74letý Václav Michálek o nalezené lásce ke snowboardingu

Ahoj Václave! Představení píše většinou redaktor v úvodu rozhovoru, já bych tě chtěl ale poprosit, aby ses představil čtenářům pro co největší přesnost sám;)

Jmenuji se Václav Michálek, narodil jsem se ještě za 2. světové války, v roce 1943, z čehož je zřejmé, že je mi 74 let. Bydlím na severu Moravy, na úpatí našich hor Jeseníků, konkrétně v Loučné nad Desnou. Po ukončení základní školní docházky jsem se vyučil kovářem a později dalším studiem jsem postupně získal další 2 výuční listy a to v oboru automechanik a později zámečník. Všechny tyto profese jsem také po určitou dobu uplatňoval v zaměstnání. Ve svých 30ti letech jsem začal studovat Střední průmyslovou školu – obor všeobecné strojírenství. Studium jsem ukončil maturitní zkouškou.
Před odchodem do důchodu jsem pracoval 15 let na Elektrárné Dlouhé Stráně v Koutech nad Desnou. Odchodem do důchodu se vytvořil větší časový prostor pro zájmové aktivity. V létě turistika, jízda na kole, kolečkové brusle, v zimě běžky, lyžování a snowboarding. Sportoval jsem vždy jen rekreačně.

Kdy a kde jsi se postavil poprvé na prkno? Jak ses k tomu dostal a jak to šlo?

Bylo to v mých 62 letech. Jízda na snowboardu se mi vždy líbila, rád jsem pozoroval jezdce na svazích, ale i výkony zveřejňované v televizi. Obdivoval jsem snowboardisty, jak se mohou se svázanýma nohama na prkně udržet. Nenapadlo mě, že bych se o něco takového mohl pokusit. Ale stále častěji jsem se vracel k myšlence – zkusit to. A v únoru 2011 jsem se rozhodl, že to zkusím. Na běžkách jsem přes pole došel cca 4 km do malého zimního areálu U Kareše v Koutech nad Desnou a tam si domluvil pro příští den jednu hodinu výuky s instruktorem. Výstroj jsem si půjčil v areálu.
Musím podotknout, že jsem o vlastním snowboardu nevěděl nic. Nevěděl jsem jak se obouvá, jak hodně utáhnout šněrování bot, jak se utahuje vázání, která noha bude přední, jaké úhly nastavit na vázání atd.
Výhodou ale bylo, že jsem nebyl ničím zkažený, žádné špatné návyky, žádné zvyky. Ráno v 7 hodin se mi ohlásila mladá dívka – instruktorka. Musím říci, že se dost rozpačitě dívala na svého žáčka, ale viděla, že to myslím vážně. Dostal jsem první oficiální informace k výuce.
Začátky byly dost nejisté, ale po absolvování další výukové hodiny druhý den, jsem již dělal pokroky. Pro začátek mi to stačilo a dále už jsem se učil sám. Sehnal jsem si vhodnou literaturu, prostudoval jsem si teorii a důsledně nacvičoval jednotlivé základní prvky. Každý večer jsem pak byl na sjezdovce, kde jsem se postupně zdokonaloval a šlo to. Musím upřímně říci, že mě tento sport opravdu dostal.
Za 5 týdnů po prvním připnutí snowboardu jsem již jel do Krkonoš, kde jsem 28.března 2011 úspěšně absolvoval Kurz instruktora snowboardingu.
Tady musím uvést, že jsem byl mezi účastníky jako stařešina, byl jsem cca. o 24 let starší, než byl věkově další v pořadí. Dokonce mi museli vystavit nový průkaz instruktora, na průkaze mi totiž spletli rok narození o 20 let.

Jezdil jsi jako dítě a v dospělosti na hory? Lyžoval jsi než jsi začal snowboardovat?

