Jak sehnat práci v kanadském resortu...?

Pro většinu z nás je zima hlavně o domácím ježdění, případně nějakém tom výletu do Alp, ale jedny z nejlepších sněhových podmínek skýtá Severní Amerika. Protože je to trochu z ruky a ani letenka není zadarmo, jedna z možností jak si užít tamní ježdění, je strávit tam celou sezónu a sehnat si práci. Pokud je vám starý kontinent těsný a máte toulavé boty, třeba vás bude zajímat, co píše jeden takový nadšenec domů o shánění práce v kanadských horách.

Ahoj babi,
jak se pořád máš? A co dědek, pořád vysedává Na vinglu se starým Vomáčkou a mastí karban? Ne že bych čekal něco jinýho, ale třeba vám už taky nakydalo a musí házet sníh. Já vím, že jsem se dlouho neozval, ale měl jsem děsně práce. Ne, fakt! Však víš, že jsem Ti psal, že se chci po létě ve Vancouveru přestěhovat na hory. Proto jsem přece do Kanady jel. Takže jsem poslední tři měsíce nedělal nic jinýho, než sháněl fachu na horách a byl to docela porod. Navíc jsem potkal plno lidí, který mě strašili, že už to maj všechno obšancovaný Australani z minulýho roku. Ale nakonec to nebylo tak horký. I když… Hlavní rozdíl byl asi v tom, že minulou zimu tu byla olympiáda (však víš, jak to Sáblíková všem natřela), takže sem přijelo mrtě lidí z celýho světa, a to jak očumovat závodníky, tak hledat práci. No a kdo nesehnal ve Vancouveru, tak se rozjel do ostatních středisek. Takže tu prý bylo pomalu víc zájemců o práci než turistů. Když už jsme u tý olympiády, tak domorodci si libujou, jak to v hokeji, což je tady skoro náboženství, všem natřeli. Na druhou stranu je to ale stálo hromadu peněz, museli potom zavést novou daň a dozvuky z toho nedávno zlomily vaz místnímu premiérovi v Britský Kolumbii. Hahaha.

Ale zpátky ke mně. Nechtěl jsem nic nechat náhodě, a tak jsem se začal o práci na horách zajímat už někdy v květnu, jen co jsem vysednul z letadla. Já vím, že jsi mi říkala, že vnuk starý Bezouškový si tu práci sehnal minulej rok už z Čech přes agenturu, ale mě se prostě nechtělo vysolit extra love za něco, co si můžu zařídit sám. Nejsem blbej. Začal jsem teda na tom makat hned po příletu, protože třeba ve Whistleru, kde byla olympiáda, měli uzavírku na některý pozice už na půlce léta! Neuvěřitelný. To je trochu nepoměr s českejma střediskama, kde se dá sehnat práce i uprostřed sezony. Jak jsem ale vyrozuměl, tak je to přeci jen takový monstr středisko, orientovaný na turisty, což nebylo úplně to, po čem jsem pás’. Takže jsem si udělal životopis v angličtině (pomohla mi s tím jedna moc příjemná holčina, co jsem ji potkal ve Vancouveru na Wreck Beach), napsal motivační dopis a začal obesílat střediska. Většinou jsem žádal o práci vlekaře, někde jsem se cpal do půjčovny, jinde na instruktora, prostě jakou jsem měl zrovna náladu a jakej dojem na mě dělaly ty resorty dojem. Maj to tady trochu jiný než u nás – celý středisko většinou provozuje jedna firma, která se stará o všechno od vleků, přes lyžařskou školu, žrásko a ubytování, až po horskou službu. Obeslal jsem tímhle způsobem nějakých patnáct středisek, skoro všechny v Britský Kolumbii a pár na druhý straně Skalistých Hor v Albertě. To víš, že jsem se ptal místňáků, co je nejlepší, kde je jakej kopec, kolik je tam sněhu, frírajtů a tak, ale když on Ti každej řekne něco jinýho. Taky jsem se kouknul na internet a prohlídl si mapky středisek, omrknul i nějaký hitparády a pomalu se mi začaly rýsovat favoriti. Obesílal jsem to ale stejně všechno a jen tajně doufal…

