Fellhorn a Mellau - Damüls TRIP 2016

Rok 2016 začal na trávě a po blátivých Vánocích se duše freeridera začala utápět v depresích. Naštěstí se kolem 8 ledna začalo vše v lepší obracet a sníh přišel nejdřív do francouzských západních Alp a později i na severozápad Rakouska, které už je z Čech rozumně dostupné na víkendový výjezd. Sněhová nadílka pokračovala celý týden a navíc na pátek 15.1. byla hlášena první pořádná Nordstau, což je záruka spousty prašanu pro severní Alpy a hlavně Vorarlberg.

V pátek večer vyrazila z Prahy velká skupina tří (skoro)obytných dodávek směr Rozvadov, Mnichov, Oberstdorf a po různých protivenstvích (bouračka na D8, sněžné pluhy na německé dálnici, dojezd do střediska po neprohrnuté silnici,...) jsme dorazili, asi s 2,5h zpožděním proti plánu a za silného sněžení, na parkoviště ve středisku Fellhorn - Kanzelwand na Německo - Rakouské hranici. Po necelých pěti hodinách spánku jsme se postupně vyhrabali ze spacáků, někteří rychleji, jiní pomaleji a vyrazili k lanovce Fellhornbahn. Stále hustě sněžilo, ale naštěstí nefoukalo a viditelnost byla přijatelná. 

Na bezstarostné ježdění otevřených plání to teda nebylo, ale stačilo pár keříků nebo blízký okraj lesa pro zlepšení orientace a šlo to. Dali jsme pár jízd přímo pod kabinkou a během nich jsme posbírali kamarády co vyrazili dřív a taky jsme zjistili, že Matoušovy lyže z půjčovny jsou zřejmě namazány medem a potřebují okamžitý odborný servis a že Stýblo na snowboardu má dost problémy, hlavně proto, že si zapomněl v Praze čočky a dioptrické brýle se mu furt zamlžují (o tom, jak se na SNB překonávají rovinky v prašanu ani nemluvě). Po několika jízdách byl už terén pod lanovkou dostatečně rozrytý, tak jsme se přesunuli nejdřív na šestisedačku See-​Eck-​Bahn a nakonec vyjeli velkou kabinou na nejvyšší bod střediska Gipfelstation 1967m.

Tady se nám otevřelo hned několik možností, nejprve podél sedačky Moserbahn a nakonec asi nejlepší lajny přímo od horní stanice velké kabiny směrem na starou dvojsedačku DSB-​Scheidtobel a podél ní dolu. Po rychlém pozdním obědě v samoobslužné restauraci se dokonce trochu vylepšila viditelnost, takže jsem si užili i otevřené prašanové plochy v horní části střediska (jen pozor na zakázanou oblast přímo pod lany velké lanovky a část navazujícího lesa, je označena cedulemi a provazem a není důvod zbytečně dráždit, místa k ježdění je kolem dost). Nejlepší sníh stejně vydržel hlavně v okolí lesíků a křovin, kam se většina lidí naštěstí bojí jezdit. Sice to občas způsobilo nějakou tu komickou příhodu, viď Martine :-) , ale kdo nepadá, jezdí pod svoje možnosti, že... 

Vzhledem k tomu, že logistika téhle lajny je trošku složitější (je třeba vyjet šestisedačkou a pak pokračovat velkou kabinou, na kterou se většinou čeká), nestihli jsme to otočit tolikrát jak by nám bylo milé a v 15:45 vypnuli kabinu, takže nás už čekal jen sjezd na parkoviště. Ale i tak to stálo za to, sněhu bylo dost a počasí kupodivu o něco lepší než jsme očekávali.

