Nikita Surf Trip 2008

O tom, jak akce probíhá, kdo ji organizuje a co vše je na jejím programu, jsme už psali několikrát. Proto tentokrát dáme slovo našim kemperům, bez kterých by celá akce postrádala smysl. Jasně, že bychom se toho mohli mnoho učit navzájem i bez nich, ale kdo by pak s námi absolvoval večerní párty? 

Prvním ze spoluautorů tohoto textu je Honza Maxa z Prahy. Je mu kolem třiceti let a moře viděl poprvé v polovině minulého června, kdy s námi jel do Hossegoru. V září přijel znovu. Působí tiše, dlouhé chvíle tráví pozorováním pláže a při večerním videocoachingu má konstruktivní dotazy. Sedí v zadní řadě a pozoruje náš dvoučlenný štáb, který během závodu světového poháru Quiksilver pro France, přináší kemperům každodenní zpravodajství z dění na pláži. Členové štábu, kameraman Viktor a redaktor Otík, zrovna promítají vrcholný rozhovor dne. Podařilo se jim zorganizovat setkání se šéfem Quiksilveru. Po dlouhých přípravách přichází na lámání chleba a Otík pokládá šéfovi v kšiltovce první (v té chvíli ještě netuší, že i poslední) otázku očekávaného rozhovoru: „Myslíte si, že se nějaký surfař z České republiky může někdy zúčastnit závodu Quiksilver Pro France?“ Okamžitá odpověď (a bohužel i závěr rozhovoru) zní „Ne“. Nikomu z účastníků to ale náladu nekazí, štáb je hrdý na svůj úspěch, nalívají se první drinky a Honza Maxa jde s upřímným rozloučením „dobrou noc“ spát. Zítra se totiž na ranní session stává dříve než obvykle. 

Druhým autorem, který výrazně přispěl k této kompilaci, je už známý autor české surfařské prózy, Martin Plička alias „Plíce“, Tentokráte se pokusil o reportáž. Plíce na sebe upozornil dlouho předtím, než akci absolvoval poprvé. Po jednodenním surfování v Sydney se považoval za mírně pokročilého jezdce a v přihlášce nám oznamoval, že si s sebou bere svůj surf o velikosti 6'2". Kdyby si ho neoblíbil jeden z italských instruktorů, Lele Ukulele, tak by australský oř vytáhl paty z domu maximálně při pózování na pláži. Během června se nám Plíce prezentoval pouze ve značně povznesené náladě, při výuce neustále vykřikoval, podílel se na destrukci několika silničních kol a na konci týdne se nás snažil usmířit rodinnou specialitou, a to těstovinami s rumem. V září se svou reputaci pokusil napravit tím, že s sebou vzal mladšího bratra, který měl být údajně „ještě horší“. Během jeho pobytu o polovinu poklesla výkonnost italských instruktorů, zato spotřeba alkoholu stoupla dvojnásobně. I přesto se Plíce poměrně dost naučil a spolu s Honzou Maxou patří k našim nadaným jezdcům.

V příštím reportu pak dostanou slovo holky. Přece jenom se akce jmenuje Nikita Surf Trip.

.

Surf mě vždycky lákal. Stejně jako moře. Ještě nedávno mi byly tyhle dvě dokonalý věci hodně vzdálený a jen jsem o nich snil. Teď, když jsem je konečně v červnu 2008 reálně okusil, musím s radostí konstatovat, že v jejich společné hluboké podstatě cítím Něco, co lze nazvat dokonalou symbolikou tajemství Života.

Vlny inspirovaly člověka k vytvoření surfu a člověk se surfem zas od té doby inspiruje vlny k vynalézavosti a ke hravému soupeření. Je to dokonalost propojení člověka a přírody. Stačí na to jen přistoupit. Pravidla hry jsou jasná a jednoduchá pro všechny: Na startu stojíme sami a nazí, jen se svými dosavadními schopnostmi. Moře nekonečných možností je hřiště. Vlna to je jedinečná příležitost a soupeř zároveň.

