Metal Attack 2011 powered by InCoMi (+VIDEO)

Je středa 16. února a my vyrážíme přeplněným kombíkem směr Olešnice v Orlických horách, kde nás následující dny čeká opravdu těžký úkol. Postavit super park pro blížící se rail jam, který již třetím rokem nese název Metal Attack, tentokrát za největší podpory InCoMi, Nitro Snowboards a Armada Ski. Každým rokem úroveň závodu stoupá o další levely, a tak si letos musíme dát opravdu záležet, aby všechno dopadlo pokud možno co nejlépe. První krok je za námi, promo proběhlo tak jak mělo, auto s cenami je po střechu plné a my se nemůžeme dočkat, až nastane sobota 19.2.2011, kdy dorazí palba lidí, kteří se chtějí poprat o ty penízky a ceny co máme přichystané.

Fotogalerii od Tomáše Flégla a Marty Janušové naleznete zde:

Na Čihalce jsem zalezlej už třetím dnem. Park klukům roste pod rukama a já se nestačím divit co to tam zase kouzlej. Z lajckého hlediska procházím park, poslouchám motorovku, jak se zařezává do kusů ledu a žasnu co pod Snowpunx rukama na tom našem malym kopci zase roste. Jsem nadšenej. Jen počasí se ne a ne umoudřit. Ta nerozfoukatelná mlha a všudypřítomný led mě začínají docela děsit. Přecijen jsme si zvykli mít na našich akcích počasí s alespoň troškou toho sluníčka a měkkým podkladem. Letos jsme ale závod museli z prvního plánovaného termínu přesunout o dva týdny dopředu a to je u nás ještě trochu víc zima, než by si závody na železech zasloužily. No nic, jsme na horách a přírodě neporučíme. 

Sobotní budík tříská co to jde a my vstáváme do zamlženého dne. Takže Rampušák letos dává palbu a sluníčko nám nedopřeje. Ok, nic se neděje, Metal Attack 2011 může začít. Park je v nádheře. Ořezané náskoky jak podle pravítka, tři platformy osazené železem a plastem, spodní spina se tyčí do výšky a riders už pomalu začínají přijíždět. Při poslední procházce parkem se nestačím divit, jak to v tom celku vypadá nádherně. Na první platformě stojí rainbow bedna, street rail a dvě vroubkované trubky do eLka. Druhá platforma je osazená krátkou bednou, dále bednou, která pokračuje odsazenou bednou do streetu a zabijáckým stair setem, skládajícím se ze street jeklu a street hokejky. Na třetí platformě pak čeká velbloud box, jump se zasazeným kanónem a step up, ukončený pneumatikami pro bonkování. Celý setup parku je ukončen třímetrovou spinou, do které je vyřezán otvor přemostěný kovovým lízátkem. Pro stylaře a fajnšmekry pak na vršku slidovací kovová vana. Setup jak zabijáckej, tak i pohodovej pro méně zdatné ridery. 

To už ale jede muzika, kterou řídí na svých přístrojích DJ Hammer a trénink je v plném proudu. Necelých 70 riderů je připraveno v kategoriích snb - kluci, holky, junioři, freeski - kluci, holky a opět junioři. Jsem moc rád, že lyžařská základna tentokrát přijela v daleko větším počtu než dříve, a že i holek přibylo. Vše je připraveno, můžeme tedy začít. Říkám si jen: „Škoda toho počasí.“ Všudypřítomný tvrdý podklad a zhoršující se mlha mě opravdu dělají starosti. To jsem ale ještě netušil, že starosti nám teprve začnou. Právě zjišťuju, že u vleku vůbec neslyším muziku, protože poslední bedna je nad spinou a do prostoru nástupu na vlek, kde je většina lidí není skoro nic slyšet. Zvukař? Není!!! Problém číslo jedna je zde. Snažíme se tedy riders meeting trochu odsunout a nastalý problém vyřešit. Zvukař? Nenalezen!!! Časová prodleva je už neúnosná, a tak riders meeting spouštíme na avizovaném místě u Dj Hammera. Skoro nikdo nedorazil. AU. Pádíme dolů k vleku, kde hloučku jezdců vysvětlujeme, jakým způsobem se dnešní závod pojede, a pro zbytek utíkám do hospody, aby i ostatní věděli, co se dnes bude dít. Bohužel prvotně zamýšlený Jam padá. Jedeme tedy dvě kvalifikační jízdy, ze kterých se postupuje do finále. Konečně začínáme.

