#SJAKUBEMNAVLNÁCH: Maroko s emOcean (3. díl)

Po delší pauze z důvodu státních povinností (státní bakalářská zkouška) se vracím s příspěvkem do cestoblogopisu, abych mohl zakončit vyprávění z mého debutu v Maroku s emOcean surf comunnity. Třetí a zároveň poslední díl se bude věnovat tripům, na kterých jsme ujížděli, když nebyl swell, a nebudou chybět ani tipy a triky, bez kterých by by se praktická hodnota mých povídaček blížila k nule. Tipy daly dohromady osoby nejpovolanější - emOcean parta, které přetlumočila Danka. A nelekněte se, že jsou v cizím jazyce. Tento dávno zapomenutý východní jazyk máte zakořeněný hluboko v genech a určitě ho dokážete dekódovat. Mě třeba slovenština vážně baví!

TIPY, TRIKY
1) Depresívne nálady
– keď ťa MSW raz znova oklame a namiesto luxusného swellu je tam 0,003 feetu, náladu ti spraví maslový croissant s čokoládou zaliaty fajnovým papájovým džusíčkom v pekárni v dedinke Aurir.

2) Dopravné dobrodružstvá – keď budeš počítať, aký asi veľký by mal byť tvoj rozpočet, nezabudni prirátať nejaký ten Dirham pre policajtov. Dopravní policajti sú v Maroku veľmi proaktívni a šikovní, a tak zastavujú za všetko. Dávajte pozor na presné dodržovanie rýchlosti, obiehanie cez plnú, a to aj keď idete za kamiónom hore kopcom celú hodinu, parkovanie na blikačkách bez vodiča – stačí 10 sekúnd mimo auta a už ťa pripájajú na odťahovku. Ak už dostanete pokutu, ktorá je štandardne 300 dh (30 eur), skúste zjednať. Dá sa dostať celkom jednoducho na 100 dh.

3) Baran z diery – mňamková lahôdka pre mäsožravcov – pomaly v celku pečený baran v oválnej hlbokej jame 6 hodín, podávaný s rímskym kmínom, chlebom a marockým čajíčkom. Kupuje sa na váhu a ochutnať ho môžete pri hlavnom námestí v Marrakechi na Mechoui Alley. Ak chcete papať pekne rukami na lavici vedľa domácich, určite si ho dajte v prvom „baraniom obchodíku“ po pravej ruke v smere od námestia Jamaa El Fna. Ak budeš ešte stále hladný/​á, ochutnaj Tanjiu vo vedľajšom stánku ( Baran z krčahu) alebo zájdite do stánku č. 31 na námestie – značka, najviac sa z neho dymí.

4) Dezinfekcia – keďže sa v Maroku často prihodí nejaká tráviaca nehoda, a to v oboch smeroch, zbaľ si so sebou domácu dezinfekciu. Ak máš len príručnú batožinu a slivovicu nemáte kde zbaliť, nezabudni si iné dezinfekčné prostriedky nakúpiť na letisku. V Maroku sa totiž k alkoholu tak hladko nedostaneš, a keď áno, je drahý alebo hnusný. Pokiaľ žalúdočné ťažkosti aj tak prídu, môžeš skúsiť aj normálne lieky. Často lepšie zaberajú tie z miestnej lekárne.

5) Miestny slang – v Maroku nie je veľa vecí takých, ako sa na prvý pohľad zdá a platí to aj pre ceny darčekov, ubytovania, parkovania a podobne. Zlaté pravidlo, že môžete zjednať na polovicu nie je úplne vždy pravda, ale určite to skúste. Niekedy to dokonca ide aj nižšie. Odpozorovali sme ale to, že sa lepšie zjednáva so staršími predajcami, ktorí stále ctia staré dobré zásady obchodu a zjednávanie ich baví. Ak si nebudete vedieť rada, zázračná formulka je popýtať si „democratic price“ alebo „berber price“.

