Island, ski touring a splitbording na ostrově trolů

Kvůli častému šílenému počasí a nestabilnímu sněhu na Troll Penninsula, na kterou jsme měli největší zálusk, jsme trávili velkou část průzkumem ostrova a cestováním. V tomhle článku se tedy budu soustředit spíš na tu ski touringovou a splitboardovou část.

Jelikož jsme v Japonsku měli pořádný základ sněhu po dlouhé sezóně, dalo se krásně chodit na pásech až těsně do odletu směr Island. Tím pádem jsme to s přípravou nějak moc nepřeháněli a soustředili se spíš na topografické mapy míst v Japonských alpách, kde jsme zatím nebyli a objevovali je. Následuje linka Tokio - Abu Dhabí - Viden - Praha (týdenní rumovo-​pivní přestávka) - Berlín - Reykjavík.  Tohle všechno s veškerou touringovou výbavou 4 jezdců, připomíná spíše stěhování národů s odérem Božkovu.

V půlce května přistáváme v Keflavíku a půjčujeme Suzuki Gran Vitara 4X4. Sympatický Islanďan v půjčovně ještě poukazuje na to, že vychytáváme dobrou cenu mimo sezónu a tím pádem nám i poskytuje jedno z nejnovějších aut včetně zahrádky na lyže a prkna.

Navštěvujeme Petřinu kamarádku Matyldu, která pracuje v Reykjavíku v geologickém ústavu. Zasvěťuje nás do světa ohně, ledu, lávy, větru, termálů, erozí, zemětřesení, bouřek, sopek, gejzírů, ledovců, fjordů a neustále se měnícího počasí. Poskytuje nám hodně zajímavých rad ohledně naší cesty kolem tohohle ''divokého'' ostrova dělícího litosferickými deskami evropský a americký kontinent na prahu polárního kruhu. Taky nás zachraňuje čtyř sezónní kartuší, kterou se nám nedařilo nikde sehnat. Vše zapíjíme asi nejdražším pivem, které jsme kdy pili ve ''funky'' centru Reykjavíku a jdeme kempovat za město...

Nejdříve se vydáváme směr poloostrov Sneafellsnes kde Julius Werne spatřil bránu do středu země. Zároveň podle map tahle oblast vypadá slibně s terénem kolem stratovulkánu Snæfellsjökull s Ice cap (Sněhová čepice). Po cestě narážíme na stádo islandských divokých poníků, kteří nám po chvilce úžasného pózování začnou útočit na auto. Ujíždíme s podupanou kapotou, ohlodanými zrcátky a poškrábanou karoserií až do základu.

Po objetí celého poloostrova a nahlížením do map, vybíráme zajímavou formaci vrcholků kousek za městečkem Grundarfjörður.  Místo, kde v 9. století údajně poprvé vkročili Vikingové na Island. Nekonečně dlouhý přístup ke sněhu a natažením pásů se odvděčuje noblesním pozvolným touringem ve slunečném počasí a surealistkými panoramaty s výhledem na celý poloostrov, jeho Ice cap i moře. Kromě zmrzlé části kolem sumitu a nutností použití cepínu a maček, je zbytek měkčí sníh s krustičkou na vrchu. Otevřený amfiteátr láká rychlejší jízdou a sprejem do všech stran. Jsme nadšení z prvního dne na sněhu!

Další místo skialpinistů a splitboarďáků okům mlsná se zdají být West fjords a lákají nás především fjordy se sněhem až k plážím, které omývá Grónské moře. Počasí začíná být klasický Island (čtyři roční období během jedné hodiny). Proto také začínáme více vyhledávat místní přírodní termální lázně, které se zdají jako jediný únik před syrovým a chladným počasí. 

Po zkoumaní terénů, map a následném porovnání na místě usuzujeme, že se vyplatí chvilku zakotvit v okolí Isafjordur. Sympatické malinké městečko v srdci západních fjordu obklopují perfektní kratší kuloáry lákající rychlým výšlapem od silnice a sjezdem hned k autu. Jeden testujeme a na druhý den se vydáváme o kus dál na celodenní touring. Počasí a vysoký lavinový stupeň nám nedovolí vychutnávat sjezdy západních fjordů moc dlouho. Vyrážíme na východ a po cestě ještě zdravíme obrovskou kolonii papuchálků a vychytáváme půlnoční sjezd u vodopádu Fossdalur. Na Islandu se počasí za noci zdá být stabilnější, a to i včetně dobré viditelnosti z důvodu polárního dne.

Hlavním místem v našem ‘‘snow bums‘‘ hledáčku byl samozřejmě vyhlášený Poloostrov Trolů v severní části země dělícího od polárního kruhu jen několik kilometrů. Shodou okolností je i rodištěm našeho hlavního Horsefeathers team ridera Eikiho Helgasona.

Hned chápeme, kde tenhle týpek bere inspiraci pro originální triky a zabijáckej styl. Poloostrov Trolů je jeden velký přírodní snowpark říznutý Skandinávií a Aljaškou. Z vesničky Dalvik se nám ale nedaří moc sjezdů. Ani delší touring na více dní, jak jsme dříve plánovali. Nejvyšší lavinový stupeň a totálně nestabilní počasí nás po sléze nutí ukončit ski touringovou a splitboardovou část Islandu.

Alespoň se nám naskytla příležitost prozkoumat více kulturu, chození po horách, objet celý ostrov a poznat celou jeho krásu.

Text: Jerry Michal, Foto: Shaun Mittwollen a Petra Klupková