Surf je náš spoluhráč a prostředek ke hře. Naše tělo a mysl jsou kapitán a kormidelník. Každý si tu hraje sám za sebe na nekonečné mořské hladině a záleží jen na něm, na jakou vlnu, a ve který okamžik se rozhodne naskočit. Někdo chytí tu pravou vlnu a naskočí ve správnou chvíli, jiný zaváhá a vlna mu ujede. Kdo přecení svoje síly, toho to semele u dna…

Každé naše rozhodnutí má své následky, za které jsme v téhle hře odpovědni jen my sami díky předchozímu výběru… Nikdo jiný není zodpovědný za to, v jaké situaci právě jsme, a jak se při tom cítíme. V každém okamžiku máme tu čest s vlnou, kterou jsme si nedávno vybrali díky vlastnímu rozhodnutí.

Život je, stejně jako surfing, jízda ve vlnách možností a okolností, které si nepřetržitě vědomě či nevědomě vybíráme. Nic víc, nic míň. Je to prosté a jednoduché. Jednoduchost je naší přirozeností. V jednoduchosti je krása právě proto, že je v ní podstata Pravdy. Aspoň tak to cítím já. Mám rád jednoduchost. Vyžaduje nejméně energie s maximálním efektem. A právě to surfing krásně demonstruje. Jednoduchost a přirozenost. Je to spojení síly přírody a čisté lidský dovednosti. Souhra individuality a celku. Když k tomu pochopíme zákonitosti moře, vlastníme jedno zdatný lidský tělo, vědomí s odvahou žít naplno a surf, se kterým se v pravý okamžik dokážeme spojit s vlnou v jeden celek, máme vyhráno a všechno už se stává jen nekonečnou Hrou…)

Surfing je symbolem pro naše Nebe a Peklo zároveň. Dva protiklady, které tvoří bránu do vytouženého Ráje. Ukrývá ten adrenalinový Bod zlomu, který všechny láká, zakázané jablko, balanc na hraně, Hamletovo Být či nebýt… O budoucnosti hráče se rozhoduje v krátkém okamžiku. Nedá se váhat. Rozhodovat se musíme hned a sami za sebe! Kdo kňourá ten ve vlnách neobstojí nebo jen celý život zírá ze břehu na to, co by někdy taky možná mohl, ale ještě si tím není jistý…

Pravý v surfing, podle mého názoru, je více než jakýkoli jiný sport krásným podobenstvím „Školy života“. Učí nás nepodléhat našim strachům a pokořit své zdánlivé hranice…proměnit boj ve hru…neváhat když cítíme příležitost…rozhodovat se vždy bez obav a vědomě… nelitovat jedné krásné vlny, kterou jsme propásli, a připravit se na vlnu další, která vždycky přijde…stále aktivně žít a nenechat se vláčet v oceánu nevědomosti a stagnace…hledět jen kupředu a pozitivně myslet… Díky tomu všemu pak můžeme poznat svou pravou podstatu a nekonečné schopnosti. Vrátit se k Čistotě a Pravdě Bytí.Stát se součástí všeho co existuje. Žít jednoduše a radostně jen Přítomností. Najít skutečnou Svobodu…

Takže co bych pro začátek doporučil sám sobě a všem ostatním, které něco takového také přitahuje? Ze všeho nejdřív se naučit sedět trpělivě a v klidu na břehu. Zklidnit se a prociťovat. Pozorovat vlny a všechno v okolí. Užívat si toho, jak nejvíc to jde. Prožít to až do morku kostí a těch nejhlubších zákoutí vědomí. Uvědomit si sebe sama. Svoje tělo i mysl. Uvědomit si kde právě jsem, proč tam jsem a jak se cítím. Vžít se do jízdy, která mě čeká. Spojit se uvnitř se svými pocity, mořem a nebem zároveň a nechat to v sobě působit po celou dobu, kdy už Hra ve vlnách skutečně probíhá…

Aloha!

.

Tento rok se v Hossegoru, Francii, konalo historicky první Mistrovství ČR a SR v surfingu. Kde jinde než v Hossegoru, evropském ráji surfařů, pod taktovkou koho jiného než Kevina Olsena, Martina Černíka a firmy Quiksilver a kdo jinej se stal součástí startovní listiny mužů i žen, než kempeři v Nikita Surf Tripu. I já jsem měl to štěstí, že jsem se v tento čas objevil na tomto místě, a tudíž jsem se mohl stát součástí téhle super akce. 

