Snowboard Zezula Freeride Camp - Leden 2014

Kdykoliv se naskytne rozumná možnost vyrazit na freeridový nebo lavinový kemp, tak o tom přemýšlím. Sice je mám za sebou už asi tři, ale v této oblasti je pořád hromada věcí, co člověk může zjistit, přiučit se, získat zkušenosti... tak, aby se uměl lépe pohybovat v horách a předcházet rizikům. Proto když se ozvali kamarádi Smíča a Moňa ze spřízněné a "tak trochu jiné" cestovní kanceláře Playgroundtravel.cz, že mají volné místečko na už druhém letošním Snowboard Zezula & Ortovox Freeride Campu, neváhal jsem ani minutu a vyrazil.

Playgrounďáci v létě provozují surfovou základnu ve Francii kousek od Hossegoru, kde pořádají surfové kempy, mají i baráček na Bali a v zimě se soustředí především na oblast našinci známému a hojně navštěvovanému údolí Zillertal, kde mají už dvě chaloupky, jednu v Kaltenbachu a druhou v Gerlosu. Mrkněte na jejich web www.playgroundtravel.cz. Jak mnozí z vás ví, Zillertal nebo jak se říká "Ciloš” je jednou z největších lyžařských oblastí v Rakousku a kromě resortů Spieljoch, Fügen, Hochfügen, Hochzillertal - Kaltenbach, Zillertal Arena, Penken, Ahorn a Hintertux tu najdete samozřejmě nekonečné spousty freeridových terénů.

Na lavinovém či freeridovém (jak chcete, protože tohle vždy souvisí) kempu jsem s partou Snowboard Zezula /​ Ortovox byl už potřetí (jednou na Chopku, jednou v Zillertalu), ale pokaždé mi to něco přináší. Ostatně jak se říká "opakování matka moudrosti" a co se týče lavin a pohybu ve volném terénu to platí dvojnásob. Všem, kdo jezdí mimo sjezdovky a nikdy nebyli na kurzu či kempu, nemají lavinovou výbavu (alespoň vyhledávač /​ pípák, lopatu a sondu), bych doporučil se mrknout například na tohle video. V tom si snowboardista dává svah, do kterého by suverénně naskočila většina z nás s cílem si užít parádní krájení v prašanové pláni. Jak to dopadlo vidíte sami... 

Pojďme ale k samotnému programu kempu, který byl v podstatě týdenní, s tím, že první tři dny se camperům věnoval odborník a šlo spíše o teorii a cvičení v terénu, a zbytek týdne probíhalo volné ježdění. Na kempu se sešlo asi 12 lidí včetně známých bratří Porkertů, našich mladých freestyle reprezentantů, šéfa Honzy Smičky aka Smíči a fotografa Honzy "Kodina" Kodeše ze Snowboard Zezula, který celou akci dokumentoval svým foťákem.

První den byla neděle a začli jsme pěkně v klidu, ostatně až brzo ráno dorazil z Čech náš guide, specialista na pohyb v horském terénu a český distributor značky Ortovox Jano Blažej. Jano si dal cestu hezky v noci, ale díky tomu, že to je v podstatě robot, tak to na něm nebylo celý první den až do večera vůbec znát. Hlavní vedoucí Smíča společně s Janem rozhodli, že se první den budeme věnovat převážně ježdění v nedalekém Kaltenbachu, omrkneme terény, zjistíme jaká je sněhová situace a odpoledne se zastavíme na první "workshop".

Záhy jsme zjistili, že sněhu ještě pořád ani tady v Rakousku není dost, skoro všude chybí základ a pár zatáček v mělkém prašanu musíme vykoupit šrámy na skluznicích našich miláčků. Proto si dáváme první výukovou session, při které nám Jano ukazuje ve výhrabu sněhové profily. Vysvětluje jak se sníh chová, jak se vyvíjí jednotlivé vrstvy v průběhu zimy a celkově jak sníh funguje. Všichni si zkoušíme základní kompresní test a učíme se číst rozdíly mezi jednotlivými sněhovými vrstvami. Dozvídáme se které jsou nebezpečné a které tolik ne, na základě čehož bychom měli posoudit zda je aktuální terén sjízdný bez rizika, či je rozumnější se přesunout na jiné místo.

