Jarní útok na Kaunertal

Pátek
„Zdárek Bóďa, nejela bys někdy na hory?“
„ Ahoj Háňo, no jela, co třeba zítra na Kaunoš?“
„Počkej, počkej to je na mě trochu moc rychlé… Musím se na to trošku psychicky připravit a natěšit. Co v neděli, zjistím si bus a dorazím do Brna.“
„Ok, tak si ještě zavoláme.“
„Zatím.“

Sobota
„Zdárek Bódi, tak Venca jede na včelařský kurz do Bučovic, tak mě vezme s sebou.“
„Kde to je?“
„To nevím, ale jede přes Brno, tak mě tam vysadí.“
„Ok, podívám se na mapu a pojedeme tak kolem 14 hod.“
„Ok, tak zatím, těším se!“

Neděle – 9:00 hod
„Zdárek Bódi, tak už jsem v Bučovicích. Tak pojeď trošku dřív. On kurz začínal od osmi, takže jsme v pět vyráželi z Prahy a teď sedím v zámecké zahradě a čekám na tebe.“
„Dobře, tak já se pokusím se pohnout. Jede s námi i Aleš.“
„Ok, takže žádná dámská jízda.“

11:30 hod - nakládání Háni a odjezd směr Kaunertal
„Tý jo, tady je to parádní, jak někde v Itálii (okolí Mikulova). Já mám dnes poznávací zájezd.“
„Ty to tady neznáš?“
„Ne, nikdy jsem tu nebyla. Na hory jezdíme přes Plzeň.“
„Týýýýjo, tady je těch větrných elektráren. To je jak někde v Holandsku. Tak další země do mého seznamu.“
Únava z brzkého vstávání se projevila a tak zbytek cesty spím. Ještě, že máme toho Aleše, který celou cestu odřídí .

Pondělí
„Dobré ráno.“
„Dobré, no zase tak moc ne, měla jsem hrozné sny. A koukám, že póčo taky nic moc, ale nahoru jedeme.“
„Jeee, tady je to parádní, celkem dost srandovních věcí. To je super!“

Po 2h ježdění
„Hele Aleši, jak se dá vyskočit na tu kouli? Nám to nejde, můžeš nám to ukázat?“
Koule Alešovi přeskočit šla, ale jak říká Honzík z Číhalky: „Malý ollí, hodně bolí.“ Obzvláště ty, co ho neumí a znají jen jako pojem (viz můj případ :).

Bóďa odjíždí pro baťoh s foťákem a já dávám jednu jízdu s Alešem. Kouli nepřeskočím, čekám na Aleše. Ten dává kouli bongem bs 180 out. Šáhá si rukou na zem a řev. Nevím, co se děje, a tak jdu k němu… Aleš řve. Takhle jsem ještě nikoho nikdy řvát neslyšela. A drží se za rameno.
„Chyť mi tu ruku a tahej. Musím ho dostat nazpět.“
„Ale já nevím jak a bojím se, Aleši.“
„Tahej!
„Aaaaaaaaaaa“
Přijíždí Bóďa: „No to si děláte prdel? Co se stalo?“
„No, Aleš, rameno…,“ koktám.
„ To si děláš prdel!“ komentuje Bóďa a já nevěřím vlastním očím, protože pokaždé, když jede Bóďa s Alešem na hory, tak se mu něco stane. 

Následuje klasika: skútr, záchranář, co nemůže dle zákona rameno nahodit zpět, aby nepoškodil nějaký nerv volá se helikoptéra, která tam je během deseti minut. Podání nějakých drog a Aleš usíná. Při nakládání na nosítka mu rameno skočí zpět, ale stejně musí do nemocnice na rentgen. Ufff!

Úterý
Jedeme s Bóďou samy nahoru a cestou kolem přehrady nám přes cestu přebíhá svišť.
Zastavujeme a fotíme pány starosty, jak vykukují z pod kamene. Jsou to srandovní zvířátka.

„Tý jo, tady je nějak moc aut,“ koukáme na půlka parkoviště zabranou velkými karavanami.
„Co se děje? Nějaká produkce?“
Potkáváme Bášu Štěvulovou, která nám říká, že se tam natáčí nějaký film Challet Girls (nebo tak nějak), a že to je o snowboardistce a o Taře Dakkides. Blablabla, americká produkce. Kvůli tomu, že ten biják sponzoruje Roxy, tak tam potkáváme většinu jejich týmu. Například Enny Rukajarvi, Kjersti Buuas atd.

Zbytek dne si s Bóďou jezdíme a hrajeme si na fotografy a zkoušíme pořídit nějaký ten materiál. 

Středa
Aleš jede s námi nahoru a máme svého osobního fotografa. Paráda!
Jezdíme si, pohodička, chillíček, sluníčko… Zkoušíme hledat různá místa, aby to na fotkách vypadalo.
Největší překvapení pro mě nastává, když jsme poblíž skoku, kde se natáčí. Díváme se jak Enni Rukajarvi skáče na velkém skoku.
„Tý jo, ta je hustá, “ hvízdnu.
„No, já na to koukala a on je to Háňo kluk oblečený do holčičích věcí.“
„To si děláš prdel? Vidím „holčině“ do obličeje. No jo, fakt kluk. Tak to je mazec! Takhle podvádět lidi.“

Čtvrtek
Sluníčko, ježděníčko, foceníčko, šejplá rampice a výborné skoky. Prostě a zkrátka Golden Day. I love Kaunoš!
Odpoledne odjíždíme domů. Kéž by do matičky Prahy. Mastíme si to směr Brno, odkud mi v 1:05 jede bus do Prahy, v půl šesté budím svou drahou mother se slovy : „ Maminko, nebojte se, to není strašidlo, to jsem já, Vaše dcera, co přijela z hor.“

KOMPLETNÍ FOTOGALERII NAJDETE ZDE!