Jako dítě jsem na hory nejezdil. Vyrůstal jsem na vesnici v zemědělství, kde nás bylo 5 dětí. Jednak se v tu dobu zdaleka tolik nesportovalo a ani rodiče nemohli tyto aktivity z finančních důvodu podporovat. Ale na kopci jsme jako děti bývaly a jezdily. Všichni jsme začátky odjezdili na starých dřevěných lyžích bez hran a bezpečnostního vázání.
Jako dospělý jsem na hory již jezdil, ale z počátku jen na běžky a to i se svými dětmi a až později na lyžování. Na lyžích jsem tedy jezdil, ale nikdy ne s instruktorem.

Neměl jsi třeba ze začátku strach, že se zraníš? Lidé často říkají, že už jsou už příliš staří na to, aby riskovali zranění na snowboardu…

Strach jsem nikdy neměl. Je pravda, že člověk v pokročilém věku má již větší respekt z rychlé jízdy a proto je na místě určitá opatrnost. Samozřejmě určité riziko při výuce a jízdě existuje, ale to platí u všech sportů, nejen u snowboardingu. Pravda, že právě strach bývá nejčastější příčinou, proč se starší lidé bojí tohoto sportu.

A měl jsi během své snowboardové kariéry nějaká zranění?

Mám asi štěstí, ale zatím jsem žádný úraz na snowboardu neměl. Asi jsem se při výuce a nácviku naučil také dobře padat. Samozřejmě, že byly některé tvrdé pády, ale vždy to dobře dopadlo. Rovněž při výuce se školami si pamatuji jen na 2 úrazy – zlomeniny zápěstí.

Čemu se ve snowboardingu věnuješ, když se nejdeš jen tak projet?

Velkou část svého času v zimním období věnuji výuce. Již 11 let spolupracuji se čtyřmi školami, kde vyučuji právě jízdu na snowboardu. S každou školou trávím v zimě na horách 6 až 8 dnů. Výuka obsahuje někdy více úplných začátečníků, někdy více rozvíjíme již zvládnuté dovednosti.
Mimo to dávám také soukromé hodiny a velmi často když vidím snažícího se snowboarďáka, kterému to nejde, nezištně poradím a ukážu, jak na to. Hlavní důraz kladu na styl jízdy, na polohu těla, na postoj atd. Jízda má být také na pohled pěkná a plynulá.
Jsem také instruktorem lyžování, ale pro velký zájem o snowboard, lyže učím jen vyjímečně.

Když jsme spolu mluvili, zmiňoval jsi své instruktorské statistiky. Ne každý je má a čísla to jsou vskutku zajímavá. Poděl se s námi prosím…

Od samého začátku instruktorské činnosti jsem si zavedl malou statistiku o účastnících. Uvádím si termíny a místo výuky, počet mých žáků, z toho počet začátečníků, pokročilých a počet odučených hodin. Po každém kurzu a jakékoliv výuce evidenci doplňuji. U soukromých osob si značím i jména. Záznamy ukazují že jsem za dobu svého působení naučil jezdit 459 dětí a dospělých, odučil 1356 hodin a při výuce strávil na horách 280 dnů.

Jako instruktor snowboardingu jezdíš na hory i se školami. Máš pocit, že dnes děti na hory jezdí více se snowboardy nebo s lyžemi? Pozoruješ nějaký trend za tvou dobu ve světě snowboardingu?

Ve školách, se kterými jezdím, převažují téměř vždy lyžaři. Stává se ale, že počet zájemců je vyrovnaný. U některých škol mají například požadavek, že si děti 3 nebo 4 dny zalyžují a pak se začínají učit snowboard. Při výuce to ale komplikuje průběh, stále se pak začíná znovu od začátku. Po dobu mého působení v této oblasti pozoruji pomalý, ale zvyšující se zájem o snowboarding.

Kromě žáků ve školách učíš jezdit i seniory, což je geniální! Jsou to převážně tvoji přátelé, nebo se na tebe obracejí i další lidé?

