Bára Jindrová

Ahoj Báro, prosím představila by ses našim čtenářkám ve zkratce?
Ahoj, jasně. Vyrůstala jsem v Chrudimi, kde jsem taky během studování na vejšce začala pracovat v neziskovce jako streetworker. Tam jsme rozjižděli i další zajímavé projekty jako nízkopraháč, skatepark, komunitní práci, festivaly, provoz hudebního klubu. Bylo toho hodně a byla to docela zajímavá práce a zkušenost.
Pak jsem odešla na hory, do Špindlu, kde jsem strávila sedm sezón. Původně jako snowboardový instruktor (což byla super brigáda, ale na práci mi to nestačilo). A pak jako produkční, firemních tak hlavně sportovních akcí v areálu. Chvíli jsem měla na starosti i snowboardovou školu.

Tuhle „špindlovskou práci“ jsem začala střídat s produkcí akcí v Praze, což mě ale nakonec tak pohltilo, že se ze mě stal v podstatě „pražák“. Sice mi ještě nějaka práce na horách zůstala, ale většina dřiny na mě čekala u Vltavy.
Sice jsem mohla vyjíždět na podzim na měsíční výlety za surfováním, případně jezdit pracovat na fotbalové šampionáty (což je mimochodem velmi zabavná práce s fotbalovými fanoušky), ale i tak to byl velký zápřah a já v podstatě pořád jenom pracovala. Nestíhala jsem skoro nic a nikoho jiného. Jenže osud tomu chtěl a najednou bylo tohle všechno pryč a ja začala řešit, co budu dělat dál.

Aktuální fotogalerie Báry Jindrové ze Srí Lanky. 

Vím, že jsi právě na Srí Lance? Co tam děláš?
Na Srí Lanku naštěstí jezdím poslední dobou docela dost ☺. Provozuji tady základnu pro české surfaře – Surfhouse Sri Lanka, která je podle sezóny buď na východním pobřeží v Arugam Bay nebo na jihu v Mirisse. 

Teď nás čeká stěhování do Mirissy, protože do Arugam Bay přichází monzun. Což je vždycky náročné, ale surfhouse tak může fungovat nepřetržitě po celý rok. Ted třeba od půlky listopadu do půlky prosince organizujeme v Mirisse Nikita surf kempy.

Co tě láká právě na Srí Lance?
Pro Srí Lanku jsem se rozhodla po pár měsících surfování v Indonésii. Každým rokem se situace na Bali měnila, přijíždělo víc a víc turistů a ve vodě jsem dokonce potkávala známé z Čech. Proto jsem se rozhodla jet někam jinam. Jsem vděčná i svým dvěma kamarádům, kteří muj nápad podpořili a byli se mnou na docela těžkém začátku jako první housemasteři (člověk který se stará o provoz základny). 

Srí Lanku jsem si, když tak o tom tak přemýšlím, vybrala spíš intuitivně, protože jsem o ní na začátku nevěděla vůbec nic. Vyrazila jsem se surfem a báglem (samozřejmě mimo sezónu) a byla jsem překvapená z toho, jak je to tu všechno složitější, syrovější. Chvíli jsem z toho všeho byla dost rozpačitá, ale když už jsem si to jednou umanula, tak jsem to chtěla zkusit. Hlavně jsem ale potkala dobré lidi a Srí Lanku poznala jako nádherný ostrov, který mám čím dál tím radši. 

A co mě na ní láká teď? Je to docela velký ostrov. Fakt má tisíce podob: jsou tu krásné hory, neuvěřitelná zvířata (potkáte třeba divokého slona na cestě ze surfovačky), voňavá džungle s úžasnýma rostlinama, nádherné čajové plantáže a hlavně krásné surfové spoty, které ještě prozatím nejsou přeplněné lidmi. 

Bohužel i tohle se rychle mění. Srí Lanka teď zažívá turistický boom. Stejně jako další místa na světě už nikdy nebude jako dřív, ale pořád tu je čas se ještě přijet podívat. Srí Lanka za to stojí!

Jak ses dostala k surfingu?
Myslím, že pro mě surfování bylo jen otázkou času, protože mě vždycky bavily všechny tyhle sporty „na desce ☺“. Strávila jsem na horách několik sezón na snowboardu, baví mě skejty a longboardy. Spíš mě překvapuje jak rychle mě surfing pohltil a vytlačil tak třeba snowboard, kterým jsem žila dost let. Ale k surfování jsem se jako většina Čechů tenkrát dostala ve Francii, kdy jsem si po dvoutýdenním každodenním boji s megavlnama a proudem řekla, že tenhle sport pro mě asi nebude☺. 