Jak jsem poslouchal lidi, udělal jsem si aspoň obrázek o tom, jak to kde vypadá se sněhem. U pobřeží (Whistler), kde jsou tzv. Coastal Mountains, a taky na Vancouver Island je kotel srážek, ale je to vlhčí, prašánek to prostě úplně není, takže nic pro mě. Děda taky radši hází lehkej sníh a ne nějaký rozteklý břečky, může se pak o to víc zahřejvat rumajzlíkem s plachetnicí. Mě spíš zajímaly ty střediska víc ve vnitrozemí, sice by tam měla být větší kosa, ale sněhu tam říkají šampaňský prašan. Tý zimy jsem se teda trochu bojím, ještě si vzpomínám jak mi psala minulej rok už někdy v říjnu Pavlína Herinková (víš, taková ta vokatá baculka, jak jsi nás v sedmi chytila za kůlnou, když jsme si hráli na doktora), že maj v Banffu -12 stupňů. No a v lednu mi pak psala, že maj -35. Fujtajxl! Ten Banff je právě v sousední Albertě a jsou tam u sebe hnedle tři střediska – Sunshine Village, Lake Louise a Norquai, ale jak jsem se doslechl, je to tak trochu druhý Whistler, takže po chvíli váhání jsem tomu dal vale. Zatím nevím jestli jsem udělal dobře, prej je tam zase hodně pracovních příležitostí a možná by se tam daly vedle ježdění vydělat i nějaký chechtáky.

Soustředil jsem se teda na tu oblast mezi Vancouverem a Banffem. Trochu frustrující bylo, že člověk jim poslal životopis, kde se vychválil až do nebes (jak jsem zjistil, tak místní si tu realitu hodně přibarvují, takže jsem nechtěl zůstat pozadu), případně vyplnil formulář na internetu a většinou dostal automatickou odpověď ve stylu „Díky za účast, jestli pro nás budeš zajímavej, tak se ti ozveme, nezkoušej nám telefonovat ani nás jinak votravovat“. To byl pro mě přeci jen trochu pasivní způsob hledání práce. Navíc v plno resortech se dalo zažádat jen o pozici dvě, což mě moc nesedělo. Přeci jen, když už jsem si vybral nějakej ten resort, bylo mi docela jedno, jakou práci dostanu. Vytírat hajzlíky, pinglovat na baru nebo dělat vlekaře, zvládnu všechno – zlatý český ručičky. Důležitá pro mě byla hlavně permice, kterou dávaj všem celosezóňákům. Problém jsem viděl hlavně v tom, že jsem nedokázal odhadnout o jakou práci bude jakej zájem, a jaký jsou tudíž moje šance. Další problém byl v tom, že během léta ze středisek chodily ty automatický odpovědi, který nic kloudnýho neříkaly, v kanclu tam evidentně nikdo nebyl, nicméně jim na webu viselo, ať se tam koukáš na aktualizace, kdy budou mít pohovor. Takže jsem někdy od července každej tejden projížděl ty jejich weby a čekal na akci. A kdybych věděl to, co vím dnes, tak si dám oraz, protože v podstatě do půlky září žádná nenastala.