Večer na chatě Jano rozjíždí svojí první přednášku a jelikož je to člověk dosti ukecaný, tak je prezentace hodně dlouhá a po celodenním pohybu psychicky namáhavá, ale většina z camperů jí zvládá a odnáší si spoustu zajímavých vědomostí. Jano nejdříve vypráví o sněhu, ukazuje jak vzniká, jak vypadá jeho krystalická struktura a jak se v průběhu času mění. Následuje podrobné rozebrání všech faktorů, které ovlivňují tvorbu lavin.

Druhý den vyrážíme na Hintertux, abychom se dostali do vyšší nadmořské výšky, kde bude před ohlášeným sněžěním alespoň nějaký prašan. Camp je to přecijen freeridový a ne čistě lavinový, takže se samozřejmě všichni kromě učení těšíme i na nějaký ten pow pow... Na Hintru je sněhu opravdu o něco více, musíme si ale dávat na nebezpečí v podobě místních trhlin, takže jezdíme opatrně. Jano využívá místní terén a vysvětluje nám správný způsob volby trasy, kde je to na první pohled nebezpečné a kde nikoliv. Opakujeme si i tlakový test a sněhové profily. Smíča pak některým méně zkušeným camperům ukazuje správnou techniku jízdy v hlubokém sněhu. Na závěr se učíme jak změřit sklon svahu a používání užitečné "snowcard", která je skvělou pomůckou při rozhodování do jakého terénu se vydat a do kterého raději ne. 

Večerní přednáška je jak jinak než dlouhá a nacpaná zajímavými informacemi. Jano vysvětluje postup při plánování tůry, jak sbírat informace před odchodem, dále správnou volbu trasy, kde rozhoduje spousta faktorů jako vliv větru, sklony svahů, za jakého lavinového stupně co sledovat, jak se správně pohybovat atd. Po krátké pauze Jano přistupuje k dalšímu bodu a tím je lavinový vyhledávač (pípák, beeper, jak chcete), kdy se zatím dozvídáme jak tahle věc technicky funguje. Na úplný závěr Jano popisuje pravidla bezpečnosti pohybu v lavinovém terénu.

Třetí den vyrážíme do Hochfügenu a moc se těšíme, protože přes noc napadlo. Dáváme si několik dobrýh sjezdů, ale pořád to není ono a prkna dostávají čím dál více na frak. Opakujeme si už naučenou praxi a přichází asi nejzajimavější část celého kurzu, tedy cvičení vyhledávání pípáky. Zkoušíme jak vyhledávání jednoho zasypaného, tak vícero, několikrát dokola opakujeme postup hledání po siločárách až k podrobnému dohledání v rozmezí centimetrů. Následuje začátečníkům zatím neznámý a ne zcela často používáný "švýcarský blok", který také pomůže se zhodnocením lavinové situace. Posledním praktickým cvičením je technika zasondování a následné vykopání oběti laviny plus vysvětlení první pomoci, stabilizace a využití výbavy, kterou bysme všichni měli ve volném terénu mít v batohu.

Večer je na programu poslední přednáška, během které Jano opakuje strategii rozhodování v horách, testy stability a postup záchrany zasypaného. A stejně jako každý předešlý den přednášku ukončuje několika odstrašujícími příklady lavinových nehod, převážně ze slovenských hor. Jako bonus pak probíhá názorná prezentace tzv. ABS batohu, který je nejmodernějším prostředkem "samozáchrany" v lavině pomocí nafukovacího vaku.

