Jaroslav „Jerry“ Michal

Hodně zajímavej rozhovor si pro nás připravil Riči Brož. Ten letos jak si jistě pamatujete přinášel svoje články ze svýho tripu v Japonsku, kde byl za týpkem jménem Jaroslav Michal alias Jerry. To je pravej světoběžník, kterej si užívá života plnými doušky, a tak tady máme hodně zajímavy interview!!

Čaues Jerry, sem rád, že jsi si ve svém rozběhlém životě po celém světě našel chvilku, aby ses nám představil, a řekl nám něco o sobě. Takže je to na tobě 

Čus Riči, za málo, takže jmenuju se Jaroslav Michal, je mě 28 let a pocházím z Hradce Králové. Od dvaceti vandruju světem, poznávám jiný kultury, lyžuju, makám a snažím se surfovat. K lyžím jsem se dostal přes hokej a inliny, protože jsem vlastně trávil celý dětství mezi skate parkem a stadionem. Krátce po tom, co jsem seknul s hokejem, se ke mě dostalo video Happy Dayz od Poor Boyz Productions a bylo jasný, co bude moje nová zimní zábava :). 

Proč se ti říká Jerry, nikde sem neslyšel aby ti někdo řekl pravým jménem?

Myslím že to začalo na úplně první hodině angličtiny ve škole. Učitelka nám všem dala anglický jména, a jelikož nebylo nic podobný pro Jaroslava vymyslela prostě Jerry. Od tý doby se to nějak ujmulo a jen málo kdo mě řekne jinak :)

Já od té doby co sem tě potkal, ti říkám Kolumbus. Prozraď kde si všude ve světě byl?

Tak na to jsem musel juknout na svůj Couchsurfing profil a napočítal návštěvu 44 zemí. Z toho jsem žil v Anglii, Kanadě, Japonsku, na Novým Zélendu a teď momentálně v Severním Irsku. Navštívil jsem vlastně všechny kontinenty kromě Antarktidy, kam bych se mimochodem chtěl strašně podívat. Byl tam Shaun (autor většiny mejch fotek a cestovatelskej parťák) na expedici a nemoh si to vynachválit. Prej je tam kupa potenciálních ''lines'' ale extrémní podmínky :).

Kde seš zrovna teď a kam se chystáš?

Zrovna teď jsem se přestěhoval do Belfastu v Severním Irsku, kde mám novej job. Když se zadaří, rád bych před zimou v Japonsku zajel načerpat ''positive vibez'' na Jamajku, kde jsem našel bezva deal přez workaway stránky. Jde o výpomoc v Yoga Retreat Centru pár hodin denně výměnou za ubytko, yoga lekce a vegetariánský jídlo. Potom po sezoně v Japonsku bych rád na ski alpovej trip do Iránu nebo Gruzie.

Kde se ti líbilo nejvíc, a kam bys zas ani nemusel?

Tak to je těžká otázka, každá země má úplně jiný prostředí, podmínky i svoje plusy a mínusy. Musel bych to taky dělit na země tropický, zimní a na země na život nebo jen na cestování. Dobrou kombinací životní úrovně, sportů a prostředí má třeba Kanada, Austrálie a Japonsko. Naopak super na zábavný cestování a poznávání kultur je třeba Nepál, Jižní Amerika nebo Balkán. Kdybych to měl ale zkrátit a narvat všechno do sebe nejvíc se mě líbí asi v Japonsku. Tohle kombo já můžu -> Nejhlubší pudry, přes 70% země jsou hory, permanentní tropy dole na Okinawě, bomba surf včetně poctivejch barelů, vynikající jídlo, onseny a hlavně kontrast jejich moderní a tradiční kultury. Naopak vůbec nemusím ty uměle narychlo vybudovaný města. Resorty, nóbl hotely, takovej ten ''artificial'' kýč jako je treba Abu Dhabi, Dubai, Singapore, Vegas. To pro mě vůbec není. Většinou jsem tam zaseklej na den s mezipřistáním a stačí mě to. Hlavně co se týče kultur spíš volím chudší země, lidi jsou víc vstřícný a nezkažený chamtivostí západního světa. Pozvou tě domů, rozdali by se a rádi sdílí jejich kulturu. Zatímco západní světy si spíš jedou každej na svym písečku a návštěva působí často dost neosobně. Například v Kanadě si lidi na párty nosí svůj chlast, a co nedopijou vezmou si z lednice před všema zase pěkně domů (třeba i jednoho lahváče!). Naopak tohle se ti třeba na chudým Balkáně nestane. Takovej Kosovan by se musel propadnout do země :). Taky se v těch chudších zemích příjemnějc a zábavnějc cestuje. V zemích západních seš neustále nucenej shánet wifiny pro bookovaní všeho možnýho, busy, ubytka, vstupy někam atd. okrádáš se tak o čas při cestování civěním do telefonu a malou frenkvencí busu na vetší vzdálenost, ve kterým pak jedeš skoro sám. Je to neekologický a je to nuda. Zatímco v zemích chudších se postavíš ke škarpě ve směru destinace, mávneš na první lokální totálně narvanou rachotinu, naskočíš za jízdy a jedeš teď hned. Cestou trhovkyni podržíš klec se slepicema (pokud neplápoláš na střeše) a komunikuješ rukama nohama s lokálama. Je to zábava, seš v přímým kontaktu s lidma a je to dost možná i víc ekologický než západní doprava, kde jede sice nóbl bus s malejma emisema oproti totální kaši, ze který se kouří odevšud. Pointa ale je, že jejich povoz třeba standardně pro 8 veze 20 lidí a západní vyvoňenej bus kolikrát sotva 10 lidí a přitom je pro 50...