Ale pak se to rozjelo o to víc. Najednou se objevily data pohovorů, na který se má přijet a v tu chvíli mi došlo, jak je ta Kanada vlastně velká. Takhle mě třeba pozvali do střediska Big White, já se podíval na mapu a zjistil, že je to jako jet na pohovor do Rakouska. Ale když musíš, tak musíš! Problém byla ale trochu doprava. Nejen, že jsem neměl káru a zpáteční autobus stál nějakých stodvacet dolarů, ale stop je tady napůl zakázaný, takže jsem si ještě koledoval o pokutu. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Nebo na hory. Abych Ti přiblížil jak to vypadalo: byl jsem pozvaný na přesný čas na pozici vlekaře, a když jsem tam dojel (konalo se to v jednom hotelu ve městě Kelowna), docela jsem čuměl, kolik tam bylo lidí. Většina z toho byli Australani. Oni můžou sehnat pracovní víza na dva roky a že v životě neviděli sníh moc neřeší. Byl jsem rád, že jsem to nepodcenil, vzal si košili a vyčistil si zuby, protože většina lidí byla docela vyšňořená, dva z těch protinožců měli i boty z hadí kůže. Krokodýl Dundee hadr! Šéfik ze sekce vlekařů si mě vzal bokem ke stolu a už to začalo. Proč jsem si vybral středisko, jaký mám zkušenosti, co mě dělá lepším kandidátem než ty ostatní kolem, jak bych řešil takovej a makovej problém, co dělá dobrej tým, co od zimy na Big White očekávám, jaký jsou moje komunikační schopnosti, co budu dělat ve volným čase, atd. Prostě bylo to jako výslech na kriminálce a to se jednalo jen o práci vlekaře za minimální mzdu (ta je tady osm a půl dolaru na hodinu). Ale měl jsem z toho dobrej pocit. Horší bylo, když jsem si šel večer hledat bydlení. Kvůli těm pohovorům byly všechny hostely beze zbytku plný a nebejt indiánskýho náčelníka Hodně Vočí, kterýho jsem potkal na stopu, asi bych spal na autobusáku. Ale to je jiná story… 

No babi, zkrátím to. Tenkrát jsem tu práci dostal, ale nebylo to jediný interview, který jsem absolvoval, další proběhlo po telefonu na Kicking Horse a na další jsem jel nějakých 1000 kiláků do střediska Fernie (autobusem slabých sedmnáct hodin, zpáteční za 280 doláčů). A právě z toho posledního fleku Ti píšu. Dostal jsem práci v půjčovně, takže pohodička. Vleky se rozjeli na začátku prosince, sezóna má trvat někdy do dubna, to podle sněhu. Přijel jsem radši dřív, abych zařídil bejvák, na poslední chvíli to prý je dost přebraný. Je to takový menší město, asi jako Pec, ale ty hory kolem jsou prostě mega. Štíty jak ostny Stegosaura, všude jehličnatý lesy, Jeleni Wapiti, občas medvěd, lidi jezděj v autech proporcí malejch stodol, prostě Kanada jak má bejt. Navíc jen začalo sypat, napadlo během 40 hodin přes půl metru prvotřídního prašanu. Neuvěřitelný! Po všech těch nervech a patáliích je to konečně tady. Sen se stal skutečností – budu makat v Kanadským resortu.

Abych nezapoměl – prosím Tě, jestli jsi mi poslala na Vánoce nějakej balíček, doufám, že to není kapr se salátem, jako minulej rok. Když mi to v půlce ledna přišlo, moc nechybělo k tomu, aby mě sejmuli snajpeři z protiteroristickýho, protože sousedi hned volali cajtům o chemickým útoku. Jestli něco, tak třeba slívku, ceny alkoholu jsou tady fakt nehorázný. Možná taky gulajdu v pytlíku, však víš, že si kromě špaget neuvařím vůbec nic. Až se to tady rozjede, napíšu jak diktuju a jak to tady vypadá. Užijte si zimu!

