Marosana 2008 10th anniversary

Máme tu pro vás report z největšího mejdanu letošní sezóny. Okořeněného fantastickým poježděním v luxusní lokalitě. To všechno navíc pod patronací největšího zabíjáka, Majkla Marošiho. Skoro až moc superlativ na jeden perex. Pojďme se na to tedy podívat z blízka...

Letošní Marosana byla už desátá v řadě. Deset let se scházejí bikeři na různých místech aby, v prvních letech jen zapili a později i projezdili konec sezóny. Matně jsme vzpomínali, jestli jsme na devátém, nebo desátem opakování téhle taškařice, každopádně už je to pěkných pár pátků, co jsme se sešli prvně ve Fresh Fruit baru v Benátkách nad Jizerou. Tolik nostalgie na úvod. Nezbývá než se prohrabat ve fotkách a najít nějaké to retro.

Zpátky do přítomnosti. V Úpě tenhle rok Majkl a jeho fellaz připravili trať na 4Down a zázemí pro brutální mejdan, který k téhle akci patří jako k psovi uši. Na slopestyle letos nevyzbylo, tak snad příští rok, a nebo za dva. Přecijen, času nebylo nazbyt a Michal měl pouze týden, poté, co se vítězně vrátil z Rampage aby vše připravil.

Celá tahle sranda začala jako tradičně v pátek. Pro některé možná dříve, ale pro většinu nás pracujících bohužel až v pátek odpo, nebo v podvečer. Příběh fr party na MRSN letos začal až okolo desáté naskočením přímo do rozejetého mejdanu. 

Jistě znáte z tv, pokud ne, tak jen lehké nastínění atmosféry - velký stan u hlavní silnice, podium, na něm ska a hc, před ním 200 chlapů, pár koček, spousta piva, jinýho chlastu a před stanem zaparkovaný Bentley. Takže tak nějak ve zktratce to vypadalo v pátek. Hodně, ale hodně rychlá party se zábavním potenciálem hodně, ale opravdu hodně vysoko. To, co je parta bikerů schopná vymyslet aby se pobavila opravdu nezná hranic a málokdy se stane, že by to nebylo vtipný. 

Pivo, rum, zelená, koukám, nejsem na zemi, letím na podium, vstávám, skáču z podia, pogo, pogo, na podiu krásná zpěvačka, v kotli klub čerstvých otců, sakra, stárnem, ale mejdany na síle neztrácej, spíš naopak...

Mlaďákova holka se zamilovala do El Kloko. Ty pohledy, čistá láska. Pohled Mlaďáka, čistý zvíře. Pro tuhle noc má smůlu. Na pokoji v hotelu Maňas Tomek, navlečený do dámských svršků pózuje Kainymu. A před pokojem v technickém kumbálku spí Frenk a spol. Mejdan končí nad ránem a ráno se jde jezdit...

Sobota se nesla ve znamení tréninku a kvalifikace. Lanovkou nahoru, po trati dolů a pořád dokola. Na trati se letos Majkl vyřádil. Přibyla spousta skoků a skočků. Z těch největších a nejvtipnějších nutno zmínit třeba radius těsně po startu. Neotočíte ani jednou pedály a už letíte... Někteří kolem napřed, jiní hlavou napřed. Co je komu pohodlnější. Pár menších odpalů se objevilo různě po trati a jeden poměrně masivní vyšvihli pánové přes cestu v dolní polovině. Z dálky nic extra, z blízka poměrně slušný polet přes silnici. Trochu na bezpečnosti bylo přidáno pod klasickým dropem přes zídku, kde následoval brutální sešup a hodně ostrý zlom do roviny, který vloni nejednomu střelci vyrazil řidítka z ruky a způsobil tak přerušení závodu záchrannou službou. Právě z tohohle důvodu přibyla pod drop zatáčka sloužící jako retardér. 


Do kvalifikace se přihlásil opět nevídaný počet jezdců. Celkem sedm holek, krásný kočky v drsnym sportu. 146 hobby střelců bez nejmenších zábran. A nakonec 23 elitních rozstřelovačů. Tedy bez čtyř dvě stovky lidí se sebedestrukčními sklony se napsalo na startovní listinu a o něco méně se jich pokusilo bojovat o účast ve finále. Holky se kvalifikovaly všechny, hobiků 125 (všichni startující, nebo spíš přeživší trénink) a eliťáků 16. 