6) Jakubův tip - pokud jedete do Maroka poprvé, nebo se bojíte cestovat na vlastní pěst, vydejte se tam spolu s emOcean partou. Si určitě říkáte, že takový PRko bije do očí co? Ale na rozdíl od Grosse to opravdu myslím upřímně. Naučíte se surfovat, užívat si život v surf-​marockým stylu, poznáte další kulturu a to celý ve společnosti nejpohodovějších lidí, co znám. A že už máte skills a lekce nepotřebujete? Kluci vám ukážou všechny spoty a budou vás při ranních session hecovat do životních vln, tak jako mě. PS: Další emOcean kemp začíná již teď v květnu, veškerý info najdete zde. Naváhej a přidej se!

TRIPY
Nejvíc jsem v Maroku od emOcean ocenil sortiment výletů. V poznávacím menu a sešítek s jednotlivým výběrem tripů opravdu vypadal jako meníčko v restauraci. Vlny byly příznivé, a tak jsme do týdenní nabídky šáhli pouze dva a půlkrát. Dva hlavní chody nabízeli rybí atmosféru při surfování v Imsouane a tajinskou žranici v Paradise Valley. Jako dezert se podávali mořské plody grilované na táborovém ohni během sleepoveru v poušti.

Po cestě do Paradise Valley to vypadalo, že jedeme spíš do podobně znějícího Údolí Smrti. Nejen, že kluci zvolili zajímavější, delší a nebezpečnější cestu opuštěnou oblastí, kde kromě rozvodů elektřiny chyběli mnohdy i samotné silnice (jelikož je před týdnem spláchnul liják a následný sesuv půdy). Úžasnou nedotčenou krajinou a malebné údolíčka jsme celé hravě překonali, překvapivě i s našimi low-​end offroad family vany, které bych po všech zkušenostech nazval Dacia Rovery. Aby toho vzrůša nebylo málo, napadlo nás si za jízdy vylézt na střešní zahrádku auta a pořádně si pročechrat kadeře. Ondra se smrti v údolí přiblížil nejvíce…v maximální povolené rychlosti se pouští držadel a zaujímá čerstvě osvojenou pozici alá surfer. Nikdo ze střechy neulítnul a tak jsme všichni dorazili do turisticky profláklého ráje, kde se nám podařilo českým stylem přechcat výběrčího lokální parkovací mafie. Přibližně po hodinovém treku údolím, které by ráj určitě připomínalo v dobách, kdy člověk neznal plasty a jiné nekompostovatelné materiály, jsme se dostali k hnědému jezírku. Oproti jezírkům, co si pamatuju ze Slovinska, tu do průzračně tyrkysové chyběla půlka barevného spektra, avšak osvěžení v horku a dopad pro backflipy poskytovalo stejně dobře. Pro zdolání údolí chybělo už jen přetraverzovat úzkou štěrbinu kolem dalšího jezírka, do kterého nakonec nespadl nikdo, kromě Polesovo PET lahve. Celý den musíte koukat na potoky plastů, které do údolí vyplavují deště a pak se vám stane tohle. No skákat se mu do hnědé neprůhledné hladiny nechtělo, a tak musel vyčkat asi 20 minut, než mu neviditelný proud flašku dopravil ke kraji. KEEP IT CLEAN! Údolím se začali ozývat divné zvuky…kručivá hladová ozvěna se už nedala poslouchat, a tak jsme nabrali do kroku, abychom se co nejdříve dostali do úžasné taverny, kde nás čekal vysněný tajín. I když jsme ho objednali dopředu, tak nás místní masterchefové nelidsky napínali. Předkrmy zmizeli dřív, než bys stihnul vytáhnout mobil a vyfotit to na Insta. Tajín byl boží, stejně jako výhled a vibes v této DIY restauraci. 

