Ohlídnutí za Dew Tour 2017

V prosinci se všichni caparti těšej hlavně na Ježíška. My jako poctivý newschooleři máme největší nadílku malinko jinde. Už několik sezón se totiž v tenhle předvánoční čas v colorádským resortu Breckenridge koná jedna z top závodních akcí, která pořádně nakopne zimu. Řeč je samozřejmě o Dew Tour, která letos slibovala pořádný nejen freeski porno. Pro Amíky to byl navíc veledůležitej závod, protože je součástí jejich olympijský kvaldy. Tady jdou kamarádčofty stranou. Každej by si chtěl urvat trošku slávy pod pěti kruhy. A tak bylo jasný, že v rampě a slopestylu, kde je konkurence macatější než holky, který nakupujou v obchodech s XXXL módou, budou lítat třísky. Pohodová atmoška se tak dala očekávat až při nedělní týmový soutěži. Ale nepředbíhejme…

Superpipe

Vezme to pěkně chronologicky, a tak nemůžeme naší rekapitulaci načnou nikde jinde než mezi dvěma kopingy. Tady mají jezdci ze Severní Ameriky pomalu monopol. Až na pár Frantíků a protinožců totiž nemaj konkurenci a jasně vládnou. Poslední sezóny se navíc v závodních kruzích pohybuje víc riders, který to můžou jednoduše zabít jak Jack Rozparovač, a tak se hlavně mezi chlapákama těžko hledá vyslovenej favorit. Aktuální formu mohla lehce napovědět kvalda, z který do finálka měla nakráčet top dvanáctka a žádná velká jobovka se v ní neurodila. Devadesát devět procent favoritů si postup pohlídalo. Jedinej snad, kdo utřel, byl Simon D´Artois. A francouzská naděje Ben Valentin je po Svěťáku v Copper Mountain bohužel na listině lazarů, takže jeho start byl z kategorie sci-fi…

Dvanáctka statečných měla tři finálový jízdy. Pokud jsi chtěl stát na bedně, tak to chtělo nešetřit doublama. Smůlu si hned na začátku vybral domácí Birk Irving. Hned na prvním hitu crash a odstoupení ze závodu. Hold Smolík. Dobře vstoupil do kontestu naopak Noah Bowman jeho tři switchový doubly mu zajistili první devadesátkový hodnocení. Dalšími adepty na placku byli Aaron Blunck a franouzskej závoďák Kevin Rolland. Oba nasbírali taky víc než devadesát bodů a do čela se prodral domácí reprezentant. První kola naopak pohnojila dvojka Torin Yater-​Wallace a vítěz kvaldy David Wise. Parádně ovšem nasolil Alex Ferreira. Čtyři královský doubly a pro mě trošku nepochopitelný provizorní druhý místo za Aaronem po druhým kole. V zavěrečný jízdě ale přidal preciznost a dostal se na první flek. Neohrozil ho ani Torin a David, kterej se taky pokusil narvat tam čtyři tupláky, jenže bohužel poslední přisedl a bylo po naději. Nejlepší trojka tak asi zaslouženě vykrystalizovala následovně:

1. Alex Ferreira (USA)

2. Aaron Blunck (USA)

3. Kevin Rolland (FRA)

Slopestyle

Velkou alchymií v našem sportu je počásko. Pánové ze slopestylu asi moc hodný přes rok nebyli, protože se během jejich kvaldy slušně vyřádilo. Vítr, sněžení, mlha nejsou nejlepšíma friendíkama. Problémy s rychlostí, tak nemá jen tráboš na dálnici, ale i účastníci letošní Dew Tour. Loňský experiment, kde se samostatně bodovaly raily a následně skoky se asi neosvědčil. Klasika je klasika, a tak na jezdce čekaly celkem čtyři skoky a tři jibový platformy. Žádná revoluce, ale trať působila povedeně. Z finálový tuctu potěšil postup patnáctiletýho mladíka Codyho LaPlanteho. Velká domácí naděje budoucnosti, tak mohla sbírat potřebný zkušenosti. Jinak žádný další mladý dravý jméno nepřekročilo práh kvalifikační eliminace.

