Freeride.cz

Hlavní sekce

Rozhovor:
Míla Brzák - první adaptive surfař reprezentující ČR na Mistrovství světa

Freeride.cz » Water » Články » Míla Brzák - první adaptive surfař reprezentující ČR na Mistrovství světa

Asi si říkáte, co znamená slovo adaptive? A nejspíš jste ani netušili, že v adaptive surfingu se pořádá již druhým rokem Mistrovství světa. To netušil do poslední chvíle ani sám Míla, který už několik let žije na Bali, aby se mohl věnovat jeho surfové vášni. Účast na Mistrovství ho však nasměrovala na novou cestu a zde je celý příběh.

Ahoj Mílo, zkus nám na začátek povyprávět tvůj životní příběh.
Z České republiky je k surfingu daleko, a tak jsem se k němu dostával postupně přes skateboarding (taky protože pocházím z Havířova, kde má skateboarding silné kořeny), snowboarding a downhill skatování, díky čemuž jsem se mohl poprvé podívat do Kalifornie, kde jsem si surfing poprvé vyzkoušel. A kromě toho, že jsem měl 7 let skateboardovou firmu Custom Boards, tak mě to vždycky táhlo k oceánu a hledal jsem nějakou možnost, jak se k němu dostat. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se rozhodl k oceánu dlouhodobě přestěhovat. Už od momentu, kdy jsem si surfing poprvé vyzkoušel, protože jsem věděl, že jestli se chci tomu sportu věnovat, musím se mu věnovat každý den. A tak jsem se ddstěhoval na Bali, o které jsem v té době absolutně nic nevěděl…byla to cesta do neznáma. A teď už tady 5 let žiju a provozuju surfhouse Riviera House, což mi umožňuje se věnovat surfingu a dalším aktivitám, které jsou s tím spojené.

To je příběh jak z pohádky, hehe. Pojďme se přesunout k hlavnímu tématu našeho rozhovoru. Jako první Čech si se zúčastnil mezinárodních surfových závodů! Reprezentoval si ČR na Mistrovství světa v adaptive surfingu. A nebudu ti lhát, poprvé jsem o tom závodě zaslechl až od tebe. Jak si se k tomu dostal?
Vzniklo to naprosto nečekaně! V surfovém magazínu jsem narazil na banner s holkou, která měla barevný tetováním na noze a bylo tam napsáno adaptive surfing. Já jsem taky do té doby ani nevěděl, co slovo adaptive znamená. No a tak jsem zjistil, že se za pouhých 7 dní koná mistrovství světa v adaptive surfingu, v Kalifornii. Hned jsem hledal, jestli mám možnost se toho zúčastnit nebo jestli počkat až na příští rok. Nicméně čekat rok na tu příležitost? Když jsem najednou zjistil, že vůbec taková možnost existuje? Rozhodl jsem se, že udělám maximum pro to, abych se tam ještě letos podíval. Bylo to však hodně náročné, protože jsem pro pozvánku do závodu potřeboval potvrzení od české surfové asociace, o které bohužel nikdo z mých známých nikde neslyšel. Nakonec jsem se k nějakým informacím dostal a povedlo se nám po krátkém oficiálním administrativním boji a zaplacení nemalého poplatku k té pozvánce dostat.
Všechno to bylo na rychlo...jeden den jsem kupoval letenku a ten druhý odlétal. Dokonce jsem se smířil s tím, že podle předpovědi tam v podstatě nebudou žádné vlny. A protože to bylo extrémně nákladné, nemohl jsem si sebou ani vzít vlastní surfy.

Přes koho si to celé dojednal?
Chtěl bych moc poděkovat manažerovi ISA (Mezinárodní Surfová Asociace) Alexi Reynoldsovi, který mi obrovským způsobem pomohl celý proces urychlit. Navíc ho bavil můj příběh – že jsem v České republiky a hlásím se na takový závod jako vůbec první Čech. A dál bych chtěl poděkovat, že mi na místě pomohl zařídit ubytování a že se o mě částečně postarali.
Vůbec jsem si v tu chvíli neuvědomoval, co je to vlastně za akci. Když jsem přiletěl na letiště, potkal jsem tým Chile, který měl 10 členů…všichni měli stejné národní bundy, kopa surfů srovnaná v lajnách, byli tam trenéři, maséři atd. No a já jsem tam přijel z Bali jenom v minikině, protože mi vůbec nedošlo, že v prosinci to v Kalifornii nevypadá jako v červenci. Musel jsem si dokonce pořídit ponožky, které jsem na Bali dlouho nepotřeboval. Byla to celkem sranda, museli mě tam mít za exota, hehe. Naštěstí jsem na místě potkal super lidi. Musím hrozně moc poděkovat Birdu Huffmanovi ze Birds Surf Shad, surfové legendě ze San Diega, který je největším sběratelem surfů na světě. Díky němu jsem si mohl půjčit pár prken na závod a vyzkoušet si víc různých desek. Takže nám i na místě lidé vycházeli vstříc a celkově po příjezdu tam panovala skvělá atmosféra, bylo to úplně něco jiného než na Bali.