Večer by v plánu přesun do Rakouska do oblasti Mellau - Damüls. Ivoš se rozhodl, že čtyřkolka VW vyjede všechno (i bez řetězů a s přívěsem) a zvolil zkratku přes průsmyk. V páté zatáčce bylo jasné, že to nebude taková legrace a připojili jsem se k dalším dvěma nešťastníkům, co jim to dál prostě nejelo. Na silnici byla divná vrstva břečkovitého uklouzaného sněhu, po které se nedalo skoro ani chodit. Začali jsme vymýšlet jak na téhle klouzačce otočit auto s přívěsem, ale dřív než došlo na nějaké zoufalé pokusy, tak nás vysvobodil místní horal v klobouku řídící taky Transportéra 4x4. Vytáhl lano, zapřáhl, “2 lidi ke mě” a strašlivá souprava 8x10 se pomalu rozjela (za zběsilého hrabání a klouzání) do kopce. Po 4km adrenalinové jízdy jsem se vyškrábali do průsmyku ve 1400m.n.m, náš zachránce odpojil lano, řekl ať dolu jedeme opravdu pomalu, vnutili jsme mu 2 piva a lahev vína a cesta mohla pokračovat, naštěstí už v podstatně klidnějším duchu. 

Za hustého sněžení parkujeme v Mellau asi 200m od dolní stanice lanovky a snažíme se vypadat nenápadně (ta cedule “zákaz parkovaní přes noc” nebyla v té chumelenici přece vůbec vidět). Večer pokračoval lehkým večírkem a po půlnoci jsem spokojeně upadli do bezvědomí, ani jsme si nevšimli, že v noci dorazil Pivoš s dcerou Julií a další 2 obytná auta s (nám neznámými) českými sbowboarďáky. V neděli ráno bylo vše zasypáno dalšími 20cm čerstvého prachu, který napadl přes noc. A do toho samozřejmě nadále vytrvale kydalo. Bohužel se i zhoršila viditelnost a zesílil vítr, který byl hlavně ve vyšších polohách a na nechráněných hřebenech už opravdu nesnesitelný. Vyjeli jsme novou kabinkovou lanovkou Mallaubahn a pak jezdili v lesich kolem kabiny Gipfelbahn. Místy se dala i jízda po sjezdovce považovat za slušný freeride, protože na to, co bylo večer urolbováno do hladka, napadlo dalších 20-​30cm čerstvého.

Skupina se nějak přirozeně rozdělila (naštěstí, protože nás bylo celkem 12 a to se společně jezdit opravdu nedá) a druhá půlka se vydala přes kopec do Damüls. Nazkoušku jsme zajeli i na skiroutu č.6 a pojezdili kolem sedaček ElsenkopfHohe Wacht, ale vítr (hlavně na druhé jmenované) byl už za hranicí vhodnou k přežití. Vrátili jsme se do nižších partií a vymetali jednotlivé lesní žlíbky, které byly stále ještě čísté a neprojeté, protože se k nim muselo asi 3 minuty šlapat. Sněhu bylo výrazně více než včera, až to bylo na mírnějších sklonech nepříjemné, protože to prostě nejelo. O to lepší ale byly oblouky na prudších svazích, kdy závěje prachu lítaly přímo do xichtu :-) . Po nezbytném pivku/​rádleru/​kafíčku v hospodě jsem dali ještě několik jízd kolem lanovek WildguntenSuttis a pak už jen dlouhý sjezd na parkoviště po sjezdovce č.35 (která je nepochopitelně označena červenou barvou, ale je to jen mírná cesta, která jde jet skoro celá dlouhými carvingovými oblouky bez brždění). 

Večer jsem se rozloučili s polovinou lidí, kteří odjížděli zpět do Čech (aby mohli v pondělí uvědoměle budovat kapitalizmus) a pak jsem se odebrali do nedaleké hospůdky rozmrznout, trochu usušit hadry a boty a hlavně se u pivka těšit na zítřejší ježdění. Předpověď totiž slibovala jasno, slunečno a bezvětří. A vše tomu nasvědčovalo, protože večer přestalo sněžit a vykouklo hvězdné nebe. Před spaním jsme se ještě lehce podružili s partičkou českých snowboaďáků (+ jedné snowboarďačky a švédského lyžaře) ze sousedního obytňáku, ale jen zlehka, protože ráno se vstává na první lano !!! 