Co tě vedlo k tomu pořídit si vlastní surf house?
Mám pocit, že každý jakmile trochu propadne surfování, začne přemýšlet, jak to ve svém životě zařídit tak, aby mohl trávit ve vlnách co nejvíc času. To se přesně stalo i mě a přišlo mi to jako dobrá cesta ☺. Trávím čas ve vodě s lidma, co přijeli surfovat anebo se surfovat teprve chtějí naučit. Netušila jsem sice vůbec jak to bude náročné (s obyvateli Srí Lanky to nebývá jednoduché), ale chtěla jsem to zkusit.
Navic mě baví trávit čas s lidma, kteří to mají nastavené v životě podobně, předávat jim zkušenosti a pomáhat jim s jejich cestováním po Srí Lance. Nefunguju jako klasická cestovka, která organizuje zájezdy, ale pomáhám lidem zorganizovat jejich vlastní cestu spojenou se surfováním.

Co to obnášelo?
Za prvé to znamenalo procestovat Srí Lanku a vidět co nejvíce míst na vlastní oči. Za druhé uvědomit si fakt, že jsem tady na Srí Lance jen na návštěvě a vyžadovat věci tak, jak jsem na ně zvyklá z Evropy je pitomost. Pokud tu chce člověk fungovat, musí plně respektovat „zákony džungle“. Já jsem ten, kdo se musí přizpůsobit. Stálo mě to hodně energie se srovnat s tím, že tu lidi maji jiný rytmus, jiný pohled na věc i jiný přístup k povinnostem, rodině, náboženství.
Při srovnání s Indonésií (s vyhlášeným Bali) , která je na turisty už zvyklá a služby podle toho vypadají, se tady vše obrovskou rychlosti teprve rozjíždí. Lidé občas nebývají soudní a bohužel je pro ně stále vidina rychlého zisku lákavější, než dlouhodobá dohoda či spolupráce. Naštěstí existují i vyjímky. 

Co ti tahle zkušenost dala/​vzala?
Co mi dala? Moc věcí stejně jako každá nová zkušenost. Poznala jsem určitě víc sama sebe, spoustu zajímavých lidí, míst a situací. Mám možnost trávit spoustu času ve vlnách, a tak nějak zdravěji žít (po návratu do Čech vždycky jenom blednu a tloustnu☺) a spousty dalších a dalších věcí. Samozřejmě nestíhám v Čechách všechno, co bych stihnout chtěla, míň vidím svou rodinu a není lehké navázat na svoji práci, když jsem hodně pryč. Ale i když je to náročné, zatím to všechno nějak skloubit lze.

Jaký je rozdíl mezi evropskýma a indooceánskýma vlnama?
Přesouváním se z východního na jižního pobřeží jsem měla možnost poznat velké množství spotů. Jsou tady krásné reef breaky lemované pobřežím z palem, kde ve vodě potkáte třeba želvy. Taky tu jsou „přátelské“ beach breaky ideální pro začátečníky. Většinou se jedná o vlny, které se lámou v jednom místě - pointbreaky, s dobrým a lehkým přístupem na line up, což je pro začátečníky ideální. Také se většinou jedná o krásné dlouhé pravačky.
Podle mého názoru surfování pro začátečníky stojí méně sil a bojů s proudy a pádlováním na line up. Mají pak více energie na trénink jizdy samotné. Pádlování a pohyb ve vodě je samozřejmě užitečný a důležitý a tahle zkušenost se nikdy neztratí, ale spoustu lidí dokáže zbytečný boj s vlnama na začátku od surfování odradit.
Na rozdíl od Atlantiku není potřeba neoprén, jelikož voda na Srí Lance je až nechutně teplá ☺.

Věnuješ se dalším sportům? Jakým?
Když jsem u vody musím cvičit a protahovat každý den, v Čechách se pak snažím najít jakékoli aktivity, které by me udržely alespoň trochu v kondici pro surfování. Stejně je ale vždycky návrat do vln bolestivý☺. Pak samozřejmě dlouhodobě snowboard jak to jen jde a longboarding . Dělala jsem kickbox, ale ten už teď nestíhám. Nemám ale žádný jiný sport, kterému bych se pravidelně věnovala a trénovala ho nějak víc.

