Summer Mölltal report

Mölltal, to je na severozápadě Korutan, přímo na hlavním hřebenu Vysokých Taur. Tady letos v zimě docela slušně sypalo. Loni taky. Vlastně tady, na jižní straně Taurského hřebenu, se v zimě vysype kdejaká fronta. To by bylo, aby z toho něco nevydrželo do léta.

Všichni máte mapu, tak asi nemusím vysvětlovat, jak se tam jede, žejo. Jediná podstatná věc, kterou byste měli vědět, je tohle: jeďte do Mallnitzu tím tauernským autovlakem, je to lepší. Když teda (narozdíl od nás) stihnete poslední vlak v 23:20. Stojí to 17 é a jezdí po hodině.

No a pak už je to sranda, u spodní stanice lanovky v 1 222m je velice pěkné parkoviště (teď jako významně pomrkávám), odtud se nahoru jede takovou hodně dlouhou petřínskou lanovkou, pak kabinou a nakonec šestisedačkou a jsme pod vrcholem kopce Schareck se 3 122m.n.m.

S touhle výškou Mölltal patří někam doprostřed žebříčku rakouských ledovců. Hlavní svah je orientovaný na jihozápad, takže ráno pár hodin drží, než to začne téct. My jsme tam byli za hodně tropických teplot, v takových podmínkách vážně má smysl (narozdíl od nás) vstávat na první lanovku, která jede v osm. Pak se dá chvíli řezat obloučky na sjezdovce, než se z toho stane totální motokros a přijde čas na blbnutí.

Ledovec nabízí v podstatě jeden svah pod lanovkou Gletsher Jet, což v porovnání s některými jinými ledovci není úplně moc, ale na druhou stranu ten svah je hodně široký a hlavně na ledovec i obstojně strmý. Nejvíc v horní části, kde to dokáže dát dostatek rychlosti i v tom mokrém sněhu. Dá se to samozřejmě i objet, čehož využívají hlavně lyžařské školy. Vážně, hned po tradičních slalomářích (my potkali tureckou repre) tady největší část provozu dělají školy.

A už jsem se zmínil, že tam jezdí lanovka? Zmínil, já vím, ale musím to ještě zdůraznit, žádné utrpení na kotvě (že jo, prknaři), normálně parádní polstrovaná šestka.

Kolem jedenácté se dostane svah pořádně na slunce a je z toho oraniště, pak přichází ta správná ledovcová atmosféra s mokrým sněhem, hromadou času, výhledy po okolních kopcích, kde jsme ještě před čtyřmi měsíci lezli a lyžovali (Grossglockner!), a taky je konečně prostor na blbnutí. Hodně se mi líbily ledovcem ohlazené skály pod lanovkou, které lezou ze sněhu, teče přes ně voda a celé to ohromně láká se nějakým hodně originálním způsobem zranit.

Když se pak každý dostatečně obouchá, spálí, promočí a odře, jedeme dolů. Takticky je v obou mezistanicích umístěná hospoda, takže pokud si vezmete cash (narozdíl od nás), je to dost příjemná cesta. No a když ne, musíte holt počkat na svoje pivko na parkále, kde zbývá ještě většina odpoledne na grilování, hledání místa na koupání (asi nejlepší je vana pod tím kýčovitým vodopádem vedle talstation) a podobné kulturní akce.

Musíme si to připustit, lyžování na ledovci uprostřed extra parného léta má prostě svoje kouzlo, i když to je bez parku a už úplně bez prašanu. To je fuk. Je to sklouznutí na sněhu a stačí to pro připomenutí, proč už se zase těšíme na zimu.