Junioři na tripu v Seiser Alm-Alpe di Siusi

31.3.2017

Píše se neděle večer 12. března, sedím v autě už asi 75447 hodin, jelikož jsem na cestě ze Švýcarska. Najednou mi u Mladé Boleslavi cinkne telefon. Píše mi trenér juniorské reprezentace Michal Peč, že měníme plány, jelikož skoky v naší původní destinaci jsou zavřené. Po pár minutách jsme dohodnuti, že v úterý odpoledne pojedeme do jižních Alp, do krásného střediska v Dolomitech Seiser Alm- Alpe di Siusi.

Lyžařský areál Seiser Alm leží v Jižním Tyrolsku obklopen dechberoucí scenérií Dolomit, která je zapsána i v seznamu UNESCO. Zdejší klima se chlubí 300 slunečnými dny v roce, což v kombinaci s přívětivostí zdejších obyvatel a vynikající italskou gastronomií představuje ideální destinaci pro strávení perfektní lyžařské dovolené. V Seiser Alm si v posledních letech dali hodně záležet na vynikajícím snowparku (oceněný jako nejlepší snowpark v Itálii) a pořadatelstvá World Cup ve freeski slopestyle toho budiž důkazem.

Seiser Alm je jednou z největších náhorních plošin Dolomit, takže zdejší sjezdovky se vyznačují spíše mírnějším sklonem a jsou tak vhodné pro začátečníky a děti. Obrovský otevřený prostor, který ohraničují příkré skály Dolomit poskytují velmi vděčné pozadí pro všechny fotografy. Celkem zde najdete 60km sjezdových tratí, komu by se to zdálo málo, může díky rozšířenému skipasu a spojení skibusem se sousední Val Gardenou brázdit svahy až 175km precizně upravených tratí. Toť kratičké představení této nádherné oblasti a teď se pustíme do reportu z naší návštěvy.

Probouzíme se ve středu ráno a jak už to bývá, všichni jsou v záplachu (=probudíš se v 8:15 a v 8:30 už musíš být v autě). Přijíždíme do parku a čumíme s otevřenou hubou. Díváme se na 3 brutální step-upové skokánky. Protáhneme se a jak by řekli někteří jedinci "jdeme to tam nasekat". První den jsme si na skokánky zvykali, ale i tak padaly nějaký tricky jako cork 9 , flat 5 nebo unn 7.

------------------Kompletní fotogalerie zde------------------

Ve čtvrtek se probouzíme do úplného azůra. Po ránu byl sníh ještě přeměněn na beton, tak se jedeme projet po středisku. Hned co vyjedeme první lanovkou, se necháváme oplývat krásou tohoto místa. Zjišťujeme také, že to není zas tak malé středisko, jak by se mohlo na první pohled zdát. Potom co si uděláme pár selfieček, jedeme zpět do parku. Během tří jízd navazujeme na to, u čeho jsme včera skočili. Radek se rozjíždí ze switche a otáčí se o 1080 stupňů na nepřirozenou stranu a oba Vojtové se trápí s unn 720. Potom padají tricky i jako sw dub 900 nebo najetej dub 720. Večer si jdeme vychutnat pravou italskou pizzu a unavení, jak když byste nás zavřeli do komory s rajským plynem, si jdeme lehnout.

Když jsem se v pátek ráno probudil a podíval se z okna, kde byla uplně lazurovaná obloha a teplo jak někde na Fidži, vůbec jsem netušil, jaká škola mě ten den čeká. Přijíždíme klasicky do parku, protáhneme se a jdeme si změřit rychlost na místní tachometr, jestli jsme dobře namazali. Asi po 40 minutách se vracíme do parku, první jízdu dáváme speed-check a druhou jízdu, že si dám cork 360, který si myslím, že mám dost plynulý, jak by se nowadays řeklo. První skok- pohoda, druhý skok- odrážím se, plachtím, čumím na dopad a zjišťuji, že to bude trochu štorcka. Dopadám na lyže do přísedu a rychle se zvedám, abych měl rychlost na třetí skok. Bohužel mě gravitační pole drželo moc pevně, takže jak jsem se zvedal, ruplo mi v žebrech a měl jsem po skokánkách.

Po chvilce, když bolest pořád nebyla na odchodu, řikam Pečákovi, ať mně někoho zavolá a já tak odjíždím sanitkou do Brixenu. Kluci lítali dál a myslím, že si to dost užívali, jelikož podmínky ten den byly fakt super. Po 5 hodinách čekání na vyšetření, mě Pečák zvedá z krypl káry a jedeme na ubytko.

V sobotu měli kluci dva kouče a dva kameramany (mě a Pečáka). Kluci zasílaj na kameru tricky jako 450 do railu nebo tzv. rychlé nohy (co to je za trick, se dozvíte ve videu). Okolo poledne si dáváme obídek v místním FernetHauzu, kde je jídlo naprostá fantazie. Po obědě přišlo pak od Radka i pár pokusů o dub cork 1260, bohužel ale ani jeden nebyl dopadnut na lyže. Okolo druhé hodiny jedeme z kopce, naházíme věci do auta a frčíme zpět směr Čechy. Jo a ještě bych rád podotknul, že jsme byli na rakousko-německejch hranicích kontrolováni Simírem Gerchánem, žádného uprchlíka u nás ale nenašli, takže jsme mohli bez problému jet dom...