Otmar Oliva se rozpovídal o harmonii byznysu a surfování

Přinášíme vám další vyčerpávající rozhovor s českou surfovou osobností. Během Surfchampu jsme ve Francii vyzpovídali současného majitele cestovní kanceláře Surf-Trip.cz, ISA instruktora a jednoho ze šesti surfujících sourozenců Otmara Olivu. Hlavními tématy byly jeho surfové začátky, výuka surfingu a spojení byznysu a surfování.

Ahoj Oto, řekni nám na začátek, jak si se nachomýtnul k surfování?
K surfování jsem se dostal díky mé sestře Terce, která začala o něco dříve než já a doma nás ten sport vždycky táhnul, přesto že jsme o něm vůbec nic nevěděli. Asi také pro to, že pro nás bylo surfování nedostupné, vzhledem k tomu, že jsme byli ze šesti dětí a k oceánu to měli daleko. Terka začala v Itálii a já jsem byl na letní práci v Americe, v oblasti z části surfové, kde jsem se k tomu dostal úplnou náhodou. V té době bylo těžké začít, protože teď zná každý někoho, kdo už surfuje a také existuje spousta videí. Ale předtím jsme zahlídli pouze videa, kde jede týpek barel, to bylo celé. Takže když jsem začal surfovat, tak jsem ani nevěděl, jak má vypadat vlna, která by se dala jet.

Takže si v té době neznal žádného Čecha, co jezdí?
Pouze mojí sestru, co to nějak zkoušela. Ale to bylo tím, že nebyly sociální sítě, byli jsme z vesnice z jižní Moravy. Asi kdybych po tom tehdy pátral, tak bych věděl o někom kdo se tomu věnoval. Tenkrát to byla jenom zábava a sport a nikdy by mě nenapadlo, že u toho skončíme...

S kým si začal jezdit v Americe?
S mým bráchou, který byl stejně motivovaný jako já. A taky s klukama z práce, v kuchyni jsme umývali nádobí a na pláži jsme natírali domy, protože nám někdo řekl, že se tady surfuje, tak jsme to zkoušeli.

Kdo měl teda největší vlil na tvůj surfovej progress?
Asi Terka, protože brácha na tom byl podobně jako já. To naše plácání se v té době ani nedalo nazvat surfováním. Když se podívám zpětně na ty fotky, tak jsme chodili surfovat v době, kdy nebyly žádné vlny a nebo kdy nebyly jezditelné, mlátilo se to z prava do leva a nám vůbec nedošlo, že jsou to vlny, které se nedají surfovat. Až ke konci sezóny jsme zjistili, jak vypadají pořádné vlny, kdy v Severní Karolině začal být swell maličko konzistentní a viděli jsme další surfaře, jak chytají vlnu, jak na tom stojí a pak nám došlo, že to, co jsme dělali celé tři měsíce před tím, bylo úplně špatně.
Po roce jsem se tam vrátil a to už jsem měl větší představu o tom, co to surfování je. Tušil jsem, jak na prkně ležet, jak pádlovat a už jsem se potom i bavil s komunitou místních surfařů, podobných začátečníků jako jsem byl já a s nimi jsme chodili jezdit. Stále jsme ale neřešili nějaký příliv, odliv, vítr, velikost vln apod. Ale v Point Breaku jsme viděli, že se chodí surfovat za východu slunce, i když nám nedošlo proč. Všechno jsme řešili až po té, co jsme začali dělat surfové kempy ve spolupráci s Kevinem Olsenem ve Francii. Tam jsme se teprve dozvěděli, co všechno kolem surfování obnáší.

Takže se dá říct, že si "samouk"...
Přesně tak. Téměř na vše jsem si musel přijít úplně sám. První tři roky mého "surfování" mi nikdo neřekl, co vlastně mám dělat. To, co dnes člověk dokáže během týdenního surf kempu nebo i toho, že se plácá sám ve Francii, kde jsou ostatní surfaři, tak nám trvalo dvě léta.

