Suzuki Nine Knights Livigno 2015 - Full Story

V bohatém království Livigno Mottolino na hranicích zemí švýcarských a italských se nedávno opět po roce uskutečnil nejprestižnější rytířský turnaj našeho kontinentu, na který se sjeli rytíři z mnoha zemí světa, aby bojovali svou odvahou a chrabrostí o trofeje a nesmrtelnou slávu. My jako vyslanci českého království jsme u toho mohli být a tady je naše svědectví.

Za devatero horami a devatero řekami, v kraji zvaném Lombardie, se nachází překrásné království jménem Livigno. Na pomezí zemí švýcarských a italských už po staletí tento malý ale velmi bohatý kraj těží ze své strategické polohy. V horách dosahujících nebes tu díky důležité obchodní stezce napříč Alpami bují obchod se zlatem, drahými kameny, lahodnými moky a dalšími cennými produkty. 

Nejen obchod je ale doménou Livigna. Místní bohatství a pohostinnost sem kromě obchodníků láká v hojném počtu také přední šlechtice, slavné umělce či vyslance okolních království. Odpočinout si a nabrat síly před velkými bitvami sem na svých ořích dojíždí i nejchrabřejší rytíři z celého evropského kontinentu. Nejvíce rušno je v livignském království jednou za rok, když se tu koná nejprestižnější evropské rytířské klání zvoucí se Devět rytířů, v jazyce anglickém Nine Knights. Nejinak tomu bylo letos a my jsme přešťastní, že jsme mohli u této historické události být, vše zaznamenávat a přívézt do našeho českého království pozoruhodné svědectví.

Livignský král Nico IX. zvaný Cacek pozval na turnaj ty nejlepší bojovníky z mnoha krajin celého nám známého světa. Nine Knights bylo vždy známé jako klání na vozech táhnutých dvěma koňmi - tedy dvojspřeží. Po loňské ukázce se ale král a jeho rádcové rozhodli pro historický krok. Na turnaj letos byla vypsána i druhá kategorie, v Evropě již delší dobu taktéž prestižní jednospřeží. Očekávání tak byla ještě větší než kdy jindy a do Livigna se díky tomu sjelo kromě dvojnásobného počtu rytířů i mnohem početnejší publikum z řad šlechty i běžného obyvatelstva. 

Po příjezdu před brány království všichni rytíři, obchodníci a další návštěvníci Livigna zůstávali ohromeni stát. V dáli nad městem totiž spatřili obrovskou stavbu zcela nového překrásného hradu, který nechal král Nico IX. vystavět jako arénu pro letošní klání. Asi si umíte představit jak jsme se tvářili teprve my, obyčejní plebs z dalekého a chudého království živořícího pod bičem nabubřelého buranského tyrana krále Miloše zvaného Prasečího. 

Poté, co jsme byli jako oficálně pozvaní vyslanci vřele přivítáni a ubytováni v menší ale krásné komnatě v podhradí, nás naše průvodkyně doprovodila k samotnému hradu. Byl už večer, a tak jsme si mohli se zatajeným dechem zblízka prohlédnout celou stavbu a obdivovat také nádherný západ slunce nad horami. Přestože rytíři trénovali už tři dny, ten večer bylo na programu první představení pro diváky, zatím jen exhibiční. Rytíři se proháněli po aréně, po hradbách, projížděli v rychlosti kamennými branami a různými kousky bavili diváky. To vše za efektního osvícení obrovskými ohni, které magickým způsobem exotičtí ohňotvůrci povolaní samotným králem měnili v barevné světelné divadlo. Po skončení představení, kterému přímo na místě přihlíželo několik stovek či snad dokonce tisíců párů očí, započal tradiční hodokvas. My jsme ale unaveni po cestě zamířili do své komnaty a uložili ke spánku s napjatým očekáváním dalších dnů.

Druhý den jsme při dalším kontaktu s místními byli nadšeni z jejich vlídného postoje k naší chudinské suitě. Všichni se s námi dávali do řeči, usmívali se na nás a dokonce nám pochválili náš vůz tažený dvěma českými jeleny. Po celou dobu našeho pobytu jsme v podstatě chválili vše, co zde král Nico a jeho poddaní během velkého turnaje připravili, a zároveň se z našich úst často draly povzdechnutí ohledně poměrů v našem buranském království.

Druhý den jsme mohli z větší blízkosti pozorovat a dokonce se i osobně potkat (!) s rytíři nejzvučnějších jmen, které známe jen z pověstí a legend šířících se napříč královstvími. Krásná jednospřeží ovládali a ostrými zdobenými meči ohromovali vikingští bojovníci ze severských rodů Helgasonů, Backströmů, Thorgrenů, Lundströmů či Piiroinenů, prapory belgického království pevně držela hrabata Sebbe z rodu BuckůSeppe z rodu Smitsů, do obhajoby domácích barev vyslaly své rytíře rody Donzelliů, Dioliů, Lauziů či Gruberů. Až z velké dálky připluli a následně z Janova na svých povozech přijeli tajemná trojka sira Sage Kotsenburga, sira Maxence Parrota a sira Sebastiena Toutanta, o jejichž původu moc nevíme, ale něco málo prozradily erby se zeleným drápem ve znaku, který podle některých přítomných světoběžníků patří pirátům. Ostatně to potvrzoval i papoušek neustále sedicí na rameni sira Maxe Parrota. Ano, král Nico IX. je benevolentní a v jeho zájmu je na svůj turnaj dostat ty nejlepší bojovníky, bez ohledu na národnost, náboženské vyznání, povolání, či barvu krve.