Doufal jsem, že vše zlé je za námi. Mýlil jsem se ale i tentokrát. Během prvních kvalifikačních jízd nám odcházejí vysílačky. Vzniklý zmatek a překřikování se od startu k další platformě, kdo že to vlastně jede, řeší speaker Honzík Protivanský nejlépe jak je možné. Přesouvá se ke startu a vše už jde jak má. Ne všem starostem je ale konec. První kvalifikační jízdy jsou odjety. Na startu ale nevidím juniory do druhé jízdy a i holek je nějak málo. Zato snowboardoví kluci jsou tu v převaze, a tak pouštím radši kluky ať to už konečně trochu „vocejpá“. Další AU. Tím to celé ještě zamotávám, ale s tím se nedá už nic dělat. Tímto se především snb holkám a juniorům omlouvám za čekání, který v zimě, která panovala, nebylo nijak příjemné, a za zhoršenou trať po odjetí většiny riderů snb kategorie. Po všech kvalifikačních jízdách snowboardové kategorie přicházejí na řadu lyžníci, které už spořádaně podle soupisky vysílám směr trať. Po kvaldě musím utíkat připravovat ceny, kterých je letos opravdu šílená hromada, a tak další text pochází z rukou nejpovolanějších, a to dvou rozhodčích závodu - Marčuse a Ondry Kučery.

To, že se z Metal Attacku stal opravdu uznávaný závod, je vidět především na soupisce jezdců. Dorazili kluci jako Martin Kolařík, Roman Kuřil, Štěpán Rokos, David Čonka, kluci Klímovi, Filip Lucký, Matěj Pfeffer, Petr Bulušek, Tomáš Tegly, Snowpunx team rideři Dan Porkert, Radek Chalupa a Wantik, ale i hodně očekávaná parta Radim Hovad, Martin Švidernoch a Chorche. Ani holky to nevzdaly, a tak na trati vidíme Lenku Sedlářovou, Elišku Šírovou, Katku Dostálovou, Martinu Chaloupkovou nebo Báru Marešovou z Jablonce nad Jizerou. Trochu omylem jsme zapomněli přesunout Dana Porkerta do mužské kategorie, protože svým ježděním do juniorské kategorie opravdu nepatří.

Marčus: "Kvalda byla z mýho pohledu dost našlapaná, postupovalo 10 jezdců a to byla vlastně třetina celého závodního pole. Holky a juniory jsme vyslali do finále všechny, takže jsme u nich spíš čekovali, kdo na tom jak dneska je. Stál jsem s Darkem Macháněm na druhé platformě a sledoval tedy první dvě platformy. Jak v kvaldě tak ve finále padaly triky jako různé backsidové a frontsidové kolotoče na rainbow bedně, kde na to bylo dostatek prostoru. Na bedbě se vyřádily hlavně Martina Chaloupková s Eliškou Šírovou. Kluci přeci jen více využívali street a trubky, na kterých dávali různé variace 180, jak do railu tak i ven. Moc se mi líbily jízdy RHče, kluků Klímovejch a Romana Kuřila. Street si dala ale i Martina Chaloupková, kde nasadila fs lipo a to nám spadla čelist. Škoda, že Bára Marešová neodjížděla svou 50-​50. Na druhé platformě se ukázalo, kdo má jaké ollie na stair setu. RH zavdal bs1 to ss nosepress nebo ss bs out. Roman Kuřil zabíjel bluntem 27 ven. Cháča šíleným backlipem, Roko a Čonkstr solili blunty 27 ven. O kousek to vše uteklo Jirkovi Světlíkovi, který se za poslední rok hodně rozjezdil, ale dnešní konkurence ho ze závodu bohužel odsunula. Na prostředních bednách jsme neviděli až taková pekla, která by na nich šla, postranní krátkou bednu pak využívali spíše junioři a holky. Závodním sítem nakonec prošli rideři, kteří využívali celou trať a dávali stylový komba. Rozhodně to byl ale těžký závod v těžkých podmínkách. Zviditelnil bych ale především Dana Porkerta, který se nezalekl vysokého street jeklu a naskakoval na něj bez větších problémů."

Ondra Kučera: "Takže jak se koukám na letošní Metal Attack já, z pohledu rozhodčího? Mým úkolem bylo rozhodovat výkony jezdců na třetí platformě a závěrečné spině. V kvalifikaci to byl docela šrumec, jezdci jezdili rychle po sobě a stíhat to byla makačka, ale s bráchou jsme to dali a vyslali do finále ty nejlepší. Připomínám jen, že dresy slouží především k identifikaci jezdců a usnadnění naší práce. Příště prosím nosit, ať nám tu práci zjednodušíte. V kvalifikaci byl vidět dost velký rozdíl mezi těmi, co se přijeli poprat o první příčky a těmi, co to přijeli jen tak zkusit, takže výběr finalistů nebyl moc velký problém. Trochu mě ale mrzelo, že si většina jezdců vybírala jen „kanón“ a na takového velblouda zapomínali. Díky tomu jsem viděl nespočet variací grind360 out z nichž mě nejvíc zaujal Martin Kolařík, který do toho uměl přidat stylový tailgrab. Zaujal mě i David Čonka, který střídal „kanón“ se step up railem. Z holek nesmím zapomenout na Martinu Chaloupkovou, která to dneska prostě z holek odjela nejvíc a je vidět, že se posunuje rok od roku dál. Jako jedna z mála jezdila velblouda, na kterém se nebála boardslidu přes celý box nebo revert 180 out. Za povšimnutí stál i ss nosegrab na děle od Elišky. Nejvíc to však mohl zabít týpek, který zkusil stylové rodeo z kanónu, bohužel ale neodjeté, takže z toho nic nebylo. Hodně lidí možná zaskočilo umístění Radima Hovada, které bylo způsobené tím, že na spodní platformě měl jen jednu bodovanou jízdu. Co na plat, že na horních platformách zabíjel, metr byl pro všechny stejnej, počítaly se dvě nejlepší jízdy. Jsem ale rád, že to zabil při Snowboard-Zezula.cz Best Tricku."

