Pisten Bully Camp 09

Po loňské přestávce se firma vyrábějící rolby Pisten Bully rozhodla znovu uspořádat prestižní kemp pro řidiče strojů značky Kässbohrer. Místem konání letošní akce se stalo švýcarské freeridové středisko Diavolezza u St. Moritze, do kterého se na konci května sjelo 70 řidičů ze všech koutů světa, aby zde zdokonalili své umění v ovládání rudých strojů pod dohledem nejlepších světových instruktorů specializovaných na stavby snowparků.

Fotogalerie z Pisten Bully archivu ZDE
Fotogalerie od Krysáka ZDE

Podmínkou účasti je maličkost a to: váš areál musí od Pisten Bully odkoupit fungl novou rolbu v parkové úpravě (takže minimálně 8 milionů korun a máte pozvánku v kapse). No a 2 pankáči z Čihalky (Pavlas a Krysák) jednu takovou zrovna letos dostali do spárů, poslali pár mailů na české zastoupení firmy a mohlo se balit. Šiška salámu, rohlíky, pas, snowboardový hadry, prkno a dva kámoše Andera a Porkyho – to jsem stihnul sbalit já a Pavlas ještě přibalil berle, protože byl zrovna po operaci kolena. 

Odjezd byl naplánován na sobotní půlnoc 23. 5. a aby to nebylo jen tak, nechali jsme se ještě na poslední chvíli hodit na luxusní reggae party do Adršpachu, kterou pořádala teplická SNB legenda Sirky, odkud nás měl odvézt jeden ze spolucestujících. Akce byla tak dobrá, že jsme na odjezd málem zapomněli a nakonec nás Ander asi po dvou hodinách přemlouvání naložil do auta a už se jelo. Z cesty nic moc nevím, pořádně jsem se probral až u rychlostního balení věcí na parkovišti pod ledovcem 5 minut před odletem poslední lanovky nahoru. Jen tak tak a mohli jsme se s Pavlasem na opuštěným parkále zahřejvat kdoví jak. Vyvoněnej kolotoč nás hodil až do nebe. Teda skoro. Ale já tomu teda rozhodně nebe říkám. Všude sníh, kopce sněhu, hory sněhu, jedna chata, 10 roleb a nikde nikdo. Jestli já se někdy dostanu do nebe, tak do tohohle bych prosil. Počkat, počkat, teď jsem si vlastně vzpomněl na ženský. No, ještě si to nechám projít hlavou. 

Hned jak jsme dorazili na horskou chatu s nejlepším výhledem na světě, nás čekalo vřelé přivítání s večeří a vínečkem. Šéfové Pisten Bully v čele s hlavním manažerem Wolfgangem Lutzem nás seznámili s programem a nechali všemu volný průběh. Takže první dobrá zpráva: Žádnej výcvikovej tábor, jen super zábava s partou pohodovejch horalů, tak jak to máme rádi. Nejdřív jsme na sebe všichni chvilku koukali. Finština, švédština, francouzština a další bláznivé jazyky pomalu přešly na univerzální angličtinu, zasyčelo pár lahváčů a sranda byla hned.

Jak jsme později zjistili, všech 70 řidičů bylo rozděleno do tří skupin a každá na kempu strávila dva a půl dne. To proto, aby se nám frajeři mohli řádně věnovat a my si stihli dostatečně povozit zadky ve všech možných typech roleb a okoukat a pochytat co nejvíc nových triků. Tak já se třeba naučil: BS, FS rotace, switch moc né a rodea a flipy sem radši ani nezkoušel. Prostě jen takovej odvárek. 

OK tak vážně: týpci jako Švýcar Retto Sporrer předváděli nově vyvinutou bílou kočku Formatic s kuličkovým ovládáním místo volantu. Francouz Nico (který mimo jiné stavěl Snowjam v Peci) učil na stroji PB 600, jak nejlépe nahrnovat skoky a jak nejméně škodit mašině při práci v parku. Dave z Nového Zélandu to samé s mašinou PB 400 a dále také stavění a vytahování překážek, další místňák nás tahal na navijáku PB 600 do kopců, které byste sotva vylezli pěšky. To byl celkem zážitek. Nahoru to ještě šlo, ale když jsem se na mini plácku otočil a měl s devítitunovým tankem tzv. sešlápnout hranu dolů, pěkně mě zalepilo. 