Jak sis užil svou poslední zimu? A kde všude už jsi lyžoval?

Poslední sezóna v Japonsku začala tradičně Japow, hned ze začátku prosince kydlo 180cm ve dvou dnech a pak už to jelo. Víc dodávat ani nemusím :( Jen nás trochu zaskočilo jaro oproti minulý sezóně. Bylo víc nestabilní počásko a strašnej vítr na ski alpovou a splitovou sezónu. Při tom množství sněhu, kterej spadne během zimy a dostupnosti hor je Japonsko ski alpovej a splitovej ráj. Můžeš tady trajdat do léta a sjet si třeba Fuji, doporučuju. :). Po Japonsku jsme se vydali s bandičkou na dlouho vysněnej ski trip na Island. Až na naše podupaný SUVčko divokejma islandskejma hřebcema, tučnou částkou za opravu, trošku divočejším počáskem doprovázený lavinama. Stálo za ale to. Krásný jarní fjord lajny až k oceánu. O tom se ale rozepíšu třeba příště :). Dál mám odježděnou Evropu, Zéloš, Amér a Kanadu. Největší mordor na pudry samo Japow ale nelze opomenout klasiky jako Baker, Revelstoke, Stevens Pass, Sun Peaks, Big White, Silverstar, Hamlock, Whistler, Seymour a nejlepší spring shredy na Kaunertal Spring Sessions. Zéland má ty podmínky asi nejslabší a zabili to uplně tím, že zavřeli Snowpark NZ pro veřejnost. Ale když to bereš tak, že si lyžuješ v létě alespoň nějak, tak houby zle :).

V Japonsku už seš 4. zimu, já se za tebou letos podíval a můžu říct, že úplně chápu proč si zrovna tam. Jaká byla první zima? Byl si z toho prašanu stejně odvařenej jako my letos? :)

Ha ha, to sem teda byl odvařenej! Po Kanadě a Améru, kde je často krásnej pudr po kolena, nebo až k pásu, (jak lokalove říkaj ''Balls deep'') najednou přijedeš na Japka, kde zmizíš celej v první zatáčce. Ani sem netušil, že je to fyzicky možný. Tady slovo ´´Deep Pow´´ nabírá úplně jinej rozměr a je pro mě smyslem života.

Přece jen seš dost aktivní na sociálních sítích, vím, že s tebou spoustu času tráví australan Shaun, kterej super fotí, takže ideální potencionální člověk pro firmu v oboru, která by tě mohla sponzorovat. Máš někoho?

Shaun je super kámoš, šikovnej fotograf a výbornej lyžař. Tahle kombinace je skvělá v tom, že má dobrý nápady na fotky, když všechno vidí taky z perspektivy jezdce. Checkuj jeho web http://shaun-mittwollen.format.com/snow. Spolupracuju s Horsefeathers, čehož si hrozně cením. Nemuset řešit stálý nákupy zimních hadrů je ohromná pomoc při tomhle lifestylu. Zbyde pak víc peněz třeba na letenky. A to nemluvě o dobry kvalitě, příjemným střihu a designu. Byl sem taky parádně překvapenej funkčností při ski touringu, kdy sem v tom byl vlastně navlečenej skoro měsíc v kuse ve dne v noci.

Začal si cestovat kvůli lyžování a nebo tě to prostě doma nebavilo a vyrazils a lyže přišli proto, že ses dostal ke sněhu?

