Ego Kits - sjezdování s elektromotorem

Jak jsme zvěstovali v reportu z Eurobiku, máme pro vás první test. Hnedka ze začátku to je asi to nejzajímavější, co se nám k testu mohlo dostat a to sice elektro kit EGO (http://www.ego-kits.com/), určený především pro enduro a offroad využití.

Kolo i s kitem nám nabídl a nakonec i poskytl Štefan Čeman, jakožto zástupce RIDE s. r. o. výhradní distributor EGO-​kits pro SR a ČR a obecně specialista na všechny možný ebiky. Štefan je bývalý reprezentant slovenska v DH, má naježděno i nějaký to enduro na krosce, takže už to bylo zárukou, že mi nepošle nějakej krám, co se mi rozpadne po prvním sjezdu.

Kit byl namontovanej na Koně Operator 2012 ve velikosti S. Já sám tuhle velikost vozim na všech kolech, takže mi to maximálně vyhovovalo. Kolo s kitem se nakonec váhou vyšplhalo na nějakých 24kg. Člověk by na první slovo řek, že to je těžká kráva, ale když si uvědomíme, že nám pomáhá motor s výkonem 2400W? Ano, váha jde stranou. Kolo určitě není na žádný závodní využití, je to prostě zábava, zábava a jenom zábava. Z kopce mu váha jedině pomůže, kolo líp sedí u země, líp žere nerovnosti. A do kopce jí díky pomoci motoru ani nepoznáte. 

Kolo jsem měl půjčený na tejden a za tu dobu jsem najezdil přes 100km. Ze začátku jsem jen tak popojížděl kolem domu, protože jsem moc nedůvěřoval výdrži baterky, ale když po dvou hodinách celkem velkýho zatížení svítily 4 signalizační diody z 5, bylo jasno – jedeme dál. Zbytek dne jsem už došolíchal v okolních lesích a druhej den jsem zkusil, co baterka vydrží. Jak to dopadlo je vidět na screenu níž. Kolu jsem dal vážně zabrat tak jak to jenom šlo. Žádná lítost, pořád plnej, jen jsem občas přišlapával, za prvé aby dýl vydržela baterka, za druhý, když to bylo nutný, kvůli stabilitě. Touhle kombinací jsem se dostal na nějakejch 25km. Vzhledem k tomu, že baterka je testovací a jezdí už od počátku věků, takže má sníženou kapacitu, si myslim, že to je velice, velice dobrej výsledek. Takže co se týče výdrže, dojezdu. Určitě žádnej strach. Údaje jsou malinko zkreslený, protože jsem se stavoval dvakrát v hospodě, ale převýšení atd. je tam vidět jednoznačně. 

Další dny probíhaly ve stejnym duchu sjezdovej trail nahoru, ten samej dolu. Doma napít a ještě jednou to samý. Žádnej vývoz, žádný čekání na bus, jen jezdíš. Užíváš si cestu dolu, ale i cestu nahoru. Všechny tyhle dny jsem absolvoval sám, protože krom motorky není nic jinýho, co by s váma mohlo v kopcích držet krok. Takže holt nebyla příležitost ani na nějaký hezčí záběry od někoho jinýho. Abychom mohli alespoň trochu dokumentovat jak se jezdí, dohodli jsme se v pátek s klukama z dc, co si pro zábavu točí, že půjdem něco zkusit. Tři zkušební průjezdy a jakože naostro – rána, upálená přehazka…

Druhej den byla velká akce v Děčíně – BUBA Invitational, kde mělo spousta lidí domluvenou projížďku, takže jsem na rychlo večer stáhnul přehazku z pevňáka od Honzy „Kaštana“ Šavra. Vše v pohodě, v sobotu můžem jezdit. Takže dotočímě nějaký ilustrační záběry? První tři zkušební, rána, přehazka upálená…Tohle dávám za vinu koně a jejímu propínání řetězu při pružení. Nedá se nic dělat, probudil jsem v sobě poslední zbytky mechanickýho ducha a na komplet od sramu jsem namontoval SLX od shimana ze svého druhýho kola. Toť vysvětlení ke strohosti záběrů z ježdění. Holt nám technika nepřála. Sice to neřadilo uplně podle představ, ale na vyzkoušení všech zájemců to bohatě stačilo. 