Kolik času z roku trávíš na cestách?
Cestuju i kvůli své práci, takže docela dost. Ale zase ne nějak dramaticky. Za poslední rok to byla asi půlka. Mo jo, vychází to na šest měsíců ☺.

Stýská se ti někdy?
Stýská není asi to správné slovo, chybí mi hodně rodina, ale jsme v kontaktu. A je mi někdy líto, že nemůžu být u některých akcí a událostí, které se dějí doma. Od třeba blbostí až po důležité věci. Narozenin lidí co mám ráda, první kroky neteře, svatba kamarádů a teď třeba akce spojené s rozjezdem snowboardové sezóny anebo právě teď finále Fed Cupu a Davis Cupu. Tam bych chtěla být. Ale to se nedá nic dělat. Čekám konečně už na ten teleport ☺.

Kdo a co ti teda nejvíc chybí?
Tak jasně, chybí mi rodina ☺ a některý (jen některý) kamarádi ☺. Ale taky spousta takovejch věcí jako je nakládaný hermelín, utopenec, řízek, vepřo/​knedlo/​zelo, salámy a sýry, gumoví medvídci, čokoláda a spoustu dalších blbostí.

Čím se tedy konkrétně teď živíš?
V Čechách jsem produkční na volné noze, organizuju akce (od firemních, promo až po sportovní). A to buď svoje akce anebo se nachávám najímat jako produkční v agentuře. Taky mě zajímá práce s fotbalovýma fanouškama, kterou dělám už skoro deset let. Nicméně prozatím je to pořád jen o práci na velkých šampionátech (pokud se tam naše reprezentace kvalifikuje☺).
Většinu času mi ale zabere vyřizování věcí okolo surfhousu. Hlavně komunikace s lidma, co se na Srí Lanku chystají.

Jak to v praxi vypadá?
S každým člověkem, který se na Srí Lanku chystá jsem v kontaktu a řeším s ním všechno, co ho zajímá. At už se to týká cesty, surfování anebo samotné Srí Lanky. Je to denodenní komunikace, teď od půlky listopadu chystáme Nikita surfkempy. Tak komunikuju hlavně s holkama o kempu a o tom, jak to spojit s cestováním, jak si koupit letenku, zařídit víza, co si vzít s sebou a co třeba stojí za to na Srí Lance vidět.

Jaké to má nevýhody? A výhody?
Zabere to hodně času a stává se, že někteří pak třeba ani nedorazí, ale zbytečná práce to není. Taky mě často překvapuje, na jaké věci se dokážou lidi ptát ☺. Ale já už takhle jezdím dlouho, takže by mě ani nenapadlo, že bych měla nějaké věci sdělovat. Takže dobře, že se ptají. Něco mi přijde jako samozřejmost, ale je fakt, že některým lidem to jasné být nemusí. Třeba, že se jezdí vlevo, že teče většinou všude jen studená voda, že opalovat se nahoře bez se nehodí, že tu existují bankomaty, že nemá cenu vysvětlovat, že je člověk atheista, že se tu už nebojuje a tak.

Co bys poradila holkám, které se chtějí na vlastní pěst pustit taky do něčeho netradičního?
Cíl a odvahu, ono když to nevyjde, tak se nic nestane a důležitý je to aspoň zkusit. 

Rychlá doplňovačka:
Nejlepší je výlet s...překvápkem. S jasným cílem, ale bez vyznačené cesty. To pak není o překvápka nouze☺.
Nesmí se zapomenout na... cestu zpátky.
Nejradši trávím volný čas... s lidma, co mám ráda. Kdekoli.
A nejdůležitější pro mě je... mít radost, rodinu, kamarády, práci.
Na pustý ostrov bych si vzala... plavky, desku a vosk (klišééé) ...a nůž, sirky, baterku, provázek, hrníček... a foťák, telefon, počítač s internetem, kindle... No na jak dlouho bych tam jela?
Kdybych měla tři vlasy děda vševěda, tak bych si přála...zdraví pro sebe a své nejbližší, teleport a aby měl děda vševěda víc kouzelných vlasů.

Dík za rozhovor.

Více se o Surf House Sri Lanka dovíte zde a kempu tady.