Sobotní den opět uzavíral mejdan. Rychlej, tvrdej, chvilkama vtipnej, ale ne moc. Možná někteří z vás mají jiný pocit, ale moje pocity ze sobotní party byly lehce rozpačité. Jednoduše řečeno jsem nic takového zatím ještě neviděl. A myslím, že znovu vidět nechci. Hudba, respektive zvracení na podiu bylo trochu víc než by mému uchu lahodilo, ale přežít se to dalo. 

Spousta lidí se s vidinou finále vytratila na hotely a to co zbylo na místě, zvlášť v kotli byla zvláštní zvířátka. Zhruba dvacítce individuí, které byly na úrovni opic, které necháte týden žrát syrové maso, pak do nich hodinu šťoucháte v kleci tyčí a poté je v o něco větším prostoru stimulujete agresivní hudbou, vévodila malá, robustní, ošklivá a neskutečně agresivní holka a malý svalnatý klučina s ovčími vlasy a usáklým trikem. 

Přiznám se, že jsme zhruba hodinu s Milanem Čižinským stáli na kraji stanu a jenom zírali. Holka se rozebíhala proti klukům a strkala je vší silou do hrazení, nejraději to dělala ze zadu, a tak, aby se postižený co jevíce zranil. A když se pak zvedl a chtěl jí něco říct, dostal od slečny pěstí do obličeje. V ten okamžik vždy přiskočil "ochránce" a slečnu začal bránit. Zvláštní parta. Nejvíc ze všech si tahle zrůdička oblíbila kluka ovečku, kterej si jel bůhví na čem a chvilkama byl skutečně vtipnej. Mezi poskakováním prolézal mezi žebrama hrazení (max. 30cm mezera, pozn. red.), lezl hlavou dolů po reprobednách jako krab (zvíře, s malým k), když spadl na zem, nevstával, ale dělal kliky na jedné ruce a občas se postavil do rohu kotle na hlavu. 

Bohužel jsme se mezi tuhle partu museli v závěru mejdanu připlést, když výše zmíněná zrůdička, pravděpodobně ženského pohlaví napadla Frenka (ano, shaper luxusních trailsů z Hvozdnice) a to už byl opravdu poslední signál k odchodu. Ale zas tak špatný to nebylo, spousta známých, kamarádů a čas k popovídání na opravdu bizarní kulise. 

Ranní vstávání, krásné počasí a příjemný den na obzoru. Hlava čistá, povrch lehce rozbahněný a před námi finále závodu. Ušetřím vás nudných statí typu, Novák dramaticky předjel Pospíšila ve druhé zatáčce a držel vedení až k cíli, kde byl opět neméně dramaticky předjet. Pro to jděte jinam. Stručně a jednoduše tu máme výsledky. Mezi holkama vyhrála Katka Tothová před Terkou Votavovou, Luckou Bohuslavovou a Sylvou Rejfířovou. Finále hobíků patřilo Ríšovi Jozovi. Druhé místo bral Honza Vaner, třetí Milan Čižinský a čtvrté Martin Votoupal. Mezi elitou si nejlépe vedl a finále vyhrál Kamil Tatarkovič, druhý dojel Michal Maroši (nepochopím, jak může tři dny kalit na krev, a pak téměř vyhrát), třetí přilétl Krab (Hynek Hájek) a čtvrtý Erik Kimmel.

Kompletní výsledky si můžete stáhnout ZDE.

A to je z MRSN vše. 10. ročník byl povedený stejně, jako těch devět předcházejících. Takže otřepané klišé říká: "Uvidíme se zase za rok všichni na MRSN." Bude to stát za to. A ne, že ne.


P.S.: ...a pardon za to zpoždění. Další z hektických týdnů ve kterém člověk třikrát objede republiku, párkrát zavítá do zahraničí, vyřeší deset neřešitelnejch problémů, přítelkyni potká vždy ve 12 v noci v posteli aby se s ní před sedmou ráno rozloučil a mezi tím se podělá vše co se podělat může i to co nemůže. A když jsem tak v pátek ve tři ráno seděl po úspěšné akci, okraden o telfon a bohatší o pár zkušeností, v jednom z barů hotelu Hilton vzpoměl jsem si, že tu mám pár FRestů... Stay tuned.

Další zajímavé články