Začal jsem cestovat kvůli snům. První byl žít v zahraničí na vlastní pěst, naučit se jazyk, poznat jinou kulturu a vydělat prachy na mojí vysněnou cestu z dětství - cestu do Brazílie. Všechno se tak stalo a já si uvědomil, že když se za snem jde tvrdě a odhodlaně jednoduše se splní. Tím pádem jsem si šel za dalším snem. Vyrazit žít do Kanady a konečně spojit život v zahraničí s horama a tím pádem i freeskiingem. V tý době jsem jezdil jen třetím rokem a byl do toho strašně zapálenej, tak se celkem hodilo žít v Severním Vancouveru. Tam jsem měl za barákem a prací hned tři střediska. Mohl drtit víkendy a večerka v tejdnu po práci. Whistler, Mt. Baker a Stevens Pass co by kamenem dohodil... a zase ''another dream became true'' :)

Proto si myslím, že je strasně důležitý jet cestovat. Človek kolikrát přehlíží pozitivní věci třeba v naší zemi a stresuje se s těma negativníma.

Přesně tak Riči, tohle je strašně důležitej poznatek. Lehký ale přehlížet pozitiva, když človek nevypadne a jen přikyvuje remcání všech okolo v hospě u piva, ať už je odkudkoliv. Jedině nakouknutí z bubliny pomůže začít vnímat ty správný věci. Jestli si někdo myslí, že je někde na světě víc krásnejch holek, vynikajícího piva, výborný lékařský péče, kvalitního školství, kvanta kulturních akcí a hlavně SVOBODY tak je na omylu :). Třeba kámoši Japonci tady byli nejvíc odvařený z free wifi na každym rohu i v meziměstských autobusech. To nemá ani jejich zázračnej Shinkanzen :).

Není to taky úplně zadarmo. Vždycky když někde seš tak i makáš? Co si všechno dělal?

Jo, jo nezbytnou součástí tohohle životního stylu je i kolbenka :). Naštěstí /​ naneštěstí jsem toho ve škole moc nepobral, vyučil se klempířem pro strojírenskou výrobu, udělal si doma praxi ve svářecí firmě a vyrazil brzo s řemeslem do světa. V tomhle oboru je celkem všude neustálá sháňka a vždycky hned splaším slušně placenej job, popřípadě i sponzorovaný víza do zámoří. Člověk se pak přes to dostane k zajímavým projektům jako třeba výroba interiéru jednoho z Dalajlámovejch paláců, výroba a design snow park překážek a sváření filmovejch kulis pro Mission Impossible, Twilight, Fringe, Human Target, Eureka, Vampire Diaeries, Alcatraz, Game of Thrones atd. Full time job realita a minimální dovolená ale tvrdě naráží s mojí nomádskou realitou a chtíčem víc cestovat a lyžovat. Abych mohl kombinovat i zábavu a cestování s prací, udělal jsem si v Kanadě instruktorskej kurz na lyže, a tím pádem můžu občas učit po světě. Jde tak krásně pendlovat mezi jižní a severní hemisférou a cestovat v jejím meziobdobí (cca 2 měsíce). Za ''Ski bum life'' teda nikde moc neplatěj. Hodí to tak akorát ňákou tu korunu na přelet, punkový ubýtko a pár lahváčů po večerech:). V kombinaci se svářecíma jobama a podporou od Horsefeathers to ale už takhle táhnu ňákej pátek a nehodlám se zastavit! Občas v meziobdobí sezón, když je víc času, baví mě se i zastavit v Asii a Indonésii na inspekci v lokálních školách nebo sirotčinci a učit angličtinu. Samozřejmě pouze jako dobrovolník.

Copak říkáš na to všechno co se ve světě děje? Nemáš trošku strach?

Tak v tomhle tématu se mě taky osvědčil ten efekt již zmiňovaný bubliny. K nejvíc čerstvý problematice o muslimech, přistěhovalectví a extremismu se na mě valej z bedny samý negativa, který házej celej muslimskej svět do jednoho pytle zla. Zatímco z osobních zkušeností jsem se například dostal do větších problémů zrovna v křesťanský Jižní Americe, kde nechybělo málo bejt skalpovanej žiletkou v ulicích Salvádoru. Naopak s jednou s největších vřelostí po dobu mejch cest, jsem se setkal v zemích muslimskejch. Ono je potřeba si uvědomit, že ne všichni jsou extremisti z IS. To by byl stejnej nesmysl, jako třeba tvrdit, že všichni křesťani na světě jsou extremisti z Ku klux klanu...Takže moje odpověď na otázku je, ANO bál bych se jet třeba znova do Jižní Ameriky nebo se projít tady po nočním Belfastu, kde se do dnes navzájem masej křesťani (protestanti s katolíkama). Molotovy, atentáty, přestřelky, vraždy na denním pořádku. S klidem ale vyrazím na Střední Východ do Iránu na příští ski alpovej trip, přidáš se? :)

Díky a brzo se zas uvidíme v metrech prachu!

To si piš, už aby to bylo ty Harakiri maniaku! Díky moc, čus.