Tím však moje překvapení nekončilo. Ani jsem netušil, jak moc to bude oficiální. Že bude probíhat vlajkový průvod, že tam budou hrát hymny, že tam bude televize. Celkově jsem neměl žádná očekávání od té akce a obrovsky mě překvapilo, jak velké to celé bylo.

Když to tak popisuješ, neviděl si náhodou film Eddie the Eagle?
Neviděl, ale rozhodně si to tady napíšu, hehe.

Úplně jsem si to teď vybavil, když mi to popisuješ. Ale zpátky k tématu. Jak to chodí na WSL Tour asi ví každý, ale jak takové mistrovství světa v adaptive surfingu probíhá?
Byl to teprve druhý ročník, minulý rok to byla pouze taková sonda, ale i tak se přihlásilo 21 zemí, což byl obrovský úspěch. Minulý rok se jim podařilo se jim vytvořit neskutečnou atmosféru, která letos konečně oslovila i zajímavé sponzory. Díky tomu se letos firma Stance stala generálním partnerem akce a podařilo se závod dotáhnout do podoby, v jaké to je dnes. V samotném závodu je celkem 6 kategorií, do kterých jsou závodníci rozděleni, podle toho jaký mají handicap. Já jsem byl v té "nejjednodušší" kategorii společně s lidmi, kteří mají problém s jednou nohou a používají např. prostetiku. To mi ze začátku připadalo "nefér", protože když člověk pádluje s jednou rukou a někdo má ty ruce dvě, tak je to obrovský rozdíl. Ale nicméně jsem zjistil, že na minulém ročníku byli ve stejné kategorii dokonce slepí. Takže mi spadla brada a radši jsem začal makat a přemýšlel nad tím, jak to nejlépe zajet. Slepých surfařů se letos přihlásilo 8, což bylo hustý! Stejně jako ve WSL jsme všichni jeli 2 kola v heatech po 4 v barevných dresech a hodnotili nás profesionální rozhodčí z ISA. Dokonce z toho byl živý live stream.

A co samotný závod?
Jezdili jsme na beachbreaku, který měl v tom období skoro nulovou sílu, a vlny se lámaly celé. Za sebe musím říct, že jsem na ten závod nebyl vůbec připravený. Odjížděl jsem na poslední chvíli a v životě jsem nesurfoval ve studené vodě a neoprénu a rozhodně ne na lámajícím se beachbreaku. Protože když u nás na Bali takové podmínky přijdou, tak se většinou otočíme a jedeme domů. Najednou jsem se s tím musel porvat a bylo hodně poznat, že ty zkušenosti nemám. Byl to můj první závod v surfingu v životě, takže jsem měl dost trému. První den byly opravdu malé vlny, a tak jsem jezdil na longboardu. Ale měl jsem malé skóre, protože za longboard se udělovali poloviční skóre, což jsem nevěděl. Druhý den jsem měl sice shorta, ale když jsem napádloval do heatu, bylo nás najednou 5 na lineupu. Nějaký Portorikánec připádloval ve stejném dresu jako já a byl přesvědčený, že je to jeho heat. Dokonce vypádloval a napádloval ještě jednou, no byl to trochu zmatek. Nakonec jsem ale stejně chytil samé mikrovlny, ve kterých nejsem zvyklý jezdit a na postup to nestačilo. Čtvrtfinále mi uteklo o jedno místo a nakonec pode mnou skončilo asi 10 lidí, takže to sice nebyl nejlepší výkon, ale rozhodně mě to namotivovalo na další rok, abych se naučil jezdit na malých vlnách a ve studené vodě. Finále se nakonec jelo úplně za low tidu na úplném shorebreaku, a když někdo dojel vlnu, skončil po kolena ve vodě. Malé vlny byly asi jediným mínusem té akce, ale to je něco, co nikdo nedokáže s jistotou předpovědět.

