Pražskej serfovej klub přichází s dokumentem z Namíbie

Dnes vyšel zbrusunový teaser na dokument s názvem Kde poušť potkává oceán. Velmi zkušený cestovatel by z názvu uhodl, že se bude jednat o snímek z prostředí Namíbie, kam jsem měl tu možnost se vydat na konci letošního léta společně s Pražským serfovým klubem díky výhře v soutěži Užvím.cz

Začlo to tím, že čtveřice dobrodruhů ve složení Matyáš Menšík, Dan Peřina, Véna Píša a já, se vydala vstříc mysteriózní vlně Skeleton Bay, necelé dva týdny po tom, co vyšlo mentální barel video Koa Smithe.

Je důležitý zmínit, že nikdo z nás neměl kapacitu peněženky na to, aby se do Namíbie podíval nebýt projektu Užvím.cz, kde se nám podařilo získat 4205 hlasů od fanoušků, kamarádů a rodinných příslušníků.

Už na začátku bylo jasné, že by byla škoda si z takové expedice přivézt pouze fotky z Iphonu. Nejen, že Matyáš dovezl více než stovku nádherných analogových fotek (které budou vystaveny na premiéře a kterými budeme postupně omítat na FBInstagram zdi), ale díky Vénovi jsme v Namíbii nasbírali více než 2TB pohyblivých obrázků. Véna Píša je totiž ostřílený film mejkr, který už pěknejch pár let brázdí ve volným čase oceánský pobřeží po celém světě. A jelikož je stejně jako zbytek posádky hrdým členem Pražský serfový kavár...pardon klubu, bylo nad slunce jasné, že právě v Namíbii vznikne jeho debutový dokument.

První víkend v Namíbii - Pražskej serfovel se účastní surf workshopu na Cape Cross

Nebudu vám prozrazovat, jak naše honba za Skeleton Bay a opuštěnými breaky v Namíbii dopadla, na to si budete muset počkat do 16. listopadu na premiéru, ale můžu vám nastínit, že se nebude jednat o klasickej serfovej dokument. Těšte se na úchvatnou namibijskou přírodu, příběhy lokálních obyvatel, faunu národních parků, nekonečný řádky písečnýho swellu, ale také turisticky známé památky. 

Kde poušť potkává oceán - víc než jen dokument o serfingu.
Matyáš Menšík

Nikde nikdo. Prázdné lineupy nejsou raritou. Dobré vlny však jsou.

A když bych měl celej výlet shrnout do jednoho odstavce?  Čtyři zatuchlý serfaři, 30 dní v jednom Rangeru, kterému jsme připsali téměř 10 tisíc poctivejch namíbijskejch kilometrů. 27 dní pod širákem, mimo kempy, v savanách nebo za dunami, kde vám společnost dělají pouze šakali, v horším případě lvi. Všudypřítomnej písek - ve vlasech, za nehty, mezi zuby, pod víčky, mezi půlkami. Místo přechodů zebry uprostřed 700km dlouhé gravelky a přírodní kulisy jako vystřižený z desítky filmů.  A nesmím zapomenou na ploty. Ploty, který oddělují pozemky, národní parky a nekončící část pobřeží  zapovězenou pro běžné smrtelníky hledající vlny.

Sleduj Pražskej serfovej klub na sociálních sítích

Sleduj projekt Kde poušť potkává oceán na sociálních sítích

napsal

Jakub Michna
Další články autora

Nebyl vybrán žádný autor

Další zajímavé články

Rozhovor s Mílou Brzákem o závodu, který přepsal historii adaptive surfingu surfingu

V den, kdy se do lavic museli vrátit všichni školou povinní, se na Bali začala přepisovat historie adaptivního surfingu. Ve dnech 1. – 3. září se totiž uskutečnil závod Bali Adaptive Pro, který se vůbec poprvé odehrál na známém reef spotu Echo Beach, který nadělil fenomenální vlny a otestoval tak kvality všech adaptive (handicapovaných) surfařů. A co víc, celý závod se konal pod taktovkou našeho kámoše Míly Brzáka, který za pomocí Reda Wheatlyho celou myšlenku přivedl na svět! Na Bali dorazilo celkem 24 závodníků z 10 zemí celého světa, kteří bojovali o vítězství v 5 kategoriích - upper limb, lower limb, kneeling, prone, visually impaired. Výsledky najdeš na konci rozhovoru.