Novozélandský zápisník české bikerky

Na Nový Zéland jsem přijela 8. Července 2013s jasnou vizí: přežít zimu vyděláváním peněz, počkat na Fáboše, který přiletěl o pár měsíců později, procestovat co se dá a skončit v Queenstown na biku. Všechny plány dokonale vyšly, naše punková kára Toyota Estima přežila několik tisíc kilometrů jen se dvěma defekty a oddělaným tlumičem. Žraloci ani Maorové nás nesežrali a z nechutného piva jsme se neosypali. Konečně nastal čas, kdy si zásluhou užívám těžce vydělané peníze v Bikeparku v Queenstown a jdu se s Vámi podělit o zážitky i doufám užitečné informace. 

Do Queenstown jsme si to přisolili na začátku března, což je konec léta a tím pádem nejideálnější čas, jak na ježdění tak na všechno ostatní, protože je tu o dost méně turistů, turistických bikerů a vůbec veškeré havěti. Nejdříve jsme spali několik nocí v našem epesním campervanu na parkovišti u Jump parku na Gorge Road, což je jedno z nejznámějších dirtovišť - podle mě umělecké dílo tvořené lopatou. Chytáme se za hlavu, že jsme nechali bmxko v Aucklandu a jedeme do mekáče na net hledat ubytování. Místo ubytka jsme sehnali růžového Transition Syren v super stavu za dobrou cenu, stala jsem se konečně majitelem fulla a byla jsem ready to go. Večer se nám dokonce ozval jeden couchsurfer a to znamenalo po delší době teplou sprchu! Fáboš o pár dnů později koupil krásnou střelu Trek Session a od té doby jsme jezdili, co jsme mohli. Šli jsme do půlsezonky, protože tu existuje pouze jednodenní a třídenní permice, nebo půlsezonka a sezonka. Naštěstí pro něžné pohlaví tu jsou Ladies Night každý čtvrtek se slevou. Gondola je postavená na šíleně prudkém, skoro kolmém svahu a umožňuje opravdu královský výhled na jezero Wakatipu, který všichni znáte z fotek a videí. Bikepark se rozléhá na západní straně gondoly a je tvořený z mnohem více tratí než je na mapě, protože stále přibývají nové a mezi nimi se objevují různé zkratky, přípojky a odbočky. O kondici parku se každý den můžete informovat na internetu, kde zjistíte, zda právě zrovna neprobíhá nějaké kopání, nebo uzavírka.

Na zahřátí by si každý měl dát Hammy’s Track (Easy), což je hodně dlouhý a zábavný flow trail, bohatý na klopenky, který si užije v sedle, jak rodinka s dětmi, tak zkušení sjezdaři, kteří využijí každý dvoják nebo lávku. Další evidentně milně easy označená trasa je Thundergoat, otevřená nově od Vánoc, která je neskutečně rychlá, plná přepálených lavic, úzkých míst a vybržděných rolet a okamžitě se stala místem způsobujícím největší množství úrazů v celém bikeparku! Pak zde najdete intermediate Vertigo a Orogonal, skvělé, zábavné, rychlé trasy s množstvím dvojáků a klopenek, na kterých se pokaždé budete něco učit a hlavně se zlepšovat. Po rozjetí na jedné z jednodušších tras se pravidelně přesunuji na černé one diamond tratě, které jsou plné technických pasáží, kamenů, kořenů i dropů a jsou srovnatelné s naším 3DH cupem. Do těch se řadí Armageddon, Thingimajig, Rockgarden a Singletrack Sandwich, podle mě nejzábavnější tratě, kde pořád docela letíte, ale jste rádi, když neletíte k zemi. 