Další čtyři dny se věnujeme naplno ježdění s tím, že si občas (už bez Jana) zopakujeme co jsme se naučili. Skoro každý den něco připadne, takže prášíme kde to jde, bohužel stále pronásledováni nenáviděnými "žraločími zuby", které se zakousávají do našich skluznic. Co už ale, jak se říká "No pain, no gain!" Kodin s sebou kromě obrovské téměř dvoumetrové Nitro ryby vozí neustále i fotobatoh se svým nádobíčkem, takže vzniká hromada krásných fotek. Mimo těch, které vidíte tady v článku, najdete i na facebook page Playgroundtravelu i Snowboard Zezula. Jeden den zkoušíme i splity od Gara a LTB Snowboards nebo sněžnice a dáváme si lehčí výšlapy odměněné pár sjezdy. Nejlepším dnem je samozřejmě jak tomu bývá poslední sobota, kdy prášíme za nádherného azurového počasí a tím nejlepším způsobem se loučíme s celým kempem.

Chci tímto poděkovat Smíčovi, Móně, Klárce a Janče z Playgroundtravel.cz, Kodinovi ze Snowboard Zezula, Janovi z Ortovoxu a všem kempíkům za super týden na horách. Vidíme se někdy zas!

A na závěr jsem se zeptal na několik otázek našeho "mentora" Jana Blažeje:

Jano zkus se nejdřív stručně představit naším čtenářům...
No, nie som žiadny rodilý horal z Tatier ako si často ľudia myslia, ale povodom som z 9teho poschodia paneláku v bratislavskej Petržalke. K freeridu som sa dostal v 15tich keď som nejakou náhodou našiel inzerát na jazdené skialpové lyže, čo ma zázračne oslovilo a od vtedy už jazdím voľný terén. Na výšku som išiel do Brna, kde som si prilepšoval prácou pre firmu BCA, kde som sa dostal na prvé školenia priamo od výrobcov lavínového vybavenia, začal som spolupracovať s chalanmi z horskej služby a zistil som že ma baví sa učiť a učiť iných o lavínach a pohybe v horách. Po 10 rokoch dnes zastupujem v Českej republike značky Ortovox, Skylotec, Mountain Equipment, Kohla a Fritschi. Snažím sa predávať moje skúsenosti freeriderom, predajcom, inštruktorov skialpinizmu a parkrát do roka školím horskú na lavíny a tak nejak sa ma ten volný terén drží už 15rokov :-) 

Jak dlouho se věnuješ lavinovým kurzům?
S lavínovými kurzami som začal pred 9mi rokmi, keď som začal viesť na VUT v Brne skialpinistický klub Avalanche Team a cítil som, že to je občas o držku a to ja nemám rád. Najskôr som si zavolal na pomoc chlapcov zo Strediska lavínovej prevencie v Jasnej HZS, spolupracujeme dodnes. V sezóne 2012/​13 som bol 58 dní na kurzoch a boli už aj výživnejšie sezóny. Mám rád ten pocit, keď ľudia odchádzajú domov z kurzu a majú v očiach radosť, že vedia kde majú jazdiť.

Zažil jsi někdy na vlastní kůži sesutí laviny?
Ak myslíš na vlastnej koži doslova, tak to nie, ale v mojej blízkosti mnoho. Ja mám z lavín rešpekt, asi preto sa mi darí tráviť toľko času v lavínovom teréne bez zlomeného vlasu. Padá to vždy len musíš vedieť kde! Najponáučnejšia skúsenosť bola, keď sme v roku 2005 v Západných Tatrách šliapali na Spálenú s lyžami na chrbte, keďže nikde nebol sneh a kamoš Kárčí sa zrazu viezol v 300m dlhej lavíne a to urobil z trávy jeden krok do snehu, do dnes to mám pred očami. Nikto to nečakal a Kárčí sa od vtedy na freeride lyže nepostavil. Moc som sa z toho poučil a to je dôležité, aj vtedy to bolo jasné, že to padne len nie nám. Dnes viem, že je to opakujúci sa prípad druhého sneženia v sezóne, ale na zistenie, že to padne by stačilo keby sme sa viac dívali okolo seba a "nezazdili" situáciu rovnicov - skoro neni snech tak čo by padlo! Poučením sa z chýb iných, vnímaním podmienok okolo seba a sebereflexiou sa zvyšuje percento pravdebodobnosti, že sa stretneme večer v apreski bare :-)

