Maroko s emOcean (2. díl)

Text pojednává především o Marockých vlnách, ale také o prvním sexu, wipeoutech a o tom, proč bys neměl soudit surfaře podle váhy či tváře.

Postupně přibývalo spánku nebo jídla, jelikož v některých případech začali vypovídat funkce svalů, nebo střev (středoevropský organismus totiž nemusí vždy s marockou kuchyní spolupracovat). Já jsem si vybral rýmičku v kombinaci se svalovou horečkou (nevím, co je z toho pro chlapy horší) která vyústila z 6 denního nepřetržitého boje s opravdu luxusním swellem. Znáš to, jednoduše nejde odolat...a za ty dva dny v posteli to stálo. Navíc udeřila i kladná karma, když vypnula vlny v době mé neschopenky a opět je zapnula, když sem byl fit! Vážně nechápu, kde jsem si jí nahrabal...jen doufám, že nejedu na dluh, hehe. Abych to shrnul: 9 (z 11) dní swellu + každý den modré oblohy bez mráčku a tropické teploty = z prdele klika.

Zpátky k hlavnímu tématu. Vzpomínám si, jak mi tenkrát během natáčení Choose your wave ve Francii Benův kamarád (napůl Maročan) řekl: "Maaan, Morroco is like Arugam, but way more gnarly!" Vlny v marockém Tagazhoutu lze přirovnat k oblasti Arugam Bay na Srí Lance, avšak s pár nezanedbatelnými rozdíly. Obě tyto oblíbené destinace sice lákají především regulérní surfaře, nadržené na směle dávající point-​breakové pravačky…ale na Srí Lance dodržují surfaři základní pravidla lineupu asi tak, jako nezletilí Češi hranici 18+ k pití alkoholu (podle HN celá čtvrtina dětí z devátých tříd přiznává, že pravidelně pije alkohol). Průzkum ohleduplnosti surfařů v Arugam Bay jsem nenašel, zato jsem během jednoho dne viděl 5 srážek surfařů, z toho 3 s přítomností krve. V čem Maroko s přehledem kraluje, je množství swellu, které vás v hlavní sezóně klidně i štěstím rozplaká.

Největší pozornosti surfařů se dostává právě oblasti Tagazhoutu Agadiru situované jižně od středu neskutečně dlouhého pobřeží lemujícího Atlantský oceán. Oblast Tagáče vyniká vysokou hustotou výskytu epických surfových spotů. Legendární Anchor point při obřím swellu dokáže natáhnout perfektní green walls až kilometr daleko na další pláž. Na sever se nachází reefy Mysteries (nasávající se vlna/​barel s také off zónou 2x2 metry) a co by šípem dostřelil, další first class pointbreak - Killers. Přímo před nosem (v Tagazhoutu) máte k dispozici Hash Point nebo Panorama point, které postačí jak začátečníkům, tak i zkušenějším (za dobrých podmínek). Nesmím zapomenout ani na Banana point, ve vesnici směrem na jih - hodně muziky za málo dirhamů. Pokud máte jó velký koule, namiřte si to rovnou na Boilers (ale nejdřív si pusťte klip Boiler Boys od Dana Reynoldse)

To, že je oblast Tagazhoutu tolik oblíbená lze bohužel poznat na první pohled z okolních developerských projektů. Vůně turistického potenciálu sem láká čím dál tím víc investorů a to se nebavíme pouze o nárůstu počtů surfhousů. Víťa mi cestu na baráček popsal asi takto: "Tři roky zpátky tu vůbec nebyla tahle rychlostní silnice (po které projede asi 10 aut za hodinu), i tenhle golf bys před dvěma lety marně hledal. A tahle armáda surfových chatek tu ještě loni nestála!" Nemá cenu si z toho trhat vlasy…globalizaci my a ani nikdo jiný nezastavíme a buď se s ní můžeme smířit, nebo objevovat dál…Ale i přes to si zachoval Tagazhout prvky marocké kultury a především „kvalitu“ pozemních komunikací. A díky známostem emOcean partičky u místních prodejců se vyhnete i cenám napálených turistickou inflací. 

Měl jsem to štěstí okusit, jak velký dokážou vlny v Maroku být. A kde jinde než na Anchoru. Pohled na tuto majestátní vlnu mi připomněl první sex. Těšil jsem se jak malej, ale zároveň jsem překypoval nervozitou a strachem z toho, že to poseru. Rozdíl byl v tom, že jsem neměl 1,2 promile v krvi, a že když bych to zkazil, tak místo s ostudou skončím s rozbitou hlavou na šutrech. Ale jak už to chodí, tak stačí, aby se člověk ze začátku otrkal, a už to tam sází raz dva. Ani jsem si nechtěl brát kamerku, abych to natočil. To by byla škoda. A co na tom, že nemáme z ježdění na Anchoru ve finále žádné fotky…přítomnost v okamžiku by měla vždy zvítězit nad jeho zvěčněním, a nehmotné vzpomínky porazit spleť pixelů. My jsme tam byli: já, Poles, Víťa a dokonce i Marťas to hecnul (za což má můj obdiv) a to nám nikdo nevezme. Chlubit by mělo cenu až v případě, že v té double overhead, do poslední kapky perfektně vymodelované vlně, bychom tu nálož rychlosti využili k smrtícímu fs carvu, ze kterého by sprej ohodil jezdce na další setovce. V takových vlnách jen těžko s mými zkušenostmi myslet na pokrčené koleno, vedoucí ruku nebo přenášení váhy na zadní patu...když jediné, co se vám honí hlavou, jsou nálože adrenalinu, které detonují v momentě, kdy uděláte takeoff.