Jasný, s tím se nedá nic dělat, to už k surfování patří...
Na menších závodech se to bohužel nedokáže pohlídat natolik, aby byly vlny kvalitní. Ale to musíte sami dobře znát z českého Surfchampu. Je to spíš náhoda a nemá vůbec smysl se na něco vymlouvat. Je to o tom, že se s tím každý musí porvat sám.

Jaký je přesně tvůj handicap?
Při porodu se mi přetrhaly nervy v pravém rameni a kvůli tomu mám složitější pohyb v pravé ruce, zejména směrem nahoru, což v surfingu znamená, že musím pádlovat jednou rukou. Nejsem schopný dělat takeoff v takové podobě, jak bych potřeboval. Je to o to náročnější, jelikož jsem goofy a dělám takeoff zadní rukou. Proto, abych mohl surfovat, nezbývalo než u oceánu žít a trénovat pádlování. Oceán neodpouští, ale já jsem surfovat chtěl, a tak jsem se musel s pádlováním jednou rukou a duckdivem nějak porvat.

Pádlování jednou rukou si nedokážu představit, natož duckdive nebo takeoff, klobouk dolů. Musím se přiznat, že jsem si ty takeoffy jednou rukou vyzkoušel a přes tu zadní ruku je to velkej rozdíl. Přemýšlel si někdy o tom, že se kvůli tomu přenaučíš na switch (regular)?
Na to už se mě ptalo spousta lidí, dokonce jsem se o tom radil na závodě s člověkem, který stejný problém má od malička. Řekl mi, že to zvládnu i bez toho. Naučit se jezdit tak dobře na switch není jednoduché a není moc surfařů na světě (i zdravých), kteří by to perfektně dokázali. Možná mě vyvedeš z omylu, ale myslím, že u toho zůstanu, protože jsem takhle začal surfovat a radši se budu zlepšovat v této podobě. Dovedu si představit jezdit na switch na skejtu nebo snowboardu. I na longboardu si přeskočím na switch když jedu vlnu, ale na shortu...to je úlet. To je jak jezdit v autě pozpátku, hehe.

Jaký máš ze závodu nejlepší zážitek?
Nejlepší na tom bylo to, že jsem poznal obrovskou skupinu lidí, kteří si museli něčím projít a zabojovat. Surfing u nich vyhrál, protože to je i láska a dokázali si k němu najít cestu i přes daný handicap. Nejšílenější je, že i přes jejich obrovské překážky jezdí na surfu, a jezdí sakra dobře…big wave nebo barely! Extrémní sporty kolem sebe shlukují určitý typ a druh lidí, kteří mají odvahu, i po tom, co se jim v životě stalo, se znovu vrátit. Potkal jsem nespočet velkých osobností, každý měl svůj jedinečný příběh…někdo žije v camper vanu, někdo jezdí za Volcom. Národy šli stranou, všichni tam byli společně, bavili se a primárně nešlo o to, aby někdo vyhrál, ale naopak, aby si to všichni užili naplno. Pro všechny to byla obrovská motivace kupředu a cítil jsem z toho, že je to všechno teprve na začátku. Do pár let se klidně může stát, že bude světový pohár v adaptive surfingu.

Změnila tě nějak účast na této akci?
Byl to určitě obrovský posun. Do teď jsem se surfingu věnoval, protože mě to bavilo, bral jsem to jako zábavu. Najednou jsem zjistil, že existuje cesta. Surfing byl pro mě vždy velký boj…kolikrát jedu hodinu a půl na spot, kde jsou perfektní podmínky, ale nedokážu tu vlnu napádlovat, nechytnu jí a jedu zas hodinu a půl zpátky. Takže mě to naučilo hodně trpělivosti a od začátku jsem věděl, že to bude na dlouho. Najednou jsem zjistil, že se v tom opravdu zlepšovat můžu a potkal jsem se s lidmi, kteří na surfu jezdí 30, 40 let a dokázali se s tím porvat mnohem dřív než já. Rozhodl jsem se, že se surfování budu věnovat na plno. V tomto rocu se chystám jet na 3 závody: do Austrálie v červnu, v srpnu na Havaj a v prosinci opět do Kalifornie. Také jsem si uvědomil, že na ten závod nechci jet příští rok sám. Takže bych rád našel lidi z Čech, kteří mají nějaký problém, nebo se jim v životě něco stalo a uspořádal pro ně kemp, aby se mohli v surfingu zlepšovat, posouvat se a třeba se mnou vyrazit na závody. Dopředu říkám, že nejde o to, aby ten člověk vyhrál, ale aby tam byl a poznal to prostředí, protože je to něco skvělého.