Soupiska v kategorii dvojspřeží byla slavnými jmény ještě nabitější. Aby ne, když právě rytíři se dvěma koňmi mají na turnaji Nine Knights už více než staletou tradici. Nejvýraznější účastí se mohla pochlubit okolní království. Z kraje helvétského kříže dorazila početná družina v čele s Eliasem z Ambühlu, Lucou von Schuler, Kaiem z rodu Mahlerů či Fabianem z rodu Böschů. Zpoza velkého moře přijeli svou techniku boje předvést hrabata Wells, Wallisch, KeeferGoepper, následováni jedním z nejudatnějších rytířů současnosti Davidem Wisem, který tak trochu paradoxně nevlastní žádný vznešený titul… stačí mu jeho jméno, hovořící za vše. Sousední Rakousko reprezentovali Luca z rodu TribondeauFabio z rodu Struderů, domácí barvy pak hájil především Christof z rodu SchenkůLukas z rodu Schäferů.

Turnaj Nine Knights je kromě nádherné arény "Il Castello" a účástí výše uvedených hvězd rytířského nebe proslaven i svým celkovým konceptem, který se diametrálně liší od jiných evropských klání. Po dobu jednoho týdne si všichni zúčastnění rytíři vyměnují svoje zkušenosti a ukazují dovednosti dosažené mnohaletým tréninkem. Vyslanci desítek království sledují jejich zápolení, zaznamenávají si svoje poznatky a po návratu do vlasti nadále šíří mezi domácí rytířskou obec. Vybraní bojovníci v Livignu ukazují nejen svoje prvotřídní rytířské dovednosti, ale také vzájemnou loajalitu, otevřenost, přátelskost a cit pro fair play. Právě to z nich činí společně s jejich uměním ty pravé hrdiny. Turnaj krále Nica IX. tak je právem považován za událost, která každoročně posunuje hranice rytířských dovedností do dalších úrovní.

Třetí den našeho pobytu byl i dnem finálovým. Okolí hradu bylo obsypáno davy diváků, kteří seděli na okolních svazích, užívali si dne volna, který král Nico na tento den vyhlásil, a také krásného slunečného počasí a úplného bezvětří. Rytíři se jeden za druhým vrhali do arény a předváděli neuvěřitelné souboje a manévry, to vše za komentáře samotného krále Nica IX., jehož nadšení z turnaje strhávalo s sebou všechny zúčastněné. Přestože finální hodnocený turnaj nebyl tím nejpodstatnějším, kvůli čemu se do Livigna hrdinové dnešní doby sjeli, byl parádní tečkou za celým rytířským týdnem. Páteční turnaj vyhrál v kategorii jednospřeží mladý rytíř Sven ze švédského rodu Thorgrenů před dalším Švédem Torem z rodu LundströmůSeppem z rodu Smitsů z království belgického. V dvojspřeží všechno dění ovládli chrabří rytíři země helvétského kříže. Výsledky mezi nimi byly hodně těsné, ale nakonec se z trofeje a vítězství radoval Luca von Schuler před druhým Kaiem z rodu Mahlerů a třetím Fabianem z rodu Böschů. Všech těchto šest chrabrých rytířů sklidilo obrovský aplaus od diváků, především pak z jeho dámské části. Jejich jména budou navždy vyryta do historických análů, místních kronik a jejich sláva se už teď šíří po celém kontinentů.

Po skončení turnaje se všichni odebrali do svých komnat, aby si odpočinuli a připravili na večerní velkolepý hodokvas. Ještě před ním ale proběhlo komornější přátelské setkání všech rytířů, na kterém byly vyhlášeny další kategorie. Rytíři sami mezi sebou anonymním hlasováním volili ty nejlepší z celého týdne. Titul "Ruler of the Week" putoval opět k Svenovi z rodu Thorgrenů a v druhé kategorii si jej rozdělili Jesper ze švédského rodu Tjäderů a domácí Christof z rodu Schenků. V kategorii "Best Style" hodnocené za nejkrásnější bojový styl zvítězilo duo belgických pánů Sebbe z rodu De BuckůSeppe z rodu Smitsů, respektive vévoda Keefer ze zámoří.

Poté už následovala rozlučková bohatá hostina, na které se podávaly lahodné pokrmy všech druhů, vůní, barev a chutí, nemluvě o víně, pivu a dalších lahodných mocích, které tekly proudem. No co vám budeme vyprávět, dali jsme si všichni pořádně do nosu! A co víc, zpřátelili jsme se s mnohými slavnými rytíři, jejichž sláva dosahuje hvězd, ale v osobním kontaktu jsou to vesměs milí a skromní mladí mužové.

Tolik naše svědectví z letošního ročníku jedinečného rytířského turnaje Nine Knights v italském Livignu a my se už moc těšíme na ten příští, kam se doufejme znovu podíváme. Děkujeme tímto Bratrstvu Zeleného drápuBratrstvu Svatého jelena za podporu v naší cestě!

Text: Márty z rodu Večerků
Foto: Michal z rodu Prouzů

Další zajímavé články

Téra Korábová a Cat Agnew brousí ulice v editu "Mud Pit"

Tereza Korábová a Cat Agnew nás vezmou v editu "Mud Pit" do severoamerických ulic...

Alex Hall a Mathilde Gremaud králují Světovýmu poháru v big airu

Ve francouzském Tignes se definitivně rozhodlo o držitelích křišťálových glóbu za big air...

Zúčastněte se "Woodstocku snowboardingu" Longboard Classic 2024!

Letos se již po dvacátépáté uskuteční legendární akce Longboard Classic, které se přezdívá Woodstock snowboardingu. Vyrazte na místo dění do Stuben am Arlberg a poznejte to na vlastní kůži!