Split trip po stopách Ötziho (+ video)

Letos v březnu jsem se s mojí oblíbenou partou skialpinistů (táta, Michal, Renda, Bára, Richard) vydal do rakouských Ötztálských Alp a to klasicky pod vedením již představovaného nej horského vůdce Viktora Kořízka (www.alpy4000.cz). Ötztálské Alpy se nacházejí za všem snowborďákům jistě známém středisku Sölden (www.soelden.com). Jedná se o jednu z nerozsáhlejších souvislých ledovcových ploch v Rakousku. V jejich centru se tyčí druhá nejvyšší rakouská hora Wildspitze. Tuto oblast asi nejvíce proslavil v roce 1991 nález nejstaršího přírodně mumifikovaného člověka Ötziho, který žil přibližně 3300 let před Kristem a po tomto údolí dostal i své jméno. Proto tedy název Split trip po stopách Ötziho.

Vyráželi jsme z vesnice Vent, která leží na konci údolí pár kilometrů za Söldenem. První den byla cílem chata Vernagthütte (2755m). Výstup nebyl náročný, ale jelikož jsme vyrazili až v poledne, zastihlo nás pekelný vedro a pivko na chatě hodně bodlo.

Druhý den byl cíl jasný - krásná a dech beroucí hora Wildspitze (3770m). Počasí nám přálo, a tak jsme celkem rychle přešli rozsáhlý ledovec a vyběhli do prvního sedla na náhorní plato ve výšce cca 3200m. Až do této chvíle to vypadalo, že sjezd bude parádní, jelikož po lehkém nočním sněžení zde bylo asi 10 novýho. Ale jak jsme postupovali výše do sedla pod vrcholem, vše se začalo měnit k horšímu. Nový sníh byl sfoukán někam do pryč a z prašanové parády byla spíše ledová hora. I tak jsme v sedle nasadili mačky, pro bezpečnost se navázali na lano, hodili lyže a splita na bágly a dupali na vrchol, z kterého je fantastický výhled. 

Z vrcholu jsme kousek slezli po krásném ostrém hřebínku nad jižní stěnu. Složil jsem splita a furt doufal v parádní sjezd, ze kterého se však po druhém oblouku stal boj o to, jak se bezpečně dostat dolů. Jak už bylo totiž víceméně jasné, ve stěně nezůstal žádný měkký sníh a při backsidovém oblouku mi split díky nevhodnosti klasického vázání podjel a já jel cca 50 metrů po prdeli a za žádnou cenu nemohl zahranit a zastavit. Prkno jen uskakovalo, cepín jsem měl na batohu a rukama se zabořit samozřejmě taky nešlo. Hlavní problém byl, že se kuloár zužoval a já se po prdeli nezadržitelně řítil nad skály, který by mě určitě pěkně prokleply. 

Vše dobře dopadlo, jelikož v pravou chvíli jsem narazil na hrbol, který mě postavil na nohy a rychle jsem přeskočil na frontside, kterej se naštěstí zaříznul. Díky tomu jsem se dostal na střed kuloáru a pěkně si oddych. Pak už jsem to radši risknul a zbytek kuloáru vzal střemhlav dolů. Zatáčet stejně nešlo. Zbytek sjezdu už byl parádní a až k chatě na perfektním sněhu. Bohužel Ríša měl trochu méně štěstí a při sjezdu ho jedna ledová boule tak nepěkně nakopla, že hodil tygra, při kterém si hrozně překroutil koleno.

Druhý den ráno byl Ríša nucen vhodit ručník do ringu, protože jeho koleno vysílalo SOS a letěl vrtulníkem do nemocnice. Zbytek party vyrazil na náročnou etapu tripu přes dva kopce k památníku Ötziho v sedle Hauslabjoch (3279m). Zde byl tenhle pra muž nalezen. Odtud jsme si dali parádní sjezd prašanovými pláněmi až k chatě Martin Busch Hütte (2501m). Tam jsme se hlavně já s Rendou poctivě věnovali společenské části vejletu a probrali u lokálních šnapsů všechna možná, hlavně velice důležitá témata :).

Poslední den jsme vyrazili na kopec Fineilspitze (3514m). Celou dobu výstupu na mě koukal hubenej a dlouhej kuloár, který jsem se rozhodl dát. Naštěstí jsem si ale vzpomněl na prdelní sjezd Wildspitze a uvědomil si, že vzhledem k jeho orientaci v něm budou panovat podobné podmínky. Myslím si, že jsem se rozhodl rozumně a jeho sjezd odložil na božskou Yindy. I tak jsem si dal parádní jízdu. Nejdřív po široké, skoro celou dobu prašanové pláni, která navázala na fakt dlouhý koping přírodní halfpipe, kde byl nafoukaný prašan. Po sjezdu následovalo pivko na chatě a cesta údolím k autům do Ventu. 

Tato část vejletu pro mne byla asi nejhorší, protože to byl nekonečnej traverz s minimálním sklonem a velkým počtem čerstvě spadaných lavin. Kvůli tomu jsem musel furt píchat hůlkama, abych se odtamtud co nejrychleji dostal pryč. Nohy mi v traverzu umíraly a já ještě musel koukat, odkud na mě spadne lavina. Tudíž jsem prý několikrát zařval fuckin snowboard. :))).

Kromě rodičů stále děkuji za podporu Shred Optics, Slytech, Capita, Union, Vehicle, Prague Papers&Filters.

Pokud se vám článek líbil a nečetli jste předchozí, zde jsou na ně odkazy.
Split trip Riedingtal
Split trip Santa Caterina