Třetí americké postřehy od Lucky Zábranské

Napsat další pokračování naší story za velkou louží padlo především na mě, Lucku Zábranskou. Od posledního článku se toho dost událo, tak ani nevím, jestli to stihnu všechno řádně popsat. Každopádně asi všichni co jsme tu, se shodnem na jednom - je to tu pro nás RÁJ NA ZEMI. Kdo jednou přijede, už nechce zpět. Ale jak to udělat? Najít si ženichy? :-)

FOTOGALERIE HANKY VOJTĚCHOVSKÉ

FOTOGALERIE LUCKY ZÁBRANSKÉ

Prvním čím začnu, byla jedna nepříjemnost. Při jednom z photoshootingů a testování pro-​linie skoků naše lyžařka Bára (NE)Možná neodhadla rychlost a nečekaně přistála na ruce. Vyklubalo se z toho zlomené zápěstí, operace a šupky dupky do sádry. Naštěstí pro Báru, to bylo už jen pár dní před jejím plánovaným odletem. Aspoň tak stihla většinu dní řádně projezdit. Zdravíme a brzo se uzdrav, Báro!

V tuto dobu přilétla za námi další z partičky, Léňa Jindrová. Ta si vybrala opravdu nejlepší počasí pro vyzvednutí na letišti – sněhovou kalamitu, která se sem do Brecku přihnala z Kalifornie. Napadly neuvěřitelné tři metry prachu, a tak jsme si užívaly opravdu mraky pow - pow, parádičku, pohodičku. Ta Léňa holt ví, kdy dorazit.

Měly jsme také to štěstí poznat, teď už „našeho“ Cama z Ameriky, se kterým tu trávíme dost času. Je to mladý týpek – freeskier, který je po plastice vazu, a tak má na nás spoustu času. Dokonce nás všech pět holek pozval na večeři, kterou sám uvařil. A to je mu teprv devatenáct. Uůůůů, respect! A jak mi teď našeptává přes rameno, od 20.června bude k vidění v Čechách. Takže... girlsss...

Taky jsme stihly mrknout na Miss Superpark, fotoshoting pořádaný Snowboardermagazine. Vidoe z této akce najdete ZDE. Což pro tento den znamenalo park jak vystřižený jak z omalovánek. Pro holky možná trochu větších rozměrů, ale paráda. Na této akci jsme se potkaly s našima „krajankama“ - Bášou Štěvulovou a Šárkou „Sharkou“ Pančochovou, které byly na focení pozvány. Několik dní s námi také pobývaly v Claimjumperu, nášem domku v Brecku.

Další peckou byla návštěva tréninkové haly Woodward v Copperu. Trampolíny, molitanové bazény, skoky, raily... S holkama jsme si řekly, že sem budem chodit trénovat každou středu, protože holky mají vstup s 50% slevou, to znamená za 15 dolarů. To však platilo jen do doby, než se všichni začaly střídavě přidávat do Kriplgroup, skupiny lehce zraněných. Díky tomu jsme se dostaly do Copperu jen dvakrát, ale i to přineslo své ovoce. Na vélkém skoku jsem vyhrotily co jiného než backflipa. Nejblíže pokusu o něj byla Háňa Vojtěchovská a Bóďa Šebestová, která skončila v půli backflipu zaražená hlavou do foam-​pitu. No a já jsem si to úplně spletla a točila jsem hlavou dokola, místo dolů. Chce to prostě ještě trénink. 

Prvního dubna, na apríla, měla Terka Olivová narozeniny. Tak jako každý rok, připadl i letos na tento den místními obyvateli, a ted´už i námi oblíbený Gaper Day. Jedná se o místní tradici, resp. svátek všech gaperů. Tedy lidí, kteří se pro pobavení ostatních, vyznačují jistými společnými znaky. K nejdůležitějším z nich patří skutečnost, že na horách byli naposledy na základní škole, popřípadě na víkend před deseti až dvaceti lety. Jejich jednodílná kombinéza, kterou si v té době koupili, se řídí pravidlem čím křiklavější barvy - čím kratší rukávy tím lépe. Jezdí zásadně bez čepice a ve slunečních brýlích se šnůrkou za uši. Lyže nosí vždy přes rameno, popřípadě v jiné nebezpečné poloze. Pokud vjedou do snowparku, tak se zastavují zásadně na dopadech skoků, popřípadě na rozjezdech k railům a na závěr projedou středem rampy.

Většině z nich trčí z kapsy mapa a na krku mají fotoaparát. Devadesátdevět procent z nich jezdí na lyžích, a tak se na jejich svátek všichni snowboardisti oblečou po jejich vzoru. Do rampy se pak rozjíždí typ, o kterém byste podle ohozu řekli, že k ní ani nedojede a on na prvním hitu, v upnuté růžovou fialové kombinéze, vyletí dva metry nad koping, až mu mapa resortu z kapsy vypadne. Ti z nás, kdo to potřebovali, se na Gaper Day za gapery také převlékli. Nejlepší ohoz měl náš spolubydlící Sean, který zvolil jeany, fotoaparát, svítivou šusťákovku a červený kšilt. Na lanovce mu pak spadli dva páry starých rukavic. My jsme mu přitom důstojně konkurovaly.

Večer pak následovala řádná oslava Terezčiných narozenin ve stylu amerických house party. V baráku se otočilo přes třicítku lidí. Z toho polovinu jsme nikdy neviděly a asi už ani nikdy neuvidíme. Zlatým vrcholem večírku byla hra Schovávání bot v sušičce na prádlo, imitace vodotrysku v podání Lucky Zábranské křičíčí se sprchou v ruce: „Já ne, já ne... “.

Celý večer jsme se snažili domluvit photoshooting se známým fotografem Natem Zemanem aka Františkem (www.natezeman.com ), ale Lůca to pak vše zabila, když po něm hodila skleničku s vínem a řekla: „You are loser! „

Koncem dubna přichází období koncertů a to přímo pod snowparkem. Jedná se o tkz. Spring Fever. Měly jsme to štěstí zúčastnit se koncertu legendární skupiny Boba Marleyho, The Wailers! Byl to nejlepší koncík. Ještě teď si pořád zpíváme. 

Colorado samozřejmě není jen místo koncíků a zlatokopů, ale také oblastí kde se nachází horké prameny, tzv. hot springs. Na výlet za nimi jsme se vydaly v neděli. Od Breckenridge jsou to asi necelé dvě hodiny cesty. Avšak dvě hodiny, které se opravdu vyplatí. Místo člověku evokuje  Japonsko. (Ačkoliv jsem v Japonsku nikdy nebyla, takhle nějak si to představuju.) Cesta je dlouhá, klikatá a zasněžená až dojdete k Strawberry Park Natural Hot Springs, místečku ležícímu nedaleko městečka Steamboat.

Vstup vás vyjde na 10 dolarů na neomezeně dlouhou dobu. Přijely jsme cca v 18 hodin a zůstaly až do zavíračky o půl jedenácté. Na výběr máte ze tří různě horkých pramenů vyvěrajících do tří kamenných nádrží, vedle kterých teče hodně, ale opravdu hodně studená řeka. Relax k nevíře! Vřele doporučuji. 

Takže kdo nás kdy chce ještě někdy vidět, musí dorazit do Brecku.

Seeya!
Lucy Zabranska, Hank Vojtěchovska, Terka Olivova.