Ana Rumiha

Shodou náhod náhodnějších než náhodných vám dnes přínášíme rozhovor Ivety Coffre s chorvatskou snowboardistkou Anou Rumihou. Tu jste v předešlých článcích mohli vidět v jejím editu z roku věnovaném rehabilitaci nebo v partu videa 5 More Minutes Please. Z rozhovoru určitě hned poznáte, že Ana není jen stylová jiberka, ale i silná osobnost, která jezdí a žije naplno, aniž by u toho přestala přemýšlet.

Kdy jsi začala jezdit na snowboardu a co tě k tomu vedlo?
Začala jsem jezdit v šestnácti. V té době jsem už skejtovala, a tak to byla přirozená obměna na zimu. Ale nikdy jsem si nemyslela, že budu mít raději snowboarding než skateborading. Myslím, že příčinou jsou hory.

Jaký je tvůj nejoblíbenější rezort?
Moje oblíbený rezorty jsou: slovinské středisko Vogel a rakouský ledovec Dachstein. Na Dachsteinu jezdím většinou před a po sezoně.

Popiš nám, jak si představuješ svůj perfektní den na snowboardu?
Ideální den by byl jezdit v prašanu s kamarády ve Vogelu, a pak strávit večer u krbu a sdílet skvělý pocit z celého dne.

Při jaké hudbě se ti jezdí nejlíp?
The Beatles – s malou pomocí mých přátel.

Minulý rok sis zranila koleno. Kde jsi k tomu přišla a co bylo příčinou? Můžeš nám popsat, jaké jsi měla pocity, když jsi po úrazu stoupla znovu na snowboard?
Stalo se to při focení na Islandu. Skákala jsem na skoku postaveném přes docela velké parkoviště a přistála jsem na hodně špatném místě tak, že jsem měla pocit, jako bych skočila ze třetího patra na rovný tvrdý povrch.
Nejhorší je, že jsem věděla, že se něco špatného stane. Jenže jsem svou intuici ignorovala. Byl to třetí den natáčení, a tak jsem byla trochu unavená a nepřítomná. Když jsem to skočila poprvé, nebyla jsem spokojená, a tak jsem šla znovu, ale měla jsem problémy s rychlostí.Třikrát jsem se těsně před skokem zastavila, protože jsem neměla dostatečnou rychlost, abych parkoviště přeletěla. Po čtvrté jsem si řekla, že je to nejspíš hloupost, ale že to prostě dám! No a pak se to stalo...

Protože jsem velká optimistka a dokážu sama sebe hodně dobře motivovat, trápilo mě to všeho všudy jeden den. Pak jsem si našla stovky dalších věcí, které se dají dělat, abych se dostala zpět na prkno a byla ještě silnější. Nebylo to jednoduché a lékaři neviděli zotavení příliš dobře, ale já se rozhodla, že moje přesvědčení pomůže tělu se s tím poprat.
Napsala jsem si svůj nový denní režim na kus papíru a několik měsíců jsem na sobě pracovala a držela se tohoto režimu přesně na minutu. Každý den jsem se cítila o něco lépe a byla jsem schopná dělat nové a nové věci.
Všichni ti, kteří si prošli zraněním ví, jak člověk dokáže být vděčný třeba za tak jednoduchou věc, jakou je chůze. Snažím se na tenhle pocit nezapomenout.

Co by si poradila slečnám, které měly zraněn a bojí se začít znovu?
Mě pomohlo to, že jsem si našla další činnosti, kterým jsem se mohla věnovat, když jsem nemohla jezdit. Jen tak jsem ze sebe měla stále dobrý pocit. Začala jsem se učit nový jazyk, dokončila jsem univerzitu a začala jsem hrát na kytaru.
Plánovala jsem si své dny na minuty - od jídla až po studium a odpočinek. Nejdůležitější věc pro mě byla snaha přestat myslet na událost, při které ke zranění došlo. I když cosi hluboko uvnitř mi to stále připomínalo, jakmile jsem pomyslela na snowboard.

Po několika měsících byl strach pryč, a když jsem se vrátila na prkno, byla jsem šťastnější než kdy jindy. Všechno je to pouze blok v hlavě. Každý si musí najít svůj vlastní způsob, jak se s vlastním strachem vypořádat.

Jaké máš další koníčky?
Mám spoustu koníčků. Ty dělají můj život smysluplný, když se mi zrovna nedaří jezdit. Učit se novým věcem je vždy zábava. Je to například: vaření, čtení, hudba, skateboarding. Dny jsou příliš krátké na to, abych mohla dělat všechno co chci. 

Máš nějaké zlozvyky?
Konzumace hromady čokolády. Tohodle zlozvyku jsem se ale už zbavila. Můj další zlozvyk je, že jsem příliš sarkastická. Nemůžu si ale pomoct.

Kdo je Tvůj oblíbený rider? Kdo Tě inspiruje?
Marie France Roy, její styl byl a je vždy vynikající. 

Proč Nikita a ne jiná značka?
Nikita je moje druhá rodina. Dělá mě šťastnou. Drží si své hodnoty… Cítím se v Nikitě respektovaná a součástí „něčeho“. Nemluvě o tom, jak úžasné oblečení dělá.

Jaké oblečení Nikita si zvolila na zimu a proč?
Nosím bundu Davos a kalhoty Panorama. Kalhoty, protože vypadají dobře a bunda je velmi funkční a pohodlná. 

Jaký byl nejlepší kompliment, který si kdy dostala?
Nejsem moc dobrá v přijímání komplimentů, tak se mi po nich často stýská. Ale Geiri, náš Nikita týmový manažer, mi napsal něco hned druhý den po mém zranění: "Jsi úžasný a kreativitou nadaný člověk. Máme štěstí, že jsi součástí naší Nikita rodiny. Obdivuji tvého ducha a odhodlání, které si ukázala při návratu od zranění."

A co nějaký boyfriend? Existuje teď nějaký ve tvém životě?
V současné době žádný. Není to tak jednoduchý mít vztah, zatímco si celou dobu na cestách. A je pro mě těžké najít si kluka, se kterým bych si rozuměla.

Loni jsi navštívila Českou republiku, když jsi se účastnila Burton Spindl Spring Session 2011. Jak jsi byla spokojená s místními podmínkami? Co si myslíš o českých holkách?
BSSS bylo moc dobrý! I přesto kolik tam bylo lidí, jsem mohla jezdit tak, jak jsem chtěla. Česká scéna je určitě na dobré úrovni. Pokud jde o holky… No, Šárka to hodně zabíjí! A další určitě přijdou. Východní mentalita je silná. Takže jistě brzy uvidíme nějaké nové dobré riderky.

Je něco, co by jsi chtěla říct na závěr?
Chtěla bych jen připomenout, že všichni máme stejné možnosti ohledně toho, jak moc se budeme při snowboardingu bavit a to nehledě na to, jak dobře jezdíme nebo s kým jezdíme. Takže se bavte, sdílejte radost s přáteli a užívejte si každý nový den.

FanPage Nikita snowparku pro kterou rozhovor původně vznikl  a o který se stará autorka rozhovoru Iveta Coffre najdete ZDE.

Odkaz na full video 5 More Minutes Please pro změnu TADY.

Další zajímavé články