Výlet - Lomnický štít

Se sourozenci Kaletovými jsme vyrazili na několikadenní jarní výlet do Vysokých Tater, přesněji do okolí Lomnického štítu, kde jsme měli v plánu zkontaktovat Robinova kámoše, profesionálního horského vůdce  a člena místní horské služby Šuma..  

Brzy odpoledne jsme dorazili k lanovce, a tak jsme ještě stihli dostat se nahoru, aby jsme si trošku prohlédli svah. Robin toho využil k

roztažení svého vypůjčeného létacího zařízení a cestu dolů pojal trošku neobvykle. 

Pod kopcem jsme se ubytovali a již jsme kontaktovali Šuma. Našli jsme ho v baru vedle jejich sídla, kde se tito horalové poměrně často objevují. Protože jsme byli na Slovensku, tak snad nemusím rozvádět co ten večer následovalo. 

Další den jsme právě se Šumem vyrazili až k vrcholu Lomničáku (lanovkou) a poté jsme se pěkně po svých vydali směrem dolů. 

Sešlap to byl poměrně zajímavý a pro lyžaře dosti neobvyklá situace. Abych pravdu řekl, velká zábava to není, obvzvlášť když není moc sněhu a ten co je, tak se vynačuje především svojí zledovatělostí. V každém případě to byla nová zkušenost a když jsme se v následujích dnech takto ještě pákrát někde hrabali, mé pocity se postupně zlepšovaly. 

Při tomto našem prvním sestupu nám počasí příliš nepřálo což jsem ve finále uvítal, jelikož to stávající mi přišlo jako velmi fotogenické.

Vlevo: Šumo a Sabina Kaletová, vpravo: ilustrační foto našeho lanového sestupu pod Šumovým dohledem.
Kopec jsme si takto krásně prohlédli a další den, kdy se počasí umoudřilo, byli jsme připraveni téměř na vše. 
Abych ještě vysvětlil proč jsme šli dolů pěšky. Důvodem je zákaz vyvážení lyží na vrcholek v lanovce. Je to součást jakésy domluvy mezi firmou vlastnící lanovku, ochranářema a místním kamzíkem samotářem. A protože jsme se rozhodli pro jednou lanovku vyzkoušet, museli jsme si také pro jednou vyzkoušet cestu dolů po svých.
Večer jsme měli štěstí a byli jsme pozváni do kruhu místních členů horské služby a také jsme to řádně oslavili.

Další ráno nás probudilo sluníčko a tak bez váhání vyrážíme na kopec. Celý den je krásně a práce pěkně odsejpá. Na dnešní noc plánujeme přespání na vrcholku Lomničáku, abychom příští ráno mohli natočit východ slunce. To nakonec s velkým sebezapřením rušíme, protože předpověď na další den není příliš příznivá.

Vlevo: Robin Kaleta, uprostřed: Sabina Kaletová, vpravo: zleva - Tomáš Vaverčák a Jarda Malý v pozdním odpoledni na Lomničáku.
Dnes se probouzíme s tím, že tentokrát to s tím přespáním nahoře musí vyjít a v tomto nadšeneckém duchu se nese celý den ikdyž počasí není právě ideální. Velkou část dne trávíme čekáním na mezery v mracích. Nakonec se počasí zlepšilo a podařilo se vytvořit alespoň něco. To se podařilo i navzdory tomu, že se Robin zranil když se mu po jednom z dropů zařízla lyže do krusty následkem čehož narazil ve velké rychlosti do skály. Jízdu dokončil, ale diagnóza zněla hnutý krční obratel.

Vlevo: Výzkumná a lanovková stanice, která se na jednu noc stala naším domovem, uprostřed: pohled jedním z mnoha ledových kuloárů do Studené doliny, vpravo: zleva - Gerlachovský štít, v pozadí napravo Kriváň
Jelikož další den má být počasí dobré, odebíráme se ve dvoučlenném kamera-teamu na vrcholek Lomničáku, abychom tam strávili dnešní noc. Jako pozornost pro místní domorodce bereme láhev borovičky, po které se zaprášilo..
Ani jeden z nás nemůže pod tíhou mnoha dojmů z posledních dní usnout. Robinovo zranění tomu také nepřispělo v příliš pozitivním smyslu a navíc ani jeden z nás by nechtěl propásnout východ slunce, což znamená vstávání v půl páté. V baráku je také dost vedro a okno se otevírat nedoporučuje, jelikož venku ''trošku'' fouká.
Vlevo: 5:20, uprostře: 5:40, vlevo: bez kamery ani ránu...
Konečně zvoní budík, rychle se oblékám, lezu ven a všechno vychází jak má. Paráda, pod námi se v silném větru převalují temná mračna a na horizontu se pomalu začíná prokreslovat obloha. Nádherný východ slunce. Točíme a fotíme asi dvě hodiny a jsme úplně zmrzlí. Přecijen ochlazovací efekt větru jen tak něčím neobalamutíte.
Užili jsme si nádherné dny na Lomnickém štítu opět a opět se musíme vrátit domů. Doufám, že se nám to podaří někdy zopakovat. Cestou domů se s námi ještě loučí sluníčko svým typickým způsobem - západem:)

Text a foto: Pedro

Další zajímavé články

Štylař Valentin Morel potěší season editem

Švýcarská štylová mašina Valentin Morel má venku nový sezónní video...

Kim Gubser prubnul na Swatch Nines 2024 světovej rekord v nejvyšším poletu

Na letošních Swatch Nines padl rekord v nejvyšším airu historie...

Jesper Tjäder si zase nechal postavit jeden prasáckej rail

Jesper Tjäder a jeho open loop rail, kterej si nechal vyrobit jako vůbec první freeskier ever...