Co bys doporučil lidem, kteří se chtějí více věnovat ježdění ve volném terénu?
Keď počujem ten čarovný termín "Voľný terén", ihneď mi preletí hlavou, krásna lajna, prach, horská chata, kalba, skvelá partia, endorfín, ale aj rešpekt, lavíny, vyhľadávač..., vedieť kde a kedy jazdiť, mať sa na koho spoľahnúť. Takže doporučujem mať zdravý rešpekt, kámošov na ktorých sa môžeš spoľahnúť, správne vybavenie a absolvovať dobrý camp, kde sa naučíš základ a potom ho obaliť poriadnou vrstvou skúseností na začiatku ideálne nazberaných s niekým veľmi skúseným. Každý by mal myslieť na to, že lavíny padajú vždy, lavína nevie, že si super jazdec, alebo lavínový expert a štatisticky máš cca 50% šancu, že prežiješ. Pohybovať sa na hrane života a smrti, to je veľmi často jazdenie vo voľnom teréne, je len dôležité vedieť presne, kde je tá hranica a neprekročiť ju. Čím o lavínach viac vieš tým presnejšie túto pomyselnú čiaru vidíš, čo ti dovolí viac jazdiť. Jazdiť sa dá vždy, len musíš vedieť kde! Sú dve najväčšie skupiny obetí v lavíne, tý čo o nebezpečenstve nič nevedia a tý čo si myslia, že sú skúsený a pomyselnú čiaru medzi životom a smrťou prekročia, pretože stratia rešpekt a ostražitosť. Máme campy pre začiatočníkov, ale aj ostrieľaným jazdcom.

Z čeho se skládá program lavinového kurzu, co všechno se snažíš účastníkům dostat do hlavy?
Lavínový kurz sa skladá vždy z lavínovej prevencii, čiže naučení sa ako odhaliť kde je tá pomyselná čiara medzi životom a smrťou, alebo kam a kedy ísť jazdiť. Tu je základom plánovanie a zber informácii o podmienkach, potom je nutné naučiť sa základné vedomosti o faktoroch ktoré ovplyvňujú či lavína padne alebo nie ako sú sklon a orientácia svahu, nový sneh, druhy snehu, snehový profil a testy stability, vplyv vetru a teploty. Ďalšou dôležitou kapitolou je stratégia rozhodovania čo je vlastne postup ktorý nám spracuje informácie ktoré sme zistili z prevencie a dá nám jasnú odpoveď či svah do ktorého ideme je bezpečný, alebo si musíme vybrať iný. Čiže stratégia je taká ručná brzda, aby sme hranicu neprekročili. Samozrejmosťou je lavínová záchrana, kde sa učíme organizáciu záchrany, prácu s lavínovým vyhľadávačom a základ prvej pomoci. Túto kapitolu využijete ak spravíte chybu v prevencii a stratégii. Prioritou kurzov naučiť účastníkov vidieť nebezpečenstvo a vedieť kde jazdiť bezpečne. Dôraz kladiem aj na získanie zdravého rešpektu (nie strachu) a nazberanie čo najviac skúseností, takže sa nemotáme okolo chaty, ale jazdíme v lavínovom teréne. Celkovo kurzy prebiehajú celý deň v teréne a večer na chate sú prednášky na projektor, kde zaujímavou formou rozboru lavínových nehôd sa učíme teoretický základ. Kto chce jazdiť freeride musí vedieť, inak je to časovaná bomba, alebo si musíš kopu krásnych lajn odpustiť. Pokial ti umrie kamoš v lavíne a ty tam stojíš jak jelito, tak s tým musíš žiť do konca života! Absolvovať raz za čas kemp stojí za to, že môžeš jazdiť viac, bezpečne a bez stiahnutého zadku krojiť tú svoju lajnu! 

