Roadtrippin' II: Hurikán Leslie v Lisabonu a vanlife na Peniche Pro

Pokračování článku o roadtripu do Portugalska přes evropské závody světového poháru WSL. Tentokrát mnohem víc v punku a s hurikánem v patách!

Aniž bych to věděla, dorazili jsme do Lisabonu den před příchodem hurikánu Leslie. Rodiče odletěli v pátek a v sobotu to začalo. Měla přijít nějaká bouře a větší swell, ale šli jsme normálně s partou večer kolem šesté surfovat, zhruba v tu dobu, kdy se Leslie točil (nebo točila?) kousek od Lisabonu (viz. první obrázek nahoře). I když na Carcavelos chodily tak dvoumetrové, šíleně rozfoukané vlny silným bouřkovým on-​shorem, jezdit to šlo, tak jsme to moc neřešili. Jakmile jsme ale s partou vylezli z vody, začal docela šupec, který kulminoval někdy kolem 9-​11 večerní tím, že se někde u nás v domě rozbilo sklo! Leslie to docela roztáčel, ale kolem půlnoci se hurikán rozpadl a už byl poměrně klid. Předpověď a modely počasí vypadaly na totální Armagedon, převrácené kamiony, utrhané střechy a podobně, ale nakonec to naštěstí nebylo nic, co by nešlo vyřešit schováním se doma u Netflixu.

Hurikán tedy naštěstí uděřil slaběji, než bylo v plánu, a o to lepší swell s sebou dotáhl. V Lisabonu jsme jásali nad tím, že rozběhl i spoty kousek od baráku, které normálně fungují jen pár dní v zimě a za nedělního deště jsem si ještě dala koncert Xaviera Rudda, takže víkend ve stylu "when life gives you lemons, make some lemonade" :).

V Peniche swell odstartoval MEO Rip Curl Peniche Pro, kam se zatím všichni jezdci s celou WorldSurfLeague parádou přesunuli. Závody začaly prvním kolem v úterý, 16. října, hned první den waiting period. Myslím, že kdyby organizátoři mohli, začnou i dříve, ale i tak bylo v úterý na co koukat, protože jak jste určitě viděli, některé barely chodily v neuvěřitelné velikosti a swell se zdržel až do čtvrtka, takže se odjelo co šlo. Vlastně během těch pár dní stihli všechna kola před quarterfinals. Bylo tedy na čase nechat povinnosti v Lisabonu a vyrazit s naší česko-​slovinsko-​lisabonskou partičkou na road trip do Peniche, podívat se, jak jezdí profíci a ve volných chvílích také něco potrénovat.

Dojeli jsme ve čtvrtek večer na Supertubos, kde jsme zakempili s dodávkami a překvapením (alespon pro mě) byla česká dodávková osada přímo na parkáči za Molho Leste. V Czech rasta gypsy kolonii jsme nakonec zůstali po zbytek Peniche Pro a musím říct, že to byla fakt sranda. A hlavně takových dodávkových variací a vychytávek pohromadě se vidí málokdy!

V pátek ráno jsme si dali skvělou surf session na Molho Leste, protože vlny byly menší a příjemnější (na rozdíl od locals :D). Zbytek dne jsme trávili na závodech, ve stanovém městečku a v obchodech sponzorů, kde většinou dostanete také spoustu věcí zdarma, včetně třeba rybích tacos, které po surfu fakt bodly. Bylo zase krásně, sluníčko svítilo a Corony stály půl ceny co na stejných závodech o týden dříve ve Francii, tak byl program jasný. Za chvli kolem nás začali nervózně pobíhat servírky a přišel Vasco Ribeiro, jeden z nejlepších portugalských surfařů, fotit něco na Instagram, tak jsme ještě chvíli pobyli a pak vyrazili vařit pozdní oběd do dodávky.

Večer šli kluci surfovat a pak jsme po tradičním doplnění sil a zásob v supermarketu Pingo Doce vyrazili do 58surfshopu na Quiksilver & Billabong party. Jenomže když jsme se tam konečně dostali, párty zrovna končila. Dali jsme tedy jen krátkou zastávku u balealských must-​do barů, jako je Bar da Praia a Danau a vyrazili jsme spát s očekáváním velkého finálového dne na závodech. Hlavně jak všechny předpovědi slibovaly, měly být i legendární ranní podmínky na surfování, takže žádná párty, raději surfing! 