A právě take-​off je v outside zóně na Anchoru alfa omegou. Hlavní peak se totiž nachází přímo na úrovni velké skály, podél které se pak vlna láme. V závislosti na tidu a velikosti swelu se pak liší vzdálenost, která rozdělovala požitek ve vlně od pobytu ve skalním hostelu. Když překonáte první rychlou fázi, úspěšně absolvujete supr-​G slalom mezi surfaři v insidu, a ještě k tomu si vyberete tu pravou, vznikne z toho romantický vztah, dlouhý klidně 30-​60 sekund. Teprve na nekonečných pointbreakových vlnách si
člověk uvědomí, jak je život zbytečně uspěchaný…že místo toho, abyste si ho v poklidu užívali, snažíte se z něj vymačkat co nejvíc zatáček a stříkanců. 

Ten ultimátní zážitek však není zadarmo. Občas musíte zaplatit i vstupenku na nevyžádanou podvodní rvačku. Jednou jsem byl přímo ve sweet spotu, první u peaku a blížil se drsnější set. Na tak crowded spotu v takových chvílích není čas na přemýšlení. Zažehnu ruční i nožní motory, moje kinetická energie se zvyšuje a vlna se začíná zvedat. Místo toho abych však začal směřovat s prknem směrem dopředu a dolů do vlny, začínám cítit, jak se odlepuju od vlny jako špatně otočenej OCB papírek. V tu chvíli se metamorfuju do lipu a řítím si to střemhlav do míst, kde vzduchu je málo a bolesti hodně. Krásně paradoxní je na tom to, že díky té projížďce na horské dráze lipu získáte půl sekundy nádechu navíc a jako zázrakem to celé proběhne ve slowmotion. Pamatuj trénink Jakube…Hluboký nádech do bránice, buď dobrej a počítej si. Co přijde po tom, se jenom těžko vysvětluje slovy…to si každý (ne)musí zažít sám. Možná bych to přirovnal k rodeu na nasraném býkovi ve španělské Pamploně, oblečený ve skafandru plném vody. Býk mě naštěstí nepokopal, jelikož jsem se vyhnul korálovému dnu a tak se deru na povrch za vytouženou dávkou sloučeniny kyslíku, dusíku a ostatních plynů. Konečně uklidňuji žadonící plíce a napůl oslepen zajebanou hřívou mých blonďatých vlasů se natahuji za polyesterovou bójkou, která by mě dostala do bezpečí. Vyškrábal jsem se na prkno, ale něco bylo špatně. Moje reprezentativní Freeride.cz nálepka byla fuč. Slyším, jak na mě někdo řve: "Was machst du, arschloch?!". Zahazuju desku z Bundeslandu a se slovy enšuldigung popadám mojí 6´2´´, abych mohl udělat jedno tempo, podívat se dalšímu setu do tváře, pokusit se o duckdive a prožít celou epizodu The Big Wipeout Theory znovu od začátku.

Možná trochu přeháním, Anchor je super spot a ve finále byl míň nebezpečnej, než vypadal. Trošku mě mrzí, že jsme ani nebyli na spotech jako Killers nebo Boilers, ale o důvod navíc se do Maroka vrátit. 

Jen pár dnů, co jsme se vrátili, jsem na netu narazil na video Camel Point. Hned jsem si vzpomněl, jak na lineup připádloval „plnoštíhlejší“ surfař. První, co mě napadlo…haha, cvalda. Jak to, že se ta deska pod ním nepotopí. Hned první vlnou mi však zavřel hubu…a hned na to otevřel, když jsem nevěřícně čuměl na jeho špičkovej bs snap. Víte, co se říká: „Nikdy nesuď surfaře podle váhy či tváře!“
Kyla a Kala Buthmana jsme potkali na Ankoru několikrát a zrovna session od 1:42 jen tak nezapomenu. Na začátku videa např. můžete vidět barely na spotu Mysteries, od 2:30 pak endless longboard vlnu v Imsouane. Tam jsme se jeden den také vypravili, ale přijeli jsme za pět 12 hightide, za kterého spot už nefungoval. Zajezdili jsme ale na friendly beachbreaku ve městě a jako bonus se Víťa postaral o pobavení celé vesnice, která je kromě surfingu proslulá svou rybářskou historií.

Příští díl zakončí celé marocké dobrodružství a dozvíte se, co se dělo, když jsme vyrazili mimo hranice Tagazhoutu a uvidíte i krátký amaterský edit. Sdílej, lajkuj a stay tuned!

Další zajímavé články

Blíží se další surfovej mejdan. Připrav si outfit z devadesátek!

Sotva jsme se zmátořili z mejdanu pražskýho serfovýho klubu, čeká nás další mejdlo v režii partičky ze Surfcamp.cz. Party v oldschool stylu se uskuteční už tento pátek klasicky v Klasick Wheels. Pokud se chceš dozvědět víc, čti dál!

Report z Brno Surf Film Festivalu

Druhý ročník Brno Surf Film Festivalu se konečně konal v nově zrekonstruovaném kině Art, kde dva sály nabídly kompletní program rekordních 15 filmů. Oproti loňskému ročníku si tak mohli diváci naplno užít pohodlné prostory i kvalitu zahraničních snímků nebo lokálních dokumentů Kde poušť potkává oceán a No Wave Back.

Surf Film Festival míří aj do Brna

Šňůra festivalů surf filmů se přesouvá na Moravu, kde již tento pátek proběhne druhý ročník Brno Surf Film Festivalu. Během dvou dnů se v kině Art představí rekordních 15 zahraničních snímků včetně zástupců lokální tvorby. Festival odstartuje český dokument No Wave Back, na který navazuje přednáška Martina Smékala o jeho novém projektu z Islandu. Na to všechno a ještě mnohem víc se můžete těšit 1. a 2. 11., Brno Surf Film Festival Vol. II!