A jak se jim to líbilo? První se projel dlouholetej kámoš Honza Dvořák, sjezdař, línej sportovec: O možnostech přidání elektromotoru jsem už slyšel mnoho věcí a tak jsem byl hodně zvědavý, až si to zkusím. Na první pohled jsem byl mile překvapen poměrně malou velikostí, nicméně míň spokojen jsem už byl s vahou, která se ještě razantněji zvedla, když jsem na záda nasadil batoh s baterií. Jako nevýhodu také vidím snížený střed a tím pádem větší náchylnost na rozbití jak kitu, tak mě. Jako velikou výhodu naopak vidím možnost namontování na jakékoli kolo! (téměř jakékoliv pozn.red.)
Ale po prvním odzkoušení byly moje všechny negativní emoce pryč. Po prvním zatočení „plynem“ jsem si připadal jako malý dítě. Dvakrát jsem si šlápnul, přehodil a zbytek jsem nechal na elektromotoru a když se kopec předemnou zdál moc strmý, párkrát jsem si přišlápl a no problem! Pocit přeskakovat kořeny a jiné terénní nerovnosti v jízdě do kopce? K nezaplacení! A co si budu nalhávat, zrychlovat z kopce bez nutnosti šlapání je tako boží! Rozjezdy na skoky bez větší fyzické námahy jsou taky fajn.Abych to shrnul na konec, můj názor je takový, že s kitem se dá zažít spousta legrace a po menších úpravách a to z hlediska jak technických, tak finančních bych vážně popřemýšlel o koupi kitu.

Hned ho střídal bývalý spolužák, druhý testovací jezdec Tomáš „Žoržo“ Eibl  (https://www.facebook.com/biketrial.show) reprezentant v mtb trialu, účastník světových pohárů, 9. Na mistrovství evropy - poháru Jestli někdo hledá kompromis mezi motem a kolem, tak tohle je to co hledá. Sjet si singletrek pěkně s kopce dolu a potom na elektromotor nahoru nemá chybu. Kolo má dobře rozloženou váhu, ale mojí výšku postavy, bych potřeboval velikost L. Ovládání elektromotoru, které je na pravé straně řídítek v podobě gripshiftu je vcelku neohrabaný. Při držení "plynu" jsem ztrácel možnost ovládání zadní brzdy, protože jakmile jsem si chtěl přibrzdit automaticky se mi plyn ubral. Volil bych spíš ovládaní jak tomu je u motorek na celé rukojeti. Jinak mě kolo maximálně nadchlo. Plynule reagovalo na přidání plynu. Tahlo i do prudkých kopců bez potřeby přišlapovat a to i když byly baterky z části vybitý.

Třetím jezdcem, který si vyzkoušel tuhle hračku byl Honza Šavr. První dojem mi trošku pokazila váha kola a nutnost mít na zádech batoh s baterií.Doporučoval bych si první jízdu počínat opatrně, přeci jenom kdo si na nájezdu na skok přidá plyn, kolo se chová spíš jako motorka a lehce se člověk dostane do krizový situace.Co mě překvapilo je to, jak takhle malá potvora táhne do kopce, neni problém jet po zadnim bez šlapání.Mít přebytečných dva a půl tisíce euro tak bych si to snad pro zpestření pořídil.Je to zkrátka pohodlnej samohyb pro lidi který jsou líný do kopce tlačit jako já.

Kolo testovalo ještě X dalších lidí, ale to by tu z toho byl román. Vesměs reakce totžný, negativní pohled na váhu, ale po prvním vyzkoušení všeobecný nadšení. Můj názor jde už vyčíst z toho jak probíhá celej článek a to hlavní je videu. Ale tak shrneme, co tam není. V první řadě si je potřeba uvědomit, že je to kolo, ne motorka. Takže i když máte plyn, nemůžete čekat super krouťák!