Tvůj Béďánek

Jak na práci v zimním resortu v Kanadě

Béďa to sice všechno popsal, ale malá rekapitulace nebude na škodu. Jsou dvě možnosti jak dostat job na horách v Kanadě. Buď to rozjet přes agenturu z Čech anebo na vlastní pěst. K získání práce potřebujete pracovní povolení (pro většinu lidí to bude skrze víza mobility mládeže do 35 let, viz. stránky ministerstva zahraničí) a SIN (číslo sociálního pojištění, které dostanete na kanadském úřadu na základě víz). Je dobré udělat si řádný průzkum a poctivě si zodpovědět, co chcete a očekáváte. Malé středisko s rodinnou atmosférou uprostřed ničeho nebo obrovský resort s mraky lidí v dojezdu velkoměsta? Středisko na freerides, příp. heliskiing, nebo spíš upravené sjezdovky? Pracovat přímo pro středisko a tudíž získat skipass zdarma, ale minimální mzdu, nebo si koupit skipass za svoje a zkusit si sehnat práci mimo středisko za trochu lepší peníze (finančně to vyjde podobně). Lepší je obesílat jen ty střediska, o které máte skutečně zájem, jinak jen plýtváte energií. O svých schopnostech si si nic nenalhávejte – pokud vaše angličtina není na slušné úrovni, máte jen slabou šanci dostat práci v kontaktu se zákazníky. V tom případě se dívejte po práci jako pokojská, vlekař nebo asistent na parkovišti. Pokud chcete pracovat jako instruktor, zjistěte si, jestli je vaše licence skutečně mezinárodní a jestli je uznávaná v Kanadě. Obzvlášť velkou pozornost věnujte psaní motivačního dopisu a sestavení životopisu. Snažte se zaujmout, oslňte svým rozhledem, znalostí resortu a především svými adekvátními pracovními zkušenostmi. Sledujte internetové stránky, zkuste na resort zavolat a zjistit si další informace, které by vám mohly pomoci. Pokud budete pozváni na pohovor, sežeňte si placený autostop na internetu – určitě nebudete jediní, kdo na pohovor jede. Stojí za to se oholit (borci), nalíčit (borky), každopádně si vzít něco lepšího než ošoupaný rifle a pokydanou mikinu. Nebuďte nervózní, usmívejte se a zeptejte se na všechno podstatné (ubytování, směny, velikost týmu, délku sezóny, plat…) – projevte zájem. Pokud dostanete práci, snažte se přijet do střediska s předstihem, zvyšujete šanci sehnat si solidní bydlení a třeba si i vybrat spolubydlící. Většina zaměstnavatelů ubytování neposkytuje. Ceny zimního vybavení jsou v Kanadě lepší než u nás (případně se dá zajet do USA, kde je to ještě výhodnější), na přelomu září a října bývá velký výprodej loňských modelů a třeba oblečení se dá sehnat za hubičku. A když tohle budete mít za sebou, nezbývá než užít si tu nejlepší zimu v životě. Tak co, zkusíte to za rok? 

Ukázka náborových stránek v kanadských resortech:

Další zajímavé články

Kuba Hroneš přepisuje historii a jako první na světě odjíždí sw triple underflip ze zábradlí

Ze svého rodného Špindlu Kuba Hroneš vyráží dech celému světovému snowboardingu, když na speciálně postaveném spotu v průsmyku posílá jako první na světě switch boardslide to switch triple uderflip 1170. Co k tomu předcházelo a jak se trik nakonec povedl mrkni v tomto článku!

Na Kaprunu se jely freeridové bomby během X OVER RIDE 2024!

Minulý týden jsme vám tady naservírovali desert ke snídaňovému menu v podobě živého vysílání z X OVER RIDE na Kaprunu, kde proběhla místní premiéra zastávky Challengeru Freeride World Tour. V místních libových podmínkách se utkali rideři toužící se probojovat do Freeride World Tour 2025 a bylo se teda, na co koukat!

Dejte si Live stream z X OVER RIDE 2024 na Kaprunu!

Zpříjemněte si ráno živým vysíláním z prosluněného Kaprunu, kde právě probíhá X OVER RIDE 2024 aneb 4* FWT Challenger, který slouží jako kvalda do Freeride World Tour 2025 a bude se zde rozhodovat, kdo si stoupne příští rok na starověku těchto legendárních závodů! Konec závodu je plánovaný kolem 11:00.