The Oakley Girlssession aneb deník z Finska

The Girlsseession je více festival holčičího ježdění než klasický závod, a proto jsme se rozhodly vás o dění informovat formou subjektivního deníku. Lucka získala na tuhle akci divokou kartu díky 4.místu na Scullcandy Sissta Session a já dostala akreditaci. Avšak bez pomoci Roxy by se nám o netradičním výletu do Laponska mohlo jen zdát. Děkujeme tedy jmenovitě za pomoc Matušovi Hubkovi, Noore Vihervaare a Viole Burnett.

Středa 7.4.2010
Původně jsem chtěla na letiště Franze Josefa do Mnichova vyrazit ve středu nad ránem, pak navečír a nakonec bylo všechno úplně jinak. Věci, které vždy ležely na svém místě, tam neležely, auto, které vždy startovalo, nestartovalo. A tak jsem se na cestu do Mnichova vydala sama v jedenáct v noci. Cesta to byla lehce monotónní. Nemaje autorádio, jsem si u Plzně začala povídat s náklaďáky, u Regensburgu jsem zpívala a ve tří hodiny v noci prosila dědečka Mrazíka, ať už jsem na místě, aby mě ve čtyři hodiny nad ránem před bytem mého kamaráda zastavilo černé BMW, z nějž vyskočila „Staatliche Polizei“ a tu divnou holku v kulichu s očima králíka azurita s alergií si proklepla ze všech světových stran. 

Do království postel jsem se zaryla v půl šestý, kdy okolo začaly rachtit tramvaje, abych v deset vstala a vyrazila na letiště, kde jsem jim nemínila nechat ani euro za nechutně drahý parking. A tak si můj „shark“ teď medí mezi limuzínami v Bussines park Munchen, odkud jsem to na „Terminal-​eins“ vzala stopem v dodávce se vzduchotechnikou.

Jakmile mě Lucka s partou uviděla, spadl jí kámen ze srdce. Ne že by se jí stýskalo, ale dorazila jí letenka. No, a nakonec zbyl i idylický čas na oběd a shopping časopísků, které budu dobrovolně vláčet celou Evropou, jen abych je měla. Poté už jsme vzlétly do prostoru duty free nevědouce, že mi v batůžku zůstal zelený půlgram.
Do finského Kuusama jsme letěly s airBaltic.com. Let Mnichov – Riga – Kuusamo byl proložen zastávkou ve finské Lappeenrantě, kde všichni spolucestující vystoupily a my si užily privátní vyhlídkový let s dvěma letuškami. Škoda, že byla tma. Přistávaly jsme po půlnoci, kožený jak ztvrdlá žvejkačka.

Čtvrtek 8.4.2010

Země tisíce jezer a hlubokých lesů nás přivítala závějemi mokrého sněhu. Poslední týden a půl tu prší. Dostáváme parádní apartmán se saunou, kde s námi bydlí Finka žijící všude jinde jen ne ve Finsku,Viola Burnet, Argentinka Chani Mixaux, Skotka Claire Frost a Finka Marie. 

Resort Ruka, kde se akce koná, je asi největší kopec v krajině vzdálený půl hodiny jízdy autem od letiště Kuusamo a tyčící se do úctyhodných 418m.n.m.. Pravda, zní to jaksi podivuhodně, ale jedná se o moc příjemný areál zasazený v severské krajině sobů, kam jezdí převážně Finové a Rusové. Battery Park Ruka je dlouhý cca 700 metrů, do alpských velikánů má tedy daleko, ale je moc zábavný. Najdete v něm tři linie skoků ve třech lajnách, spousty railů a bouliček a na  konci wallride. Na malém prostoru spousta legrace. Navíc na první pohled je jasné, že se dají v lese najít různé legrácky. 

V parku se proháněla celý den spousta dětí, netradičně opravdu hodně holek a místní kluci. Nikdo nic neřešil, všichni stashovali a odpoledne se rozeběhly „snowboardové lessons.“ Připojit se do jedné ze tří skupin rozdělených dle úrovně se mohl kdokoliv. Svou hodinu výuky měly i lyžařky. Mezi nimi zářila především malinká osmiletá Estonka, která točí 540 na velkých skocích a je jak z gumy. Nechat si poradit od místních lokálů ale neváhaly ani holky pozvané do sobotního tříhvězdičkového závodu, a tak se jezdilo v bandě nahoru a dolu. 

Mezi všemi těmi lidmi jezdila i Enni Rukajärvi, překvapivá vítězka série TTR z Finska, kterou před rokem znalo právě jen pár místních. Avšak její recept na úspěch jsme dnes okoukly, celý den jezdila s klukama. 

Večer se koná market, kde každý může prodávat a nakupovat použité snowboardové vybavení, které už nechce a potom je na programu bouling s pivkem. 

Zítra nás čeká trénink, coaching a hobby team contest a v sobotu hlavní závod TTR se třemi hvězdičkami.