Jak jsem letos vyrazil za sněhem - Powder Mountain

„This is Utah´s Powder, man!“ - Jak to chodí v Powder Mountain?

Šest dní jsem seděl „doma“ (Provo, Utah, US), koukal z okna na Wasatch Range a 4x denně volal na klientskou linku aerolinky Delta a pořád dokola se ptal: KDE JSOU MOJE PRKNA?! Po pěti dnech mi oznámili, že je vše ztraceno, aby mi šestý den napsal týpek z Petzl North America, že vak s komplet výbavou leží od středy u nich na centrále - neptejte se mě, jak se to stalo, ale hračky jsou doma a já můžu konečně vyrazit na výlet!

Plán zní jasně, zabalit se, vyrazit na sever a jet tam, kde to spadne. Spadlo to hned za humny, tak jsem odjezd přesunul a v pondělí v 8:00 jsem byl nastoupený před gondolou v resortu Snowbird. Klasická honička tisíců lidí za 30cm novýho mě znova přesvědčila o tom, že tohle není pro mě. Balím splita, pásy a pípátka do backcountry a vyrážím na tři dny do „mini resortu“ (ve srovnání s gigantem ražení Snowbird) Powder Mountain - dvě hodiny severně v horách od Salt Lake City.

Rozlohu, počty sedaček, kilometry svahů a kolik jeklů je v parku si můžete nastudovat sami na webu Powder Mountain. Já vám řeknu, co se mě osobně na Powder Mountain líbí, proč mě baví a jak se (ideálně s pásama v baťohu a splitem na nohách) dá z Powder Mountain vytřískat životní pojezd „In Greatest Snow on Earth“, jak zní místní motto.

V Powder Mountain vás rozhodně nečekají štrůdly lidí u vleků - mají tady hrozně sympatický pravidlo, že pokud se prodá 2000 permic, další už mají prostě smůlu, no a celosezónních permic je cca 3000, což v praxi znamená, že davy se nikdy nekonají, a to ani po „velkým“ sněžení. V Powder Mountain mají legrace jako Powder bus (autobus, který sbírá lyžaře a snowboardisty kolem silnice pod areálem) nebo Snowcat skiing (rolba pro 18 lidí, která vás vezme do dalších údolí v rámci resortu). 

Já už v Powder Mountain byl (o Danově výletu do PM si můžete přečíst v TOMTO ČLÁNKU - pozn. FRedakce), beru první lano Sundown a Lighting Ridge Snowcat, lidí málo, novýho cca 15cm a teplo jak na konci dubna. Hnedka se začnu bavit s řidičem (Kevin is The Dude!), jedu vepředu a dostávám doporučení, abych vyrazil se „Strejdou“ Chrisem, ten to tady prej zná. Za Lightning Ridge se otevírá komplet další údolí, kam rolba dopraví maximálně 300 lidí denně + pár lidí na pásech. Můj plán byl nasadit skinny a vyrazit na James Peak (nejvyšší vrchol v okolí - 2872m. n. m.), Chrisův taky, jenomže on je místní a ví víc jak já…

Přetraverzujeme pláň pod James Peak a pokračujeme po hřebeni víc na východ. Otevírají se nám sjezdy Y. Chute a K2, ty si samozřejmě dáme, ale jak už jsem říkal, je teplo a tyhle svahy jsou jižní. Pečlivý čtenář pochopí, že na opačnou stranu budou svahy severní, kam se sice nesmí, ale my máme pásy, výbavu, chuť a tři dny volno. A tady teprve začíná to, čemu se říká Utah´s Powder!

Co dalšího letos Dan Janík zažil v USA se dozvíš v jeho dalším článku již brzy.