Hochkar Trip 2018

V pátek večer vylézám před nádraží v Českých Budějovicích a hledám bydlíka. Jistě není náhoda, že ho nacházím, když se vydávám za blikajícím vozem příslušníků PČR. Vzápětí zjišťuji, že čtvrtý člen SnowPig týmu odpadl. Můj nefalšovaný žal mírně opadá když zjišťuji, že si mohu lehnout přes celou zadní sedačku…

Před jednou hodinou v noci přijíždíme do areálu a parkujeme na horním parkovišti, což je skvělé. Spaní je tu klidné, jen mírné upozornění: celé parkoviště se nachází na nakloněné rovině, potřeba s tím počítat. Ivoš ale nachází ďolík, a tak se na sebe sesouváme jen minimálně. Dáváme dvě piva na dobrou noc a jdeme spát. 

Druhý den se probouzíme do azurového rána, lanovky se líně začínají rozjíždět. Krásné počasí a perfektně upravené sjezdovky lákají k radovánkám mnoho lyžařů, ale za celý víkend si nemůžeme stěžovat na nijak dlouhé fronty. Za sobotní poježdění zkusíme téměř všechny trasy, které Hochkar nabízí a Ivošovi se vede mnoho skvělých záběrů pro dokumentaci našeho tripu. Narcistické fotky se v tomto počasí dělají prostě samy. 

Reprezentujeme SnowPigs dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Středisko nabízí několik druhů sjezdovek, je tedy vhodné jak pro úplné začátečníky, tak pro náročné sjezdaře, kteří se chtějí pořádně opřít do oblouku. Na freeride to tentokrát, bohužel, není, je přemrzlo. Je to ale škoda, protože areál nabízí I spoustu mimosjezdových alernativ, které vypadají velmi zábavně. I mimo sjezdovku si každý přijde na své: freeridový začátečník i zkušený jezdec. Po dopoledním průzkumu většiny tratí se uchylujeme k nejlepší části dne, a tou je oběd. V areálu je restaurací hned několik a lidí snesitelně, proto je vždy dost prostoru, kde se pohodlně usadit. Dáváme si pívo a pořádný šnicl, a co je nejlepší, i tradiční zákusek Mohr im Hemd. Po jemné ořechové buchtě stéká horká čokoláda. Spolu s ní nabírám na lžíci i domácí šlehačku, která se díky teplu hořké čokolády okamžitě rozpouští na jazyku a chuťová extáze nabírá maximálních obrátek. Jsem rozhodnuta setrvat zde do nedělního odpoledne.

Ivoš ale ví jak na mně a po odpoledních dvou hodinkách ježdění slibuje výlet za horkou slanou vodou. Jedeme tedy do 17km vzdáleného městečka Ybbstaler Solebad naložit se do horké vody a okamžitě si uzurpujeme všechna místa, kde to bublá. Zasloužíme si to! Večer se vracíme na svůj flek na horním parkovišti a Ivoš nachází svůj ďolík na bydlíka. Piva jsou vychlazená, nejsme amatéři.

Nedělní ráno už není tak idilické, jako to předchozí. Je znatelně chladněji, některé lanovky nejezdí kvůli silnému větru. Lidí je o poznání méně, ale na kvalitě sjezdovek není počasí znát. Na popud Vydry se jede i expediční trasa, kterou jsme včera vynechali. Červená desítka je rozdílná od všech ostatních a je pro jezdce přijemným zpestřením – obkroužíte po ní vrchol díky úzkému koridoru. Doprovod nám v tento den dělá maskot našeho zájezdu, plyšové prase coby další členka SnowPigs Ladyes. I ona má své čestné místo v dokumentaci ze zájezdu a když jí vyčerpala neustálá popularita (zejména od lyžařských školek), usadila se Vydře za krkem a nechala se vozit. Odpoledne se do ufoukaných sjezdovek opírá sluníčko a tak naše ježdění končíme po druhé hodině. Cesta domů naštěstí není dlouhá, já se se svými skvělými parťáky a prasetem loučím opět v Budějkách, kde přede dvěma dny tenhle skvělej víkend začal. Za vše díky a Vydrýsku – všechno nejlepší k narozeninám!

Za Snowpigs sesmolika Kiki

Další zajímavé články

Rychlovka "Homeruns" s Markusem Ederem

Markus Eder se nám připomíná backcountry jednohubkou "Homeruns"...

Max Hitzig a Hedvig Wessel si podmanili Freeride World Tour 2024

Další velká soutěž pro rok 2024 je za námi! Známe krále a královnu Freeride World Tour....

MSJ 2024: Péťa Müller bere ve slopestylu krásný 7. místo

Na Mistrovství světa juniorů 2024 se rozdávaly první medaile! Český zástupce Petr Müller pak pronikl mezi světovou elitu...