Druhý výlet už směřoval za surfováním, a to konkrétně na sever do vesničky Imsouane. Tahle malá vesnička kromě rybího odéru nabízí hlavně nejdelší pravačku v Maroku! Stačí hned u mola v přístavu naskočit do vlny, kde se plní sny každého longboardisty. Ale neberte to doslova jako tady Víťa a jeho Harbour jump (teda pokud sebou nevozíte náhradní paty). Jakmile jsme dorazili do zátoky, málem jsem se počůral štěstím. První co jsem viděl, byl borec na pěnáku, který u mola chytil vlnu, a stoupnul si. Jak si tam tak na tom prkně stál, tak jel a jel tak dlouho, až sem málem na tom sluníčku málem dostal úžeh. Týpek zmizel z dohledu za skálou (a pokud neumřel na stáří, tak jede tu vlnu dodnes), a já se šel okamžitě obléct. Vám povidam, že takhle rychle by se nepřevléknul ani superhrdina v telefonní budce. Pořád jsem to nepobíral, vlezeš do vody, do písečku, uděláš 3 tempa, seš na lineupu, vlnu chytneš, i kdybys měl prkno navoskovaný zespodu, a jedeš až někam do…do prdele! Co totiž marockej čert nechtěl, zrovna jak jsme nalezli do vody, přestal spot fungovat. Mid tide už přenechával místo vyššímu bráchovi, což znamená pro tenhle spot červenou. No co, surfingu patří i zklamání (ale někdy je ho až moc, nepřijde vám?). Naštěstí je hned kousek severně ve vesnici další pláž, kde fungoval solidní beachbreak, a kde za pořádnýho swellu šlape také druhej spot - point break Cathedral. Takže ať je vaše prkno krátký, či dlouhý, určitě z Maroka neodjíždějte, dokud se v Imsouane nezajezdíte (a nezapomeňte checknout tidy)!

Spirit tohodle tripu dokonalo přespání v poušti kousek od oceánu. Pod pojmem poušť si člověk normálně vybaví, žízeň, úpal, fatamorgánu, žízeň a smrt. Jenže v tomhle případě to bylo spíš zima, oheň, teplo, zima, Jegr, teplo. U ohně bylo příjemně, hvězdy nad hlavou, krevety na rožni, jen ta noční teplota byla stejná jako na Šumavě. A právě před tou jsem do Maroka v prosinci utíkal, hehe. Spaní v přírodě je stejně nejlepší (podle mého kámoše ale až na druhým místě za sraním v přírodě) a zejména když spíte v boardbagu…a vlastně, asi bych místo rakve chtěl pochovat právě v boardbagu…ale trojitým, aby se tam vešla i deska.

Toť vše z Maroka...díky za pozornost! Příští měsíc bude víc zajímavého obsahu, o kterém psát, ale mezitím bych se mohl i dokopat k článku o surfování a cvičení (lepší tělo, lepší surfing). Co vy na to?

Další zajímavé články

Zimní trénink na surf v Čechách

Letos jsem byla po dlouhé době většinu zimy v Čechách. Důvodů bylo hned několik, ale dost velkou roli hrál ten, že v Portugalsku nemáme topení. Tedy jasně že alespoň přímotopy, ale ty jednak nevytopí nic moc a druhak mají docela spotřebu €€€. Zkrátka nabídka šumavského mama-hotelu s krbem, vyhlídkami na pěknou zimu plnou prašanu a českou bandičku nakonec zvítězila. Ale jak v zimě úplně nevypadnout ze surfingu i když nejbližší oceán je tisíc kilometrů od vás a ještě skoro v ledu?

Že už žádnej kemp nepotřebuješ? Tak právě ty by ses měl přihlásit!

Přesně tak, tenhle kemp není pro každýho. Právě v tom je unikátní, protože je zaměřenej na ty nejcorovější, nejoddaněšjí český surfový srdcaře. V každým z nás je obrovskej potenciál, kterej stačí jenom odemknout. Přidej se k nám na Advanced Surf Camp na Bali od 1.-11. dubna!

Morocco: The high cost of low living

Rozhodli jsem se tady v tomhle článku nevypisovat, jaká turistická destinace nás v Maroku uchvátila, kde dělaj nejlepší kafe, kde nejlíp vařej, a jaký jsou nejlepší hotely. Spíš bychom chtěli jen tak ve zkratce porefovat o tom, jak na nás Maroko zapůsobilo, co bysme doporučili si vzít s sebou a co naopak zásadně nedoporučujeme. Ono vlastně psát o něčem, kde byla snad už půlka republiky, a ta druhá, co tam nebyla, se tam chystá, by bylo trochu trapný. Máme z cesty napsaných pár poznámek, ke kterým se ve zkratce vyjádříme.