Další řidiči zase ukazovali jak používat Pipe Magician a sněžnou frézu, nebo třeba jak stavět funparky pro nejmenší. Nejlepší mechanici a vývojáři firmy zase podrobně vysvětlovali, co která rolba umí, jak fungují nové počítače, prostě kompletní menu. 

Nejvíc nás všechny dostal Dave ze Zélandu, který nám ukázal haldu triků, jak si při jízdě v mokrém sněhu pomáhat radlicí a frézou při šplhání a taky jak dokonale utopit rolbu do menšího rybníka, i když to vůbec neplánoval. A to byl pro něho pro chudáka celkem trapas. Já tu kaluž asi minutu před ním těsně minul, naštěstí. Vůbec se nezdála nebezpečná a týpek ji trefil přímo a zaplul do ní během zlomku vteřiny až po kabinu. A to je u osmitunové kočky celkem průšvih. Když ještě vezmete, že další 2 tuny mokrýho sněhu vám totálně zablokují pásy. Smolař Dave kolem utopený kočky běhal jak blázen a koumal, jak z toho ven. Za chvíli tam pobíhali všichni. Nejdřív s foťákama a úsměvem, čím víc se blížil večer tak s lopatami a potem. 

Na navijáku se rolba bohužel tahat nedá a tak nezbylo, než osedlat a navázat nejsilnějšího mazlíčka PB 600 a dát mu trochu nažrat. První pokus o vytažení nevyšel a utopená klesla ještě o půl metru. Už jsem skoro viděl, jak tam kráska s blížící se nocí pomalu zamrzá a nepomůže ani vrtulník. V tom přispěchal generál Retto, sednul do tonoucí, kvedlal 10 minut radlicí a po centimetrech zvedal pásy zpět ze záhrobí. My pěšáci jsme rozjeli lopaty a mokrou šlichtu tahali z pod rolby ven. Potom si do navázaný PB 600 hupnul místňák a pustil jí žilou. Obě kočky zařvaly a menší kámoška vyskočila z vody jak nic. A na to, že koupala půlku motoru pod vodou, odjela jako by se nechumelilo.

Jo rolbařina, někdy dřina. I když to pro mnohé vypadá jako super job, moc v tom nehledejte. Když se to vezme kolem a kolem jsme vlastně jenom takový traktoristi, akorát místo pole každém večer vláčíme lány sjezdovek a svátek je, když se staví park. (Někde bohužel jen jednou za zimu), u nás na Čihalce naštěstí neustále.

Tak mě tak napadlo, nezdá se vám, že rolbaři jsou někdy trochu moc nahoře a od ostatních se trochu distancují? Možná že jsou, možná, že je to ale jenom tím, že jsou do toho svýho traktoru moc zažraný, a když se někde s někým dají do řeči, za chvíli mluví jen o tý rolbě a ostatní tomu stejně nerozumí, a tak si radši někde v koutě dají to svý pívo a koukaj do blba. Taková malá profesionální deformace. 

Tady na kempu to pro nás, pro rolbaře byl bezesporu ráj. Řídily se jenom rolby, mluvilo se jen o nich a večer u piva jsme se snažili rozhýbat rolbu na dálkový ovládání. Tu bohužel nerozjel ani ten nejlepší mechanik od Pisten Bully.

Na mašinách jsme se střídali i celý další den. Když jsme měli zrovna chvilku mezi jízdami, odpočívali jsme pod slunečníky, sázeli do sebe všechny možný dobroty, který nám celé dny strkali až pod nos a schovávali se před nekompromisním sluncem. 

Po druhém dni a několika tisíci proježděných litrech nafty jsme se všichni sešli u chaty, kde nám byly předány mezinárodní profesionální rolbařské licence a mně začalo být líto, že už sakra musíme zase jet. 

No a tak skončil letošní Pisten Bully Camp v Diavolezze a my plni nových zážitků vyrazili zpět k domovu. Nezbývá než jen poděkovat celému týmu za perfektní organizaci, luxusní zážitek a za pohodové chvíle strávené s partou od rudých koček. Díky a čau!

Fotogalerie z Pisten Bully archivu ZDE
Fotogalerie od Krysáka ZDE

Zde se můžete podívat na krátké video přímo z campu. V hlavní roli utopená rolba. Video pojednává o tom jak se utopená rolba dá ještě více utopit. Check it...