To zní parádně! Ale něco takového bude dost finančně náročné...
Proto jsme se rozhodli, že vymyslíme organizaci, která by tyto lidi zaštitovala. Zatím je všechno v pohybu. V tuto chvíli se bavíme zhruba 3 týdny po závodech a teprve před 10 dni jsem se vrátil z Kalifornie, takže je to ještě horké. Budu rád za kohokoliv, kdo by byl schopný mi nějakým způsobem vyjít vstříc, pomoct mi dát dohromady lidi s handicapem a vytvořit nějakou platformu k tomu, aby jsme se na závody a podobné akce mohli dostat.

To znamená, že bude muset vzniknout oficiální česká surfová organizace?
Přesně tak. Hlavně pro to, abychom mohli společně fungovat a aby mohla existovat i závodní stránka surfingu v České republice mimo naše mistrovství. Surfing se posouvá dále, bude na olympiádě - je to možná dobře, možná špatně. Nicméně to nějak posouvá sport dopředu. Dneska surfuje v české republice obrovské množství lidí, jak si mi sám říkal, tak dokonce minimálně 8 lidí si shapuje prkna, zájem je obrovský a proto si myslím, že je ideální čas, aby se dala taková organizace dohromady. A pokud byla ta návštěva Mistrovství nějaký impuls k tomu, aby se to stalo, tak budu ohromně vděčný.

Několik let zpátky se o založení české surfové federace někdo pokusil, pokud se nepletu...
O tom jsem taky zaslechl, ale prý to skončilo a nefunguje to. Nějaké zmínky jsem při svém zběsilém hledání na googlu našel, ale jejich poslední komunikace je z roku 2003.

A nemrzí tě to, že na všech těchto eventech se řeší samé administrace, členství, asociace a poplatky? Nepřipomíná ti to klasický "sporty", nebo třeba FIS vs. snowboarding? Kór v surfingu, jehož základní myšlenka jde úplně proti tomu?
Já bych to řekl úplně jednoduše. Kdyby ISA nebyla, tak se ten závod nikdy neuskuteční...
Jasný, ale sám si říkal, že kolem toho závodu byla spousta domlouvání a poplatků...
Pokud má nějaká organizace zaštitovat surfing na olympijských hrách, tak to asi nemůže být parta nějakých…no nechci to říct špatně. Zkrátka jedná se o oficiální věc. Já jsem zrovna člověk, který si moc na oficiality nepotrpí, ale věřím tomu, že když se surfing dostal na olympiádu, tak to byla tvrdá práce a museli na základě toho vytvořit kritéria a podmínky. Nejsem pro nějaké institucionalizování surfingu, protože to je volný sport, ale musím na druhou stranu uznat, že pokud má takový sport být prezentovaný na OH, tak potřebuje mít systém. A asi nikdo jiný by ho nedokázal vytvořit, než ISA.

Olympiáda rozdělila surfovou komunitu na dvě části, znamená to tedy, že ty se přikláníš na stranu, která souhlasí s přidáním surfingu mezi olympijské sporty?
Surfing bude vždy surfing a nemá cenu takové věci řešit. To, že si sjedeš vlnu, že si to užiješ a že u toho budeš křičet v barelu, to prostě nic nezmění. A surfing je na rozdíl od ostatních sportů maximálně ovlivněný přírodou, takže to spojení tam je od začátku do konce. Ten sport celý je primárně o respektu k přírodě a užívání toho, co ti ta příroda dává. Surfuješ s holkama, klukama, staršími, mladšími…tam nejsou rozdíly, surfing je potírá. To jestli bude na olympiádě, na tom nic nezmění.