První byly na pořadu ženy. My jsme měli přihlášený 3 princezny a to zkušenou surfařku Olee, Verču a ještě zkušenější surfařku Terezu Olivovou. Heaty složené ze 4 jezdkyň šly do vody od brzkého rána. Bez větších problémů se Verča a Tereza dostaly přes první kolo a, přes mírnou nervozitu, se těšily na boje o ty nejvyšší příčky. Z našich želízek v ohni se do finále probojovala bohužel jen Tereza. Ta se za obrovského povzbuzování nejen členů našeho kempu a Mr. Jägermeistera vybičovala k obdivuhodným výkonů. Dlouho to sice vypadalo, že její body budou stačit maximálně na 3.místo. To by ale nebyla ona, kdyby podle slov jednoho slavného surfaře Ukuleleho: don´t look to the beach, look to the sea….the waves are comming from the sea not from the beach…..nevyčkala daleko od břehu na svojí životní vlnu. Vlna se pomalinku blížila, Tereza pozvolna začala pádlovat a přesně v tu pravou chvíli, nastoupila na tu neosedlanou kobylu, z které během několika vteřin udělala poslušné hříbátko, jež jí dovezlo až téměř na břeh. Do konce finále zbývalo už jen pár desítek vteřin a všem již bylo jasný, kdo se stává historicky první mistryní ČR a SR v surfingu. Nemalá část fanoušků a příznivců sedících během závodu už dávno povstala a za obrovského potlesku vítala na pláži úplně vyčerpanou Terezu Olivovou, která si to v tu chvíli snad ani neuvědomovala. 

Druhý den bylo vše připraveno pro mužskou kategorii. Mezi 48 jmény startovní listiny se objevila jména jako snowboardista Martin Černík, vášnivý surfař Michal Meisner a Jan „ Paruka“ Klňava, ale také pár jmen Nikita teamu pod vedením trenéra a managera Mr.Jägermeistera: Aleš Tůma, Roman Mlejnek, Jan „Point“ Kaláb, Jakub „Lamač prken“ Uksa a v neposlední řadě autor tohoto článku, The Pliceman. Téměř za úsvitu jsme se všichni sešli na super spotu v Seignosse. 

Z prvního kola, až na autora, s přehledem postoupili z Nikity všichni. Druhé kolo se stalo konečnou stanicí pro Honzu, Jakuba a Aleše, kterej celý 20-​ti minutový heat prokecal s kolegou surfařem a neměl ani trošku snahy o svezení se na vlnách, které tento den byly opravdu luxusní. Z 18-​ti borců ve čtvrtfinále se bohužel do semifinále nedostal ani Roman, kterýmu chyběl pouhopouhý půlbod. Finále ve složení Martin Černík, Michal Meisner, Jan Klvaňa a Petr Babič se vrhlo do vln s obrovskou chutí a snahou získat ten historicky první titul a nesmazatelně se tak zapsat do historie českého sufingu. Ani tvrdě dopadající vlny, ani proud, obrovskou silou unášející surfaře pryč ze spotu, jim nezabránili dostat se během chvíle daleko na oceán a trpělivě vyčkávat na ty nejlepší vlny. Každej z nich si sjel minimálně 3 super vlny, na kterých nasbírali spousty bodů. Finále plný krásných a dlouhých jízd vyneslo na první místo Jana Klňavu, těsně za ním skončil Martin Černík, poslední „medailovou pozici“ obsadil Petr Babič a na výborném čtvrtém místě skončil Michal Meisner. 

A protože to byl den jako stvořený k surfingu, ještě několik z nás se znovu vydalo do vody na ty obrovský baráky…..všichni už se ale těšili na slavnostní zakončení, předání cen na závěrečném večeru v Quiksilver house.

Během závěrečný párty byli vítězové odměněni cenami od sponzorů a s příslibem stejně kvalitního a zábavnýho eventu, se pod taktovkou DJ´s Robota a Alfonsa všichni závodníci, pořadatelé a fanoušci oddávali oslavování surfingu.

Doufejme, že se nás příště sejde mnohem víc a všichni si do sytosti užijeme tu úžasnou partu lidí, úžasný prostředí, ale hlavně ten úžasný sport – surfing.