Surfing v Maroku

Jelikož jsem loni byla na studijním pobytu v Portugalsku, nadchla jsem se pro surfing, do kterýho jsem se záhy zamilovala, a tak nebylo složitý seznámit se s místní surfařskou komunitou stále básnící o perfektních surfařských spotech v Maroku. Říkala jsem si, že se tam jednoho dne musim vypravit.

Letos v říjnu, kdy jsem měla už po několikátý choutky odjet do milovanýho Porta, navštívit známý, zasurfovat a odpočinout si od všedních, šedivých, podzimních dnů tady v Čechách, se mi naprosto nečekaně naskytla možnost odjet místo do Portugalska, do Maroka.

Při hledání letenek do Porta jsem zjistila, že let do Afriky je mnohem levnější než do Evropy. Neváhala jsem, zavolala kamarádce a ihned bookovala.
Přes nízkonákladové společnosti lze sehnat let za vskutku lidovou cenu. Víza do této země nejsou potřeba, pouze na místním letišti se vyplňuje krátký formulář.

Ještě před odletem jsem se spojila s mým portugalským učitelem surfingu kvůli informacím o nejlepších surfařských spotech, a pak už nezbývalo nic jiného než se těšit. S kámoškou jsme to pojaly jako tzv. „punk trip“, neměly jsme do poslední chvíle nic zařízeno. V batůžku pár hadrů, v peněžence pár desítek eur, v ruce letenky a už jsme stály na letišti Ruzyň, kde jsme netrpělivě čekaly na letadlo do Milána. Měly jsme obavy, aby nemělo zpoždění, protože z Milána nám hned navazoval let do marockýho Agadiru. Vše bylo bez problémů a my se ocitly na místě.

Přiletěly jsme do velmi teplýho, nočního Agadiru a zpočátku nám tak trochu spadla čelist. Ti Arabové se nám moc nezdáli a my, jako dvě modrooký blondýny, jsme se v okolí tmavýho letiště začaly cejtit „podezřele“. Netrvalo dlouho a asi po dvou dnech jsme zjistily, že sice Arabové vypadají strašidelně, ale jsou naprosto neškodní. Dostaly jsme se pomocí taxíků (který jsou celkem levný) a busů (který jsou téměř zadarmo a překvapivě v dobrym stavu) do tzv. surfer's paradise.

Je to malá vesnička jménem Taghazout, vzdálená pouhých cca 20km od Agadiru, plná příjemných restaurací, surf shopů, obchůdků se suvenýry, ale hlavně! - nachází se podél oceánu lemovanýho vlnami, ve kterých řádí na surfboardech spousta borců, ale i začátečníků.
Každej úsek má rozdílnou výšku vln, takže je libo si vybrat dle dosavadních zkušeností. My jsme měly obrovský štěstí na lidi. Přes ně jsme se dostaly k naprosto luxusnímu apartmánku přímo na pláži, za opět lidovou cenu. Hned první den v Taghazoutu jsme narazily na místní surfaře vlastnící půjčovny, takže i vypůjčení surfů bylo za hubičku. A my si začaly užívat plnými doušky místního života, kterej nás natolik oslovil, že jsme se vůbec nechtěly vrátit domů.

Z zpočátku strašidelných Arabů se vyklubali naprosto přátelští, milí, ochotní a především nezištní lidi, se kterými jsme si užily kopec srandy. Brali nás na různý surfařký spoty, po výletech v okolí a do restaurací s marockými pochutinami. Byly jsme jak v ráji a říkaly si, kdy se co pokazí. Byly jsme bez přehánění doslova okouzleny místní atmosférou. Co se týče marocké kuchyně, libovaly jsme si. Skládá se především z masa ryb a zeleniny. V Maroku, jakožto muslimské zemi, je zakázán prodej a pití alkoholu. Přesvědčily jsme se na vlastní oči, že tomu tak doslova není, ale i tak nám vůbec alkoholickej drink a celkově bujarej evropskej párty styl vůbec nechyběl. 

Ba naopak, užívaly jsme si čajů z čerstvých bylin a vodních dýmek, který bafá každý druhý Maročan. Po každodennim surfingu jsme se opojily čajem od místního šamana, kterej nás fascinoval svými schopnostmi a dostaly se do neuvěřitelný pohody. Tolik jsme litovaly, že jsme tam jen na týden. 

Kromě Taghazoutu a okolních surfařksých spotů (např. Tamri – spot No. I, Devil's Rock či Tamraght), jsme se podívaly ke křišťálově čisté řece - „zakázanému“ místu, o kterym cizinci neví (naši maročtí průvodci si nás natolik oblíbili, že nám toto místo bylo odtajeno) a předposlední den jsme si půjčily auto a jely za kulturou. Navštívily jsme podle Maročanů nejzajímavější královské město jménem Marrakech. Marrakech byl odjakživa trhovým centrem berberských kmenů, kteří sem přijížděli prodat a utratit.
Maročané mají neuvěřitelnou zábavu v různých hrátkách. Shlukují se na nejživějším náměstí světa Djemaa El Fna. Tam vám opravdu přeskakují oči. Nevíte, co sledovat dřív. Jsou tu nejrůznější zaklínači hadů, fakíři, řečníci, chlapíci s kobrami, ženy malující na tělo henou a lidé provozující atrakce všeho druhu. Hotový karneval. 

K občerstvení nabízejí stánky s nekonečným množstvím pomerančů nefalšovaný džus, čerstvé pokrmy a všemožné specialitky. Toto obrovské náměstí je spojeno s obrovským tržištěm Suk. Zde naleznete na co si vzpomenete a nám tam ten celý den uběhl jako hodina. Neuvěřitelné, jak vás ta atmosféra pohltí. Pomalované henou, plny skvělých zážitků se vracíme do poklidnýho Taghazoutu.
Den poté ještě běžíme pokoupit suvenýry a celá vesnička s novými kamarády se s náma mile loučí. Skoro se slzami v očích dojetím, se vracíme na agadirké letiště. 

Tenhle předem absolutně neplánovaný výlet nás naprosto uchvátil ve všech směrech a já po měsíci přemýšlim, kdy se tam zase co nejdřív vrátim. Takže všem vřele doporučuju, protože ta atmosféra vás zajisté dostane. 

Výjezd do Maroka vyjde finančně velmi přijatelně. Nezapomeňte smlouvat, smlouvat a smlouvat... Dostanete se i na čtvrtinu původní ceny a Maročany to hašteření ohledně cen ohromně baví. Abych nezapomněla na podnebí, tak není čeho se obávat. Celý rok je zde přijatelně. Od května do září jsou vyšší teploty, kolem třiceti stupňů, v ostatních měsících kolem pětadvaceti. Vlny příznivé pro surfing jsou v jakémkoliv měsíci a voda je celoročně teplá. Prostě RÁJ! Šťastnou cestu!