Soulrider Wakesurf Session 2008
19.1.2009
Wakesurfovou sezónu roku 2008 už definitivně odnes proud někam směrem na Hamburg a zima za ní začíná kreslit pořádně macatou bílou čáru. A protože se po vánocích konečně našlo dost času na to, zpracovat materiály z poslední Wakesurf Session v Roztokách, tady je menší report.
Soulrider Wakesurf Session se koná každoročně na konci léta a nabízí nám všem příležitost zasurfovat si za člunem a společně si užít ty dva dny pohody u vody. Po prvním roce na nádrži Matylda v Mostě nás už podruhé vítá v plné kráse ohyb Vltavy nedaleko Roztok u Prahy. Nejsou tu sice tisíce diváků, stánek s párkem v rohlíku ani ochranka. Je tu ale molo a jedna z mála lodí, co by se nejspíš daly spočítat na prstech jedné ruky, za kterýma se u nás wakesurfuje.
Podle plánu všechno začíná v pátek 22. srpna dnem ježdění s coachingem a grilováním na břehu pro klienty CNC. Večer už pak probíhá pro všechny otevřená aklimatizační párty s promítáním na baru, která se podle všeho i přes noční bouřku řádně vydařila (hlavně pokud jste se nerozhodli přespat ve spacáku na zemi). Sobotní ráno začalo úklidem, odháněním vos, písničkou Dva skřítci z Cesty z města, zapálením grilu a nafukováním žlutých bójek na ohraničení dráhy mezi ostrůvkem uprostřed řeky a levým břehem Vltavy. Obloha se mračila, ale noční déšť rychle uschnul a mraky se pomalu začly sunout pryč a náladu kazilo jen to, že plavební správa povolila z plánovaných tří dnů jen pátek a sobotu a na nedělní freesurfing tak musíme zapomenout.
Před půl třetí je na svém místě všechno včetně bójek uprostřed řeky, Pepů na grilu v břiše, Peldy na místě řidiče, Slabiňáka na molíčku u mikrofonu a první skupiny jezdců na palubě. Loď má na rámu namontovanou kameru a nahrává všechny jízdy na večerní promítání a hodnocení. Každý má pět a pět minut ve dvou kolech a vzhledem k tomu, kolik se přihlásilo lidí, máme na začátku trošku strach, aby se to stihlo. Ten se za malou chvíli rozpouští v návalu adrenalinu.
Skupinky na lodi se střídají přibližně po sedmi lidech a nehraje se na rozdělení holky a kluci nebo surf a skim style - prostě všichni dohromady. Ve chvíli, kdy loď projíždí před velkým stanem, se z břehu ozývá volání a pískání a všechno to zase končí ve chvíli, kdy se loď ztratí z dohledu a z doslechu. Ve vodě kolem lodi občas propluje mrtvá větev a po včerejším dešti je taky docela studená a bunda nebo mikina se po pěti minutách v ní šikne i přes to, že se sluníčko odpoledne vzpamatovalo a začíná svítit, co to jde. Pohoda.
Až do poslední jízdy prvního kola taky nikdo netuší, jak to všechno může dopadnout. Vlastně to většina lidí netuší až do konce. Vzpomínám si na Černochův power surfing a na to, jak tam David Talpa sází jeden floater za druhým. Pamatuju si Alešákovo hang-five, Dvořkův požární hydrant, Patrikovy supermany nebo cheater-five. Ti všichni, taky Radim Čada, Koyak, Andreička, Pepík a asi i někdo další, na koho jsem zapomněl, si užívali celou vlnu, chvíli v kapse a chvíli skoro na lodi. Všechno to ale skoro na konci prvního kola rozsekal Pelda úplně neuvěřitelnou třistašedesátkou, až z toho všem na lodi na chvíli spadla spodní čelist do neoprenu. Jestli si dobře pamatuju, tak tou dobou taky vystřídal Slabiňáka v moderování Petr Vančura a pardálové na lodi se začali točit dál.
A protože se kolo dojíždí skoro za tmy, na nic moc se nečeká a kamera se na břehu rychle připojuje k projektoru. Všichni dostanou tužku, papír a arzenál 1 až 10 bodů, kterýma můžou sestřelit nebo pochválit každou jízdu riders-to-riders a je to vážně spíš o zábavě, než o honění bodů a počítání triků. Na výsledku to moc nezmění, všichni se můžou podívat, jak jeli a funguje to.
Večerní vyhlášení začalo asi v jedenáct třicet a největší překvapení byl Pelda. Třistašedesátka v prvním kole na první místo na bedně nestačila a nezachránilo to ani několik neodjetých pokusů o její zopakování v druhém kole s efektním průjezdem před divadelní lodí Tajemství bratrů Formanů. A nestačila ani na další dvě místa. Pelda nakonec oslavil aspoň bramborovou, ale bylo to skoro stejně intenzivní, jako kdyby byla první. Před ním se na pomyslnou bednu postavil Petr Dvořák (Dvořka) a David Talpa. Sám jsem nevěděl, kdo z nich byl lepší, ale nakonec to bylo pořadí Petr - třetí, David - druhý. A první - Patrik Korž (SK). Všechno jezdil hladce, plynule a prokládal to cheater-five, poleháváním na prkně a floaterama. A když se odděleně nejezdilo, museli jsme aspoň odděleně dát body aspoň holkám, protože ty jsou rok od roku lepší a lepší. Lepší a lepší je hlavně Andreička Kobrtková (SK), která session vyhrává už po třetí a kromě ní i podruhé druhá Lucka Fialová. Šťastnou dvojku pak doplní Lucka Beniačová a může se začít slavit, tancovat, popíjet koktejly, posedávat u ohně, vyprávět a poslouchat, jak se zvuky ze stanu nesou po proudu Vltavy do noci.
Příští rok v Roztokách!
Muži:
1. Patrik Korž
2. David Talpa
3. Petr Dvořák
Ženy:
1. Andrea Kobrtková
2. Lucka Fialová
3.Lůca Beniačová