Kdo je tvůj největší vzor?
Tak toho jsem potkal zhruba před 3 týdny na závodech a jmenuje se Anthony Smith (vítěz kategorie AS1). Jihoafričan, který má stejný handicap jako já a na rozdíl ode mě surfuje 40 let (já zhruba 5). A pokud se nepletu, tak patří mezi top 4 zdravé jihoafrické surfaře. Ten člověk mě obrovsky namotivoval být v surfingu úspěšný. Anthony závod vyhrál s tím, že byl ve finále jako jediný, který měl handicap s rukou. Těším se na to, že když budu opravdu makat, tak bychom se jednou mohli spolu ve finále potkat.

A než si Anthonyho potkal, tak kdo byl tvým vzorem?
Celý život byl největší vzor můj táta. Co se týká surfingu, tak Rob Machado - jezdí nelepší goofy, jaké jsem kdy viděl. Shodou okolností jsem se s ním dokonce na závodě potkal, byl tam s celou rodinkou, protože pochází z Kalifornie. Zrovna on se těchto akcí zúčastní, podporuje je a dělá i surfové kempy. Hlavní z nich je na Havaji a toho bych se chtěl zúčastnit.

Co pro tebe znamená surfing v jedné větě?
Svobodu a klid.

Kdyby se s tebou chtěl kdokoliv spojit nebo tě podpořit v tom, co děláš, kde tě mohou kontaktovat?
Ideálně na emailu milan@houseriviera.com a nebo můžete sledovat můj Instagram, kde budu přidávat fotky z ježdění a života na Bali.

Díky moc za rozhovor! Pár slov na závěr?
Taky děkuju! Užívejte si surfing a neopouštějte své sny.

V pořadí národních týmů se nyní díky Mílovi vyskytuje i naše malá republika. Celkové výsledky a další fotografie najdete zde.

Overall Team Ranking:
1 – Brazil, Gold Medal (5598)
2 – USA, Silver Medal (5109)
3 – Chile, Bronze Medal (3912)
4 – Australia, Copper Medal (3783)
5 – Hawaii (3755)
6 – South Africa (3618)
7 – France (3128)
8 – Costa Rica (2595)
9 – Great Britain (2295)
10 – Spain (1730)
11 – Canada (1726)
12 – Italy (1335)
13 – Japan (1225)
14 – Peru (1170)
15 – Denmark (1000)
16 – Wales (610)
16 – Colombia (610)
18 – Argentina (583)
19 – Norway (500)
20 – Mexico (450)
20 – Netherlands (450)
22 – Czech Republic (390)

Foto ze závodů: ISA/Chris Grant/Sean Evans

Autor článku:

Jakub „jakmich“ Michna
Jakub „jakmich“ Michna

Surfing with Freeride/Water since 2015--Instagram: @jakmichpich--Nápady, tipy, materiál a návrhy spolupráce - jakub@freeride.cz

Kategorie: Rozhovor
Vydáno: 2. 1. 2017 v 19.45

Hodnocení článku:

Pro hlasování o nejlepší fotku nebo video se musíš přihlásit nebo se zaregistrovat.

nejčtenější Články

Surfování na umělé vlně v Mnichově
Surfování na umělé vlně v Mnichově

V Mnichově před měsícem otevřeli moderní Jochen Schweizer Arenu, která uvnitř ukrývá kromě větrného tunelu i…

Nomádem v Kalifornii
Nomádem v Kalifornii

Míla Brzák měl to štěstí už několikrát navštívit americkou kolébku surfingu a skateboardingu, zemi Tonyho Hawka,…

Tři sta třicátý třetí díl - upoutávka
Tři sta třicátý třetí díl - upoutávka

Je tu pravidelný pořad o freestylových sportech vysílaný na TV Nova Sport1 a TV Nova Sport2 a TV Nova Action. Tentokrát…

Nejlépe hodnocené Články

Gold Coast Pro 2017 českýma očima
Gold Coast Pro 2017 českýma očima

Dnešní večer vám s radostí představujeme kompletně český report z Gold Coast Pro, první zastávky World Tour 2017!…

Surfování na umělé vlně v Mnichově
Surfování na umělé vlně v Mnichově

V Mnichově před měsícem otevřeli moderní Jochen Schweizer Arenu, která uvnitř ukrývá kromě větrného tunelu i…

Tři sta třicátý třetí díl - upoutávka
Tři sta třicátý třetí díl - upoutávka

Je tu pravidelný pořad o freestylových sportech vysílaný na TV Nova Sport1 a TV Nova Sport2 a TV Nova Action. Tentokrát…