Jak už to ale s oceánem chodí, tak za prvního světla jsme byli nastartovaní na pláži a rozespale mžourali na totální flat. Ne. Kecám. Tahle část byla trochu jinak. Jako správná surf děcka 21. století jsme z postele sledovali nejlepší (a zároveň nejhorší) vynález v surfingu - live webcam pláže vzdálené asi 100 metrů … co k tomu dodat, pokrok nezastavíš ale samozřejmě je větší romantika dojít si na pláž a koukat na boží sunrise nad dunou, u čehož nakonec zůstalo, protože swell do oběda nedorazil a ani pak to nebyla žádná sláva. Závody po hodinách pořád odkládali, ale byla sobota a na Supertubos se sjela snad půlka Portugalska a alespoň desetina Evropy k tomu. Quarterfinals tedy nakonec spustili někdy po třetí odpoledne. Vlastně jsme to skoro zaspali, protože v české dodávkové osadě panovala po sobotním obědě hodně vychillovaná atmosféra. 

Pak se nám ale podařilo zvednout a vyrazit na pláž, kde bylo nádherně, sluníčko, teplo a asi milion lidí. Kluky jsem ztratila v davu, ale potkala jsem na duně celou naší portugalskou partu, se kterou jezdím v Lisabonu, takže jsem se k nim přidala a další 3 hodiny jsme se váleli na duně a fandili našim oblíbencům v heatech. Byla to show! Vln sice moc nechodilo a barely skoro žádné, ale co! Atmosféra na závodech byla skvělá a i přes nedostatek vln tam šampióni předváděli neuvěřitelné točky při famózním západu slunce. Snad nebyla jízda bez třistašedesátky, air reverse nebo jiného nesmyslu, a to ve vlnách nad kterými by většina surfařů co znám ohrnovala nos.

Semifinále bylo docela překvapivé, v prvním čistě brazilském heatu vyřadil Italo Ferreira Gabriela Medinu, toho času ve žlutém Jeep Leaders dresu a v druhém heatu opět překvapivě francouz Joan Duru vyřadil Owena Wrighta z Aussie. Finále bylo fakt napínavé a nakonec si pro trofej dojel brazilec Italo Ferreira, takže to bylo skoro doma (v Portugalsku:) ! 

Na pláži se slavilo ještě dlouho po západu slunce,ale my jsme vyrazili na velkou skupinovou večeři do restaurace Gauchão, kde jsme potkali vítěze Peniche Pro, Itala Ferreiru, a i když jsme ho trochu rušili od večeře, vůbec neměl problém se s námi cvaknout. Tamodsud jsme mířili samozřejmě opět do Bar da Praia, kde sice mají asi nejhoršího Dje v Evropě, ale zábava tam rozhodně nestojí. WSL tedy poctivě zakončeno latino party do ranních hodin společně s několika závodníky včetně našeho “kámoše” Itala Ferreiry a pak kemping přímo na parkovišti u Lagide. 

Neděle už byla jen ve znamení léčení kocoviny surfingem (což je nejlepší lék) a trávení mezičasu s partičkou po kavárnách na plážích...prostě nedělní pohoda. Večer ještě úžasná sunset session na Balealu s kamarádem Mariem ze Slovinska a pak návrat do reality, do Lisabonu.

Další zajímavé články

Zveme vás na Quiksilver & Roxy Czech and Slovak Surfing Championship 2019

Rok se s rokem sešel a vesmírné klání českejch a slovenskejch surfařů se opět blíží! Nenechej si ujít již dvanáctej ročník Quiksilver & Roxy Czech and Slovak Surfing Championship, kterej se koná v termínu 21.- 30.6. tradičně ve francouzském Seignosse. Předpověď swellu sledovat nemušíš, protože pokud si na Surfchampu už někdy byl, víš, že to není jen o vlnách. V tomhle článku najdeš všechny informace o tom, co všechno se bude v Seignosse dít.

Zimní surfing v Portugalsku - Q&As

Z nějakého důvodu (dobře, hlavně kvůli surfingu) jsem se během mého ERASMU v Lisabonu zamilovala do Portugalska. Nejdříve jsem si prodloužila ERASMUS o další semestr, pak jsem si hned našla stáž a najednou už to byl rok a půl. Vrátila jsem se do Prahy dodělat magistra a za pouhých pár měsíců mi oceán a portugalská parta chyběli tak moc, že jsem se musela zase vrátit. Ani nevím jak se to stalo, ale už jsem tu skoro 3 roky. Učím surfing, učím SE surfing, dělám webdesign a social media marketing žiju životem so-called digitálního nomáda a snažím se využít všeho, co může evropské San Francisco nabídnout. Do toho samozřejmě patří i být tady mimo hlavní turistickou sezónu. Tedy zima v Portugalsku a otázky, na které se mě lidi často ptají - 3,2,1...

Film No Wave Back je online ke shlédnutí!

Loňskej snímek o prvním českým big wave surfaři Matěji Novákovi je nyní online ke shlédnutí. Film s názvem No Wave Back je již druhým úspěšným surf dokumentem z rukou režiséra Martina Smékala.