Pondělní probuzení bylo kruté (budík 7:00), temné a mrazivé. Ale už při vaření kafe se začínalo rozednívat a vše nasvědčovalo tomu, že nás čeká Big Day. Radost nám nezkazil ani zřízenec regulující dopravu u nájezdu na parkoviště, který nás sprdnul, že tady se přes noc fakt parkovat nesmí a ať koukáme večer vypadnout. Klidně jsme mu všechno odkejvali a mazali na lanovku, kterou právě v 8:30 otevřeli. Urychleně jsem vyjeli dvěma navazujícíma kabinkama nahoru a začali systematicky rozrývat svahy kolem sedačky Hohe Wacht. Sníh byl proti včerejšku už méně prachový a nepatrně těžší, hlavně na místech vystavených větru, ale aspoň jezdil rychleji než včerejší bezedný prach. I tak ho bylo pořád spousta a prášil dostatečně. Skvělé podmínky bohužel vylákaly do terénu kdejaké kopyto, takže polovina lidí se tam potácela na úzkých lyžích a hlavně bez jakékoli lavinové výbavy. A svahy lehce dostupné z lanovky byly za chvíli rozježděné, čas přesunout se jinam.

Přejeli jsme přes hřeben do sousedního střediska Damüls a vyrazili na předem vytipovanou lajnu z vrcholku lanovky Ragaz (krásný pohled na Bodamské jezero a německé nížiny), odtud přes pláně a hřebínky, traverz až do lesíka a pak k dolní stanici šestisedačky Hasenbühel. Krásná dlouhá vyjížďka, střídající se pohodové úseky a exponovanějšími (ty nejprudší jsme vynechali, přecejen lavinové nebezpečí bylo 3-​4) a všude spousta místa na další čisté stopy. Dali jsem to 3x, pak už bylo cítit, že sníh na jižních svazích těžkne a je vhodná doba přejet jinam. Do cesty se nám postavila malá hospůdka, takže jsme si konečně mohli vychutnat pivko na prosluněné terase a pak už jsem uháněli zpět směr Mellau.

Párkrát jsme otočili sedačku Elsenkopf, protože severní svahy v okolí si uchovaly kvalitní lehoučký prašan a vůbec nevadilo, že čisté lajny se už dají najít jen kolem křovin a stromků. Návrat na parkoviště jsme si zpestřili kuloárkem v lese (který jsme jeli už včera, ale zase stihl zapadat a zafoukat) a sjezdem podél lanovky Suttis na dojezdovou sjezdovku. Poslední komplikací před odjezdem domů byla už jen vzdorující rakev (na lyže), která se odmítala nechat zamknout, takže jsme jí nakonec omotali popruhem a jelo se. A o 6h později jsme už vykládali v zasněžené a mrazivé Praze. Tenhle výlet se opravdu povedl, zážitků bylo dost, byly dostatečně intenzivní a nikomu se kupodivu nic nestalo. A ti co vydrželi až do pondělí byli náležitě odměněni. Teď jen zařídit, aby takových dní bylo za sezónu co nejvíc. 

Za SnowPigs.cz Mýval a Ivoš

Další zajímavé články

Max Hitzig a Hedvig Wessel si podmanili Freeride World Tour 2024

Další velká soutěž pro rok 2024 je za námi! Známe krále a královnu Freeride World Tour....

MSJ 2024: Péťa Müller bere ve slopestylu krásný 7. místo

Na Mistrovství světa juniorů 2024 se rozdávaly první medaile! Český zástupce Petr Müller pak pronikl mezi světovou elitu...

Na Kaprunu se jely freeridové bomby během X OVER RIDE 2024!

Minulý týden jsme vám tady naservírovali desert ke snídaňovému menu v podobě živého vysílání z X OVER RIDE na Kaprunu, kde proběhla místní premiéra zastávky Challengeru Freeride World Tour. V místních libových podmínkách se utkali rideři toužící se probojovat do Freeride World Tour 2025 a bylo se teda, na co koukat!