BLGR – Bulharsko očima Barbory "BeeBee" Berdychové
03.5.2013
Jak shrnout několik dní naplno prožitých do pár slov? Těžko. Bulharsko je země rozdílů - krásných hor, vřelých lidí, pestré zemědělské krajiny, ale i navoněných korporátů, korupce, bossů v SUV, rozmlácených silnic a opuštěných psů. Chudší životní styl nechává jedincům přivonět ke svobodnějšímu životu. Ten je na první pohled méně svázán pravidly, o to přirozenější zákon: „Silnější pes m..á“, tu řídí vše.
Sophie
První dva a den poslední jsme strávili v hlavním městě Sophii. Na letišti se vás hned snaží ulovit taxikáři, kteří za vámi běhají jak Usain Bolt při světovým rekordu. Vědí moc dobře proč. Stejně jako na honosném letišti Václava Havla umí turistu oškubat o nesmysl. A to byla po celou dobu naše výhoda, která nám otevřela dveře tam, kam bychom nikdy jako běžní turisti nenahlédli. Průvodcem nám byla „místňačka“, Sisa Slavovová. Češka s bulharskými kořeny, která právě končí vysokou školu a snowboarding je pro ní skoro vším.
I proto se rozhodla strávit tuhle zimu s dětma z klubu v Borovets. Má za to permici, dobrý pocit, spoustu zážitků, ale i medaili z Evropského poháru. Když chceš jezdit dobře, tak na sněhu musíš stát od rána do večera. A když to miluješ, není co řešit.
Hned z kraje Sophie vede dlouhá lanovka přímo do střediska Vitosha. Přivede vás k ní nová rychlostní silnice dálničního typu. Kolem obchoďáku Ikea se prosmýknete okolo reklam na Mc′Donald a Lidl, za kterýma se pasou v dešti dvě pohublé kravky. Hned je vám jasné, že tohle Rakousko nebude. V okolí je spousta rozestavěných domů, architekturou připomínají divočejší 90. léta. Omítky a infrastruktura jim většinou chybí. Za to vysoký plot a kamery ne. Okolo plotu se válí haldy odpadků. Nikoho to moc nebolí.
Resorty
V pravdě, neznám jiné hlavní město, odkud lze rovnou vyjet lyžovat nebo bikovat do kopců okolo 2.000 metrů nad mořem. Avšak ceny vpustí do střediska jen bohatší Bulhary a turisty. Průměrný plat je tady cca poloviční než u nás. A na ten, stejně jako u nás, nedosáhne každý. Na druhou stranu, porovnávám – li jakékoli hlavní město s matičkou Prahou, tak je to těžké. Málokteré má „křivolatý genius locci“ a katedrály. Ale já jsem buran, mě netepe stoosmdesát za minutu ani z Londýna. Takže za blátivou cestu v centru Sophie vedoucí ke kavárně s nezapomenutelnýma dortíkama bych měla být ráda. Vítejte v zemi paradoxů, kde kývání hlavou znamená ne.
Krajina Bulharska mě uchvacuje – země je to rozlehlejší, má moře, teplá vřídla a spoustu pohoří. Většina z nich působí jako vyšší Krkonoše – starší malebné hory. Ostré štíty sahající až do 3.000 metrů najdete málokde, ale najdete a rámují scénicky nižší pohoří.
Navštívili jsme celkem čtyři lyžařská střediska – Osogovo, Pamporovo, Borovets a Vitoshu. Ve všech byly více či méně moderní sedačky a lanovky. Celodenní permici pořídíte asi za 40-50 leva, což je asi 20 až 25 euro. Celkově je tu cca o třetinu levněji než u nás, oproti alpským zemím tedy skoro až o polovinu. A to se počítá. Z Prahy je to sem po dálnici cca 1.300km. Za zimní turistikou sem jezdí převážně Turci, Jugoslávci, Slovinci a Rusové.
Snowparky jsou na podobné úrovni jako u nás. Vybočuje z nich ovšem Osogovo – jde o osamělou krátkou sjezdovku s kotvou, na které je rozmístěno pět platforem ve dvou lajnách. Za tuhle hravou legraci, ve které se dá shredovat od rána do večera utratíte 12 leva – 6 euro za celý den. A proto se není divit, že se tam jel i Evropský pohár a během sobotní Volcom akce tam bylo opravdu plno.
Jídlo jako událost
Další věc, která rozhodně stojí za to, je bulharské jídlo. Silný kuřecí vývar vás postaví na nohy, i když sotva stojíte, rajče chutná jako rajče, zelenina je mnohem chutnější, musaku musí mít rád snad každý a tradice velkých večeří s přáteli nebo hosty stojí za to. Během ní se dlouho povídá a neustále popíjí rakije (většinou domácí pálenka z vína) a salát s výborným sýrem, který seženete za pár korun snad všude. Všichni u stolu se tváří, že už po pěti minutách jste součástí rodiny a nepřestávají vám několik hodin stále nalívat. Škoda jen, že všichni při nich mluví bulharsky. Škoda jen, že ze dne po té, mám zážitky jako maturant. Zkrátka nezapomenutelné. Stejně jako z Bulharska, kde pravoslaví táhne do kostelů i mladé lidi a hlavou rodiny je tu jasně chlap, i když krkem asi točí spíše ženy.
Rychle zjistíte, že Balkán má jinou atmosféru a v Čechách bije srdce modernější Evropy než je to bulharské. Rozdíl mezi střední a východní Evropou existuje a já jsem za to ráda. Bulharsko si buď zamilujete nebo ne. Mě se stalo to první.