Když jsem zjistila, že všechny tyhle tratě sjedu bez problémů, vrhla jsem se na Grundy, slušný double diamond, který se ale v každé své sekci dělí a vy si můžete vybrat, jestli se chcete zabít pomalou, nebo jistou a rychlou smrtí. Ve finále to není tak strašné a i pro mě po pár týdnech v bikeparku s menším úsilím sjízdné. Pouze kvůli tomuhle článku jsem se vydala omrknout expert only tratě World Cup, Hobbit a FanTrail. Je to dost dlouhá série velmi technických pasáží umístěných v nejprudší sekci kopce, kde to prostě nemůžete jen tak poslat na autopilota a čekat co se stane. Původně jsem si myslela, že nic z toho jezdit nebudu (nejsem přeci magor), ale bohužel přišlo zjistění, že pěšky to nejde už vůbec. Každý metr těchto tří navazujících tratí je klíčový a vcelku extrémně nebezpečný. Po překonání kolmé stěny s dropíkem na Vás čeká koryto s odpalem, na které navazuje nikdy nekončící skalka, pak skála s dropem, o stromech snad nemusím vyprávět a dále už nevím jak to popsat. Můžete zde potkat profíky ladící formu na světové poháry, nebo místní magory, o kterých sice nikdy neuslyšíte, ale natrhli by Vám zadek levou zadní. Ještě je tu jedna neoficiální trať pro kreatury pocházející z Marsu se jménem Killer Bee, ke které Vám pouze popřeji Good Luck. Pokud jste přežili, na vrcholu, uprostřed a v cíli najdete nezbytné pítko a nářadí pro případ potřeby, což jsme nejedenkrát využili.

Deset minut od našeho baráčku se nachází Freestyle Terrain Park Wynyard, známý svým rozsahem po celém světě. Dostanete se k němu buď autem, které necháte nahoře a následně sjezdovou tratí, nebo rovnou z bikeparku odbočkou z Hammy’s tracku, kde po příjezdu k potoku musíte vytlačit přibližně 30m prudkého výšlapu, ale stojí to za to. Obsahuje Profi lajnu s 8m+ dvojákama zakončenou mega přescesťákem tak akorát pro Kellyho McGaryho. Dole se pak nachází dropy, dirty, lávky a nespočet lavic různých velikostí, na kterých se můžete bez problému bavit několik hodin i když nejste profík. Dirtaři tam chodí trénovat beka na dřevěný odpal do měkkého nakypřeného dopadu, potkáte tu trénovat i 60ti leté seniory a prostě tam nikdy nebudete sami. Na Wynyardu bohužel žádné pítko není, ale zato je přímo uprostřed pohodlné sezení s výhledem na skákající kámoše. Pokud chcete zkusit backflip poprvé v životě, můžete zajet do centra, kde je jednou za čas postavený Air Bag a odpálit to, hodně štěstí. 

Všude okolo Queenstown se nachází další desítky kilometrů trailů připravené na objevování a protože už jsem je tenhle rok nestihla, budu se sem muset vydat někdy znovu. Je to tu prostě cyklistický ráj ať už jste silničář, enduro jezdec, dirtař, nebo sjezdař. Tomu odpovídají i pravidelně organizované soutěže a bikové festivaly světového měřítka s mezinárodní účastí. 

Konec sézony se pravidelně ukončuje masivním sjezdem všech místňáků převlečených do nejrůznějších kostýmů, který letos pokračoval dále do centra po schodech a rovnou do bikového baru Atlas na párty. Tento Last Train jedoucí po Vertigu byl neskutečným zážitkem pro všechny zúčastněné, speciálně pak pro týpka na silničce(!). 

Já osobně jsem si splnila cíl nezranit se, nabrala jsem spousty zkušeností a dokonce jsem vysoce překonala své dosavadní schopnosti. Čas v QT jsem si maximálně užila a vsadím se, že každý by si tu našel to svoje. Doplňující info: párty tu jedou nonstop a je jedno jestli je pondělí, nebo sobota. Doufám, že informace v tomto článku motivují nejednoho bikera a hlavně bikerky k výletu na Zéland, nebo alespoň k pohybu. 

Závěrem osobní doporučení: Pokud chcete být šťastní jako já, nesrovnávejte Whistler s Queenstown, přestaňte se předhánět, kdo má lepší teleskopickou sedlovku a běžte jezdit!