Na finále už přišlo počasí k rozumu, a tak mohlo dorazit nefalšovaný freeski peklo. Hodnotit slopestyle je podle mě těžší než soudcovat rampu. Henrik Harlaut určitě zajel nejuvolněnější jízdu, která nepůsobila tak strojově jako někteří konkurenti. Když ji navíc otevřete prasárnou flat 450 do backslidu a neopomenete ani tripl… První flek? Na sto prdo, souhlas. Nick Goepper je sice možná malinko robot, jenže jeho perfektní run s triplem na konci si prostě placku zaslouží. Oystein Bråten to je pódiová stálice, i když tady poslední trik měl nalinko na hraně. Škoda že Evan McEachran nezakončil svojí jízdu back to back switch dub 1440, ale jen do 1260. Pak by nebylo asi, co řešit. Nicméně i já bych bronz poslal radši do Kanady než do Norska. 

Pátým flekem taky potěšil čahou Alex Hall. Tenhle kluk podle mě za chvíli začne sbírat nejvyšší mety. Raily našláplý a originální triky na kickerech. Sice je delší než tejden před vejplatou ale to není jedinej. Škoda, že svojí jízdu úspěšně nedotáhl nenápadnej Francouz Antoine Adelisse. Jeho závěrečnej switch misty 1440 by byl mega. Jinak závod nedokončila hned trojka domácích borců. Postupně museli lékařskou pomoc vyhledat McRae Williams, Colby Stevenson, kterej bonkoval hlavou dopad a Bobby Brown, kterej přisedl tripla. Snad budou kluci v pořádku, protože zrovna prvně jmenovanýmu bych Pchjongčchang vzhledem k neúčasti v Soči přál. Nejlepší trio tedy naložilo takhle:

1. Henrik Harlaut (SWE)

2. Nick Goepper (USA)

3. Oystein Bråten (NOR)

Holky

Něžné pohlaví odšpuntujeme u slopestylu. Tady musím poznamenat, že je velká škoda zranění Kelly Sildaru. Tahle mladinká Estonka je prostě někde jinde, a díky jejím jízdám se mohly holky víc hecnout k progresu. Bohužel koleno to na Zélandu nevydrželo, což je celkem pešek, ale nedá se nic dělat. Z mladý generace jí tentokrát nezastoupil ani švédskej talent Jennie-​Lee Burmansson, která vyhořela už v kvaldě. Evropa ale tady nemusí skládat zbraně, protože holky z našeho světadílu jsou na tom momentálně líp než zaoceánský rivalky. A těm tady šlo celkem o dost…

Největší domácí nadějí byla blonďatá štabajzna Maggie Voisin. Ta doplatila, že příliš nerotovala na unnatural stranu a i přes monstrózní flat 900 na poslední kopně si tak domů veze jen bramboru. Slušně na skocích zaválela švýcarská černovláska Sarah Hoefflin. I přes slabší technický triky na railech zasloužený třetí místo. Naopak souboj o první flek jsem viděl malinko jinak Mladá Franouzska Tess Ladeux přece jenom vytáhla z triková krabičky náročnější rotace než Johanne Killi z Norska. Ta měla asi lepší celkovou flow, ale přece jenom podle mě měl první flek směřovat do země galskýho kohouta. Nicméně Evropanky na bednu nepustily nikoho jinýho Zato domácí baby asi příliš velkou radost neměly. Nejlepší tří dívčí jízdy podle rozhodnutí poroty:

1. Johanne Killi (NOR)

2. Tes Ladeux (FRA)

3. Sarah Hoefflin (SUI)

Bez mučení se přiznám, že dámská rampa byl jedinej závod, kterej jsem nesledoval. Na Ordinaci z růžový zahrady taky nekoukám, když mě to neba. Zpětně se mi to pouštět nechce, takže tady si moc nepokecáme. Dáme si aspoň jízdy nejlepší trojky, kde medaile braly stárý známý Cassie Sharpe z Kanady, francouzská veteránka Marie Martinod a domácí stár Maddie Bowman. Pořád, ale čekám, kdy v dámský rampě nastane nějakej pořádnej boom. Snad to olympijská sezóna nakopne…