Byl to důvod, proč si začal dělat surfové kempy a udělal si licenci na instruktora?
Ta licence došla až časem....Surfové kempy začala moje sestra, první rok jsem u toho vůbec nebyl, přidal jsem se až když jsem přijel z Ameriky. Ale z prvopočátku nějaké ambice, že my by jsme někoho učili, tam vůbec nebyly. Šlo spíše o to, že se nám ten lifestyle líbil a chtěli jsme to, co nás na tom baví ukázat a přiblížit ostatním lidem. To, že jsem si pak po několika letech udělal licenci bylo na základě toho, že jsme chtěli našim klientům zlepšit servis, protože když dělá Francouz, Ital, Jihoafričan výuku a od malička je v oceánu, tak výuku vysvětluje maličko jinak klientům ze zemí u oceánu, kteří mají nějakou zkušenost s vlnami, mají k oceánu trochu větší respekt a jiný přístup a jiné chápání, než Čechům, kteří u oceánu v životě nebyli. Abych mohl to lidem mohl lépe vysvětlit, z pohledu "suchozemce", který nemá to povědomí z oceánu od malička v krvi.

Nejen v Čechách přibývá surfových instruktorů, setkáváš se s rozdílnými typy výuky?
Každá škola, každý instuktor a každá země má jiný styl učení. Styl výuky, který funguje ve Francii, nemusí fungovat v Dominikáně, na Bali nebo na Srí Lance. Je to dáno odlišným typem vln a ten místní instruktor přizpůsobuje výuku tomu, co funguje na daném místě. Je nefér, mezi instruktory říct, kdo tě tohle učil, vždyť to je úplný nesmysl. Je to blbé vůči člověku, protože by se cítil blbě, když zjistí, že to, co dělal celé loňské léto a zaplatil za to peníze, bylo špatně. Také by se měl respektovat ten další instruktor. Setkáváme se s tím běžně, že někdo učí něco jinak, než by se nám zdálo. Ale nikde není vyloženě napsáno, že to musí být tak, tak a tak. V rámci toho kurzu který mi otevřel oči nejvíce, jsem si uvědomil, jaký bych byl idiot, kdybych se snažil někomu něco vysvětlovat před tím, než jsem tím kurzem prošel. Otevře to člověku obzory, další varianty jakým způsobem to vysvětlit, jaké chyby sledovat a jak to lépe člověka naučit a teprve po tom, mi došlo, když někdo učí rozdílným stylem, tak to nemusí být špatně, ale je to jiný styl výuky. Samozřejmě, že někdo může říci jinde i to samé o nás, že my jsme to učili špatně, opravdu záleží na podmínkách. Např. tady ve Francii učíme jeden typ náskoku, na Srí Lance učíme jinou variantu, která zase nefunguje zde.

Takže proto jste představili katalog vašich instruktorů?
Ano. Díky tomu je vidět, že v každé destinaci, pokud je to možné, máme místního instruktora, který nejlépe zná, jak daný spot a tamní vlny fungují. Dokáže pak z daných podmínek vytěžit maximum. Taky se snažíme, aby někdo od nás, český instruktor s ISA licencí doplňoval instruktora, který většinou mluví lámanou angličtinou. Ten pak asistuje na místě, abychom přiblížili výuku na level člověka, který s oceánem nemá zkušenosti.

Která z vašich destinací tě baví nejvíc?
Ono se to neustále mění s tím, jak destinace přibývají. První naší destinací byla Francie, která je pro mě naprostá srdcovka a je to stále moje nejoblíbenější destinace. Jezdíme sem už 10 let a pořád je pro mě na prvním místě. Ale jak jsme přidávali destinace, stávalo se samozřejmě tou nejoblíbenější ta nová. Když jsme před 6 lety přidali Španělsko, tak jsem si říkal: "Jo Španělsko je paráda!". Pak přišla Dominikánská Republika, protože jsme chtěli něco nového, kam se tolik nejezdí, a najednou pro mě byla top Dominikána. A tak to fungovalo vždy. Teď to máme tak, aby byly destinace v protikladu. Francie - Hossegor, Kalifornie Evropy, kultovní místo pro evropské surfování, spousta lidí, značek, parádní podmínky pro surfaře všech kategorií a proti tomu je Španělsko - surfování na venkově, hory, koně a člověk tam vypne, vyčistí si hlavu, což v té Francii se tak úplně nedá. Nebo Dominikána - super místo na surfování, na poznání latinskoamerického stylu života a party proti Srí Lance - ubytování přímo na pláži, chceme, aby lidé trávili co nejvíc času ve vodě a poskytnout jim co nejvíce výuky a je zde částečná prohibice. Snažíme se neustále přidávat nové destinace, nabídnout lidem nové možnosti. Naposled tak vznikly Maledivy, o kterých bych mohl říct, že jsou mojí nejoblíbenější destinací a kdybych jezdil jenom tam, tak už bych už jinam nechtěl, ale takhle to bohužel nefunguje. Vzniklo to na základě toho, že jsme chtěli nabídnout něco extra, nejenom pro ně, ale i pro nás - splnění životního snu - perfektní vlnu. A to je v dnešní době těžké najít, kvůli tomu jak přibývají surfaři, čemuž mi na jednu stranu napomáháme (hehe) docela hodně, ale snažíme se lidem sdělit ať se chovají k ostatním s ohledem a neženou se do těch vln bezhlavě.

