejšek se na nich podepsal. Naštěstí se ještě dalo najít dost výživných čistých lajn, když se člověk trochu snažil, nebo si pár metrů šlápnul. Nejkrásnější sjezdy byly z nejvyššího vrcholku Weissfluhgipfel 2843m.n.m, na jehož severovýchodní straně na nás čekalo mnoho zapadaných žlebů a žlíbků velmi příjemného sklonu. Odtud se dala lajna protáhnou až na dolní stanici lanovky Furka Zipper, což byl pěkný 3km výlet terénem s převýšením přes 800m. V poledne jsme navštívili, stejně jako včera, horskou hospůdku, obsluha byla opět velice milá, vstřícná a rychlá. Všechno krásné, až na ty ceny, malé kafe stojí 5CHF, vše ostatní je dražší. Ale zase jsou téměř všichni lidé stále mílí, usměvaví, vlekař vás pozdraví a popřeje šťastnou cestu,... a nejsou tu téměř žádní Češi, Poláci, Slováci, Maďaři,... ;-) 

Na rozdíl od Jakobshornu je zdejší podloží víc skalnaté, takže rychle přibývalo záseků ve skluznici, přecejen tam ten podklad takhle na začátek sezóny dost chyběl. Parsenn je taky mnohem členitější, orientačně náročnější a je potřeba si dávat pozor aby člověk neskončil v nějakém bočním údolí. Zdálo se mi, že zalidněnost byla vyšší, dokonce jsme několikrát čekali pár minut ve frontě. Co bylo stejné jako včera, bylo množství lidí bez jakékoli lavinové výbavy, kteří se pohybovali v terénu. A to i přes to, že na mnoha místech byly infocedule s doporučenou výbavou pro pohyb mimo sjezdovku a s elektronickým testerem pípáků. Na loukách v Jakobshornu, pár metrů vedle sjezdovky se to dá ještě tolerovat, ale rodinka s dětmi bez výbavy v prudkém a skalnatém terénu na Weissfluhgipfel ??? :-(

Na závěr dáváme prodlouženou verzi sjezdu z nejvyššiho bodu střediska volným terénem a pak pokračujeme po (uzavřené) sjezdovce č.16 do vesnice Wolfgang, pěkných 6km /​ 1200 výškových metrů na rozloučenou. Do Davosu k autu jsem se chtěli vrátit stylově vláčkem, ale bohužel jel až za hodinu, takže přednost dostal skibus za 15minut. Letošní “otvírák” se teda rozhodně vydařil a určitě by stálo zato se do Davosu někdy vrátit, nejlépe až připadne ještě trochu sněhu a otevře se i ta bájná frírajdová Pischa.