Jsem zpátky, ceny jsou rozděleny a vítězové se mají opravdu na co těšit. Rozdělit věci za 200.000,- korun není žádná sranda. Na druhou stranu jsme moc rádi, že díky tomu můžeme vítězům narvat opravdu zajímavé věci, které jen tak nehodí do rohu a především, oceněných může být daleko více. Je rozhodnuto. Finále je za námi a rozhodčí vyřkli ortel. Ceny jsou na jedné hromadě v místě vyhlašování, peníze zabaleny v obálkách, přihlížející dav je také ready. A jak celý závod dopadl? Kdo si odnesl ty nejlepší ceny, a kdo vyhrál Snowboard-Zezula.cz Best Trick? Zde jsou podrobné výsledky letošního ročníku Metal Attack 2011 powered by InCoMi:

Kategorie SNB muži:
1. Roman Kuřil
2. Martin Kolařík
3. Štěpán Rokos
4. Radim Hovad
5. Jakub Klíma
6. David Čonka
7. Radek Chalupa 

Kategorie SNB ženy:
1. Martina Chaloupková
2. Katka Dostálová
3. Eliška Šírová
4. Lenka Sedlářová
5. Lucka Badalíková
6. Anna Stárková

Kategorie SNB junioři:
1. Dan Porkert
2. Lukáš Kodym
3. Ondřej Tuček

Snowboard-Zezula.cz Best Trick vyhrál zaslouženě v kategorii SNB Radim Hovad s bs to ss nosepress 180 out na street jeklu.

Aby ale nebylo všem problémům konec, vítězce holčičí kategorie Martině Chaloupkové zapomínám odevzdat snowboard Nitro, který jí právem patří, a také ho v zápětí dostává. Letos je to za námi a můžeme se pomalu přesouvat na večerní afterparty, kde nás čeká vystoupení skupin Last Ninjas, hardcore brutalistů Shatter, kterým tímto děkujeme za poskytnutí muziky do následujícího videa, Dj Hammera a Víťáka.

Co napsat závěrem. Od letošního ročníku jsem čekal opravdu hodně. V promo článku bylo uvedeno "Welcome to the Jungle". To jsem rozhodně netušil, že to letos bude až taková džungle, jaká to nakonec byla. Pro příští ročník si stoprocentně musíme více sednout na organizační stránku závodu a především se ponaučit z chyb, které jsme udělali. Každý se učí a na tom našem punkovém kopci zvlášť. Tento report sice může vyznívat, že se závod nepovedl, a že to Snowpunx prohráli na plné čáře. ABSOLUTNĚ NE!!! Byli jsme svědky výkonů, které za daných podmínek nejsou jen tak k vidění. Level závodu se vyšplhal zase o nějaký ten stupínek nahoru, protože park nebyl ten z nejjednodušších a všichni se s ním opravdu poprali, jak v danou chvíli dokázali. Dorazila velká skupina lidí, která podpořila ridery a samotní rideři nás utvrdili v tom, že to co děláme, máme pro koho dělat, a že to má smysl. Svých nedostatků jsme si vědomi, a proto je i report v tomto duchu. Musím poděkovat jezdcům, kteří odpověděli na mé otázky skrz celý letošní Metal Attack. Vážím si jejich upřímnosti a připomínek, jak převážně kladných, tak i záporných ke stavbě letošního setupu. Každopádně Snowpunx připravili letošní park tak jak postavili a každý se s ním vypořádal po svém. Nebylo to jednoduché, ale také se jelo o opravdovou nálož věcí a ne nezajímavé prize money. Vítězové si své vydřeli a zaslouženě odvezli, podle toho co na kopci předvedli. Jsem rád, že letošní Metal Attack 2011 mohl proběhnout, a to jak díky srdcovému nasazení Snowpunx party, dorazivším jezdcům, publiku, které v zimě strávilo několik hodin a fandilo, co to šlo, ale především díky náklonnosti sponzorů, kterým tímto za celou čihaleckou grupu děkuji a vynáším až do nebes. Díky vám všem!!! 

Sponzoři: Nitro Snowboards, Armada Ski, InCoMi, Raiden bindings, 686, Epson, Nikita, Spy Optic, DaKine, Helmy.cz, Snowboard-Zezula.cz, Oneballjay, Nugget, Growshop.cz a Hradecký Votrok. Mediálním partnerům: Freeride.cz, Boardlife.sk a Studentskaleta.cz

Fotogalerii od Tomáše Flégla a Marty Janušové naleznete zde:

Nyní se už ale pohodlně usaďte a volume nahoru, na řadě je video z produkce pána, který nám na Čihalce hodně přirostl k srdci. Díky Sentrale.