Jak moc ti vyhovuje spojení byznysu a surfování?
No, to nás docela semlelo. Ze začátku naším cílem nebyl byznys. Cílem bylo, a dlouho dobu jsme si mysleli, že to tak je, nabídnout lidem to, co nás na tom surfování baví a aby to zaplatilo naše náklady na tom místě. Bohužel s tím jak se to zvětšovalo a rozjíždělo, tak se to byznysem stává a je to těžké to skloubit. Nás živí jiná firma, eventovka Yezede production a musíme neustále Surf-Trip a Yezede kombinovat, chceme si nechat primární byznys tu produkci, aby byl Surf-Trip spíše koníček. Ale s tím, jak se vše zvětšuje a v dobách pojištění, povolení, daní, Pana Babiše atd. se to stává těžším. Proto musíme bohužel i Surf-Trip začít brát jako byznys. Přesto že to tak možná nevypadá a je nám to trochu proti srsti, ale nedá se s tím nic moc dělat.

Neláká tě teda někdy se na všechno vyprdnout a odjet někam bydlet pod palmu do chatky a nechat maily umřít ve schránce?
No, láká. A to asi láká každého a neříkám, že není den, kdy bych o tom nepřemýšlel, ale co pak? A asi jsem taky člověk, kterého by nebavilo jen někde být a jenom surfovat a k tomu nic jiného nedělat. To zní suprově, ale myslím, že po roce by mi z toho hráblo. Vždycky k tomu potřebuješ dělat ještě něco dalšího, ne jen vstát, kouknout na vlny, jezdit, vyspat se na pláži, znova jít jezdit a spát. Pak bys asi začal vyhledávat něco dalšího a to surfování by šlo do pozadí, protože by sis zvykl jezdit jenom ty nejlepší vlny, které nejsou pořád a sedět měsíc bez vln, protože zrovna žádné nedojdou a nedělat nic jiného by mohlo být docela deprimující.

Takže to vidíš tak, že dokud to půjde budeš dělat produkci v harmonii se surfováním...
Doufám, že ta produkce bude fungovat pořád, je to jediná jistota, co máme. Surfování v posledních 10 letech v Čechách zažívá velký boom, když porovnám počet klientů z první sezóny a kolik bylo teď, tak se ten "byznys" v ČR a na Slovensku opravdu rozjel. Ale to může klidně do dalších 5 let klidně skončit. Lidé si uvědomí, že to surfování není až tak jednoduchá věc, že wakování a kitování je mnohem jednoduší a že pocit z té jízdy tam můžete mít během prvních dvou dní. Kdežto začít surfovat je opravdu vydřená věc, která stojí hromadu času a peněz. A lidé si možná začnou uvědomovat, že nemohou obětovat tolik času, aby byli surfařem. To se bude týkat jenom menší skupiny lidí.

Nevidíš to už teď, když ti rukami projde velká spousta potencionálních surfařů, že to číslo lidí, kteří chtějí surfováním žít, není zas až tak velké oproti počtu lidí, kteří si to chtějí jenom zkusit, protože to vypadá dobře?
S námi jezdí několik skupin lidí: z té první jsem většinou docela zklamaný, když k nám dojedou a hned na začátku zazní: "Loni jsem skákal padákem, teď jsem byl wakovat, teď budu týden surfovat a pak jdu skákat bungee." Mají seznam a jedou a je jím jedno, co to surfování obnáší. Chtějí potom jen říct, že byly tady a tam a že surfovali a dělali tohle - všechno umím, všechno znám.
Další skupina ví, že se surfovat nenaučí, nebo naučí, ale nikdy to nebudou dělat naplno, ale baví je model aktivní dovolené a chtějí být ve společnosti stejně smýšlejících lidí. Ti s námi jezdí opakovaně a kolikrát i pravidelně.
Poslední skupinou jsou ti, co ví, že surfování by mohl být jejich životní styl a jsou za tím, co to dá. Jedou s námi do několika destinací, protože ví, že máme dostatek surfů, že naše rady fungují, že se za ničím honem honem neženou a postupem času opravdu začnou surfovat. Přesto že nejezdí tolikrát často do roka, mají nějakou normální práci postupně se k tomu dostanou.
A pak jsou tací, co si myslí, že se během týdne naučí surfovat, jsou šikovní, v rámci té výuky jim to skvěle jde a pak po týdnu si řeknou, že všechno umí, koupí si malého shorta a že jsou super surfaři. Pak mi je docela líto, když tyto lidi někde potkám, vím jak byli šikovní, ale oni v tom surfování ztratí hlavu. Pak jedou na Bali, tam se zblázní a konec.

