Trip na Sram Specialized Enduro Series Lago di Garda 1.část

Terlago nás přivítalo nádherným slunným počasím a úžasnými výhledy na okolní hory a tak jsme se těšili až si zajezdíme. Jelikož jsme jako jedni z mála dorazili do Terlaga o den dřív než byl plánovaný trénink, tak jsme se vydali prozkoumat dvě erzety z celkových pěti, na kterých se závod pojede. Zvolili jsme erzety 3 a 4 , které byly nejblíže. Výjezdy na start erzet byly dlouhé a hodně prudké a samotné erzety měly délku cca 5minut v terénu plném kamení. Úseky byly zábavné ovšem jen ty přejezdy byly vražedné. 

Na sobotní den nám Terlago opět připravilo skvělé počasí, sluníčko, modrá obloha a rtuť teploměru šplhala poměrně dost vysoko. Prostě idylka. Na programu byl oficiální trénink a večer nás čekal prolog. Vyrazili jsme i s dalšími českými bikery směr první a druhá erzeta. Na start první erzety nám to trvalo asi 55minut a to téměř pořád do kopce, kde jsem potkával hodně borců, kteří měnili duše, takže jsem si říkal jen ať tak nedopadnu. 

V půlce první erzety jsem samozřejmě do duše udělal pořádnou díru. Byl jsem pak nucen odporoučet se shutle busem zpět do kempu, kde jsem si konečně udělal ze svých kol bezdušáky. Po dokončení transformace dušových kol na bezdušáky jsem s Michalem Prokopem a spol. vyrazil směr 4. a 5. erzeta. Bohužel ani na něch mi nebylo přáno a kola mi stále ucházela, takže co 100metrů to dofukování. Byl jsem už úplně bezradný a začalo mě to dost flustrovat, ale nějak jsem tu pátou erzetu sjel. I přes technické problémy mě pátá erzeta neskutečně bavila, byla z těch všech nejdelší a sjezdovější, kořeny, kameny, hlína, plynulé zatáčky. Paráda. Po konečném úseku pětky měl vést večer i prolog, takže jsem se na něj soustředil, abych si vybral nějakou dobrou stopu. 

Na půl šestou jsem měl naplánovaný start prologu, který se konal v těsné blízkosti Terlaga a vedl vyschlým korytem potoka, takže o různorodost a ostré kameny nebyla nouze. Po jezdci se startovním čísle 75 jsem konečně odstartoval, po 5metrch ostrá 180´ zatáčka a 200 metrový sprint do kopce, ten byl opravdu výživnej a pak hned dolů korytem potoka a kolem zdi místního hřbitova, ještě nějaká ta šikana a čekal mě závěrečný sprint na náměstí. 

Po menším zaváhání jsem do cíle dojel za 2minuty neboli 30s za vítězným Michalem Prokopem, který jel opravdu neskutečnou kudlu. Na 17.místě dojel Přemek Tejchman. Výsledek mě ovšem nemrzel, byla to zábava a super zkušenost a viděl jsem co musím zlepšit. 

V závodní den bylo počasí nekompromisní, nějakých 7´C a úplná průtrž mračen. Tak jsem od rána váhal jestli vyrazit nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl nevyrazit do závodu, jelikož jsem věděl, že by to nedopadlo dobře. Tak jsem šel, alespoň fandit ostatním. Po druhé erzetě musel odstoupit Přemek Tejchman, který si v druhé erzetě poranil koleno po pádu na kluzkém povrchu erzet. Jak sám řekl, “byl to děsnej rockandroll, bylo to jak když jedeš padesátkou po ledu“. Ty šťastlivce co po pěti hodinách v dešti a zimě dorazili do cíle by nepoznala ani vlastní matka. Bláto jim doslova vlezlo až do uší. 

Náročný závod v dešti a zimě ovládl Ital Milivinti se součtem časů erzet 25minut a 10s. Michal Prokop dokončil závod v Terlagu na skvělém 5.místě. Já osobně jsem byl rád, že jsem nejel, alespoň jsem se nezranil, ale už jsem věděl, že další závod, který se měl konat na Gardě, pojedu za každého počasí. 

Po vyhlášení výsledků, jsme se s Adamem zabalili a vyrazili směr právě Riva del Garda, kde se za pět dní měl konat další závod a legendární Bike festival, ale o tom koncem týdne.