Fieberbrunn vs SnowPigs.cz

Z Prahy jsme vyráželi ve vražednou hodinu 2:30 (protože Keny “to prostě dřív vůbec nestihne”), v pěti lidech, Ivošovým naleštěným Multivanem. Cesta nakonec vyšla skvěle, v 7:45 jsme zaparkovali 50m od lanovky na parkovišti, kde už na nás čekalo druhé auto s Karlem a Džinou. Docela pěkně mrzlo, ale jasná obloha a sluníčko dávaly najevo, že teplota půjde rychle nahoru, takže kvalita sněhu (hlavně na jižních svazích) se bude zhoršovat. Vyjeli jsme kabinkou na vrchol Lärchfilzkogel a cestou jsme trochu smutně pozorovali okolní terén. Sněhu jednak nenapadalo zase tolik, kolik jsme si představovali a hlavně většina míst v dohledu byla dost rozježděná. Není divu, ono totiž sněžilo už ve čtvrtek, v pátek sice nebyla nic moc viditelnost, ale místním borcům to asi nevadilo a dost nám toho stačili rozrýt. Taky každý druhý v lanovce držel v ruce široké lyže, včetně 12ti letých dětí. Asi daň za “fríírajdovou proslulost” střediska. 

Postupně jsme vyjeli na nejvyšší bod 2020m.n.m. - horní stanici sedačky Hochhörndl. Přehledný jihovýchodní svah Hochhörndlalm, vedoucí podél lanovky do údolí, byl už značně rozryt a příliš nás nelákal, takže jsem poodjeli asi 500m traverzem do sedla nad jezerem Wildsee a tady hledali vhodnou lajnu. Bohužel čtvrteční sněžení bylo doprovázeno velmi silným severním větrem, takže nechráněné severní svahy byly vyfoukané, místy až na kamení. Přejeli jsme tedy dalších 500m do sedla Jufenhöhe a zkusili jihovýchodní svahy v údolí Reckwand. Ty byly zcela čisté a neprojeté, takže jsme jen doufali, že sluníčko na nich ještě nestihlo vykonat svojí skázonosnou práci. Prvních 700m bylo velice příjemné svezení na svazích se sklonem kolem 30st, v mírně ulehlém prašanu, dole pak asi 1km dojezdu po pláních, kde se už střídal těžší sníh s krustou, pak dojezd 1 km po lesní cestě a nazávěr výšlap 500m k dolní stanici lanovky Reckmoos Süd. Docela pěkný výlet terénem s převýšením 800m, jen škoda toho dlouhého dojezdu v ne moc kvalitním sněhu. 

Vyjeli jsme znovu na Hochhörndl a tam se team rozdělil, část šla zkusit sjezd k jezeru Wildsee a odtud na lanovku do údolí Lärchfilzhochalm, zatímco Ivoš, Janko a Mýval jeli opět do sedla Jufenhöhe a pak pokračovali 800m výšlapem po hřebeni až pod kopec Hoher Mahdstein. Zde už někdo nakreslil pár moc pěkných stop na krásný východní svah směrem do údolí Reckwand a nebyl nejmenší důvod je tam nechat jen tak osamocené. Sjezd opravdu stál za trochu té námahy při výšlapu, dole jsme se pak napojili na naše stopy z předchozí jízdy a díky menší skupině nám cesta k lanovce trvala podstatně kratší dobu. Rozhodli jsme se, že pro velký úspěch celý okruh ještě jednou zopakujeme. Druhá skupina se mezitím ohlásila vysílačkou, že jsou v hospodě a tak už jsme se taky těšili na zasloužené odpolední pivko. Výšlap i sjezd probíhal v pohodě, jeli jsem podél stop z minulé jízdy. V druhé půlce svahu jsme se rozhodli jet jiným žlíbkem než minule, bylo nám líto ho tam nechat nepokreslený. Asi to nebylo dobré rozhodnutí, protože Ivošovi se tam přihodila menší nehoda. Je to asi na delší povídání, které mistr jistě brzy sepíše a zveřejní v samostatném článku. Každopádně jsme byli rádi, když jsme se dostali na parkoviště a bylo jasné, že Ivoš si v neděli určitě nezajezdí. 

Večer jsme si dali pár piv v Biwak baru a pak jsme šli k autům připravit grilovačku. Někteří ale pohrdli vynikajícím hovězím steakem a pokračovali v baru, navíc z piv přešli na panáky (což nebyl dobrý nápad). Kolem jedenácté bylo všechno snězeno, zásoba plechovkáčů dopita a i opilci se připotáceli z baru, takže jsem šli spát. 

Ráno zase jasno a slunce pere ještě víc než v sobotu. Vyrážíme ve značně omezené sestavě a pokoušíme se hledat nějaké zbytky prašanu na zastíněných svazích a v lesích. Docela pěkné lajny vedou k jezeru Wildsee a pak u horské chaty buď traverzem doprava a v libovolném místě dolů do severního svahu, místy s řídkým lesíkem, nebo pár metrů vyšlápnout doleva a pak přetraverzovat na otevřené východní svahy. Obě varianty končí na mezistanici kabinky Reckmoos Nord. Nazávěr ještě sjíždíme lesy a louky kolem výše jmenované kabinky, ale tady je sníh už hodně rozježděný, takže to kolem 13h balíme a vracíme se na parkoviště. Tam už je teplo na tričko a kdybych měl kraťasy, tak si je vezmu. Po dlouhé době se zase vracíme z lyžování za světla a doma jsme vyjímečně dřív než o půlnoci. 

Fieberbrunn je středisko s velmi pěknými a rozmanitými lajnami a pravděpodobně i dobrou sněhovou nadílkou, bohužel jeho obliba je zřejmě neúměrná velikosti terénu. Prostě v okamžiku, kdy dopadne poslední vločka, musíte už sedět v lanovce. Kdo zaváhá, ať se smíří s hledáním a trochou šlapání do kopce.