Opusťme téma byznysu...jaké to je, když se všichni sourozenci sejdete na line-upu? Stačilo mi vidět tě ve vodě jen s Terkou a představa, že vás je tam 6, je opravdu zajímavá, hehe....
Naposledy jsme se všichni na lineupu sešli asi před 3 lety ve Španělsku a musím uznat, že je to velká sranda. Ale hlavně je to hezké a je vtipné, když pak mezi nás napádluje někdo jiný a zeptá se: "Ty si kdo?" "Já jsem Oliva a tohle je taky Oliva, v zadu je taky Oliva a vedle mě sedí Olivová apod..."

I když Tereza začala jezdit mnohem dříve než ty, dokázal si se posunout v surfování mnohem dál...
Nemyslím si, že bych jezdit mnohem líp než ona. Nic proti holkám, ale přece jenom ti kluci jsou více zapálení. Je to i věkem...poprvé jsem si v Americe lehnul na desku v 21 a Terka začínala cca v 25, takže jako mladší jsem měl výhodu v progressu. Teď už cítím, když je mi 30 a něco, tak už se ten progress taky zpomaluje. Já si myslím, že Terka jezdí dobře na holku, hehe. Nejsme žádní super talentovaní sportovci, to v naší rodině nikdy nebylo. To, že jezdíme, tak že jezdíme je tím, že trávíme tolik času toho oceánu. (Tereza: No ty ano, já ne...)
Mladí kluci, co začínali jezdit ve 16 jako ty...nebo nevím, kolik ti je, hehe. Tak do tří let nás převálcujete, úplně všichni, bez ohledu na to, že mi jezdíme 10 let. Protože máte víc možností a hlavně když je člověk mladší, tak mu to jde všechno líp. Nás už chytají záda...

Baví tě Surfchamp, nebo ho jezdíš už spíš protože se to od tebe očekává?
Surfchamp mě baví, ale v podstatě kdyby Surfchamp neprobíhal ve stejném místě, kde děláme naše surfové kempy, asi bych ho nikdy nejel. Líbí se mi ta myšlenka, toho jak to Martin dělá. Je to happening, kde se sejdou čeští a slovenští surfaři a společně si zajezdí a je vidět každý rok, jak se někdo zlepšuje. Když si vzpomenu na první roky a jak to vypadá teď. Dříve to bylo více méně jasný, kdo je v tom finále a teď ti surfaři jsou hodně vyrovnaní a ve finále může být kdokoliv. Ale pro mě ten šampionát není něco, kam bych jel závodit. Jednak nejsem závodní typ a kdybych měl ten čas někam jet, tak bych si jel zajezdit jinam. Ty závody sem tam jedu, díky tomu, že tady na tom místě jsem a můžeme to kombinovat s tou naší výukou.

Myslíš si, že se do budoucna rozjede nějaký český závodní surfing?
Pro ty starší je to už rituál. V červnu je šampionát, jedeme tam, bude párty. Mají to zažité, někoho dokonce ani nenapadne, že by nejel. Ale nejedou tam dle mého názoru za účelem zvítězit, ale spíše akci podpořit. Ale u těch mladších lidí tam asi vidina nějak "prorazit" je a bude čím dál tím víc.

Nejoblíbenější video:
Leave the message - na to se docela hezky kouká, hehe. Ještě oblíbenější je video z našeho kempu, kdy náš grafik Pavel Tichoň, to pošle strašným stylem na největším shorebreaku na pláž, na nula vody. To je video, které docela vyjadřuje naše české surfování, hehe.