V průběhu ježdění jsem si to musel několikrát připomenout, ale hned jak jsem se vrátil zpět na zem a uvědomil si, že to je vážně kolo s motorem, byl jsem zas v sedmym nebi. Kolo je suprově manipulovatelný a chová se jako většina sjezďáků. Co si budem povídat, není to tak dlouho, co sjezdový speciály měly tuhle hmotnost bez motoru. Za celou dobu se mi podařilo motor jen 2x přehřát. Má ale tepelnou pojistku, takže se sám vypne a za 2 minuty můžete zase jet. Čim víc kolu budete pomáhat, tim dýl vydrží baterka, tim míň se bude trápit a alespoň vám to bude pořád připomínat, že jedete na kole. Co se nabíjení týče, je to řečeno ve videu – dvě možný nabíječky, jedna nabíjí 6 hodin, jedna 1,5hodin. Nabití vyjde cca na 4kč! Takže mnohem nižší náklady, než na jakejkoliv skůtr.Co se mi vyloženě nelíbilo? Baterka fakt neni úplně lehká, ale batoh je parádně vyztuženej, takže se na to dá zvyknout. A řešení plynu. Asi se na to dá zvyknout, ale otáčecí plyn mi nepřijde jako nejšťastnější řešení. Nedokázal jsem najednou držet prst na zadní brzdě a zároveň přidávat. Já bych ho osobně dal třeba na páčku a klidně i na druhou stranu řídítek, ale to je fakt drobnost. Takže asi jediná věc, která mi brání v pořízení, bude cena. Pořád se jedná o novinku, takže cena za samotný kit je 2499€. Kit obsahuje vše co potřebujete pro zprovoznění kola a přechod na novej level ježdění. 

Druhej den testu mi ještě narychlo přišla zásilka od Rubeny. A to sice freeride a enduro pláště Rubena Triton XFR, pláště měly následující tagy:
Zero tolerance – nová řada TOP plášťů pro BMX a EXTREME. Při výrobě těchto plášťu, především pro závodní účely, byly použity jen ty nejmodernější konstrukce, technologie a směsi.
Racing Pro směs – výztuha patky z lehčího aramidu místo lanka. Nejlehčí verze. Nízký valivý odpor, velký hustící rozsah. Závodní účely
Silica medium SLC – Speciální směs s příměsí aktivované siliky. Nízký valivý odpor, výborný adhezivní vlastnosti a dlouhá životnost. Univerzální podmínky. Vyniká stálostí při nižších teplotách.

Je to nejlehčí verze pláště, která se vyrábí a jednalo se spíš o takovej předtest. To hlavní, stejnej plášť, ale v nové verzi směsi, kterou pojmenovali DEAD, mi přijde cobydup a jeho vlastnosti, jakožto novinky budou ty hlavní. Směs bude ještě měkčí, takže přilnavější, takže lepší, takže jsem zvědavej! Vzhledem k tomu jak jsem nadšenej z týhle verze, mě zajímá, co se dá vylepšit. Nějaký závěry uděláme až po dlouhodobějším testu obou verzí. Ale to co ukázaly doteď, je vážně super. Pláště byly na 24kg těžkym kole, dostávaly zabrat při brždění, a při aktivní akceleraci motorem a pořád to na nich není vůbec znát. Suprově držely i na mokrym asfaltu i lepivym bahně, který fakt efektivně odhazovaly a tim se samočistily. Víc si toho povíme až v kompletním testu, ale už teď jsem si jistej, že velký dosud nejvíc ježděný značky budou mít konkurenci. 

Závěrem? Snad už jenom poděkovat za tuhle příležitost a doufám, že se u nás začne EGO ukazovat víc a víc. Poděkovat https://www.facebook.com/DanHanusPhotography za super fotky a Michalovi a Adamovi z Děčína, že mi pomohli s videem. 


Další zajímavé články