Zatím jsem se  skupinou seniorů provedl jedinečný pokus. Byli to moji přátelé, tím jsem je vlastně k výuce získal. Tato výuka mi hrozně moc pomohla orientovat se v náladách, fyzických schopnostech, přístupu k výuce atd. Přesto, že jsem tuto výuku nabízel dalším seniorům, většinou se bojí, nebo nemají všeobecně ke sportu vztah. Je to škoda, že ti, kteří jsou zdravotně schopní, dobrovolně se připravují o pěkné zážitky. 

Slyšel jsem také o tvém projektu „Senioři na prknech“… Pověz nám o něm více.
Byl to právě ten jedinečný pokus, snad první ve střední Evropě. Příprava trvala téměř rok. Z řad kamarádů a rodiny jsem přesvědčil pět seniorů, nejmladšímu bylo 61 let, kteří projevili zájem, naučit se snowboardovat. Sehnal jsem sponzory, lacinější půjčovnu vybavení, slevy na sjezdovce, část jsem zainvestoval ze svého a také účastníci se částečně podíleli na úhradě nákladů. Výuka probíhala ve sportovním areálu v Koutech nad Desnou.
Cvičili jsme vždy jen 2 hodiny s ohledem na náročnost a stav účastníků. Po první a druhé hodině vzdali výuku 2 děvčata, jedna nechtěla přijít o nabízené úklidy, druhá měla zdravotní problémy. Další 3 ale pokračovali a výsledek se dostavil. Po několika lekcích výuky všichni zvládli oblouky. Při výuce nedošlo k žádnému úrazu ani k modřinám.
Z části výuky jsem nechal natočit DVD, které jsem nazval „Senioři na prknech“. DVD není instruktážní, ale ukazuje první krůčky seniorů se snowboardem na noze a v závěru pomalou jízdu v obloucích. Jde o propagační DVD, kde je dokázáno, že i v pokročilém věku lze zvládnout snowboard a že nikdy není pozdě začít s novou aktivitou.

Kolik let bylo nejstaršímu člověku, kterého jsi kdy učil jezdit?

Nejstarší účastník měl 64 let a musím říci, že si vedl velmi dobře. Již 3. nebo 4. den již zvládl oblouky. Z toho je vidět, že na věku tolik nezáleží. Hlavní je chtít se učit.

A nejmladšímu?Mému nejmladšímu žákovi bylo 6 let. Věkový rozdíl mezi nejmladším a nejstarším tak tvoří 58 let.

Co tě na snowboardingu baví nejvíc a co ti dělá největší radost?

Snowboard se mi líbí právě v té jedinečnosti. Jízda na jednom prkně se spojenýma nohama. To také bylo pro mě podnětem k odzkoušení. Obdivoval jsem, jak se na tom může někdo udržet, natož jezdit. Jízda na snowboardu je pro mě potěšením, pěkným zážitkem ale také sport pro udržení tělesné kondice a osobní aktivity. 

Kam jsi se se snowboardem už podíval a na jakých horách jsi jezdil?

Nejvíce lokalit jsem poznal při výuce se školami. Byly to různě velké zimní areály v:
- Jizerských horách - Antonínov, Benecko, Rejdice
- Krkonoších - Vrchlabí - Bubákov a Herlíkovice
- na Šumavě - Zadov - Kobyla
- Jeseníky – Branná, Červenohorské sedlo, Filipovice, Kouty n.D.-K3, Karlov pod Pradědem
Všechno jen u nás v ČR. V zahraničí jsem ještě nebyl, ale slýchám o perfektně vybavených areálech a úžasných sjezdovkách. Zatím se jen těším, rád bych poznal i zahraničí.

Které hory a resorty máš nejraději?

U nás znám hned několik pěkných areálů. Pokud mám jmenovat, tak - Kouty n. Desnou, Ovčárna pod Pradědem, Horní Morava, zimní areály v Krkonoších atd.