Surfový vzor?
Sleduju Championship Tour, ale nikdy jsem neměl top surfaře, kterého bych sledoval. Samozřejmě Kelly Slater, to je nadčlověk a baví mě s ním dělat debilní fotky (viz níže), když mám tu příležitost. Sympatický je Taj Burrow, který vypadal jako člověk, co dopije pivko, zvedne se od stolu a jde do heatu. Hlavně když sleduju ty závody v posledních letech, tak se z toho stává gymnastika a už to není to, co to bývalo. Líbil se mi Ital, který s námi dělal, Daniel Carlucci - jeden z našich prvních instruktorů a ten dokázal nádherně jezdit a orientovat se ve vlně, to bylo super. Tam bylo vidět, že i obyčejný člověk může dokázat jezdit opravdu nádherně. Že to nemusí být super surfař, který cestuje po světě a má ty nejlepší vlny. A samozřejmě moje sestra Terka. (Terka: Nech toho...)

Surfing 3 slovy:
Life is better when you surf.
To je šest...
Surfing sucks!
To jsou dvě...

Tak napiš "Surfing sucks vykřičník."

Kvůli našim fanynkám...jsi zadaný?
Ano jsem a už se mě na takové otázky neptej...

Jaký byl tvůj nejlepší moment při surfování, který by sis dal zarámovat a nikdy na něj nezapomeneš?
Když se mě někdo zeptá, jak dlouho se učíš surfovat, tak to je těžká otázka, protože člověk se učí surfovat celý život. Člověk si ale zapamatuje moment, kdy řekne tak, a teď co jsem udělal, ta vlna co jsem jel, toto je surfování. A ten moment si přesně pamatuju, bylo to ve Francii, bylo to v září, v roce 2008, středa ráno, byla kosa jak hajzl, studil písek a byl jsem na Estagnots a sjel jsem první čisto vlnu, na které jsem dole zatočil...možná sem to dropnul i nějakému lokálovi, to je jedno už. Ale ten moment jsem cítil , že jsem poprvé jel vlnu a zažil jsem ten pocit, co v podstatě chci zažívat do teď dál při každé vlně.

A ten nejhorší, který bys nejraději vymazal z paměti?
Asi když jsme byli na Maledivách a došel docela velký set. Vedle mě pádloval týpek a udělal jsem jeden duck dive, týpek kousek za mnou. Udělal jsem druhý duck dive a týpek nikde. Tam se vytvořil opravdu rychlý proud, týpek byl pryč. A já jsem ho neustále checkoval, jestli je kolem a najednou během 20 vteřin nebyl nikde. To byl zlý pocit, který už nikdy nechci zažít, že jsem se fakt bál, co se mu stalo. Pádloval jsem hned zpátky do impact zóny, kde vlny padaly na mělký reef a snažil jsem se potápět a dívat se pod vodu, jestli tam není zaháknutý za leash. Protože nebyl vidět surf, ani on...na základě nějakých videí a článků a filmů vím, že taková věc se může stát. Asi se to na Maledivách zrovna nestane, ale byla to první věc, co jsem měl v hlavě. Až po nějaké době, kdy jsem to celé propádloval jsem ho uviděl úplně za atolem stáhnutý proudem a pádluje zpět na širý oceán. 10 minut, co už nechci v životě zažít.

Nejlepší surfová kalba?
Těch bylo hodně, hlavně ze začátku...Rád budu vzpomínat na první léto ve Španělsku s Milošem Potužákem, který se nám tam staral o domek a každý náš společný večer byl nejlepší kalba. Ať jsme byli ve dvou, nebo s celým baráčkem.... Miloši, začni jíst maso, hehe.

Máš možnost něco vzkázat sta tisícům čtenářů, kteří nás sledují, co to bude?
Třiďte odpad.

napsal

Jakub Michna
Další články autora

Další zajímavé články

Pozvánka na 1. reprezentační ples českého surfingu

Pražskej serfovej klub má za sebou hodně vydařenej rok 2019. V kostce: 18 serfovejch přednášek, 2 závody v pádlování na serfu, tuna pravidelnýcb serf tréninků (nově 3x týdně!) a třešnička na dortu - grandiozní oslava 2. narozenin v Radlické. PSK nepoleví ani v 2020 a novej rok rozjedou ve stylu…a to doslova. Ať už jste právníci, podnikatelé, studenti, brigádníci v Mekáči nebo volnomyšlenkáři, rádi bychom vás chtěli společně s předsedou Matyášem Menšíkem pozvat na 1. reprezentační ples českého surfingu.