Jarní freeride na Kitzsteinhornu

Páteční odpolední výjezd z Jablonce, což bylo snad jediné místo v Evropě, kde ten den nepršelo, sliboval pohodovou cestu. Takřka za cedulí značící hranici města však začal brutální slejvák, který úspěšně vytrvával až do jižních Čech. V momentě, kdy jsme si mysleli, že už hůře být nemůže, přišla objížďka železničního přejezdu na hlavní trase. Ztraceni někde mezi polem a lesem na cestě, kde bych nejel ani na kole, se vyloupla sněhová vánice a poctivých 15cm sněhu, což v kombinaci s letníma gumama na autě zaručovalo o stupeň vyšší dobrodružství. Jedinou útěchou nám byl napěchovaný kufr pivama, takže bychom hlady neumřeli.

Žádné velké drama se však nekonalo a my celkem na pohodu dojíždíme až do vesničky Niedernsill do našeho ubytka v hotelu Oberwirt s českým majitelem. Všude okolo bylo samozřejmě bílo, což dole v údolí u města Zell am See na konci dubna není zrovna obvyklý jev. Jedno rychlý pivko na uvítanou a celí natěšení na další den jdeme spát.

Ráno naše nadšení brzdí kolona aut, která se začíná tvořit kousek nad vesničkou Kaprun a táhne se až k ledovci. Na parkovišti zjišťujeme, že jsme nebyli jediní s nápadem vyrazit za prašanem a klasičtí špoňáci jsou v jasné menšině. Ten den razí s tlustýma lyžema lanovkou nahoru snad každý, ať to je dítě v kočárku, co snad neumí ani chodit a nebo děda, který si vyrazil splnit poslední přání, než to zítra zapíchne. První pohled na okolní svahy nám dává za pravdu. Pouhých 1,5 hodiny po otevření resortu je všechen prach totálně rozježděnej a vypadá to spíše jako obří areál na trénink jízdy v boulích.

Ve středisku najdete celkem 5 značených freeride tras. My jsme jako první využili ty ve spodních partiích, než je pařící sluníčko promění v jarní břečku. Vyjeli jsme sedačkovou lanovkou Kristallbahn, nahoře čekli funkčnost naší lavinové výbavy od Piepsu a traverzem doprava najeli na freeride trasu s označením X2s délkou skoro 3 kilometry a dojezdem až ke spodní lanovce Langwiedbahn. Ješte jsme si dali tratu s označením X4 podél Langwiedbahn, ale v dolních partiích byl sníh již dost těžký a terény totálně vyježděné, že jsme se rozhodli přesunout na ledovec a vyzkoušet trasu X1.

Nahoře byl super nadýchaný prašánek a i když to bylo celkem rozježděné, pořád se v tom parádně jelo a daly se najít i zcela neprojeté pasáže. Neustále jsme ovšem pokukovali po svazích, které se nachází v levé části ledovce a byly totálně neprojeté. Nicméně bylo tolik sněhu, že jsme nebyli schopni se dostat nahoru a museli čekat, než někdo prošlápne cestičku. Naštěstí to netrvalo dlouho a již po obědě jsme šlapali a užívali si parádní pražánek i terény. Jižní svahy již pomalu sjížděly dolu pod náporem mokrého sněhu, ale na severních se držel prašánek, který jsme si užívali den a půl. Poté jsme se vydali do parku, ale o tom se rozepíšeme později.

Velkou nevýhodou našeho tripu bylo špatné načasování. Kombinace prodlouženého víkendu a hlavně končila platnost sezónních skipasů, takže na hory vyrazilo doslova vše, co mělo ruce a nohy. Výsledkem bylo totálně rozježděno vše, co bylo v dosahu i menším šlapání od lanovek. Poslední den již bylo rozježděno i vše ostatní, co stálo za větší námahu. Škoda jen, že jsme se nerozhodli jet o týden později, protože další víkend slibuje opět pár desítek cm nového sněhu, nebudou již platit sezónky a pondělní svátek domorodci také neslaví. Přesto jsme si to náležitě užili a těšíme se na další prašanové dobrodružství.

Link na stránky resortu: www.kitzsteinhorn.at