1. Cassie Sharpe (CAN)

2. Marie Martinod (FRA)

3. Maddie Bowman (USA)

Týmová soutěž

Loňská novinka, která se na rozdíl od rozpůlenýho slopestylu osvědčila byla týmová soutěž. Šest značek – Faction, K2, Armada, Atomic, Völkl a Head poskládalo tříčlenný party, který si to postupně rozdali v upravený rampě, na jibech a skocích. Tady hlavně už opadla závodní vyhrocenost, což už bylo vidět hned v rampě. Doubly kluci nechali pověšený většinou doma na hřebíčku a jela se stylovka, z který čišela pohoda. Nic se ale zase nemá přehánět, takže určitě bylo na co koukat. Z rampovýho sektoru to nejvíc sedlo Hunterovi Hessovi od Völkelu. To následující šestka, která nastoupila na jiby se s tím moc nemazala. Quinn Wolferman z Armady rotoval z railů jak na řetízkáči. Jesper Tjäder třeba servíroval 630 na lámačce a hodně (ne)slušně se zapsal svojí technickou jízdou taky Nick Goepper.

Na toho mimochodem nakonec ostali i skoky, páč ABM musel díky zranění soutěž oželet. Podobný trable měl po individuálním závodě i Colby Stevenson z K2.A aby těch polámaných kostí nebylo málo hned první jízdu na kickerech se strašidelně vypnul Nicky Keefer z Atomicu. Nejsou to šachy, ale tohle bolelo jen z monitoru. Abychom to tedy moc neokecávali, tak nakonec nejvíc úřadovali kluci z Völkelu ve zchudlým složení Hunter Hess a Nick Goepper. Nejsoudržněji působící parta z Armady, za kterou zabíjel Torin Yater-​Wallace, Quinn Wolferman a E-​dollo brala stříbro a loňskej vítěz z Atomicu v čele Gusem Kenworthym a Miguelem Porteousem musel kousnout bronz. Mimochodem, že se jen tak nejelo pro srandu králíků dokazují prizemoney. Jednotlivej vítěz disciplíny zbohatl od 2000 USD a celej tým si pak rozdělil nášup 20000 USD. To už na ňáky pivko bude…

Abychom byli kompletní, tak ještě musíme zmínit sobotní večerní street kontest, kterej se odehrál přímo v centru městečka Breckenridge. Ten letos opanoval Keegan Kilbride pronásledovanej dvojkou LJ Strenio a Quinn Wolferman. Best trick pak putoval do rukou Tima McChesneye. Jak tedy letošní Dew Tour? Historie se přepisovat kvůli ní nebude, ale na rozjezd sezóny přinesla slušnou porci zábavy. Amíci to mezi sebou slušně řežou, o to kdo se podívá do Koreje a Evropani ukázali, že i v menšině si na severoamerickou převahu můžou slušně vyšlápnout. Nápady jako týmový soutěže jedině schvalujeme. Je to něco neokoukatelnýho a zábavnýho. Víc takovejch…

Výsledky Dew Tour 2017:

Superpipe:

Muži:

1. Alex Ferreira (USA)
2. Aaron Blunck (USA)
3. Kevin Rolland (FRA)
4. Torin Yater-​Wallace (USA)
5. Noah Bowman (CAN)
6. Miguel Porteous (NZL)
7. Mike Riddle (CAN)
8. Taylor Seaton (USA)
9. Kyle Smaine (USA)
10. David Wise (USA)
11. Gus Kenworthy (USA)
12. Birk Irving (USA)

Ženy:

1. Cassie Sharpe (CAN)
2. Marie Martinod (FRA)
3. Maddie Bowman (USA)
4. Devin Logan (USA)
5. Sabrina Cakmakli (GER)
6. Brita Sigourney (USA)
7. Carly Marguiles (USA)
8. Annalise Drew (USA)

Slopestyle:

Muži:

1. Henrik Harlaut (SWE)
2. Nick Goepper (USA)
3. Oystein Bråten (NOR)
4. Evan McEachran (CAN)
5. Alex Hall (USA)
6. Gus Kenworthy (USA)
7. James Woods (GBR)
8. Bobby Brown (USA)
9. Cody LaPlante (USA)
10. Antoine Adelisse (FRA)
11. Colby Stevenson (USA)
12. McRae Williams (USA)

Ženy:

1. Johanne Killi (NOR)
2. Tess Ladeux (FRA)
3. Sarah Hoefflin (SUI)
4. Maggie Voisin (USA)
5. Isabel Atkin (GBR)
6. Dara Howell (CAN)
7. Darian Stevens (USA)
8. Devin Logan (USA)

Týmová soutěž:

1.Völkl
2. Armada
3. Atomic
4. Head
5. K2
6. Faction

Web Dew Tour najdeš tady.

Foto by Dew Tour