Zkoušel jsi někdy kromě ježdění na sjezdovce jezdit i ve snowparku? A co freeriding nebo splitboarding?

Na snowpark nemám odvahu. Jak jsem již dříve uvedl, nemám strach, ale chovám se zodpovědně ke svému zdraví. Je celkem logické, že v mém věku již jde opravdu o rozumný přístup a o zdraví. Asi jsem se snowboardem začínal moc pozdě...
Freeriding je velmi lákavý a úžasný. Sám jsem si ho užil jen málo a to jen v nenáročném terénu vedle sjezdovek, kde nabyl upravený terén.
Splitboarding jsem nikdy neměl možnost vyzkoušet a už asi ani mít nebudu. K tomu je nutné speciální vybavení a výstroj. Přesto bych to rád vyzkoušel.

Podpořil jsi vznik našeho filmu NEVER TOO LATE MOVIE na HitHitu a to nemalou částkou – jako odměnu sis vybral snowboard s Never Too Late Movie designem. Jak ses o filmu dozvěděl a co tě na něm zaujalo?

O natáčení filmu jsem se dozvěděl od internetového obchodu SNOWBOARD-ZEZULA.CZ. Objednával jsem tam nějaké náhradní díly (při výuce se školami jim provádím také nejnutnější servis, abychom vždy dojezdili) a při e-​mailové korespondenci jsem si pozorně přečetl informaci o filmu. Byl jsem velmi rychle rozhodnutý. Měl jsem radost, že konečně bude také film o našem českém a slovenském snowboardingu. Zatím byly vždy jen ukázky z ciziny. Tento sport je velmi atraktivní, zaslouží si dobrou propagaci a film je bezvadnou metodou.
Aby si někdo nemyslel, že důchodci mají tolik peněz, že mohou velkoryse rozdávat, tak k tomu musím upřesnit, že z důchodu bych mohl přispět tak 300Kč. Já jsem ale od roku 1983 při zaměstnání stále podnikal a dosud provozuji živnost – provádím zámečnické práce. Takže na podporu filmu jsem vydělal ve svém volném čase a přispěl jsem velmi rád.

Součástí odměny je samozřejmě i volný vstup na pražskou premiéru, kde ti snowboard předáme. Můžeme se na tebe těšit?

Určitě se premiéry filmu v Praze zúčastním a již se moc těším. Rád bych sebou vzal i moji ženu, která je také jednou z mých žaček – seniorek na prknech. V březnu 2018 oslaví 70. narozeniny. Doufám, že se v Praze všichni uvidíme.

Na závěr nám ještě pověz, jaké máš plány na tuhle sezónu a kde tě potkáme jezdit?

Na začátku zimní sezony musím obnovit v Peci p. Sněžkou platnost instruktorského průkazu na lyže a to již v prosinci tohoto roku. Platnost mi skončila v březnu 2017. Pro nadcházející zimní sezónu mám již 2 smlouvy se školami a 3. se připravuje. Dle dosud známého plánu budu od soboty 13.1. do 19.1.2018s pražskou ZŠ v Pasekách v Jizerských horách a již od 20.1. do 26.1.2018 se ZŠ Pchery u Kladna v Krkonoších na Bubákově a Herlíkovicích. Další akce bude pravděpodobně v Karlově pod Pradědem.
Pokud zdravíčko slouží , těším se i na další zimní sezony a vím určitě, že mě snowboard bavit nepřestane.

Václave, díky za rozhovor! Ať se ti daří a tvoje láska ke snowboardingu pokračuje dál ;-)Taky děkuji a vzkazuji všem, že NIKDY NENÍ POZDĚ začít jezdit! Uvidíme se v sobotu v Praze!

Před sobotní premiérou NEVER TOO LATE MOVIE se určitě mrkněte na trailer:

Vstupenky na premiéru koupíte výhodněji v předprodeji na Goout.net.

Aktuální informace najdete v události na Facebooku.