Co si myslíš o nejnovějších bezpečnostních prvcích lavinové výbavy jako jsou ABS batohy, airbagy, avalungy atd.?Počítam s tým, že dnes už každý vie, že bez lavínového vybavenia ísť jazdiť freeride je sebevražda! Je to ako skákať basejump a zapínať si popruhy až počas skoku, možno to stihneš možno nie. Lavínový vyhľadávač, lopata a sonda sú základ, ktorý ti dáva v kombinácii so skúseným užívateľom 15min šancu na 93% prežitia, ak ťa nájdu za 30min, tak už len 30%. Preto robíme Ortovox Safety Academy campy a Orotvox vyrába vyhľadávače, ktoré sú intuitívne a blbuvzdorné ako to ja volám, taktiež najlepšie lopaty a sondy na trhu. Avalung je určený do veľmi hlbokého prašanu, ktorý padá v prímorských pásmach, kde sa môžeš utopiť v snehu keď ho vdýchneš, ale pre lavíny je zbytočný. Neudržíš ho v puse ak si ho tam stihnež vobec v lavíne vložiť. 97% prežitia je argument ktorý hovorí pre ABS za všetko. Ortovox urobil batoh z ktorého sa dá ABS systém a chrbtový chránič vybrať, batoh sa tak dá používať celoročne. ABS batohy sú skvelá vec a okrem ceny nemajú žiadnu nevýhodu, vlastne majú, mylný pocit bezpečia. Množstvo jazdcov dáva vybaveniu nadprirodzené vlastnosti a kupujú si to najdrahšie, najnovšie vybavenie, jazdia obrnený ako Robocop a myslia si, že môžu čokoľvek, kdekoľvek a sú nesmrteľný. Žiadna skratka ABS, LVS, Recco, Avalung, alebo GSM nie je silnešia ako príroda a preto je najdôležitejšie prírode-​lavinam rozumieť, mať rešpekt, taktiež mať kámošov, ktorý ti vedia a môžeš sa na nich spoľahnúť. Bez toho aby si vedel kde, kedy a ako jazdiť to ale nejde, aj keby si mal nafukovací oblek ako James Bond! 

Přecijen jsi lyžař, nemáš někdy problém na kurzech podobných těmto, kde jsou samí snowboardisti? Nešikanujou tě třeba? :)
Tak to si ma teraz rozosmial! Nie, snowbordisti sú moji obľúbený camperi, je s nimi pohoda, kopa srandy a väčšinou sú lavínovou problematikou nedotknutý. Samozrejme že disciplína v skupine je občas oriešok, ale za dva roky campov so Snowboard Zezula a Freeride.cz som sa už naučil chápať dušu snowboardistu. Na budúce sezónu rozmýšlam, že by som oprášil jazdenie na snowboarde a začal používať splitboard. Jazdil som 5 rokov na boarde. Tento rok som od teba, Kodina a Martina Zezulu dostal podrobné informácie o splitboarde a oslovilo ma to. Dokonca už pripravujeme Splitboard campy ako jednu z variant Ortovox Safety Academy. Už sa teším na další campy so snowboardistami, bude zase skvelá atmosféra a naučím sa nové slovíčka zo snowboardštiny :) Už viem "Nejvíc!" "To zabijem!" a pár ktorých tu asi radšej nebudem uvádzať, veď vieš. Info o campoch najdeš na www.safetyacademy.cz.

Kde jsi ty osobně zažil nejlepší freeriding?
Ja som nenáročný jazdec na lokality a keďže nejazdím podľa snehu, ale podľa dohodnutých termínov a lokalít kurzov, takže o najlepšom stredisku rozhodujú skôr podmienky. Moje obľúbené lokality sú Chopok, Krippenstein, Zillertall, Andermat, Livigno, Solden, samozrejme luxus je oblasť Zermattu. Na extrémne lyžovanie chodím do Vysokých a Zapadných Tatier alebo Rumunského Retezatu. Chcel by som navštíviť aj trošku vzdialenejšie lokality ako ja Kamchatka, Kyrgistan, Chile, Aliaška, Norsko alebo Island na to, ale ešte bude čas neskôr, verím, že ak sa budem ďalej učiť a mať rešpekt čaká ma ešte 40rokov jazdenia.

Text: Martin "Márty" Večerka (Freeride.cz)
Foto: Honza "Kodin" Kodeš (Snowboard Zezula)